autor: Buyyouadrank
Tom vždy nenáviděl ten lehce nepříjemný hlas vzadu v hlavě, který mu říkal, že během posledních pár dnů utratil tolik, co vydělá za celý měsíc. S povzdechem si koupil lístek na vlak směrem do Německa a hlasu v hlavě vzkázal, aby držel hubu. Byl odhodlaný vidět Billa znovu, i kdyby mu měl pouze vrátit jeho deník.
Pokud vše půjde dobře, mohl by udělat více, než jen vrátit knihu.
Tom dorazil o několik hodin později, nevyspalý a hladový. Když si šel do stánku koupit sendvič, jeho karta byla zamítnuta. Ve všem tom zoufalství si uvědomil, že svůj iPhone měl už dávno vybitý a neměl peníze ani na telefonní budku. Naštěstí v zadní kapse kalhot našel posledních pár bankovek, za které si chytil taxíka a zapomněl na svůj hlad. Zamířil domů.
A to proto, že vlastně nevěděl, kde Bill bydlí. Skončil opět u Gordonových dveří, a když jeho otec otevřel s obrovskou úlevou ve tváři, Tom se cítil trochu provinile, když kolem něj pouze proběhl do své ložnice.
„Bille!“ vykřikl a navzdory hladu a vyčerpání se mu rozjasnila tvář, když vtrhl do své ložnice. Prázdné ložnice. Zůstal stát s ústy dokořán a mával černou knížkou jako idiot.
„Tome!“ Gordon ho následoval a tvářil se zmateně. „Co tady děláš?“
„Kde je Bill?“
„Je pryč,“ svraštil Gordon obočí. „Není to tak dlouho, co odešel. Proč?“
„Je pryč?“ Opakoval Tom nevěřícně. „Proč odešel?“ Zeptal se bezmocně s vytřeštěnýma očima.
„No, Simone volala…“ Gordon se poškrábal na zátylku. „Její matka je v nemocnici, bohužel, už to zřejmě nezvládne. Bill ji odjel navštívit, bylo to náhlé.“
„A kam? Kam odjel?“
„Ach, Tome,“ povzdechl si Gordon. „Pravděpodobně právě teď nebudou chtít být rušeni, je to rodinná krize! Opravdu je to tak důležité?“
„Ano!“
„Billova babička žije v Holandsku.“
Tom zamrkal. „Zasraný. Život. Kurva,“ vydechl a proběhl zpátky kolem Gordona, než smykem zastavil. „Mohl bych dostat nějaké peníze? Prosím? Všechno ti vysvětlím později, ale teď opravdu musím jít.“
„Ale Tome!“
„Prosím tě, tati!“ prosil Tom. „Mám něco od Billa. Musím mu to vrátit.“
Gordon zavrtěl hlavou, zatímco mumlal něco o bláznivých mladých lidech, a vytáhl z kapsy svazek bankovek, které nacpal Tomovi do rukou. Ve spěchu ještě napsal na lístek adresu a telefonní číslo.
Právě v tuto chvíli měl Tom velmi blízko k téměř osmačtyřiceti hodinám beze spánku a téměř bez jídla. Taxikář mu zastavil u starého činžovního domu. Tom zaplatil a s mžouráním vylezl ven. Ujistil se, že stále drží černou knížku. U vchodu stiskl zvonek s nápisem ´Kaulitz´ a čekal.
„Haló?“ ozval se ženský hlas přes interkom a Tom chtěl téměř plakat úlevou. Už si začínal myslet, že je na špatném místě.
„Haló! Dobrý den! Já jsem Tom – Gordonův syn. Já nevím, jestli víte, kdo Gordon je, ale…“
„Tom? To už je let, co jsem tě neviděla! Vydrž…“
Dveře se otevřely a Tom se rozběhl po schodech nahoru. Simone už na něj čekala.
„Ach, drahoušku! Podívej se na sebe, ty jsi vyrostl!“
„Ahoj,“ vydechl Tom, měl pocit, že omdlí, když jej Simona pevně objala. „Omlouvám se, ale… kde je Bill?“
„Bill je v nemocnici se svou babičkou,“ odpověděla Simone smutně. „Je mi to líto.“
„Ano, opravdu mě mrzí, že ona…“
„Ne, já myslím Billa. Vždycky spolu vycházeli tak dobře! Samozřejmě, je mi smutno kvůli mé matce, ale víš… ona už si prožila svůj život. Je připravená. Víš, co tím myslím?“
Tom přikývl a cítil se strašně kvůli Billovi. Kousl se do rtu a zíral na koberec. Cítil se ještě hůř, protože si uvědomil, že byl k němu opravdu ne moc příjemný v tuhle hroznou dobu. A hned na to odjel Bill domů a rovnou čelí takové rodinné tragédii.
„Je mi to líto.“
„To je v pořádku, miláčku,“ řekla Simone laskavě a usmála se na něj. „Chtěl bys tady na něj počkat? On a já se spolu střídáme na návštěvách u mé matky. Za chvíli půjdu.“
Stejně tak, jak moc rád by zůstal vzhůru a čekal na Billa, tak zároveň věděl, že to fyzicky nezvládne. Simone poznala, že se nachází téměř v nouzovém režimu a nabídla mu sendvič, který Tom prakticky vdechnul těsně před tím, než se konečně dostal do postele.
Byl v Billově pokoji a sotva postřehl všechny Billovy serepetičky, než omdlel.
První věc, které si Tom po probuzení všiml, byl obrovský plakát Neny na protější stěně. S úsměvem se posadil a rozhlédl po místnosti. Napůl očekával, že tam uvidí sedět Billa. Nicméně, tmavovlasý chlapec nebyl nikde k nalezení a Tom potlačil záchvěv zklamání, než vyšel ven z místnosti. Zastavil se ve dveřích a podíval se zpět, aby si prohlédl detaily Billova pokoje. Mohl vidět, že Bill se tady opravdu nezdržel, protože jeho mobil ležel na stole a kufr byl pohozen v rohu.
Tom prošel celý byt a se zamračením si uvědomil, že je tam sám. To nedávalo smysl, Simone říkala, že se v nemocnici střídají. Možná, že šli tentokrát spolu.
Tom zasténal a prudce dosednul na pohovku. Co tady vlastně, sakra, dělá? V podstatě pronásledoval někoho pouze kvůli zápisu v deníku, proboha.
Pohovka byla tvrdá a nepohodlná, Tom se zvedl a přešel k nejbližšímu oknu. Zadíval se ven na prázdnou ulici. Byl to líný letní den a nebylo tu nic k vidění, pouze několik listů ze stromu se povalovalo na asfaltu. Už se chystal otočit, když mu do zorného pole vstoupila osoba na kole. Přimhouřil oči a přemýšlel, jestli ta osoba na kole je opravdu kluk. Dlouhé černé vlasy mu spadaly na ramena a čechral mu je vítr.
Tomovy oči se rozšířily. Byl to Bill.
„Bille!“ vydechl Tom, i když věděl, že není žádná možnost, aby jej slyšel. Zatřepal hlavou, otočil se na patě a rozběhl se k Billovu pokoji. Popadl deník a dostal se z bytu tak rychle, jak jen to šlo. Sprintoval a ignoroval píchání v boku. „Bille!“ Zařval.
Bill, sotva uslyšel zvolání, okamžitě spadl z kola a těsně minul okraj chodníku, o který si málem rozbil hlavu. Opatrně si mnul loket a otočil se, aby spatřil zdroj hlasu, který na něj křičel. Šokovaně otevřel ústa.
„T – Tome?“
Tom zastavil vedle něj, opřel si ruce o kolena a snažil se popadnout dech. „A – ahoj.“
„Co tady děláš?“ Bill vypadal mírně zděšeně.
„Já, přišel jsem…“ Tom se odmlčel, zvedl prst a znovu se důkladně nadechl, myslel na to, že už nikdy nemá takhle běžet znovu. „Mám něco tvého.“ Podal mu deník.
Bill se vyškrábal na nohy a vytrhl ho Tomovi z ruky. Podezíravě se na Toma podíval. „Nečetl jsi ho, že ne?“
„Já… ehm…“ odkašlal si Tom. To nebylo zrovna uvítání, které si představoval, a bylo to skličující. Co když propásl svou příležitost? Co když už ho Bill neměl rád? „Ne. No, Ano. Ano.“
„Jak jsi mohl?“ Vykřikl Bill a mával kolem sebe černou knížkou. Trhnul sebou, když musel ohnout loket. „Nemůžu uvěřit, žes udělal něco takového! Já vím, že si myslíš, že jsem jenom malý hloupý pitomec, ale to ti nedává právo narušit mé soukromí!“
„Co prosím?“ zahučel Tom. Nakrčil obočí a o krok poodstoupil. „Ty máš co říkat. Kdo první četl něčí deník?“
„To se nepočítá!“ vyštěkl Bill ostře. „Tvůj deník je starodávný. Není to, jako když já zjistil některé ze tvých sprostých malých tajemství, kde ty…“ Zarazil se, zrudnul a sklonil hlavu, čímž přerušil oční kontakt s Tomem. Zdálo se, že si právě vzpomněl přesně na to, co napsal, a proč nechtěl, aby si to Tom přečetl. Do prdele.
Tom si všiml Billovy náhlé nesmělosti. Zamračil se a cítil, jak jeho vlastní zlost pomalu mizí. Vykročil kupředu a zastavil se těsně před tím, než natáhl ruku a dotkl se Billovy brady. Tiše se zeptal, „myslel jsi vážně to, cos napsal? Že ty…“
„Prosím, neříkej to,“ zamumlal Bill. Byl nyní červený jako rajče.
„Proč ne?“
„Protože si zřejmě myslíš, že je to děsně legrační,“ odpověděl Bill, stále odmítal pohlédnout Tomovi do očí. Rukama ochranitelsky svíral deník a vše, co bylo možno z jeho postoje vyčíst, bylo ´vyděšený´.
„Nebuď směšný,“ ušklíbl se Tom nyní s úsměvem. Už déle nemohl odolávat tomu nutkání a zvedl Billovu bradu, aby jej přinutil vzhlédnout. Billovi poskočilo srdce a prudce se rozbušilo – právě teď, Tom vypadal přesně jako kluk na fotografiích. Jako kluk, do kterého se zamiloval.
Zoufale toužící nezničit tento okamžik, Bill udělal odvážný krok vpřed a zaklonil hlavu a zavřel oči. Dech se mu zadrhl, když ucítil proti tváři jemný smích. Už se chystal udělat krok zpět a vysypat ze sebe nějakou výmluvu, proč musí utéct, když se Tomovy rty setkaly s jeho vlastními.
„Ty se třeseš,“ zašeptal Tom do jeho úst, ruce položil Billovi kolem pasu a konejšivě jej hladil. Deník vypadl Billovi z rukou a přistál na zemi mezi nimi.
„Omlouvám se,“ vydechl Bill. Měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi, pokud jej Tom políbí znovu. Uvědomil si, že má nyní prázdné ruce a rychle je Tomovi hadovitě omotal kolem krku. Jako by přesně na tohle Tom čekal. Políbil jej znovu, tentokrát mnohem méně jemně. Bill vzdychnul a překvapeně zasténal, když Tom využil příležitosti a nechal do jeho úst vklouznout svůj jazyk.
Bill znovu zasténal. Tomova ruka byla pevně omotaná kolem jeho pasu a přitahovala si jej blíž, zatímco druhou rukou přejížděl po jeho boku nahoru a dolů. Každý dotek poslal horký výbuch radosti až do jeho páteře a Bill přitlačil boky proti Tomovi. Nenáviděl sám sebe, když se odtáhnul. Olízl si rty a miloval způsob, jakým Tom následoval akci jeho vlastního jazyka.
„Můžeme jít někam?“ Zašeptal a znovu zíral na své nohy. „Víš, mám sousedy…“
„Jistě,“ usmál se Tom a přitiskl mu polibek na tvář. S jednou rukou na Billově boku vykročil dopředu, s očima upřenýma na jeho kolo, které leželo tam, kde spadlo. Zvedl ho a sedl si na něj, poplácal na řídítka. „Nahoru.“
Bill se znovu zatvářil zděšeně. „Cože? Opravdu si myslíš, že si tam sednu?“
„Jistě.“
Bill se lehce zasmál a zavrtěl hlavou. „To je roztomilé, ale myslím si, že to funguje pouze ve filmech.“
„No, jak to můžeš vědět, když jsi to nezkusil? Kromě toho, jsi kost a kůže. Jsem si jistý, že tě to kolo unese,“ zasmál se Tom. „A teď už pojďme, než tě znásilním přímo tady, kde tě všichni sousedé uvidí.“
Bill se neochotně vytáhl nahoru, zatímco došel k názoru, že tohle bylo to nejnepohodlnější, co jeho zadek zatím musel snášet. Cítil se naprosto trapně a nebyl si zcela jistý, kam by měl dát nohy. „Vidíš vůbec něco?“ Zeptal se přes rameno.
„Můžeš mě navigovat.“
„Cože?!“ Vyjekl Bill.
„Jdeme na to!“ Tom se rozjel dřív, než měl Bill šanci protestovat. Prvních několik metrů bylo roztřesených a Bill vydával výkřiky o tom, že se určitě chystá spadnout a zemřít. Tomovi se to zdálo kupodivu roztomilé. Ve chvíli, kdy se v jízdě absolutně zdokonalili, žádný z chlapců si nevzpomněl na ztracený deník, který ležel na asfaltu kousek od Billova bytu. A ani jeden z nich by se o něj ani nestaral.
Koneckonců, byl to jen hloupý deník.
KONEC
autor: Buyyouadrank
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
moc nádherná povídka !!!
Jé, mně se po týhle povídce bude tak stýskat :/ Byla pohodová, milá, roztomilá, přitom svým způsobem i napínavá… Prostě přesně to pravý pro sobotní večery 🙂
Díky moc za krásný překlad, zuzu 🙂
Krásna poviedka, som rada, že Bill nakoniec získal svojho vysneného Toma 🙂
Vďaka za skvelý preklad 🙂
Tak přece se Tom vrátil a ještě zamilovány.Jsi šikulka že jsi nám povídku přeložila.
Nádherný konec! ♥
Ta jejich projížďka na kole byla moc hezká 🙂 Úplně živě si dokážu představit, jak se Bill bojí a ječí na celou ulici 😉
Když se Tom vrátil zpět domů ke Gordonovi, tak jsem se až musela smát tomu, že je Bill už pryč 😀 I když taky mi na chvilku zatrnulo, protože jsem měla strach, že to Tom vezme jako znamení a že se už vykašle na to, Billa hledat. Naštěstí to nevzdal a já jsem za to strašně ráda 🙂
Moc děkuji za překlad, Zuzu 🙂 Tahle povídka se mi moc líbila, byla strašně miloučká, takže jsem moc ráda, že jsi ji pro nás přeložila!
Och, škoda, že je koniec. Rada by som si čítala ako pokračujú. Ale je to strašne krásny koniec. Celý čas som čakala kedy sa Tom konečne zmení na toho ktorého si Bill vysníval:) Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
Škoda, že je konec… moc krásná povídka, jsem ráda za ten happyend, jízda na kole ve dvou, prostě slaďák jak má být 😀 děkuji překladatelce i autorce, že nám umožnily tenhle zážitek 🙂
všem vám moc děkuji za to, že jste si celou povídku přečetli a užili, tak jako já 🙂
Moc krásná povídka, škoda, že je už konec, ale byla moc hezká. Jsem ráda, že se to konečně mezi Billem a Tomem urovnalo.
to je to nejlepší co jsem za poslední dobu četla!
To bylo tuze slaďoučké 💗. A nevím, jestli to byl zamer, ale místy jsem se u čtení i od srdce zasmála, az me břicho bolelo. Super povídka, moc dekuju za moznost precist si ji 💐.
Tohle byla rozkosna povidka. Bill takovej ťuňťa a Tom dost dlouho peknej lump. 🙂