autor: Buyyouadrank
Když se Bill ráno probudil, byl unavenější než předtím. Hlavně proto, že strávil většinu noci psaním. Bylo to překvapivě osvobozující – každá emoce, každá nesouvislá myšlenka, vše z něj prostě vypadlo, dokud už nemohl psát a téměř necítil ruku.
S povzdechem se převalil na posteli a zamžoural na podlahu, kde ležel Tom ve viditelně nepohodlné poloze. Bill k němu pocítil náklonnost, jen opravdu krátkodobou, než si uvědomil, že Tom ho plánoval poslat zpátky do Německa, jak nejdřív jen mohl.
„Kluci, jste vzhůru?“
„Jo!“ Zavolal Bill zpátky a zasténal, v ústech ucítil pachuť, jako by mu tam něco vlezlo a zemřelo.
„Snídaně je hotová!“
„Okej, hned tam budeme!“ Zavolal Bill těsně před tím, než vyklouzl z přikrývek a patou šťouchl Toma do žeber. „Tome. Vstávej.“
Druhý chlapec něco zamumlal, pomalu otevřel oči a věnoval Billovi nevraživý pohled. „Au. Nech toho.“
Bill se nevinně usmál a opět ho lehce kopl, než se vyhrabal z postele. Překročil Toma a zastavil se ve dveřích, aby na něj ještě rychle vyplázl jazyk, než odešel.
Tom se posadil a zamrkal. Záda ho nepříjemně bolela a ve chvíli, kdy se postavil a zkusil se protáhnout, se to ještě zhoršilo. Za širokého zívání se rozhlédl po místnosti a rozhodl se tady alespoň naoko uklidit. Ustlal postel a obrátil svou pozornost k nočnímu stolku, na kterém odpočívala Billova kabelka. Vyčuhovala z ní malá černá knížka a Tom se kousl do rtu, když se mu na tváři usadil úšklebek.
Na řadě byla odplata.
Natáhl se pro černou knížku, otevřel ji na první stránce a široce se zašklebil nad prvními slovy. ´Milý deníčku…´. První zápis byl ze včerejška a zřejmě pokračoval na několika dalších stranách.
„Tome! Budeš mít ta vajíčka studená!“
Tom zasténal a strčil deník zpátky do tašky. Odplata bude muset počkat.
—
„Chystáte se zde pobýt nějaký čas, než odjedete?“ Zeptala se Angela poté, co jim oznámila, že její manžel je už v práci.
„Ne, odjedeme velmi brzy,“ odpověděl Tom.
„Chci zůstat,“ zamumlal Bill.
„Opravdu byste měli! Amsterdam je nádherné město!“
„Nestává se každý den, abych se dostal do Amsterdamu,“ řekl Bill dychtivě a podíval se na Toma, který na něj přísně zíral.
„Ne, jsem si jistý, že Gordon už vše řekl tvé matce a ona bude mít pravděpodobně starost.“
„Můžu jí zavolat a dát jí vědět! Určitě mi dovolí zůstat.“
„Ale no tak, Tome, jen pár hodin,“ řekla Angela a s láskou poplácala Billa po rameni. „Copak nevidíš, že se mu tu líbí?“
„Prosím, Tome?“ Zeptal se Bill tichým hlasem. „Je to jen… léto je téměř u konce, budu se vracet zpátky do školy a ještě jsem nedělal nic vzrušujícího a zábavného. Tohle je ta nejlepší věc, která se mi mohla přihodit. Jen si z toho chci odnést nějaké vzpomínky. Prosím?“
Jen to dořekl, zazíral na Toma velkýma bezmocnýma očima. Tom zjistil, že je velmi těžké od nich odtrhnout pohled – nikdy si nevšiml, jak má Bill dlouhé řasy a tmavé oči. Jak by mohl říct ne?“
„Fajn. Jen pár hodin.“
Bill nadšeně vykřikl a seskočil ze židle, aby mohl Toma pořádně obejmout. Pustil jej po několika vteřinách a zanechal ho nápadně zčervenalého.
Po snídani je Angela vyprovodila a u dveří jim dala pár tipů.
„…a když se rozhodnete, že si jedno pronajmete, nesmíte z toho kola spustit oči, mohl by vám ho někdo ukrást. A taky dávejte pozor na kapsáře!“
„Budeme,“ slíbil Bill. Vyšel ven, zamrkal před přímým sluncem a široce se usmál na ženu před sebou. „Mockrát vám děkujeme za vaši pohostinnost. Nevím, co bychom bez vás dělali.“
„To nebyl žádný problém. Jste velmi milí kluci. Teď běžte ven a bavte se!“ Angela je oba políbila na tvář. „Nezapomeňte se rozloučit s Markem, jestli ho uvidíte!“
„Samozřejmě! Nashledanou!“ Bill si přehodil kabelku přes rameno a scházel dolů po malé cestě s Tomem po svém boku.
„Ještě jednou, dobrá práce,“ zamumlal Tom.
„Hm?“
„Vždyť víš, našel jsi nám místo na přespání.“
„Aha. Díky.“
Tom místo odpovědi zamručel a dál kráčeli mlčky.
Když se dostali více do centra města, bylo zde stále více lidí. Bill začínal být unavený – ne námahou, ale slunce stálo vysoko na obloze a oblečení se na něj začínalo lepit. Hned si vzpomněl na první den, kdy dorazil do Gordonova bytu. Bylo to nepohodlné.
„Tome, tohle je nuda,“ zakňučel. „Neděláme nic jiného, než že chodíme.“
„A co bys chtěl dělat?“
„No, víš, Amsterdam je známý svými…“
„Ani nemysli na to, že bychom šli do coffe shopu.“
Bill dramaticky zalapal po dechu a věnoval mu pohoršený pohled. „Za co mě máš?“ Zahihňal se. „Chtěl jsem říct ´průplavy´“.
„Oh. No. Fajn.“
„Ježiši, Tome. Jsi tak prudérní. Z toho, co jsem četl, jsem myslel, že jsi více uvolněný.“ Promluvil Bill dříve, než zapřemýšlel a špičky uší mu zrudly. Tom se na něj ohlédl přes rameno a zamračil se.
„Myslíš tím, co jsi četl v mém deníku?“
Bill polkl. „No… jo. A nejen to, ale i tvé fotky a všechny ty tvé suvenýry odevšad. Myslel jsem, že jsi úžasná a zábavná osoba.“
„Cože? Copak nejsem úžasně zábavný?“ Tom se zatvářil naštvaně a předstíral, že je uražený. „Věř mi, kdybys tady nebyl, užil bych si daleko více zábavy.“
Bill na něj zůstal zírat.
„Ehm… tak jsem to nemyslel.“
Bill protočil oči a rázně se rozešel pryč, čímž efektivně ukončil konverzaci.
Tom se rozhodl, že bude nejlepší, když pronajme dvě kola. Řekl Billovi, aby počkal v parku, zatímco odešel pro to překvapení. Bill netrpělivě poposedával na lavičce, ruce měl překřížené na hrudi. Stále byl naštvaný. Když mu Tom zmizel z dohledu, vytáhl deník a zuřivě do něj čmáral, než se druhý chlapec znovu objevil. Při pohledu na kola Bill vytřeštil oči.
„Co to je?“
„Co myslíš, že to asi je? Máme je na dnešní den.“
„Ehm…“
„Co se děje?“
Bill zrudl a pomalu vzhlédl, zatímco si na hruď tiskl deník. „Nikdy jsem se nenaučil jezdit na kole.“
„Cože? To je nemožné! Vydrž…“
Dřív než Bill stihl protestovat, Tom zase zmizel, pravděpodobně tam, odkud dotáhl ta zatracená kola. Vrátil se o několik minut později a podal Billovi květinovou helmu.
„Tady. Kdybys spadl.“
„Co to sakra je? Jsou na tom sedmikrásky, ty pitomče!“
Tom se zasmál. „To je ta nejmenší starost. Tak pojď, teď tě naučím jezdit.“
„Tome, opravdu si nemyslím, že…“ Bill byl přerušen, když byl chycen za paži a prakticky odtažen. „Tome!“
„Naučím tě jednu z celoživotních dovedností. Jakmile se jednou naučíš jezdit na kole, už to nikdy nezapomeneš.“
„Ano, ale…“
„Je tu něco jiného, co bys chtěl dělat raději?“
Bill rychle nemohl vymyslet odpověď, a tak zatnul zuby a pomalu přehodil nohu přes kolo. Ujišťoval se, že jeho druhá noha stále stojí pevně na zemi.
„Bille? Měl bys pravděpodobně zvednout obě nohy ze země.“
„Ne, já spadnu!“
„Držím řídítka, nespadneš,“ řekl Tom a obrátil oči v sloup. „Jen zkus šlapat. Ne, ne, na druhou stranu! Bille, co to děláš?“
Bill vykřikl, když se kolo zakymácelo a on spadl. Přímo na stranu, kde stál Tom, čímž vzal druhého chlapce s sebou. „Omlouvám se,“ zamumlal a zapřel se o ruce. Tom ležel pod ním a vzhlížel nahoru. Bill se už po milionté začervenal, vyškrábal se na nohy a otřepal ze sebe prach.
Později odpoledne, když se Bill konečně dostal do bodu, že se udržel na kole nějakou dobu bez toho, aby se převrátil, začal fňukat hlady. Tom zavrčel a nakonec souhlasil, že koupí něco k obědu. Ale když došli k nejbližšímu obchodu, efektní červený nápis na okně jasně hlásal ´žádná kola´!
„Mohl bys počkat venku u kol? Zaběhnu pro nějaké jídlo. Co by sis dal?“
„Jen krůtí sendvič,“ odpověděl Bill a sahal pro peněženku.
„To je v pohodě, já to zaplatím.“
„Díky!“
Tom se na něj krátce usmál, než se vydal do obchodu, a Billovo srdce se na chvíli zatřepetalo. Byla to jen malá laskavost, pár korun za sendvič, ale v kombinaci s tím úsměvem mu to způsobovalo brnění po celé páteři. I přes to, jak hloupě to znělo, dokonce i pouze v jeho hlavě, Bill se rozhodl, že Tom má ty nejkrásnější rty, jaké kdy viděl.
Bill se cítil provinile ohledně svého prvního zápisu v deníku, který byl k Tomovi dost nelichotivý, a rozhodl se to napravit dalším zápisem. V návalu emocí měl pocit, že to musí ze sebe všechno dostat ven, jinak exploduje.
Sáhl do kabelky, a zároveň mžoural přes výkladní skříň, aby se ujistil, že Tom ještě není na řadě. Zamračil se, když nenašel to, co hledal. Obočí mu vyletělo vzhůru, když si uvědomil, že černá knížka je pryč.
První, co ho napadlo, byla Angelina slova na rozloučenou. ´Dejte pozor na kapesní zloděje´. Samozřejmě, že kniha nebyla ukradena, ale musel ji někde vytratit, anebo ji někde nechat.
Bill vypísknul, mával rukama ve vzduchu a vykulil oči. Poskakoval na špičkách a doufal, že Tom už vypadne z té nekonečné řady.
„Doprdele!“ Věděl, že se choval iracionálně. Koneckonců, deník byl snadno nahraditelný. Ale on si k němu vytvořil jakési pouto a z představy, že by se ocitnul v rukou někoho cizího, se mu chtělo brečet.
Zatímco se rozhodoval, jestli je park dost blízko, začal pomalu couvat dozadu, s očima přilepenýma na dveřích obchodu. Nechtěl jít říct Tomovi, proč potřebuje odejít. Zřejmě by mu kladl příliš mnoho otázek a divil by se, proč byl ten deník pro Billa tak zatraceně důležitý.
Bill se rychle rozběhl zpátky do parku. Okamžitě našel lavičku, na které s Tomem předtím seděli. Koneckonců, v tomto místě spadl minimálně desetkrát z kola. Naštěstí deník ležel ve vysoké trávě a Bill si úlevně oddechl, když jej zvedl. Listoval stránkami, aby se ujistil, že je to opravdu ta správná knížka a zamířil zpět k obchodu.
Tom se objevil o pár minut později. „Můžeme jít?“
„Jo!“ Odpověděl Bill vesele.
Tom se na něj krátce zazubil, než se rozhlédl a zamračil se. „Ehm… Bille? Kde jsou ta kola?“
Bill zamrkal a pomalu se rozhlédl. V tu chvíli si vzpomněl, že je Angela nevarovala jen před kapsáři, ale také před zloději kol.
„Ehm. No. Kurva.“
autor: Buyyouadrank
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Ta poslední věta mě dost rozesmála, stejně jako helma a tak dále…Miluji tuhle povídku, je vážně škoda, že za chvíli končí. Každou sobotu už po ránu jsem natěšená na šestou hodinu a když už se blíží, tak vyhazuji sestry z internetu. 😀 Moc děkuji za překlad!:)
Paráda, Bill zase perlí 😀 vážně se bavím 🙂 taky mám tuhle povídku moc ráda a jsem zvědavá kolik je budou ta kola stát. Děkuji za překlad a autorce za povídku 🙂
Bill a květinová helma? Nic si teď nepřeju vidět víc na vlastní oči 😀 Jinak Bill i Tom jsou každý svým způsobem na zabití a zároveň jsou neodolatelní :))
Jsem moc moc zvědavá, kdy se to mezi nimi prolomí, už zbývají jenom dva díly, tak mě moc zajímá, jak to autorka vymyslela 🙂
Moc děkuju za parádní překlad, zuzu 🙂
Vedela som, že im ukradnú tie bicykle:D Chudák Tom:) ale bolo pekné, že si dal takú námahu a naučil Billa bicyklovať. A tá kvetinková helma bola sladká:) Teším sa na pokračovanie, ďakujem za preklad:)
No jasné, to by nebol Bill, aby niečo nedomrvil. Ale vždy mu to prejde, pretože je proste roztomilé trdlo 😀
Veľmi sa mi páčilo, ako Tom učil Billa bicyklovať a kvietkovaná helma bola super 😀
Som zvedavá, ako to má autorka ďalej vymyslené, keďže ostávajú už len dve časti. Vďaka za preklad.
Bill je truhlik ale zlatej.
Bill a květinová helma 😀 😀 Jenom té představě se musím strašně smát! 😀
Celkově byla tahle kapitolka strašně milá 🙂 Angela byla úžasná a já jsem fakt ráda, že kluci natrefili na tak fajn rodinku 🙂 A Tom Billa dokonce pochválil za to, že jim našel nocleh! To jsem fakt koukala 🙂 Co mi přišlo nejvíc milé, bylo to, že se Tom rozhodl Billa naučit jezdit na kole. Bylo to vážně super a tou helmou to fakt zabil 😀
No a ten konec..opět se musím smát! 😀 Když Bill odešel do parku, myslela jsem si, že se kola ztratí. A ono přece! 😀 Jsem zvědavá, jestli bude Tom naštvaný, mrzutý, bude nadávat…nebo co Billovi provede 😀 Nemá to s Billem ale chudák jednoduché 😀 I přes to, že je Bill strašně roztomilý, je občas na zabití 😀
Moc děkuji za překlad a těším se na další sobotu!! 🙂