autor: Dietřisko & Kentaur
Kdo je zloděj kamenů?
Bill
Pustil jsem toho kluka a vyskočil z postele. Něco mě napadlo a bylo to sakra boží.
„Co… Co chceš dělat?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Přešel jsem k němu a položil mu ruce na ramena.
„Víš, jak ten ujetej dědek říkal, že má ty magický šutry?“
„Jo?“ řekl opatrně.
„Jeden si vezmu,“ prohlásil jsem.
„Cože?! Ale to je krádež… A navíc… Ty šutry jsou pro ně důležitý! Nemůžeš si je jen tak vzít!“ Vyděšeně se na mě díval.
„Ale můžu. Jdeš se mnou?“
„Dobře, ale nemysli si, že budu tvůj komplic.“ Taky vstal. Tiše jsme se vykradli ven.
„Říkal, že za jeho chajdou, že?“ zašeptal jsem.
„Jo, ale jak ji poznáme?“ Rozhlédli jsme se po vesnici a spatřili domek s obrovským nápisem: TADY BYDLÍ ŠAMAN.
„Myslím, že jsme to našli,“ podotknul jsem. Obešli jsme chajdu. Na zemi ležela hromádka kamenů. Nahoře na ní byla dřevěná destička s nápisem „POSVÁTNÁ JESKYNĚ.“ Oddělal jsem „jeskyni“ a tam byla dřevěná truhla. Klekl jsem si a otevřel ji.
„Není zamčená?“ zeptal se ten kluk.
„Nevšiml jsem si,“ ušklíbl jsem se. Uvnitř truhly byly tři kameny, přesně jak Ywo říkal. Slabě svítily, jinak vypadaly celkem obyčejně.
„Každej kámen vypadá jinak,“ poučil mě kluk „Nenajdeš dva stejný.“
„Proč mi to říkáš?“
„Jen tak,“ pokrčil rameny. „Tohle je žula,“ dodal ještě. „Nebo taky rula,“ pokračoval váhavě. „Nebo živec…“ Protočil jsem oči a strčil si jeden kámen do kapsy. Vrátil jsem všechno do původního stavu a spokojeně se usmál. „Nebo pískovec… Nebo vápenec… Nebo čedič… Anebo taky znělec…“
„Drž už hubu,“ povzdechl jsem si. „Mě vážně nezajímá, jak se ten šutr jmenuje.“ Sebevědomě jsem vykročil k naší chajdě. „Zdrhnem až zejtra,“ vysvětlil jsem. „Chci bejt u toho, až to zjistěj.“
„Ty vážně nejsi normální,“ zamumlal ten kluk.
***
Ráno jsem se vzbudil v dost nečekané poloze. Ležel jsem na břiše a ruku jsem měl přehozenou přes toho kluka.
Odvalil jsem se od něj trochu dál. Stihl jsem jen párkrát zívnout a protáhnout se, když se rozletěly dveře a dovnitř pro změnu vběhl Laava.
„Čááááu!“ zařval. Ten kluk se s trhnutím probudil.
„Co se stalo?“ vyhrkl.
„Pravděpodobně budíček,“ ušklíbl jsem se.
„Nyní je čas na speciální ranní rituál klanu Zlodějů kamenů,“ prohlásil důležitě Laava.
„Ha, kdo jsou tady zloději kamenů?“ zašeptal jsem tomu klukovi do ucha.
„Ani mi to nepřipomínej,“ zavrčel. „Tohle bude průšvih.“
„Co má znamenat tohle?“ zeptal jsem se Laavy a ukázal na postele… postel.
„Jaj,“ vyhrkl. „Zapomněli jsme zrušit rituál svatební noci.“
„Co… Cože?“ vyjekl ten kluk.
„No, radši to neřešte,“ mávl rukou Laava.
Vyšli jsme ven z chajdy. Laava se nadechl – asi chtěl něco říct – když vtom se ozval výkřik:
„Vraťte mi kamenýýýýýýýýýýýýý!“ a uviděli jsme Ywa, jak se žene přes celou vesnici.
„Co se stalo, tati?“ podivil se Laava.
„Ukradli mi kamenýýýýý!“ ječel Ywo. Kolem něj se seběhla celá vesnice. Šaman s nešťastným výrazem otevřel truhličku, kterou držel. Všichni vyjekli zděšením.
Jeden z kamenů chyběl.
Tom
Loki se spokojeně ušklíbl. Nenápadně jsem do něj šťouchl loktem. S povytaženým obočím se na mě podíval.
„Nech toho,“ sykl jsem tiše. Jen pobaveně zavrtěl hlavou.
„Moje nebohé kamenýýýý,“ zaúpěl Ywo a chytil se za hlavu. „Byl jsem okraden, zahanben, zničen. Co si bez svých kamínků počnu?!“ vřískal. Zmocnila se mě lítost. Chtěl jsem Lokimu říct, aby to vrátil, ale věděl jsem, že by se mi akorát vysmál.
„To bude dobrý, tati,“ zašeptal Laava a objal svého zdrceného tátu. „Najdeme ho a viníka potrestáme.“ V tu chvíli ve mně hrklo. Jak chtějí viníka potrestat? Nesmí Lokimu nic udělat…
„To byli určitě ti cizinci!“ vykřikla nějaká žena z davu.
„Blbost, jsou to moji dobří přátelé. Ti by něco takového neudělali. Jak si je vůbec dovoluješ osočovat, Keano?!“ bránil nás Laava.
„Přesně tak,“ přidal se Loki. „A jako důkaz našeho dobrosrdenství vám je pomůžeme hledat.“ Pak se otočil ke mně a tiše řekl: „To bude ideální příležitost k vypaření.“
Rozhodlo se, že se půjde pátrat hned. Celá vesnice se vybavila vidlemi, kopími a různými jinými nástroji, a rozeběhla se po okolí. Šaman Ywo si sedl na zem a brečel. Loki mě chytil za rukáv a odtáhl mě stranou.
„Snaž se tvářit, že ten šutrák se vším zaujetím hledáš, a pak zdrhnem,“ broukl vesele. Chvíli jsme hledali v nedalekém lesíku, než Loki dal pokyn k úprku.
„Co když nás chytí?“ zeptal jsem se s obavami.
„Až zjistěj, že chybíme, budem už někde daleko.“ Rozeběhli jsme se někam doprčic.
Po půlhodině Loki zastavil s tím, že se potřebuje podívat, kde jsme. Začal se přehrabovat po kapsách.
„Mám takovej blbej pocit, že jsem ztratil mapu,“ prohlásil.
„Cože?!“ vyjekl jsem. „Děláš si srandu?!“
„Nedělám.“ Ještě jednou prohledal kapsy svého pláště, ale bez úspěchu.
„Chceš mi říct, že jsme se zase ztratili…“ mumlal jsem. „Co kdybys zase zavolal toho havrana? Třeba by ti dal další mapu. Sakra, vymysli něco, jsi přece bůh!“ trochu jsem začínal propadat panice.
„A jak to mám asi tak udělat, když seš tak chytrej?“ zamračil se.
„Nevím.“
„No tak vidíš. Prostě půjdeme přímo za nosem a někam dojdem.“
„Fajn,“ zabručel jsem. Za těch pár dní už jsem pochopil, že se s Lokim nemá cenu hádat, protože on má vždycky pravdu.
Dostali jsme se do nějakého dalšího lesa. Na to, že mělo být ještě ráno, tam byla dost velká tma.
„To je nějaký divný,“ řekl jsem.
„Taky si myslím,“ souhlasil Loki. „Tohle nebude jen tak obyčejnej les. To vypadá n- áááááá!“ Vyděšeně jsem sebou trhl.
„Co tak řveš?“ zeptal jsem se zvědavě. Došel jsem ho a podíval se, co tam má.
„H-hhhhhháááád!“ Vykulil oči a pevně se mě chytil za ruku. Cítil jsem jeho pevný až příliš silný stisk.
„To bolí,“ zašeptal jsem, ale i tak jsem si ho u sebe přidržel. Had se se zasyčením odplazil, ale Loki pořád vypadal, jako by právě spatřil smrt.
„H-had…“ opakoval pořád dokola.
„Už je pryč.“ Konejšivě jsem ho pohladil po zádech a zadíval se mu do rozšířených očí. Vzpomněl jsem si na včerejší noc a náš polibek. Ve tvářích se mi okamžitě rozlila horkost.
„C-co když tu jsou další?“ vykoktal Loki.
„Ochráním tě před nimi,“ usmál jsem se. Vyjel jsem mu dlaní po boku a palcem od druhé ruky jsem mu přejel po rtech. „Proč se jich tolik bojíš?“
Bill
Pevně jsem zavřel oči a snažil se pravidelně dýchat. Nerad jsem to přiznával, ale hadi byli moje největší slabina.
„Ty?“ ušklíbl jsem se, když jsem se trochu vzpamatoval. Můj hlas ale pořád zněl roztřeseně. Vykroutil jsem se z jeho sevření a odstoupil od něj. Nemohl jsem dovolit, aby se ke mně dostal nějak blízko. Absolutně ne.
„Když mě dál budeš učit bojovat, tak nakonec ochráním i já tebe,“ prohlásil sebevědomě.
„Tak to bude trvat hodně dlouho,“ odtušil jsem. Ale viděl jsem, že ten spratek vypadá vážně odhodlaně. Možná se v něm skrývá větší potenciál, než mě vůbec mohlo napadnout… A ten meč. Znamená to, že si ho vybral jako svého pána? Tohle ještě bude zajímavý. Dost zajímavý.
„No, teď hlavně musíme vymyslet, jak se dostanem z tohohle odpornýho lesa.“ Ještě jednou jsem se zhluboka nadechl.
„Nenapadá tě něco?“ zeptal se ten kluk… asi bych vážně mohl zjistit, jak se jmenuje.
„Mohl bych to tu celý spálit,“ navrhl jsem. I s těma hadama. Brr.
„Je to pořád kus přírody, nemůžeš to tu zničit,“ vyjekl.
„Fajn, fajn. Tak zkusíme jít dál. Ale neručím za sebe.“
„Neřekl jsi mi, proč se tak bojíš hadů,“ vytáhl zase to trapné téma.
„Copak ty tu legendu neznáš?“ zabručel jsem. „Doteď jsi vypadal celkem vzdělaně.“
„Legendu?“
„Legenda, která je bohužel pravdou. Byl jednou jeden krásný, skvělý bůh Loki, který se nudil. Dělal si nevinnou legraci z ostatních bohů. Byla to opravdová zábava, ale ti bohové byli zlí a krutí. Spoutali chudáka Lokiho, zbili ho, strčili do cely v Helu a víš, co ještě udělali? Nad chudáka Lokiho pověsili Jörmunganda – obrovskýho hada – a nechali jeho jed kapat na moje rány! Mimochodem, je to můj syn, takže by mohl mít trochu úcty!“ Dovyprávěl jsem a probodl nedaleký strom vražedným pohledem.
„Ty… Ty máš syna?“ vykoktal.
„Mám tři děti, kdyby tě to zajímalo. Toho hnusnýho slizkýho hada, pak Fenriho, to je obrovskej vlk – taky moc sex-appealu nepobral – a Hel. Jedna její půlka je nadpozemsky krásná, druhá nechutně odporná. Aspoň půlka jednoho dítěte je po mně, ostatní jsou po matce.“ To je všechno, co tě zajímá?!
„Tři… děti?“
Protočil jsem oči. „Nevim, co se se mnou dělo. Dodnes toho lituju.“
„To znamená, že máš manželku?“ pokračoval ve výslechu.
„Bože, jen to ne!“ Potlačil jsem nutkání se pokřižovat. Vzít si Angrbodu mě v životě nenapadlo, a teď jsem zjistil, že je to představa nechutnější než ona sama.
„A co se stalo?“ vyzvídal ten kluk. „Nechala tě?“
„Eh… Utekl jsem.“
„Proč?“ vykulil oči.
„Nejjednodušší by bylo ti ukázat její fotku, ale kdybych se ji pokusil vyfotit, tak by shořel foťák. Věř mi, nechtěl bys vidět, jak vypadá.“
„Tak proč sis s ní udělal děti?“
„Já nevim,“ zašeptal jsem zoufale a chytil se za hlavu. „No, dost na téma vztahy. Pojďme najít cestu ven!“
„Jo!“
Plni naděje jsme vykročili. O půl hodiny později se udělala ještě větší tma, takže jsme neviděli ani na krok.
„Teď už tady chybí jen Slenderman,“ zamumlal ten kluk.
„Cože?“
„Ale nic.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Posvátná jeskyně, tady bydlí šaman, nejvíc boží bůh Loki bojící se hadů, odporná bejvalka a nakonec Slenderman 😀 ..je mi jedno jestli tahle povídka dopadne špatně..vsadím se, že tragickej konec tady bude o to vtipnější 😀
Rituál svatební noci? 😀 Jeskyně, šamanovo obydlí, Slendy,… 😀 No, tahle povídka bude ještě sakra zajímavá, obzvlášť po té zajímavé scéně s hadem 🙂
Sladreman 😀 Loki má děti? 3 děti? Hada vlka a potvůrku? 😀 :O tak to je překvapení! :O a chuďátko bojí se hadů -.- tady ale nejde nikoho litovat jak je to vtipný :DD TADY BYDLÍ ŠAMAN :DD
Tady bydlí šaman 😀 😀 ježíši kriste 😀 V téhle povídce jste se fakt slušně urvaly z řetězu, holky :))) Zase jsem se válela smíchy 😀
Fakt super, díky za každej záchvat smíchu, kterej mi tenhle příběh přinese 🙂
Loki je zlodějíček 😀 a tatínek tří krááásných dětí 😀 královsky jsem se bavila, ten nápis u šamana byl geniální nápad geniálního národa 😀 díky za díl 🙂
TADY BYDLÍ ŠAMAN no ty vole, já to dneska celé proslzela smíchy.A ty krásné tři Lokiho dětičky! A vúbec, všechno…já nemůžu 😀 😀 😀
H-hhhhhháááád! !!! 😀 😀
opět jsem dneska řvala smíchy 😀 boží Loki, boží povídka 😀
Nečekaně jsem měla dneska záchvaty smíchu 😀 😀
TADY BYDLÍ ŠAMAN, tak toto vážně zabilo 😀 😀 Ale teda přiznám se, že když tam šaman brečel, že mu někdo ukradl kameny, tak mi jej bylo strašně líto a úplně jsem doufala, že i Billovi jej bude líto a kameny mu vrátí 😀 😀
A jaktože Bůh neví jak něco udělat? 😀 Já jsem měla vždycky za to, že Bohové ví a umí všechno 😀 😀 Náš Loki očividně nee 😀
A i když jsem se smála, že Loki se bojí hadů, tak jsem s ním na jednu stranu i soucítila, protože já mám z hadů děsnou fobii. Stačí mi je vidět na obrázku a strnu hrůzou 😀
A největší překvapení?! Loki má děti?!?! Nemůžu tomu uvěřit 😀 No a hlavně ten jeho popis, nemohla jsem 😀 😀
Opět holky děkuji za super díl! ♥
Baby, vy ma neustále prekvapujete svojou kreativitou a humorom. 😀 Tu sa nedá nič dopredu očakávať, lebo vy si to aj tak urobíte po svojom 😀 Ako tie tri Lokiho deti a útek od "partnerky" (keďže vravel, že nie je ženatý).. ale už len tá predstava tých detí a ženy podľa jeho popisu.. no fakt, na čo myslel?! 😀 😀
Vďaka za úžasnú časť.
Teda tři děti a popis té partnerky smíchy jsem brečela co si vymyslíte příště?
Jak jsem psala, cetla jsem braskovi par dilu. Povidka se mu strasne zalibila 😀 tak jsem ze srandy rekla, ze je asi taky teplej a on: " to je taky mozny." 😀 a pistel tu "Lokiiii, Lokiiiii!!!" 😀 No asi mame v krvi lasku k tehle povidce 😀 <3