autor: mohanrocks
„Jako tvůj osobní trenér jsem vážně zděšený z toho, co teď konzumuješ,“ prohlásil nevěřícně Tom, zatímco sledoval, jak se Bill láduje už druhým štosem lívanců a prokládá to vejci se slaninou.
„Mám rád lívance,“ opáčil černovlásek nevzrušeně s pusou plnou jídla.
„A slaninu, vejce a oh – nezapomínejme na párky, co jsi měl před chvílí. Kam to všechno dáváš?“ zauvažoval trenér zmateně.
Bill se na něj podíval, jako by byl blázen. „Uhm, přece do žaludku. Kam jinam?“ A pokračoval v jídle.
Tom se jenom kousl do rtu a zatřepal hlavou. Pak se vrátil ke konzumaci své snídaně, jež zahrnovala toust, omeletu z vaječných bílků a pomerančový džus.
I ve chvílích, kdy dělal Bill něco naprosto asexuálního – například se doslova cpal – si Tom stejně nemohl pomoct, shledával ho zatraceně roztomilým. Věděl, že by si měl udělit důtku za to, že je taková citlivka, ale nemohl s tím přestat.
Tomovo rozjímání přerušila servírka. „Přinesu vám ještě něco?“ obrátila se speciálně na staršího z chlapců. Od Billa se raději držela dál od chvíle, co zjistila, že si všechno to jídlo objednal jenom pro sebe. Taky k tomu přispělo to, jak ji Bill pochválil za její angličtinu.
Servírka byla očividně Američanka – byla blondýna, byla opálená a mluvila perfektně anglicky, protože… proč by nemluvila? Vyjádřila svoje zmatené pocity způsobené chlapcovým komplimentem a Bill jí vysvětlil, že když jsou v Mezinárodním domě lívanců, měla by logicky taky ona být tak nějak… mezinárodní.
Tom netušil, co říct, takže zůstal zticha, a Bill zatím hádal, z jaké země servírka pochází. A moment, kdy se ta slečna rozhodla dalšího kontaktu s Billem vyvarovat, byl podle Toma ten, kdy černovlásek došel k závěru, že je pravděpodobně z nějaké malé části Číny. Tom se na ni jenom usmál s výrazem sympaťáka a dokončil objednávku.
„Ne, myslím, že máme všechno,“ kývl nyní dredáč a zazubil se. Než ale servírka stihla odběhnout pryč, Bill promluvil.
„Uhm, možná bych si mohl objednat něco s sebou?“ Poklepal si zamyšleně na bradu a Tom vyvalil oči.
„Myslím, že už jsi zaplnil každou část svého žaludku, Bille,“ zasmál se nepohodlně, zatímco na ně zaměstnankyně podniku zmateně zírala.
Bill se na moment zamyslel. „Věřím, že máš pravdu!“ zvolal nakonec a pak se pohladil po břiše, jež se překvapivě pod náporem všeho toho jídla ještě nevyvalilo.
Servírce se očividně ulevilo. Vrátila Tomovi úsměv a nechala klukům na stole účet. Tom vytáhl platební kartu a položil ji na něj. Přestože Bill udělal vážně velkou objednávku, Tom byl víc než šťastný, že to zaplatí. Vždycky na rande platil. Najednou si uvědomil, že i tohle považuje za rande. Na chvilku se zamyslel a pak si řekl, že se mu ta představa líbí.
„Nemusíš za mě platit,“ zavrtěl hlavou Bill. „Vyjedl jsem skoro celou restauraci.“ Znovu se pohladil po břiše a uspokojeně vydechl.
„Fakt, že si uvědomuješ, že sis objednal vážně hodně jídla, mi stačí,“ zasmál se trenér. „Chci to zaplatit.“
„Můžeš mi zaplatit sexuálními činnostmi,“ dodal černovlásek zrovna ve chvíli, kdy si servírka přišla pro platbu. Ta vykulila oči a Tom zrudnul.
„Uhm… dělal si legraci,“ zamumlal starší z chlapců.
Bill se na něj zmateně podíval. „Ne, nedělal.“
„Já, ehm… vrátím se zpátky s dokladem,“ řekla rychle slečna a vzala roha.
„Jak milá asijská dívka,“ kývl Bill a usmál se za ní.
„Není zkurvená Asiatka. Proč by měla být?“ vyštěkl Tom. Byl na svého společníka trochu naštvaný za to, jak ho ztrapnil.
„No, to je otázka, na niž stěží dostaneme odpověď, ne? Je docela neslušné se někoho zeptat, proč je Asiat,“ napomenul ho Bill.
Tom otevřel pusu k odpovědi a pak ji zavřel. Zase jednou neměl slov. Tak si místo toho loknul džusu.
„Ačkoliv je na Asiatku dost vyvinutá. Obvykle bývají tyhle ženy vážně drobné,“ konstatoval černovlásek seriózně.
Tomovi zaskočilo. „Já uhm… nevšiml jsem si,“ trhl ramenem.
Pravdou bylo, že si rozhodně všiml. Vlastně na hrudník té servírce dost dlouho zíral, zatímco byl Bill zaneprázdněný mazáním másla a sirupu na lívance. Naštěstí, tudíž určitě nezaregistroval, jak Tom civí.
„Jo, všiml sis. Před chvílí jsi na ně zíral, když jsem si na lívance dával máslo a sirup,“ ušklíbl se Bill.
Tom v duchu zaklel. „Jo, jasně… Neudělal bych to,“ drmolil a snažil se předstírat smích.
„Je mi to fuk. Než jsi mě poznal, kozy byly tvůj hlavní zájem. Možná jsou tvůj hlavní zájem pořád. Ale teď máš v hlavě místo i pro moje péro,“ zaculil se černovlásek.
„No, to teda zní,“ zachichotal se Tom navzdory předchozímu pocitu trapnosti. Bylo těžké být na Billa naštvaný, když řekl něco tak překvapujícího a přímého. „Takže tě nezajímá, že zírám na kozy?“ zeptal se Tom trochu pochybovačně a znovu se napil pomerančového džusu.
Druhý chlapec se na něj podíval upřímně zmateně. „Proč by mělo? Já je nemám. Takže na moje zírat nemůžeš. Ačkoliv kdybych nějaký měl, byly by kurva obrovský. Pokud tedy budeme vycházet z velikostního předpokladu daného mým pérem,“ vyhrkl.
Tom se opět zakuckal. „Možná by ses mohl při svým hovoru o péru a kozách trochu ztišit. Jsme na veřejném místě,“ peskoval Billa šeptem.
„Heh? Většina lidí tady ani nemluví anglicky, Tome. Mezinárodní dům lívanců, vzpomínáš?“ Zaklepal si ukazováčkem na hlavu a zadíval se na Toma, jako by byl retardovaný.
„Jistě, Bille,“ bylo jediné, čím Tom nakonec zareagoval – navzdory tomu, kolik odpovědí se mu ve skutečnosti dralo na jazyk.
„Máme fakt štěstí, že naše servírka mluví anglicky, Tome! Ani nevím, jak se v jiném jazyce řekne slanina. A to by bylo hrozný, kdybych si ji nemohl objednat,“ prohlásil s upřímným zděšením Bill.
„Takže, co hodláš dělat po zbytek dne?“ změnil dredáč téma.
Černovlásek pokrčil rameny. „Věci.“
„Jaký druh věcí?“ ptal se Tom zvědavě.
„Různé druhy věcí.“ Bill pozdvihl obočí. „Proč na tom záleží? Ty stejně musíš pomáhat mámě s malováním a tak, správně?“
„No, to jo. A kvůli tomu se nemůžu zajímat o to, jaký máš na dnešek plány?“ opáčil trenér trošku hádavým tónem, ale kvůli němu se začal cítit jako holka, takže ho rychle změnil. „Což neznamená, že jsem zvědavej člověk nebo tak,“ dořekl s falešným zívnutím, jež mu mělo dodat nonšalanci.
Bill se ušklíbl a přimhouřil oči. „Jseš zvědavej. A víš, co se říká o zvědavých lidech, ne, Tome?“
Tom zakoulel očima. „Jo, jo. Nebuď zvědavej, budeš brzo starej.“
Mladší z chlapců na něj chvíli civěl. „To není to, co jsem myslel.“
„Tohle je ale přesně to, co se říká!“ bránil se Tom, přičemž zdůraznil slovo ´přesně´.
„Oh… no, ale není to to, co říkám já.“ Bill na sebe ukázal.
„A co říkáš ty?“ Tom nakrčil čelo.
Bill se koncentrovaně kousl do rtu. „Já nevím.“
„Vážně?“
„Jo. Oh, počkej!“ Bill zvedl prst, jako by si právě vzpomněl. „Oh… ne,“ trhl nakonec ramenem.
„Jsi srandovní,“ zatřepal Tom se smíchem hlavou.
„Jo. Jsem taky sexovní,“ dodal Bill vesele.
„Už zase začínáš o sexu,“ popíchnul ho dredáč.
„Ne. Jenom zase poukazuju na svoje monstrum v kalhotách.“
„Ššššš…“ Tom se rozhlédl kolem.
Bill nevěřícně otevřel pusu. „Ty sis začal!“
„To teda ne!! Ty jsi začal se slovem sexovní!“ hádal se dredáč.
„Ha! Řekl jsi to! Bože, Tome. Ty prostě nemáš sexu nikdy dost,“ zasmál se Bill přesně v okamžiku, kdy se servírka vrátila s Tomovou kartou a účtenkou. Pomalu couvala zpátky, aniž by něco řekla, a Tom byl zase rudý.
„Jsi idiot,“ zamumlal trenér a zadíval se na svého svěřence.
„Oh, a teď ještě tohle slovo? Ty jsi vážně neslušnej kluk,“ zahihňal se Bill a pak dostal z těch svých fórů záchvat smíchu.
„Sklapni,“ vyštěkl Tom, ale trošku se zavrtěl na židli, protože svým způsobem bylo sexy všechno, co Bill řekl.
„Oukej,“ ustoupil černovlásek. „Mimochodem, díky, žes za mě zaplatil. Jsem tvůj dlužník,“ zamrkal oběma očima, což Tom shledal roztomilým a zároveň alarmujícím.
„Jo, žádný problém. Měl bych tě teď vzít domů?“ zeptal se dredáč s cílem zjistit, co tedy Bill hodlá po zbytek dne dělat, jelikož od něj předtím nedostal pořádnou odpověď, a postavil se.
„Uhm…“ Bill taky vyskočil ze svého místa a zamířil k východu z restaurace. „Mohl bys mě hodit ke zverimexu,“ zavolal, aniž by se ohlédl, a otevřel dveře.
Tom ho následoval. Bill byl v mžiku u jeho auta. Trenér to připsal jeho kolouščí rychlosti, aniž by nad tím víc hloubal, a pospíšil si, aby odemkl.
Když se oba dostali do auta, Bill se s povzdechem zhroutil na sedačku. „Moje břicho je tak moc plný. Ale je to skvělý.“ Slabě, ale spokojeně se usmál.
Tom se natáhl a pohladil ho po usměvavé tváři, jelikož cítil, že přesně tohle by měl udělat. „Co potřebuješ ve zverimexu?“
„Oh, jenom chci vidět Nat a pomazlit se s králíčky.“ Černovlásek zazíval. „Vlastně hlavně ty králíčky.“
„Budeš na to dostatečně vzhůru?“ začal se chichotat Tom, ale přestal, když se mu nedostalo žádné odpovědi. Zjistil, že Bill opravdu usnul.
„Hej.“ Zatřásl jeho ramenem, což způsobilo, že se Bill probral a rychle se rozhlédl kolem.
„Co? Co se stalo?“ Kulil oči a ruce nastavil do karate pozice.
„Chlape, usnul jsi. V mžiku,“ zasmál se Tom užasle.
„Oh, jo. To bylo jídelní kóna. To se stává,“ trhl černovlásek ramenem. „Do zverimexu!“ prohlásil překvapivě energicky.
„Jakto, že jsi najednou tak živej? Vždyť jsi před pár vteřinami spal!“ zajímal se Tom a nastartoval auto.
Bill protočil panenky. „Většina lidí je živější poté, co si zdřímne, Tome.“
„Jo, ale ty jsi spal asi tak pět sekund,“ bránil se Tom.
„Jo. Oukej, zatoč na Oak Street,“ nařídil Bill.
„Chystal jsem se na Parkinson Street.“
„NE!!!“ zařval mladší z chlapců tak, až Tom trhl volantem.
Dredáč se na Billa podíval. „Co je, kurva?“
„Promiň, jenom… já a Parkinson Street… to nejde dohromady,“ zašeptal černovlásek a dával tak najevo, že má za sebou nějakou ne zrovna dobrou zkušenost.
Tom se jenom nadechl místo toho, aby se vyptával, protože si nebyl jistý, jestli doopravdy chce něco vědět. „Tak jo, Oak Street.“
„Oukej! Ooooh! Na Oak Street je stánek se zmrzlinou! Můžu si nějakou dát, až se pomazlím s králíčky,“ usmál se Bill a olízl si rty.
„Děláš si srandu, že? Právě ses naládoval neskutečným množstvím jídla,“ odfrkl dredáč.
„Většina lidí jí víckrát než jednou denně, Tome.“ Bill znovu protočil panenky, jako by byl Tom extra nechápavý.
„Oukej, ale jestli po mně chceš, abych z tebe udělal svalovce, pak musíš přestat jíst tyhle sračky,“ trval na svém Tom.
„Oh, jo! Úplně jsem zapomněl na svůj trénink,“ prohlásil černovlásek vážně.
„Jo, zdá se, že ti budu muset dát v pondělí extra do těla.“ Tom potřásl hlavou a Bill vybuchl smíchy.
„Co?“ zeptal se starší z chlapců.
„Prosím, přehraj si svou poslední větu v hlavě,“ dostal ze sebe Bill mezi salvami smíchu. Tom se na moment zamyslel a pak Billa jemně šťouchl do ramene.
„Jsi perverzní,“ obvinil svého společníka.
„Jo, to jsem. Oukej, je to támhle vpravo!“ Bill ukázal na zverimex a vzrušeně poskočil na sedadle.
Tom vjel na parkoviště a sotva našel vhodné místo k zastavení, Bill byl venku z auta. Aniž by řekl ´ahoj´, zmizel za dveřmi obchodu. Tom zavzdychal a položil si hlavu na volant. Bill vždycky mizel tímhle způsobem. Ze zamyšlení Toma vytrhlo zaťukání. Zvedl hlavu a uviděl Billa, jak se na něj zvenku směje. Rychle stáhl okénko.
„Jo?“
„Zapomněl jsem ti dát tohle,“ uculil se černovlásek, nahnul se a chytil Tomův obličej do dlaní. Přitiskl svoje rty na jeho a spojil je v polibku s příchutí sirupu. Tom mu ho oplácel tak moc, jak mu dovoloval stísněný prostor.
Bill se odtáhl a nechal Toma toužícího po pokračování. Bill se očividně cítil stejně, protože se po chvíli znovu nahnul, jemně Toma kousnul do spodního rtu a pak ho obkroužil jazykem. Nakonec Toma ještě jednou hluboce políbil.
„Oukej, měj se!“ zamával černovlásek, když se znovu odtáhl, a zamířil zase do obchodu. Tom se za ním díval, potěšený, že konečně obdržel něco jako normální rozloučení, a zároveň nadržený z toho líbání.
A když se dostal domů a byl hned odchycený svou matkou a zajat štětci a barvami a dalšími věcmi, ani se neobtěžoval s tím být naštvaný těmi všedními úkoly, které ho čekaly. Protože nemohl přestat myslet na Billa, a ačkoliv to znělo lepkavě a špinavě, nemohl si pomoct, přemýšlel o těch sirupových polibcích a o tom, že s radostí Billovi koupí lívance, kdykoliv je bude chtít, pokud to znamenalo, že bude následovat takovéhle rozloučení.
„Jsem zkurvená citlivka,“ zatřepal hlavou, ale zároveň se zazubil a začal malovat zeď před sebou.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Jéžiši, tak Toma v restauraci mi bylo opět až skoro líto, myslím, že ta servírka je už v životě neobslouží 😀
Ale ta závěrečná pusa byla krááásná!
Allko, moc díky za překlad. Podle vlastních zkušeností odhaduju, že se u překladu téhle povídky musíš dost dobře bavit 😀
Zase jsem se u této povídky neskutečně pobavila.. 😀 Bill i Tom jsou skvěle napsané postavy, prostě Bill co slovo, to perla.. 😀 Občas Toma fakt lituju.. 😀 Děkuji za překlad.. 🙂
[1]: To máš pravdu, zuzu, bavím se, ale zároveň autorku dost často proklínám, protože téměř u každýho dílu si na mě připraví nějakej anglickej špek, nad kterým pak hodinu sedím a prostě nevím, jak ho přeložit, aby to i v češtině vyznělo 😀
Jinak já ti díky za komentáře, který necháváš pravidelně u každýho dílu 🙂
V tomhle díle mi bylo Toma opět líto! 😀 Ten Bill má fakt jediné štěstí, že je do něj Tom až po uši zamilovaný, jinak by to s ním určitě nevydržel 😀 Jasně, že já se tomu OPĚT děsně směju 😀 😀 Ale fakt chudák Tom 😀 Ten Bill je občas na zabití 😀 Vlastně se divím, že Bill za to všechno nedostal i zákaz chození do tohohle podniku 😀
Ale je fakt, že za ten polibek i já Billovi odpouštím to, jak ztřeštěný je 😀 Pro tyhle chvíle mu dokážu odpustit naprosto všechno 🙂
Těším se na další díl! 🙂
Prečo je to tak úžasný príbeh, že nikdy ani nezaregistrujem, ako ho čítam a zrazu som už na konci kapitoly?! 😀
Inak dnes opäť super časť. Toma mi bolo na začiatku trochu ľúto, ako ho tam Bill tak trochu nevedomky strápňoval a tiež, kto by povedal, že Bill dokáže toho naraz toľko zjesť? Aj keď pri tomto Billovi človeka asi nič neprekvapí 😀
A tá pusa na konci bola super. Ja si tieto okamihy vždy vychutnávam, lebo mi vždy pripomenú, ako Bill plní svoj plán dostať Toma a ako Tom pomaly stráca svoju heterosexualitu.
Vďaka za preklad.
Chichi, Tom je docela dobře terorizovaný Billovou nevymáchanou pusou 😀 ale dostal tááák sladkou odměnu :)) velké díky za překlad 🙂
Bill mě dostava a Toma litují ale láska je láska.
[3]: Hmmm, co mi to jen připomíná…jó, už vím. Tyhle anglické špeky se mi při překládáni objevují docela pravidelně, takže ty hodiny lámání hlavy nad tím, co s tím provést, znám až moc dobře. Ty autorky se na nás snad domluvili, abychom to neměli tak jednoduché 😀
Jo a díky za totéž 🙂
Ďakujem za dokonalý preklad neskutočne vtipnej kapitoly a za roztomilého na nervy lezúceho Billa. Je strašne divný ale tak zlatý, že by ho bolo treba maznať v jednom kuse.
Oh, v tomto díle mi Toma byla extra líto, ale tak, Bill mu to na konci vynahradil. 😀 Moc děkuji za úžasný překlad.:)