autor: Buyyouadrank
Dva osudoví milenci pod tlakem okolností sedící ve vlaku a mířící do cizokrajného města. Situace by to mohla být idylická a romantická, kdyby nebyla tak trapná. Poté, co Bill vytáhl hlavu z Tomova rozkroku, prakticky odskočil až k malému okénku a snažil se zakrýt své ponížení. Svou tvář hořící červení přitiskl na sklo. Zatímco vlak nabíral rychlost, zahlédl Gordona, trochu rozmazaného v moři tváří, který hystericky mával rukama.
Když se Billova tvář navrátila ke správnému odstínu, s bušícím srdcem si odkašlal a posadil se naproti Tomovi. Starší chlapec na něj zíral, dokud ze sebe Bill nevykoktal vysvětlení.
„On to nezvedne,“ povzdechl si Tom o několik minut později a poraženě hodil mobil na prázdné sedadlo vedle sebe. Posledních deset minut se snažil spojit s Gustavem. „Tohle je zatracená noční můra.“
Bill nakrčil nos, lehce uražen.
„A pročpak?“ Zeptal se líbezně, zatímco si kontroloval nehty.
„Tak za prvé, sedíme ve vlaku do Amsterdamu, kde jsem nikdy nebyl a neznám to tam. Nemáme nikoho, kdo by nás vyzvedl na nádraží. Jo, a nezapomeň, že jsme měli bydlet u Gustavových příbuzných, a když Gustav nepřijde, jakože zřejmě nepřijde, nemáme kde zůstat. A co je nejhorší, mám na starost tebe.“
„Prosím? Na starost?“
„Ano,“ řekl Tom vážně. „Musím tě dostat domů.“
Bill se jízlivě zasmál a posunul se opět k oknu, které odráželo jeho tvář. Nyní byl kompletně uražen. „Nejsem malý kluk, který se o sebe neumí postarat. Nepotřebuju, abys mě hlídal.“
„Hele, jen mám starost. Až se tam dostaneme, budeme muset někde přespat. Hned další den koupíme lístky na vlak a vrátíme se domů, ok?“ Když Bill neodpovídal, Tom pokračoval, „kamkoliv půjdeš, dávej bacha, ať se mi neztratíš. Neznáš místní jazyk.“
„Fajn,“ zamumlal Bill a dál zíral z okna, nestaral se, že se právě choval dost nedospěle. Na druhou stranu, jestliže s ním Tom bude zacházet jako s dítětem, tak proč se tak nechovat, že? „Zdřímnu si.“
Když se Bill natáhnul a nohy přehodil přes sedadla, tvrdohlavě se otočil zády k Tomovi a ten zasténal.
„Bille, no tak.“
Billova odpověď: vztyčený prostředníček. Litoval, že nemůže vidět Tomův překvapený výraz.
Tak jako tak, byla to deprimující jízda. Tom se snažil udržet pozornost na ubíhající krajině, ale oči mu stále klouzaly zpět k chlapci nataženému naproti němu. Bill skutečně spal a Tom nedokázal odolat, aby si nepořídil svým iPhonem malý obrázek jeho spící polohy.
Jednu nohu měl opřenou o horní část sedadla, druhá noha mu klimbala nad podlahou, ruce měl všude možně, ústa dokořán a tiše chrápal. Tom se zasmál, zastrčil mobil zpátky do kapsy a povzdechl si, zatímco se na sedadle sesunul ještě níž. Venku bylo stále temněji a netrvalo dlouho, než usnul také.
Tom se zamračil, když do něj opakovaně šťouchnul kostnatý prst. Pomalu otevřel oči a zjistil, že se nad ním naklání Bill.
„Jsme tady.“
„Jo, fajn.“ Tom se posadil a rychle si otřel pusu. Doufal, že si Bill nevšiml malé stopy slin. „Máš všechno?“
Bill zavrčel souhlasnou odpověď a vyrazil ven z kupé. Tom jej rychle následoval, aby se ujistil, že se mezi ně nikdo nedostane. Byl vyděšený, že se Bill někde ztratí. Najednou do něj někdo strčil a Tom vrazil přímo do chlapcových zad. Bill se otočil a zíral na něj, než poodstoupil o krok dál. Tom si povzdechl.
Vlakové nádraží bylo malé, stísněné a mírně chaotické. Hlasitě zde hučely davy turistů. Tom naznačil Billovi, aby ho následoval, a zamířil k prázdné lavičce v rohu. Bill šel poslušně za ním, když v tom na něco šlápnul. Byla to malá černá knížka. Zamračil se, vzhlédl, aby se ujistil, že je Tom stále na dohled, a zvedl knihu. Listoval stránkami a zjistil, že je úplně prázdná. Bylo to něco jako deník. Rozhlédl se kolem, jako by čekal, že mu ho někdo vytrhne z rukou.
„Už jdu!“ Vykřikl Bill, nacpal si knihu do kabelky a zamířil k místu, kde stál Tom. Usoudil, že deník zřejmě někomu nepozorovaně vypadl.
Tom se posadil, vše ho bolelo z nepohodlných vlakových sedadel. Pohlédl na Billa, který si právě zapínal kabelku.
„Něco jsi našel?“
„To nic. Takže, jaký je plán?“ Bill zkřížil ruce na hrudi a sledoval Toma s očekáváním.
„Budeme… Já nevím. Dej mi minutku.“ Tom zasténal a sklonil hlavu do dlaní. Nádraží bylo pomalu vylidněné a on věděl proč. Blížila se půlnoc a každý mířil domů.
„Dobrý večer, pánové, čekáte na někoho?“ Mladý světlovlasý muž v uniformě se k nim blížil, mluvil anglicky.
Bill se na něj zvědavě podíval. Odpověděl dřív, než Tom stihl otevřít pusu. „Zajímavý přízvuk, vy jste Němec?“
„Ano,“ řekl muž.
„Rád vás poznávám,“ Bill mu vrazil svou ruku a přátelsky se usmíval. „Hamburk?“
„Potěšení je na mé straně. A ano, jak jste to poznal?“
„Také žiju v Hamburku!“
Povídali si pár minut, dál a dál o krásách Hamburku, když se strážce odmlčel a široce se na dvojici usmál. „Takže, potřebujete s něčím pomoct?“
„Během minuty vyrazíme,“ odpověděl Tom hlasitě. „Ale děkujeme.“
„Dávejte si ale pozor tam venku. Vysokoškoláci o letních prázdninách… je to tu divoké, všechny ubytovny jsou přeplněné. Každopádně, hodně štěstí!“
Bill se zamračil, když muž odešel. „Říkal, že je tu všude plno?“
„Amsterdam je vždy přeplněný,“ odpověděl Tom jednoduše. Obrátil se ke svému iPhonu a hledal nejbližší ubytovnu, která by byla pěkná a levná. „Ok, můžeme jít?“
„Co tím myslíte, žádné volné pokoje?“ zadíval se Tom nevěřícně na ženu za pultem. Byl zvláště naštvaný, protože s Billem po cestě na ubytovnu zabloudili. Uprostřed toho všeho začalo pršet. Oba byli promočeni až na kost. Netřeba dodávat, že obdrželi několik podivných pohledů – na Tomovy promoklé dredy a Billův rozmazaný make-up.
„No, se všemi těmi turisty a rekreanty jen stěží můžete být překvapení,“ odpověděla žena nezúčastněně.
„Nevíte, kam bychom ještě mohli jít?“
„Tuším, že všechny hotely v téhle oblasti jsou na tom stejně. Omlouvám se.“ Znělo to, jako by jí to bylo absolutně jedno.
„Do prdele,“ zamumlal Tom a otočil se. Bill netrpělivě přešlapoval v hale.
„No?“
Tom zavrtěl hlavou.
„Takže dnes v noci budeme spát na lavičkách?“ Zeptal se Bill ostře.
„Ne! Jen… Sakra. Vrátíme se zpátky na nádraží a počkáme na další vlak do Německa. Nemůže to trvat tak dlouho.“ Vykoktal ze sebe Tom svůj plán B.
„Tvoje zatracená péče o jiné lidi pěkně smrdí,“ zasyčel Bill, vstal a kabelku si přehodil přes rameno. Vydal se pryč. Tom mu zíral na záda a tiše ho následoval. Bill však ještě neskončil. „Vypadá to, že nejsem jediný, kdo potřebuje chůvu.“
Tom cítil, jak mu zahořely tváře, i přes vytrvalý déšť a mrazivý vítr. „Buď zticha, Bille.“
„A přestaň se mnou jednat, jako bych byl malé dítě!“ Vykřikl Bill. V tom zaburácel hrom a on vyjekl a poskočil snad půl metru vysoko. Těžce dýchal a zíral na Toma, který se posměšně šklebil. „Seru na to.“
„Bille!“ Vykřikl Tom, když se Bill najednou rozběhl pryč. Prudce se nadechl a vyrazil za ním. Bill zaběhl za roh a Tom téměř zpanikařil, když mu zmizel z očí. „Bille!“
Tom se odmlčel, když uslyšel dvojici hlasů, z nichž jeden patřil Billovi. Zpomalil a chytal dech, značně se uvolnil, když uviděl Billa v rozhovoru s blond strážným z nádraží.
„Nevypadáte tak skvěle,“ řekl muž mírně pobaveně, jakmile si všimnul Toma.
„Zdá se, že nejsme jediní, kdo chodí v noci po ulicích,“ odpověděl Tom podezřívavě.
„Tome, tohle je Mark,“ řekl Bill vesele. „Pamatuješ si na setkání s ním, že jo?“
„Jo. Ok, jdeme, Bille.“
„Jdeme kam?“ odseknul Bill. Obrátil se s úsměvem zpět k Markovi. „Bohužel, všechny hotely jsou plné.“
„Nemáte kde přespat?“
„Přesně tak,“ našpulil Bill lehce rty. Tom málem obrátil oči v sloup.
„No… předpokládám, že mé ženě by nevadilo, kdybyste zůstali přes noc…“
„Byli bychom moc rádi!“
„Dobře tedy. Tudy,“ naznačil jim, aby ho následovali.
Bill mu poděkoval a chystal se vykročit, když v tom byl za loket strhnut dozadu a otočen směrem k rozzuřenému Tomovi.
„Zbláznil ses? Neznáme toho chlapa! Mohl by to být nějaký psychopat!“
„Pracuje jako stráž. Jsem si jistý, že na to mají nějaké bezpečnostní prověrky,“ odpověděl mu Bill šeptem.
„Ano, ale-„
„Máš snad lepší nápad?“ Zasyčel Bill. „Protože bych ho moc rád slyšel.“
Ticho.
„Ok, tak já půjdu s Markem a ty můžeš spát dnes v noci na lavičce,“ řekl Bill povýšeně a otočil se na patě. Slyšel, jak za ním Tom peprně zaklel, než se rozběhl, aby ho dohnal.
Mark žil v pěkném činžovním domě s manželkou Angelou a jejich malou dcerkou. Angela nebyla ostražitá vůbec, jak se Tom obával, místo toho je velmi mateřsky uvítala a trvala na tom, že dostanou lehkou večeři.
„Moc vám děkuju,“ opakoval Bill už snad po milionté, když před ním přistála miska kouřící polévky.
„Děkuju vám,“ zopakoval po něm Tom.
„Jezte, kluci, připravím vám pokoj.“
Tom chtěl okomentovat jednotné číslo slova ´pokoj´, ale rozhodl se, že bude radši mlčet.
Po pozdní noční večeři sešli Tom a Bill dolů do haly a ocitli se v malé ložnici, která byla dříve očividně prázdná.
„Kdybyste něco potřebovali, dejte mi vědět. Dobrou noc!“ Angela jim hodila na postel dva polštáře, zamávala jim a než odešla, tiše zavřela dveře.
Bill si hlasitě povzdechl a svalil se na postel. Tom si povzdechl stejně. Naklonil se nad druhého chlapce, zvedl jeden z polštářů a hodil jej na podlahu, než ho následoval.
„Co to děláš?“
„Spím na zemi.“ odpověděl Tom monotónně. Dřív, než mohl Bill začít protestovat, dodal: „Našel jsi nám místo k pobytu, můžeš mít postel jen pro sebe.“
„… jestli je to tvůj způsob, jak mi poděkovat, tak není zač.“
Žádná odpověď.
Bill protočil oči a opět si lehnul. Sledoval podlahu, kde se Tom právě obrátil na bok zády k posteli. Bill se na posteli posadil a rozsvítil na nočním stolku malou lampičku. Prsty přejel svou kabelku a vzpomněl si na malou černou knihu, kterou našel na nádraží.
Opět pohlédl na Toma. Tiše rozepnul zip a vytáhl knihu a propisku. Přetočil se na břicho, otevřel první stránku deníku a začal psát.
autor: Buyyouadrank
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
😀 Nemôžem si pomôcť, ale som tak trochu škodoradostne rada, že Tomovi dnes nič nevychádzalo. Hlavne, ako sa dušoval, že sa musí o Billa postarať, lebo sám by bol v Amsterdame stratený a potom sa o nich ako paradox naschvál postaral práve Bill 😀
Inak som vďačná za Marka, existuje málo takých ľudí, ktorý by dnes takto niekomu pomohli.
Vďaka za časť a teším sa na pokračovanie ich dobrodružstva v cudzom meste 😀
Jsem ráda, že se Bill takhle projevil a že to byl nakonec on, kdo se postaral o sebe i o Toma 🙂
Díky moc za překlad, zuzu, a těším se zase na příští sobotu s touhle báječnou, pohodovou povídkou 🙂
Nu, pokračuje to skvěle.. už jsem se vážně bála, že Bill s Tomem budou opravdu spát venku v dešti na lavičce.. 😀 Jsem ráda, že je Mark ubytoval u sebe.. jen škoda, že si Tom lehnul na zem, jsem teda moc zvědavá, jak se s Billem dají dohromady.. 😀 Děkuji za překlad a těším se na další díl.. 🙂
Nakoniec sa postaral Bill o Toma:D som rada, že to Tom schytal, aj keď by ešte trochu potreboval zraziť ego. Verím, že s Billovou pomocou sa to podarí:) Tom je trochu rozmaznaný blbeček ale aj tak je milé, že cíti povinnosť starať sa o to treštidlo. Som zvedavá čo bude Billov prvý zápis do denníka:) Ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám na ďalšiu.
Já z toho Toma prostě nemůžu 😀 Nemám tušení jak opsat svoje pocity ohledně neho, ale prostě ho mám ráda 😀 I přes to, že si o sobě hodně myslí a nad Billem se nadřazuje, tak má v sobě prostě něco, co mě fascinuje 😀
Jsem opravdu zvědavá na jejich dobrodružství v jiné zemi a jsem moc zvědavá, kdy se zase vrátí zpátky domů. Navíc to mezi nimi dvěma zatím nevypadá na žádnou idylku a jelikož povídka není zas tak dlouhá, tak jsem zvědavá kdy nastene zvrat 😀 🙂
Billa ovšem obdivuju, já bych k cizímu člověku do bytu nevlezla ani za nic, radši bych byla stejně jako Tom na dešti na lavičce 😀 Hold nemám důvěru v cizí lidi, protože v dnešní době to ani nejde. Takže se trošku o kluky i bojím, ale Markova rodina vypadá strašně mile a sympaticky, tak doufám, že se nic nestane 😉
Moc děkuji za překlad! 🙂
Umm, chudáci. 😀 Bill se vážně chová jako dítě. 😀 Škoda, že spolu nespali v jedné posteli. 3:) A taky je škoda to, že tahle úžasná povídka má tak málo kapitol! 🙁
Moc děkuji za překlad. 😉
Bill se nezdá ale umí si prosadit svoje.
No teda, rozhodně bych se nechtěla dostat do jejich situace, ale nakonec to dobře dopadlo, ještě že Mark byl tak hodný a nechal je u sebe přespat. Díl byl skvělý.
Děkuju za překlad 🙂
Toto sú všetko také náhody 😀 náhodou Billova babka ochorie a Bill musí ísť na leto k prakticky cudziemu človeku, náhodou sa Tom vráti z Belgicka, náhodou si vezme Billov telefón pri odchode do Amsterdamu, náhodou s ním do vlaku nasadne aj Bill, náhodou stretnú v Holandsku Nemca, ktorý im ponúkne miesto na prespanie 😀