autor: Dietřisko & Kentaur
Collova síla
Tom
Lachann nám udělal oběd a ukázal nám, kde můžeme zůstat. Byl to malý domek severně od chrámu, kde jsme jednu místnost sdíleli všichni. Viděl jsem, jak po sobě Loki s Fionnaghalem pořád házejí vražedné pohledy.
Najednou se vedle mě objevil Colla.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Váhavě jsem přikývl. „Tak pojď, prosím, se mnou,“ usmál se. I když jsem pochyboval, že by mi od něj hrozilo nějaké nebezpeční, vzal jsem si svůj meč. Jistota je jistota a ta moje neopatrnost se mi už kolikrát nevyplatila.
Vrátili jsme se zpátky k ruinám chrámu.
„Co jste mi chtěl?“ zeptal jsem se.
„Popovídat si,“ řekl a přešel k něčemu, co připomínalo oltář.
„O čem?“
„Jak jsi se dostal k Lokimu?“ Tahle otázka mě překvapila.
„Já… jednou jsem ho potkal a zaujal mě, tak jsem ho sledovat. Když si mě všiml, nabídl mi, že mě vezme do jiného světa. A tak jsem šel,“ vysvětlil jsem ve zkratce.
„Hm,“ přikývl.
„A ty… Vím, že máš určitý potenciál…“
„Cože?“
„To se časem dozvíš. Ale chtěl by ses umět nějak lépe bránit?“
„Ono by to šlo? Umět něco jako Loki?“
„No, to asi ne. On je bůh, ale něco málo bych tě naučit mohl,“ řekl mile.
„Vážně?“ vyjekl jsem nadšeně. S úsměvem přikývl. Colla přese mě přehodil nějaké roucho. Ehe?
„To je, aby ses mohl lépe soustředit,“ vysvětlil laskavě. „Teď zavři oči.“ Poslechl jsem.
„Představ si, že dokážeš pohnout nějakým předmětem bez toho, aby ses ho dotýkal.“
„Dobře.“ V hlavě jsem si vytvořil obrázek toho, jak na dálku zvednu kámen. Moc jsem nechápal, k čemu tohle je, ale odborník tady byl Colla, takže jsem se řídil jeho pokyny.
„Tak a teď můžeš oči zase otevřít,“ řekl. „Vidíš támhleten svícen?“ ukázal na oltář.
„Jo,“ zamumlal jsem.
„Zvedni ho.“ Chtěl jsem se k němu rozejít a prostě ho zvednout, ale on mě zarazil. „Takhle jsem to nemyslel.“
„Aha.“ Postavil jsem se a upřeně se na předmět zadíval. Dělal jsem přesně to, co mi radil, ale stejně se nic nedělo.
Po dvou hodinách se mi povedlo svícen nadzvednout asi o deset centimetrů.
„Ty vole,“ vykřikl jsem. Colla se na mě vážně podíval. „Uh, pardon.“ Jak jsem se přestal soustředit, svícen rázem spadl tak, jak byl předtím. Ucítil jsem náhlou slabost. Motala se mi hlava a sotva jsem se stál na nohách, ale ani to mi nemohlo překazit moji radost. „To musím říct Lokimu,“ uvědomil jsem si. Vesele jsem poskakoval kolem Colly. „Děkuju, děkuju, děkuju!“ Než stačil cokoliv namítnout nebo udělat, rychle jsem ho obejmul. Pak jsem vyběhl z chrámu a hnal se za Lokim.
„Loki! No tak, kde seš? Musím ti něco říct!“
Bill
Potom, co si Colla odvedl Leviho a Lachtan běžel umýt nádobí, jsme s Fionnaghalem osaměli. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Vypadalo to, že si ten mnich myslí, že je lepší než já.
„Vy spolu chodíte?“ zeptal se najednou.
„Kdo s kým?“ vyhrkl jsem.
„No, ty a ten spratek.“
„Cože? Ne! Proč?“
„Je mezi vámi taková zvláštní atmosféra, jestli víš, co tím myslím.“ Úchylně se na mě podíval.
„Ne, není, ty perverzní papežáku,“ zavrčel jsem. V tu chvíli jsem uslyšel, jak mě Levi volá. „Už jdu,“ povzdechl jsem si a s potěšením zjistil, že mateřský komplex už vyprchal. Vylezl jsem z domku.
„Co chceš?“
„Já jsem zvednul svícen,“ hlásil nadšeně.
„To je skvělý, nezmínil ses, že posiluješ,“ snažil jsem se mu udělat radost.
„Ale ne takhle… Svou duševní silou!“
„Cože?“ zamrkal jsem. Že by dědek měl pravdu?
„Jo!“ Chvíli poskakoval, ale pak zavrávoral, a kdybych ho včas nechytil, sesunul by se na zem.
„Hej! Seš v pohodě?“
„Jo, jasně,“ zamumlal. „Jen se cítím trochu… unaveně.“
„Tak pojď, najdeme ti postel,“ řekl jsem tiše a vedl ho do domku. Vděčně se o mě opřel.
„Kde tady máte nějakou postel?“
„Tudy, pojďte,“ pobídl nás s úsměvem Lachtan. Když jsme procházeli kolem Fionnaghaly, mrknul na mě.
„Umři,“ zamumlal jsem. Lachtan nás zavedl do nějakého pokoje, kde byla jenom jedna postel, náboženský obrázek a jinak nic.
„Omlouvám se, není to moc, ale…“ začal Lachtan.
„To je v pohodě,“ přerušil jsem ho.
„Ale máte oba jen…“
„Říkám, že to je dobrý,“ ujistil jsem ho. Naposledy se váhavě usmál a odešel. Opatrně jsem Leviho položil na postel a přikryl.
„Dík,“ zašeptal.
„Dík,“ zašeptal.
„Nemáš zač,“ usmál jsem se a něžně se dotkl jeho tváře. Pak jsem se zvedl.
„No nic. Vrátím se tam. Zvládneš to tady?“
„Jo…“ Zavřel oči. Tiše jsem odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.
„Ty ho máš rád.“
„Ááá, sakra!“ Zakopnul jsem. „Ty mě špehuješ?!“ zavrčel jsem na Fionnaghalu.
„Nezamlouvej to,“ zašklebil se mnich.
„Samozřejmě, že ne! Je to jen moje lidská hračka!“ odfrkl jsem si.
„Oblíbená, když se tak snažíš, aby se nerozbila, že?“
„Blbost! A vůbec – co ti je po tom?!“
„Abys toho nelitoval,“ řekl vážně Fionnaghal.
„Přestaň mě poučovat,“ prsknul jsem. Mnich se jen ušklíbl a nechal mě stát uprostřed chodby. Potřásl jsem hlavou a vyrazil zpátky do místnosti, kde jsem seděl prvně. Nějakej blbej Fionna mě přece nerozhodí.
Tom
Zůstal jsem v pokoji sám. Chtělo se mi spát. Unaveně jsem zívnul a po chvilce jsem už o sobě nevěděl.
Když jsem se vzbudil, vyhledal jsem Lokiho. Seděl v malé společenské místnosti a o něčem diskutoval s Fionnaghalem. Všiml si mě a zářivě se usmál. Podlomila se mi kolena. Loki se zvedl, nechal Fionnu Fionnou a zamířil ke mně.
„Co takhle se na chvíli někam vypařit?“ zašeptal mi do ucha. Trochu rozpačitě jsem přikývnul. Chytil mě za ruku a vyvedl ven z chatky. „Už je ti líp?“ zeptal se mě cestou.
„Jo,“ usmál jsem se. Došli jsme na nějakou louku. Bylo tam krásně. Irsko se mi začínalo líbit čím dál tím víc.
„Chtěl bych ti něco říct,“ řekl tiše Loki. Sedli jsme si do trávy a on mě nechal, abych se o něj opřel. „Uvědomil jsem si to teprve nedávno,“ pokračoval. Vzhlédl jsem k němu a na dlouhou chvíli jsem se pohledem vpil do jeho podmanivých očí.
„Hm?“ pobídl jsem ho a propletl si s ním prsty. Zadíval jsem se na naše spojené dlaně a musel jsem se usmát. Přál jsem si, aby tahle chvíle trvala věcně. Nedokázal jsem ani popsat, jak jsem byl šťastný. Loki mě pevně objal a přiblížil se na milimetr od mých rtů.
„Miluju tě,“ vydechl naléhavě. Překonal poslední kousínek a procítěně mě políbil.
Pomalu jsem se probudil. Cítil jsem se krásně a na tváři se mi usadil rozněžnělý úsměv. Prohlížel jsem si strop a teprve v té chvíli jsem si začal uvědomovat, o čem ten sen vlastně byl. Počkat, cože?! Prudce jsem se vyhoupl do sedu. Ne, to ne! Já jsem takovej pitomec, nadával jsem sám sobě.
Vyhrabal jsem se z peřiny a vběhl zpátky do místnosti. Loki znuděně seděl v rohu a hrál si s lemem svého trička. Zvedl pohled a ušklíbl se.
„To je dost, štěně.“ Všechno bylo při starém. Znovu se mi vybavil ten sen. Ucítil jsem, jak se mi do tváří žene horkost. Loki se rozhlédl po místnosti a rozhodil rukama.
„Co takhle se na chvíli někam vypařit?“ Zalapal jsem po dechu.
Pane bože…
Bill
Málem jsem umřel nudou a ještě jsem přemýšlel o tom, co mi Fionna řekl. To nebylo zrovna skvěle strávené odpoledne. To bylo sakra hrozně stráveně odpoledne.
Když se Levi vrátil mezi živé, napadlo mě, že bychom odsud mohli zmizet. Tvářil se však nějak divně.
„Tak jdem?“ Pomalu přikývl. Vstal jsem, ukázal prostředníček na šklebícího se Fionnaghala a vyrazili jsme.
„Už je ti líp?“ zeptal jsem se.
„Eh… Jo.“
„Vypadáš nějak nervózně,“ všiml jsem si.
„Já? Vůbec,“ vyhrkl. Chytil jsem ho za bradu a zkoumal jeho obličej.
„Kecáš,“ usoudil jsem. Zrudnul a odvrátil se. „Kam půjdeme?“
„To bys měl vymyslet ty, ne?“ otočil se na mě.
„Hm, tak třeba tam.“ Vyrazil jsem k nedalekému jezeru. Levi se mnou srovnal krok.
„Je tu hezky, že?“ řekl tiše.
„Hmmm…“ rozhlédl jsem se. „Vypadá to tu docela romanticky.“
„To jo,“ povzdechl si.
„Hej, teď bysme mohli-„
„Vy dva! Pojďte sem!“ přerušil mě Collův hlas. Otočili jsme se a pomalu se rozešli k němu. „Máte tu zprávu,“ informoval nás Colla.
„Jakou? Od koho?“ zeptal jsem se s nezájmem.
„Od Odina. Tady jsem to napsal… Je to vlastně spíš pro tebe, Loki.“ Podal mi nějaký papír.
Loki, doufám, že jste v pořádku. Myslím, že schopnosti toho chlapce se začínají pomalu rozvíjet. Měl bys na něj dát pozor. Na své cestě můžete vynechat Ameriku, protože Skadi už je volná a vydala se do Midgardu. Mám pocit, že tak udělala i kvůli tomu, aby tě mohla kontrolovat, takže si dej pozor. Odin.
„Tak to je skvělý,“ zamumlal jsem. Nějaký schopnosti, můj úkol navíc a Skadi. Povzdechl jsem si.
„Co ti vzkazuje?“ zajímal se Levi.
„Nic zajímavýho,“ zabručel jsem. Strčil jsem si dopis do kapsy a vrátil se do domku. Ignoroval jsem Fionnaghala, šel do svého pokoje a sedl si na postel. Zamyšleně jsem se díval do země. Poslední dobou jsem nějak nebyl ve své kůži.
„Loki?“ Zvedl jsem hlavu. Přede mnou stál Levi a vypadal nejistě.“Stalo se něco?“
„Ne…“ Znovu jsem si povzdechl. Pak jsem ho chytil za ruku, přitáhl si ho k sobě a zabořil mu hlavu do ohybu mezi krkem a ramenem. Bylo to docela uklidňující. Váhavě mě pohladil po zádech. V tu chvíli se ve dveřích objevil Fionnaghal.
„Večeře,“ prohlásil s úšklebkem. Pustil jsem Leviho a společně jsme šli do společenské místnosti. „Velmi oblíbená hračka,“ zašeptal mi do ucha Fionnaghal. Praštil jsem ho loktem do břicha. Lachtan nám s úsměvem přinesl večeři. Tady se mi líbilo – až na Fionnu. Jinak bych tu byl schopný zůstat hodně dlouho.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
No tak ten Tomov sen.. na začiatku to vyzeralo tak reálne, ale predsa len mi prišlo trošku divné, že by mu to Loki len tak povedal 😀 A aj keď je Fionna protivný (strašne to láka napísať "protivná" :D), tak má pravdu, len Bill si to nepriznáva. A myslím, že mu to bude ešte nejaký čas trvať, kým si to prizná.
A tie Tomove schopnosti… to vyzerá rozhodne zaujímavo.
Vďaka za časť
Ty jo, normálně jsem si myslela, že ten sen je realita 😀 sakra… Ale je vidět, že se Lokiho chování trochu mění k lepšími 🙂 Fionna do něj dobře reje :))
Těším se na další díl 🙂
Ha, a já jsem si hned myslela, že je to sen. Bylo to až moc 'pěkné' 😀
Tom je šikula, kdo by to byl řekl, že je v něm skrytý talent na magii :))) třeba má i prorocké sny 😀 chudák malý, už si myslel na Lokiho a prd. Ale Božákovi nutno přiznat, že se začíná měnit k lepšímu, řekla bych, že se mu malý Tom dostává pěkně pod kůži.
Ti tři jsou taky cool, Fionna vede 😀 pěkně Lokiho odhadnul 😀
Pěkný další díl, děkuji! 🙂
Tom se mu pěkně dostava pod kůží.
Já jsem strašně ráda za Toma, jak zvedl ten svícen 🙂 Úplně jsem dokázala pochopit jeho radost 🙂 Já kdybych něco takového dokázala, tak se snad zblázním radostí 😀
A ten Fionnaghal 😀 😀 Mě se prostě líbí, jak do Lokiho pořád rýpe 😀 A stejně má pravdu, jenom si to Billouš nechce přiznat :-p A jak tady už někdo napsal, myslím, že to ještě chvíli bude trvat, než si něco takového přizná 😀 Ale to nevadí, já si ráda na ten moment počkám 🙂
"Já jsem zvednul svícen!" "To je skvělý, nezmínil ses,že posiluješ" :DDD Děcka, chtělo se mi až brečet, když se Levi z toho krásnýho snu probudil '( jsem si ale jistá, že dřív nebo později si to říkat budou! 😀 :3 živě si představuju, jak Loki objímá Leviho, a jak je vyruší Fionna a je po všem! 🙁 vážně mě začal srát 😀 ale není slepej a to co říká se mi líbí. Loki by si mohl přiznat, že pro něj Levi přestává být jen hračkou! :3 😀 Dèkuju za pěkný díleček :3 jsem zvědavá, jak se bude Levi rozvíjet 😀 snad zvedne příště už i ten šutrák 😀 :'3
Ale ne, úchylný pohledy už ne! :DD A Fionna se zajímá o věci, do kterých mu vůbec nic není, asi tak jako… No, asi jako Fiona, no 😀
A to s tím posilováním, to se opravdu povedlo 😀
…a v tom pokoji byla jen jedna postel a náboženský obrázek 😀 😀 😀 😀
…a v jiném pokoji jsem ležela pod stolem mrtvá smíchy 😀
Ten sen, bože, já si myslela, že se autorky zbláznily, že co to udělali S Lokim?:D Jsem ráda, že se nestalo to, co v tom snu! 😀 těším se na další díl:)