autor: Dietřisko & Kentaur
Zárost
Tom
Naposledy jsme se ohlédl po svém rodném městě a nastoupil do vlaku. S Lokim jsme si našli vzadu ve vagónu poslední dvě volná místa v jednom kupé. Tiše jsem pozdravil spolucestující, hodil těžký batoh na zem a sedl si na jednu ze dvou sedaček. Loki mě hned napodobil. Opřel jsem se o jeho rameno.
„A jako polštář jsem ti dobrej,“ odfrkl si naštvaně.
„Mlč,“ broukl jsem a zavřel si oči. Překvapilo mě, že neprotestoval. Naproti nám seděli nějací dva kluci, kteří se bavili o tom, jak nejlíp sbalit nějakou holku.
„Tohle je fakt trapný,“ okomentoval Loki jejich plán. Oba kluci se na něj překvapeně podívali. Vyprskl jsem smíchy.
„Omlouvám se, jeho si nevšímejte,“ řekl jsem, když jsem se uklidnil. Chlapci se po sobě zařezaně podívali, ale nijak se k věci nevyjadřovali.
Když vlak zastavil, vylezli jsme ven a porozhlédli se kolem. V jízdním řádu jsme si našli autobus, který jel k letišti. Podařilo se nám najít cestu do hlavní letištní haly.
„Ty Loki, a co peníze?“ zeptal jsem se opatrně.
„Dědek mi dal nějaký kapesný,“ zazubil se a vytáhl z kapsy plný sáček.
„Wow, dost slušný,“ pokýval jsem uznale hlavou. „To by mohlo stačit.“
Po nějaké době dohadování se se zaměstnanci letiště se nám podařilo sehnat letenky na nejbližší let směr ostrov Skye.
„Eh… Máš pas?“ podíval jsem se na Lokiho.
„Co prosím?“ svraštil obočí. Prohrabal jsem se batohem, vytáhl malou knížku a zamával mu s ní před obličejem. „Nemám,“ odtušil.
„A to si myslíš, že projdeš bez dokladů?“
„No, Odin mi dal tohle, stačí to?“ Vytáhl občanku.
„Jo, mohlo by,“ přikývl jsem. Prošli jsme přes odbavení a všechny další srandy. Konečně jsme se dočkali našeho letadla.
Když jsme dorazili na místo a vymotali se z letiště ohlédl jsem se na Lokiho, který se táhnul za mnou a něco si pro sebe mrmlal.
„Teda řeknu ti, že to máte pěkně na prd. Naše portály jsou vymakanější,“ zašklebil se.
„Co naděláš.“ Počkal jsem, až mě dojde a po jeho boku pokračoval. Naskočili jsme do autobusu, který nás dovezl do centra města. Donutil jsem Lokiho, abychom si to tu aspoň trochu prošli. Nebyl příliš nadšený. V první chvíli jsem myslel, že mě asi upálí za živa.
Později odpoledne jsme se konečně dostali na kraj města, odkud jsme mohli pokračovat dál.
Najednou jsme na druhém konci stráně zahlédli přibližující se skupinku lidí. Když doběhli blíž, všiml jsem si, že mají skotské sukně. A nic pod tím. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem zahlédl to, co jsem nechtěl vidět, ale pro jistotu jsem si zabořil hlavu do Lokiho ramena.
„Ježiši…“ Kněží vesele poskakovali blíž, až jim poskakovalo i to dole.
„Buď rád, že to nevidíš, „ozval se Loki znechuceně.
„Jsem.“
Bill
Za svůj dlouhý život jsem viděl spoustu hrozných věcí, ale tahle se mohla hrdě zařadit mezi ty nejhorší. Jednou jsem se zhluboka nadechl a vydechl.
Skupinka lidí nadšeně doběhla k nám.
„Zdravím,“ řekl mile jeden z nich. „Jmenuji se Andrew. Jsem vůdce poslední skupiny skotských čarodějů. Vítám vás tu.“
„Ahoj, já jsem Leverett,“ řekl ten kluk taky mile. Ha, budu si to muset někam napsat.
„Jsem moc hezkej na to, abych něco takovýho zdravil,“ zamumlal jsem. „A když už jsme u toho… nechceš si takovou sukni pořídit taky?“
„Tohle egoistický hovado je Loki,“ pokračoval Levi klidně.
„Nemáte sporran?“ optal jsem se slušně mužů v sukních.
„To nosej Keltové,“ vysvětlil mi Andrew.
„Tak si ho od nich můžete pučit,“ poradil jsem jim. Jenom se usmívali a neříkali nic. Asi si mysleli, že jsem debil.
„Jak jste vůbec věděli, že tu jsme?“ zeptal se Levi a přerušil tak trapné ticho.
„Jsme mágové, cítili jsme vaši sílu,“ objasnil nám jiný Skot. „Mimochodem, já jsem Oskar.“ Pokusil se na Leviho svůdně mrknout. Se zděšeným výrazem jsem se odvrátil.
„Vezmeme vás k sobě… A nebojte, zadarmo,“ řekl vstřícně Andrew.
Váhavě jsme se s Levim po sobě podívali. Naše zážitky z kamenné vesnice byly stále ještě silné. Nakonec jsem pokrčil rameny. Slovo zadarmo to rozhodlo.
Skupina mužů nás dovedla k jakési chatě. Nemohl jsem říct, že jde o prdel světa, protože žádná prdel by nemohla být tak zarostlá. I když, u těch Skotů bych se ani nedivil… Zavřel jsem oči a snažil se vytěsnit tu představu z hlavy.
Radši jsem si prohlédl dům, kde jsme měli strávit noc. Byl zarostlý… fuj!… mechem a vypadal, že se každou chvílí rozpadne. Ale byl zadarmo.
Vešli jsme dovnitř. Naši noví zarostlí přátelé – tedy až na Oskara, ten byl celkem hezký a nezarostlý – nás vedli do jídelny.
„Moje manželka právě vaří,“ řekl Andrew hrdě. Nakoukli jsme do kuchyně. U sporáku stála nějaká žena. Otočila se a usmála.
Žena s plnovousem.
Opřel jsem se o stůl a ztěžka oddechoval.
„Je čas na večeři,“ pronesla „žena“ hlubokým hlasem. Přinesla nám talíře s nějakou neidentifikovatelnou sračkou.
„To je haggis,“ prohlásil s úsměvem jeden ze Skotů.
„Huggies? Jako ty plínky?“ zděsil jsem se. Když jsem si prohlédl to, co leželo na talíři, opravdu to jako použitá plínka vypadalo. Hodně použitá plínka.
„Ne, to jsou ovčí vnitřnosti, sádlo, cibule a ovesné vločky,“ osvětlila nám záhadu „žena.“
Nešťastně jsem se podíval na svůj talíř.
„Nejím cibuli,“ zašeptal jsem.
„Chudáčku, vážně?“ zeptala se zúčastněně „žena.“ „Tak pojď, uvařím ti něco, co ti bude chutnat, chceš?“
Upřel jsem na ni psí pohled a přikývl. „Žena“ mě mateřsky uchopila za paži a táhla do kuchyně. Zavřela dveře a pak se ke mně pevně přitiskla.
„Eh…“ hekl jsem.
„Chceš mě?“ vydechla… ženským hlasem. Trochu se ode mě odtáhla a sundala si plnovous.
„C-co…“
„Můj starej na tohle letí,“ vysvětlila mi. „Jinak si fousy holím.“ Pak se ke mně znovu přitiskla. „Ale tam dole je to pravý…“
Myslím, že jsem omdlel.
Tom
Vyděšeně jsem se díval, jak „žena“ táhne Lokiho pryč. Ne, nenechávej mě tady samotnýho! Tihle lidi byli ještě strašidelnější než obyvatelé kamenné vesnice. Najednou se ke mně přisunul Oskar a natiskl se mi na záda. Uh, co to dělá?!
„Něco bych ti chtěl ukázat,“ zašeptal mi do ucha. Nasucho jsem polkl.
„A-ale… Loki…“
„Neboj, je o něj dobře postaráno,“ mrknul na mě a olízl si rty. Rychle jsem se odvrátil k talíři plnému nechutností. „Tak pojď,“ vyzval mě a vytáhl mě na nohy. Chtěl jsem mu říct, že nikam nechci, ale on byl rychlejší a už mě táhl pryč. Nezbývalo mi, než poslušně jít za ním.
Malým lesíkem mě dovedl někam za jejich chajdu. V dálce jsem slyšel padající vodu.
„Kam mě to vedeš?“ zeptal jsem se zmateně. Oskar se pousmál.
„Nech se překvapit.“ Už jen tahle věta mě vyděsila. Neměl jsem rád překvapení. A už vůbec ne od někoho divnýho jako Loki nebo tenhle Oskar.
Došli jsme k malému vodopádu.
„Páni,“ vydechl jsem. Byla to nádhera.
„Líbí?“ Energicky jsem přikývl. „To jsem rád,“ zašeptal Oskar a obtočil mi ruce kolem pasu.
„Počkej!“ vyjekl jsem, ale on mi začal olíbávat krk. Chvíli jsem byl tak překvapený, že jsem ani neprotestoval. „Ne, co to děláš?! Pusť mě!“ začal jsem se mu vzpírat, když jsem si uvědomil, co se děje.
„Ale no tak, nedělej, že se ti to nelíbí,“ zavrněl. Pomalu mi vyhrnoval tričko. Podařilo se mi vyvlíknout právě ve chvíli, kdy se mi o kůži otřel chladný kov. Podíval jsem se na svůj bok a uviděl krvavou rýhu přesně ve stejném místě, kde jsem se zranil naposledy. Zděšeně jsem pohled zvedl k Oskarovi. Jeho doteď mírumilovný výraz se změnil v krvelačný. Podvědomě jsem o pár kroků ustoupil. Skot se začal ďábelsky smát.
„O-Oskare? Ty…?“ koktal jsem.
„Teď tě zabiju!“ vykřikl a vrhnul se po mně. Podařilo se mi uhnout v poslední chvíli. Samozřejmě že jsem si s sebou nevzal svůj meč, takže jsem se teď neměl čím bránit. Oskar jako by se zbláznil. „Řekni svoje sbohem!“
„LOKÍÍÍÍÍÍ!“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Oni je chtějí zabít! :O Buď se Loki s tou "ženskou" pomiluje, nebo bude chtít ta "ženská" zabít i jeho! :O což se jí nepovede a pak Loki zachrání znovu zraněného Leviho a pak ho ošetří a uvědomí si, že ho miluje :* :33 takhle romanticky si to prředstavuju a nakonec to bude ale úplně jinak a já se bojím jak :'( ať se nikomu z nich (Lokimu a Levimu) nic nestane :/ prosíím. Umírám zvědavostí! Šup šup další díl!!! :3 🙂
Bože, vy ste neskutočné 😀 Najskôr na tom letisku, ako Bill vytasil tie peniaze a občianku od "dedka" 😀 potom to poskakovanie Škótov, všetci zarastení, jedlo, z ktorého len pri počutí obsahu je človeku zle 😀 (pričom pred tým tá predstava s plienkami), no a chudák Loki obťažovaný takou ženou 😀 Ten má asi na také šťastie 😀
A záver s Tomom.. som zvedavá, prečo ho Oskar napadol a chce ho zabiť, ale inak dúfam, že sa Loki rýchlo preberie 😀 a Toma zachráni.
Vďaka za ďalšiu super časť. Toto je fakt príbeh postavený na hlavu, ale o to viac sa mi to páči 😀 😀
Prý-nejím cibuli 😀 Opět jsem se celým dílem prochechtala, děkuju děkuju! 😀 Snad to oba dva ve zdraví přežijou…
Jelikož Vás obě už tak trochu znám, tak se Vás opět pokusím varovat! 😀 Opovažte se, aby se Lokimu nebo Levimu něco stalo! 😀 Vy dvě jste tak nepředvídatelné, že bych se ani nedivila, kdyby příští díl byl poslední a skončil drastickou smrtí Leviho i Lokiho! 😀 Budu pevně doufat, že něco takového nemáte v plánu, jinak si mě nepřejte, děvčata 😀
A opět moc děkuji za salvy smíchu 😀 Tahle povídka je neskutečná! Zamilovala jsem si tu její ztřeštěnost a vždycky, když tu vidím nový díl, se musím usmívat a s chutí se pouštím do čtení 🙂 Když mám špatný den, tahle povídka mě vždycky zaručeně rozesměje a já vím, že až budu mít někdy den na dvě věci, půjdu a přečtu si tuhle povídku znova, protože mě postaví zase na nohy 🙂
Každý díl obsahuje alespoň jednu nezapomenutelnou hlášku, vážně! 🙂 Tihle skoti a jejich sukně mě fakt pobavili 😀 😀 Jenom vážně doufám, že se Tom sám nějak zachrání a nebo na poslední chvíli doběhne Loki a toho skota zpacifikuje 🙂
Moc děkuji za další super díl! 🙂
Doufám že se z toho dostanou.
Prej: Asi si mysleli, že jsem debil 😀 😀
Já se fakt z týhle povídky hroutim smíchy 😀
Ale o Toma mám fakt strach! Doufám, že se z toho dostane. Budu netrpělivě očekávat další díl 🙂
No tak, dneska jsem se rozhodla, že si něco rozepsaného začnu číst, hledala jsem něco vtipného a podle komentářů jsem usoudila, že u Ničitele se nudit nebudu. Jo, kolikrát jsem se smála jako pošuk. 😀 Povídka je opravdu moc povedená, jen mě děsí představa, že Bill bude v posteli nahoře. 😀 Třeba ne, ale zatím to tak vypadá. Moc se těším na další díl. 😉
No, děkuju vám za váš humor, za vaši energii, kterou dáváte do tohohle příběhu a přes něj ji předáváte nám 🙂
Děkuju za to, že píšete, že chápete, jak tohle všechno myslím a hlavně za to, že vůbec jste 🙂 Nikdy jsem nepochopila, jak můžete psát tak úžasné příběhy, nejspíš proto, že já to nedokážu 😀 Tak se vás alespoň snažím v psaní podporovat a doufám, že ani neuvažujete o tom, že přestanete!
Myslím, že tenhle komentář se ani tak nevztahuje k tomuhle příběhu, jako k mému vztahu k vám dvoum, ale napsat jsem to potřebovala a asi bych nebyla schopná vám to říct do očí.
Otočila se a usmála.Žena s plnovousem. – Tak u týhle scény vážně lituju toho, že jsem se napila XD málem jsem to vyflusla, ale zadrželo a skoro se utopila XD XD to můžete vymyslet jenom vy XDDDDDDDDDDDDDDDDDD prostě luxusní díl 😀