autor: Wind
Will se pozdě v noci probral. Konečně přestaly účinkovat všechna ta uspávadla, která do něj napíchali, aby ho mohli v klidu operovat. Poučili se z prvního pokusu, kdy jim prakticky utekl ze stolu. Merfolk se nadzdvihl na lokty. Kde je? Přišlo mu to povědomé, ale ještě nebyl dost při smyslech. Pootočil hlavu. Pohled mu padl na muže vedle něj. Nejdřív se lekl, ale pak si uvědomil, že ho zná. Ano, to je vlastně Tom. Snad poprvé si ho pořádně prohlédl.
Dlouhé řasy, hezká tvář a vlasy… Willovi trochu připomínaly chobotnici, se kterou si hrál jako dítě. Opatrně natáhl ruku a sáhl si na jeden Tomův copánek. Na omak byl příjemnější, než se zdálo. Takový jemný.
Toma probudilo jemné zatahání. Zvedl hlavu. Will sebou leknutím trhl. Teď si koukali do očí. Ani jeden z nich nevěděl, co teď dělat. Nakonec trapné ticho prolomil Will.
„T-tys… Jak jsem se…“ Tom se taky vzpamatoval.
„No… Byl jsi v bezvědomí, tak jsem tě odnesl sem.“
„Zachránil jsi mě.“ Vydechl merfolk. Tom se poradil vzpříma na židli.
„Sám ne. Potkal jsem tvoje bratry. Díky nim jsem tě mohl dostat ven.“
Když Will slyšel o svých bratrech, okamžitě se snažil vstát, ale jeho tělo ho nějak neposlouchalo. Kdyby ho Tom nechytil, upadl by na zem.
„Opatrně.“ Will se lehce začervenal, což Tom kvůli tmě v pokoji neviděl. Položil ho zpět do postele.
„Kde jsou?“
„Nevím. Kai mi umožnil tě odnést a Rai se od nás oddělil už dřív. Ale neboj se. Oni budou v pořádku.“
„Já vím. Oni se jen tak nedají. Jsou to konec konců moji bratři,“ pokojem se opět rozhostilo trapné ticho.
„Tome?“
„Hmm?“
„Jen… Děkuju ti. Zachránil jsi mi život.“ Tom se usmál.
„Rádo se stalo.“
„Co znamená ‚rádo se stalo‘?“ Naklonil Will hlavu.
„No… to znamená, že mi nevadilo tě zachránit… Nebo tak něco.“ Tom se podrbal na hlavě. Nevěděl přesně, jak mu tohle vysvětlit. Ale merfolkovi to zjevně stačilo, protože se už dál neptal.
Will se jemně usmál a zavřel oči. Byl unavený. Tom se ještě jednou podíval na jeho spící tvář. Pak se zvedl a šel do kuchyně. Měl hlad. Zrovna vytáhl maso z mrazáku, že si něco uvaří, když se ozval zvonek od dveří. Tom šel otevřít. Dovnitř vpadli Kai s Raiem.
„Kde je?!“ Vyhrkli oba najednou. Tom jen ukázal za sebe palcem k ložnici. Oba bratři se tam rozběhli. Will na ně ospale zamžoural.
„Willy!“ vykřikl Rai, vrhl se k němu a stulil ho k sobě. Kai se jen usmál a šel za Tomem.
„Díky. Vážně jsem nepočítal s tím, že nám opravdu pomůžeš.“
Tom se jen usmál. Vytáhl z linky nůž a chtěl nakrájet maso, dokud je z části zmrzlé, protože se to tak lépe krájí, ale Kai ho zastavil.
„Ukaž, já to udělám.“ Tom mu chtěl dát nůž, ale Kai ho odstrčil.
„Mám vlastní.“ Vytasil drápy, nastavil si maso na lince a jedním hladkým tahem udělal pět hezkých plátků. Stačily čtyři tahy a z masa byly úhledné kostičky.
Tom se zasmál. Nevěděl proč, ale už se těch drápů nebál. Kai se na něj otočil.
„To je tím, že sis už zvyknul.“
„Ale na to čtení si jen tak nezvyknu. Jak dlouho mě vlastně takhle budeš sledovat? Je nějaký způsob, jak to zrušit? Myslím, že jsi něco o zrušení dřív zmínil, ne?“
„Jasně, vždycky je nějaký způsob.“ Odpověděl Kai zatímco krájel zeleninu.
„Jo? A jaký?“ Kai se zastavil.
„Smrt.“ Toma zase zamrazilo. „Ale neboj. Nezabiju tě. Ne po tom, cos nám pomohl zachránit Willyho. Navíc tě sleduju, jenom když chci… Kde máš pánve?“ Tom mu jednu podal ze skříňky pod linkou. „Díky.“ Tom radši nic neříkal. Musel vstřebat nově nabytá fakta.
O hodinku později se bytem linula příjemná vůně masa se zeleninou. Kai ještě připravil rýži, ale protože Tom neměl doma hrnec na rýži*, musel si půjčit jeden od sousedky z vyššího patra. Byla to Japonka. Jinak nemusel na nic sáhnout, o všechno se postaral Kai.
„Wille, Raii, večeře. Pojďte se najíst.“ Zavolal na své bratry. Tom už seděl u stolu. Po ochutnání musel uznat, že je Kai vážně dobrý kuchař. Tom se cítil docela šťastný, sice byl obklopen nebezpečnými tvory, ale… ta atmosféra se mu líbila. Taková hřejivá. Rodinná.
Po jídle si šel Will zase lehnout a Rai šel s ním. Odmítal ho už kamkoli pustit samotného a nezdálo se, že to Willovi vadí. Byl moc rád, že má své bratry u sebe. Kai myl nádobí a Tom uklízel.
„Hele, Kaii… já vím, že mi do toho asi nic není, ale… co se vlastně Willovi stalo?“ Kai si povzdechl a přestal mýt. Utřel si ruce do utěrky. Tom si mimoděk všiml, že má mezi prsty asi centimetr dlouhé blanky.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Počuj, Wind, ty máš iné šťastie! 😀 Nevadí mi až tak, že sú medzi kapitolami také dlhé odstupy, lebo chápem všetky tie veci okolo maturít, ale dnes… ešteže si poslala 4 kapitoly naraz dopredu (aspoň tak si to nejako spomínala), takže na tú ďalšiu nebudem musieť tak dlho čakať, lebo inak by to zle dopadlo s tým koncom 😀
Vďaka za časť a fakt sa už teším na to odhalenie Billovej minulosti.
Williamove prebudenie bolo pekné, čakala som že medzi nimi preskočí nejaká taá iskrička, ale asi je ešte skoro:) Varenie s pazúrikmi ma pobavilo, ale asi by som si radšej navarila sama ako mať doma niečo také 🙂 Som strašne zvedavá na to čo sa Billovi stalo:) Ďakujem za kapitolu.
Tak ten konec! O to víc se na další díl těším! Celou dobu jsem strašně moc chtěla vědět, co se Billovi stalo a konečně to vypadá, že se to dozvíme! 🙂 Jak psala Kirsten, taky jsem ráda, že na další díl nebudeme muset dlouho čekat, protože to by bylo příííšerně dlouhá doba! 😀 na tohle tajemství se těším jako malá! Takže doufám, že se jej příště dozvím 😀
Jinak to byl moc krásný díl 🙂 Takový hezky pohodový 🙂 Jak tam Kai vařil, tak to byla skoro taková rodinná idylka 🙂 Snad tahle idylka bude pokračovat i nadále 🙂
Jinak jsem moc zvědavá, jak tohle bude pokračovat dál! 🙂
Omlouvám se, nějak nestíhám. Jen chci říct: Užívejte si tu pohodu, dokud můžete. Další dva díly jsou trošku těžší. Psali se docela dobře, protože vlastně kvůli této části jsem tuhle povídku začala psát.
[3]: Jsem zvědavá, jak na to budete reagovat, na to odhalení pravdy.
Taký jsem zvědava co se stalo povídka je moc pěkně napsana.