autor: Dietřisko & Kentaur
Svatý Jakub
Tom
Snědli jsme večeři, kterou nám Lachann udělal. Bylo fajn jíst zase pro jednou dobré jídlo. Když jsme dojedli, odešli jsme s Lokim do našeho pokojíku.
„Zítra vyrazíme dál,“ oznámil mi.
„Kam?“ zeptal jsem se.
„Do Španělska.“
„Není to trochu z ruky?“ povytáhl jsem obočí.
„To je fuk. Stejně je jedno, kde začneme, když to tu tak jako tak musíme prochodit celý,“ zabrblal. „Jen doufám, že nepotkáme Skadi.“
Přešel jsem k němu a sedl si na jeho klín. Opatrně jsem ho zvedl za bradu.
„Co je ti poslední dobou?“ zeptal jsem se opatrně.
„Nic,“ zavrtěl hlavou. Pohladil jsem ho po vlasech. „Pojď spát.“ Přikývl jsem a pomalu z něj slezl. Lehli jsme si vedle sebe do jedné postele. Vždycky jsem se jen nechával objímat a přijímal od něj všechnu tu péči a komfort, ale dnes večer jsem se to rozhodl změnit. Natiskl jsem se na jeho záda a obmotal kolem něj své ruce. Věnoval jsem mu dva lehké polibky za krk.
„Dobrou noc,“ zašeptal jsem.
„Dobrou…“
Probudil jsem se někdy uprostřed noci. Loki sebou trochu neklidně vrtěl.
„Šššš…“ Vykroutil jsem se z prapodivné pozice, do které jsme se během spánku dostali. Vstal jsem a tiše přešel po místnosti ke dveřím. Prošel jsem chodbou a ocitl se venku před domkem. Venku byla krásně jasná obloha plná miliónů hvězd. Pousmál jsem se a sedl si do trávy. Překvapovalo mě, jaké bylo teplo vzhledem k datu. Objal jsem si kolena a zaklonil hlavu. Čas od času jsem zahlédl mihnutí. Možná i padající hvězdu.
Ráno mě probudil Lokiho hlas.
„Co tu, sakra, děláš?“ Překvapeně jsem zamrkal a otevřel oči. Zamžoural jsem a uviděl Lokiho, jak mi třese s ramenem a snaží se mě vzbudit. Promnul jsem si oči.
„Díval jsem se na hvězdy a asi jsem tu usnul,“ pokrčil jsem rameny.
„Ty seš pako,“ zasmál se Loki a pomohl mi na nohy.
„Hódně oblíbená hračka,“ ozval se Fionnaghal.
„Co furt má s tou hračkou?“ zeptal jsem se.
„To neřeš.“
Po snídani jsme se rozloučili s mnichy. Dlouho jsem děkoval Collovi za to, že mi ukázal, že i já jsem možná k něčemu dobrý. Se šťastným výrazem jsme se vrátili zpátky na letiště, odkud jsme letěli na letiště poblíž města Santiago de Compostela.
„Stavíme se pak někde u moře? Prosím, když už jsme ve Španělsku,“ žadonil jsem.
„Máme něco na práci,“ připomněl mi Loki zostra.
„No táááák.“ Chytil jsem ho za rukáv.
„Uvidím,“ zavrčel.
Bill
Chtěl jsem co nejrychleji vyřešit všechno, co jsme měli, protože mi bylo hrozný horko. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si sundal triko.
„Hej!“ ozval se okamžitě Levi. „Nemůžeš se takhle obnažovat na veřejnosti!“
„Já se neobnažuju. Jen si sundávám triko, protože je mi horko,“ bránil jsem se. „Jen se podívej tam na toho tlustýho… Ne, nedívej se.“
„Ale pořád se to svlíká… fuj!“
„Já jsem ti říkal, ať se nedíváš.“
„Jak ti může bejt horko, když je tvůj živel oheň?“ pokračoval dál.
„Vždyť právě. Moje tělo je normálně zahřátější než u normálních lidí. A tady je zasraný horko.“
„Počkej…“ zarazil se. „Tím vlastně říkáš, že seš teplej.“
„Cože? Víš co, ty už radši nepřemejšlej, ano?“ Protočil jsem oči a dál si ho nevšímal. To se však muselo změnit.
„Teď půjdeme do… Eh… Do bazilikálního kostela.“
„Zase kostel? A navíc křesťanskej? Není to trochu mimo mísu?“
„Až budeš starší, uvidíš, že všechno souvisí se vším,“ poučil jsem ho.
„Tady s tím místem se taky něco váže?“
„Tak ne asi. Údajně jsou tu ostatky svatého Jakuba. Město je po něm i pojmenované.“
„Fakt? Nevšiml jsem si,“ řekl zmateně.
„Sant Iago. Svatý Jakub,“ vysvětloval jsem trpělivě.
„Řekl bych, že Iago je spíš Igor než Jakub, ale budiž,“ pokrčil rameny.
„Jsme ve Španělsku, kámo. Potkal jsi někdy Španěla, co by se jmenoval Igor?“
„Já ještě nikdy nepotkal žádnýho Španěla,“ přiznal.
„Aha. Tak teď se to změní.“ Chtěl jsem vykročit, když jsem zjistil, že vlastně nevím kam. Rozhodl jsem se někoho zeptat. Kousek od nás stál nějaký chlap s divným výrazem.
„Hej… Hej pane!“ zavolal jsem na něj. Nereagoval, tak jsem došel až k němu. Levi mě poslušně následoval. „Pane!“ zamával jsem mu rukou před obličejem. Zmateně se na mě podíval.
„Vy mě vidíte?“
„No… Jo?“ Uvažoval jsem o tom, že se asi půjdu radši zeptat někoho jinýho, když vtom se obličej neznámého muže rozzářil.
„Vy mě vidíte! Co byste rád, pane?“
„Nevíte, kudy se jde k bazilikálnímu kostelu postaveného na počest svatého Jakuba? Alfonsem III.?“ dodal jsem pro jistotu, kdyby mu to mohlo pomoct orientovat se.
„Ach ano! To jste na velmi správné adrese. Tak pojďte.“ Muž podivným plápolavým krokem vyrazil a my za ním.
„Víte že až počátkem 12. století se biskup Diego Gelmírez zasloužil o to, aby se Santiago stalo poutním místem na úrovni Říma a Jeruzaléma?“
„Hm,“ zahučeli jsme s Levim.
„A víte, že Santiago de Compostela znamená svatý Jakub v Hvězdném poli?“
„Hm.“
„A víte…“
„Ne,“ zavrčel jsem.
„Ale to je úplně primitivní,“ otočil se k nám zmateně muž. Znal jsem ho asi dvě minuty a už jsem měl chuť ho kopnout do prdele. To je asi novej rekord. „Mimochodem, já jsem Jakub. Svatý Jakub.“
Zastavili jsme a jen se na něj mlčky dívali.
„Já nekecám,“ bránil se. „Jen si na mě zkuste šáhnout.“
„To je dobrý, úchyle,“ odtušil jsem.
„Ale ne, tak zjistíte, že jsem duch,“ vysvětloval. Levi opatrně natáhnul ruku, dotkl se ho a… prošel jím.
„He?“ vyjekl Jakub. Levi vypadal podobně otřeseně. „Řekl jsem šáhnout, ne mi prošustrovat vnitřnosti!“
„Používáš úchylný slova. Jsi úchyl,“ řekl jsem přesvědčeně.
„Ale ne, já jsem svatý muž! Jak bych mohl být úchyl?“
Významně jsem se na něj podíval. Když mu to pořád nedocházelo, pokusil jsem se mu oživit paměť. „Hele, kámo, určitě sleduješ dění ve světě. Přece víš, že tví kolegové měli pár malých skandálů s dětičkama.“
„Ale to přece neznamená, že já jsem úchyl!“
„Všichni jste stejný. Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, strčme ho tam,“ odfrkl jsem si.
„Neber jméno boží nadarmo!“
„Takhle do toho kostela nikdy nedojdeme,“ přerušil nás Levi.
„Fajn.“ Jakub se uraženě otočil a vedl nás dál.
„Pořád se bojím, že nás někde v temný uličce znásilní,“ zamumlal jsem.
„Viděl jsi, že jsem jím prošel – nemohl by nás znásilnit, ani kdyby chtěl,“ uklidňoval mě Levi.
„Třeba to jsou nějaký triky,“ pochyboval jsem dál.
„Vždyť si vem, kdy žil – tenkrát je něco takovýho ani nemohlo napadnout.“
„Co když jde s dobou?“
„Ty seš fakt hroznej,“ povzdechl si Levi.
„Ne, já jsem prostě skvělej,“ opravil jsem ho.
„Egoističtí sprosťáci jsou hříšníci a budou po právu ztrestáni peklem,“ ozval se Jakub.
„Umři,“ zavolal jsem na něj.
„Pozdě,“ odsekl světec.
„Zajímalo by mě, kdy narazíme na někoho normálního…“
Tom
Došli jsme ke kostelu, kde byl zrovna průvod za nějakého svatého.
„Půjdeme zadním vchodem,“ ozval se Jakub důležitě.
„Hm.“ Už mě ty kostely začínaly docela unavovat. Vždycky jsem z nich měl špatný pocit.
„Víte, že tohle je svátek svatého Vavřince? To byl-„
„Buď už ticho!“ obořil se na něj Loki. „Tos ještě nepochopil, že to tu nikoho nezajímá?!“ Jakub se dvakrát nadechl a pak zmlkl. Vypadal docela dotčeně.
Zadním vchodem jsme vlezli do nyní již skoro prázdného kostela.
„Co tady budeme dělat?“ otočil jsem se na Lokiho. Všiml jsem si, že se ještě pořád neoblíkl. „Hele, neměl by ses… to?“ Nervózně jsem ukázal na jeho nahou vrchní půlku těla.
„Nějak zjistíme, jak na tom Španělko je, a pak se zase někam vytratíme,“ řekl. „Proč?“
„Jsme v kostele a-„
„Vítám vás, poutníci!“ promluvil vysoký ženský hlas. Nepříjemně jsem se ošil. Před námi se objevila mohutná žena s černými vlasy v kuřecím sestřihu. „Moje jméno je Martha,“ pokračovala ta otravná ženská. Její pohled padl na Lokiho. „Páni…“ Přiskočila k němu a začala mu osahávat břicho. Chvíli jsem na to zaskočeně hleděl. Měl jsem chuť na ní zařvat, aby ho nechala na pokoji. „Chlapče, ty posiluješ?“ vyzvídala.
„Jsem Loki,“ usmál se Loki svůdně.
„Jako ten bůh?“ rozplývala se Martha.
„Ne, vole. Já jsem ten bůh.“ Jakub ho propaloval zlostným pohledem. Ten Marthy byl obdivný. Viděl jsem na Lokim, že je spokojený. On si to užíval, zatímco ve mně bublal vztek.
„Co takhle si jít na chvilku popovídat v soukromí?“ navrhla Martha.
„Klidně,“ pokrčil rameny Loki. Martha až moc sebejistě vykročila a Loki se ji chystal následovat. V poslední chvíli jsem ho chytil za zápěstí. Tázavě se na mě podíval.
„Co je?“
„N-nic, promiň…“ Pustil jsem ho. Zavrtěl hlavou a chystal se vykročit znovu. Nevydržel jsem to a pevně ho zezadu objal. „Nechoď, prosím,“ zamumlal jsem mu do kůže. V tu chvíli se Martha otočila a strhla ze sebe kněžský hábit. Místo něho se na ní objevily červeno-zelené uplé šaty. Rozesmála se, takže se její hlas začal rozléhat celým kostelem.
„Ehe?“ hekl Jakub. „Ještě, že už jsem mrtvej, protože nechat se zabít touhle velrybou by nebylo zrovna příjemný.“ Překvapeně jsem se na něj podíval. „Tak čau, já musím běžet!“ zamával nám a vyběhl z kostela. Pustil jsem Lokiho a podíval se na Marthu, která se dožadovala naší pozornosti.
„Teď chcípnete!“
„Sorry, ale nemám to v plánu,“ ušklíbl se Loki a nechal ve své dlani vzplanout oheň.
Schoval jsem se za něj, protože zvedat Marthu do vzduchu by nemělo cenu. To by se nepovedlo. Postavil jsem se tak, abych měl dokonalý výhled na Lokiho sexy tělo.
„Teď zakusíte můj sladký hlásek,“ mrkla na nás Martha.
„Aha,“ řekl Loki sarkasticky. Martha se nadechla a začala. Ozval se uši trhající zvuk, který se nedal nazvat ani skřekem. Musel jsem si zakrýt uši. I tak to moc nepomáhalo. Viděl jsem, jak se Loki chytil za hlavu. Martha se na nás s ďábelským úsměvem dívala a její pohled jasně naznačoval jediné: „Vyhrála jsem!“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Ouha, jsou v pekne rejzi… 😀 je vskutku uzasne sledovat, jak moc se Tom nechce o Lokiho delit 😀 ale nemuzeme mu to mit za zle, nikdo by se o nej nechtel delit 🙂 supr dil, hlaska 'hodne oblibena hracka' pro me asi zustane jakysi symbol tehle povidky 😀 diky za dil 😉
No holky! :O mě z vás mrdne :DD Kam na to všechno chodíte? To s váma se asi nikdo nenudí, jestli jste takhle vtipné i v reálu :DD. Prej (nejvtipnější hlášky) : "A víte…" "Ne."
"Řekl jsem šáhnout, a ne prošustrovat vnitřnosti."
"Používáš úchylný slova, jsi úchyl."
"Umři." – "Pozdě"
"NE vole, já jsem ten Bůh!"
:DDDD miluju tuhle povídku 😀 <3 jen tak dál, děvčata, jen tak dál 😀
A souhlasím s Lexi.. měli byste přejmenovat povídku na: Ničitel a hodně oblbená hračka s.r.o
😀 ježiš, vy jste se zase rozjely 😀 To už ani neni možný, nechápu, kam na tu kupu hlášek, co Billovi vkládáte do úst, chodíte 😀
Fakt jsem se zase dneska nasmála, dík za to :)) Těším se na další díl 🙂
No opäť zas paráda 😀 síce dnes až na ten koniec trošku kľudnejšia, ale nevadí 😀 Strašne sa mi páči, aký je Tom ohľadom Lokiho majetnícky.
A zaujímalo by ma, prečo im na jednom mieste pomáhajú a na druhom ich chcú zabiť? 😀 To aby to mali pekne na striedačku? 😀
Dneska opět umírám smíchy ze všech těch hlášek 😀
Děkuju, je to super!
Chudinka Martička, ona si přece něco takovýho nezaslouží 😀 Ale je fakt, že Martu by měl přepravovat minimálně jeřáb 😀
A Svatý Jakub, jaká to inspirativní osobnost 😀
Tak to jsem zvědava jak to ustojej.Tom pěkně žárli.
Tom je strašně zlatý 🙂 To, jak žárlí je strašně milé a nejvíc krásné mi přišlo, když Billa večer objal a tak spolu usnuli 🙂 Prostě taková krásná idylka 🙂 Moc se těším, až si Loki uvědomi, že Tom není jenom moc oblíbená hračka, ale že je to někdo, koho má rád a o koho nechce přijít 🙂 A ještě to Tomovo "Nechoď, prosím" bylo tak milé 🙂
No a Bill 😀 Jeho hlášky jsou opět legendární 😀 Ten mě dokáže vždycky zaručeně rozesmát! 🙂 Nebudu se už opakovat, souhlasím naprosto se vším, co tady holky napsaly, myslím, že víc není co dodávat 🙂
Jenom doufám, že se klukům opět povede se z téhle prekérní situace dostat 🙂
Děkuji za díl! ♥