Hádanka
Než se však vrhl do práce, proplížil se na budovu C, mihl se chodbou jako stín a našel Billův pokoj. Bylo vysoce riskantní se zde zdržovat, ale jinak to nešlo. Sníh definitivně zmizel, pokud Tom pominul kupy špinavé hmoty, která byla víc šedá než bílá. Nedomluvili se s Billem na alternativní poštovní schránce, proto musel dopis dopravit do jeho pokoje sám. Pootevřel okénko jen tak, aby jím mohl prostrčit dopis, položil jej na za něj, okno zavřel a zmizel. Chtěl Billa vidět, ale v tu chvíli to nepřicházelo v úvahu. Musel zmizet, než jej tam někdo najde, protože jeho práce jej čekala na úplně jiné budově.
Bill se trochu polekal, jak rychle se okénko pootevřelo a zase zavřelo. Se snídaní tu byla ošetřovatelka před chvílí. Čaj ještě ani nestihl vychladnout. Bill polkl a došel si pro obálku. Byla nadepsaná jako vždy jeho jménem. Otevřel ji a začetl se.
doufám, že se mi podaří nějak dopravit dopis až k Tobě. Sníh už je téměř pryč, a proto jsem nevěděl, kde Ti obálku nechat, když už se láhev nedá skrýt ve sněhu. Budu Ti nechávat dopisy na venkovním parapetu u okna Tvého pokoje, takže když budeš mít chuť mi odepsat, dopis od Tebe bude hledat tam.
Teď z jiného soudku. Mockrát Ti děkuji za básničku. Je vidět, že na tyhle věci máš talent, což Ti malinko závidím. Já na tyhle věci nikdy nebyl. Každopádně jsem si ji připnul na nástěnku. Nemáš zač děkovat a tvé oblíbené barvy? Modrou mám také moc rád. Uklidňuje mě. Z fialové mám trochu strach. Nikdy nevím, co od ní čekat, ale jak říkám, moc těmhle věcem nerozumím. Nemám pro ně takový cit jako Ty. Možná bys mi s tím mohl někdy pomoct a já bych Ti za to kupoval gumové medvídky. Samozřejmě do doby, než by Ti z nich bylo špatně. 😀
Kdybych pro Tebe mohl něco udělat, opatřit Ti něco, co by Ti udělalo radost, neboj se o to požádat.
S pozdravem
Tom
Dopis byl odložen stranou a Billovo srdce se jemně sevřelo, když si vybavil svůj sen. Snídaně a kručení v žaludku šlo momentálně stranou. Ze svých věcí vytáhl tužku a papír a okamžitě se pustil do psaní. Jeho ruka se pohybovala téměř automaticky. Obratně zapisovala vše, co se vytvořilo v Billově mysli. Rozhodl se naslouchat svému snu. První tah propisky následoval další a další.
Sedíš na lavičce. Kolem žádný člověk. V klíně se ti probudí malé štěňátko, které jsi před tím zachránil. Zmateně se rozhlíží kolem sebe a kňučí, protože se bojí cizích rukou, které by mu mohly ublížit, jako to dělaly ty předešlé, které na něj sahaly. Odložíš jej na lavičku vedle sebe, aby získalo trochu svobody.
Co uděláš, aby ti štěňátko důvěřovalo a nebálo se tě?
Dopsal tečku, která doplňovala znaménko otazníku, a přeložil papír na půl. Přešel k oknu, otevřel jej a do místa, kde se rezavý venkovní parapet odchlipoval od zdi, vsunul papírek tak, aby jej neroztrhl, ale zároveň aby jej ani jemný poryv větru nedokázal osvobodit a odnést jej pryč. Vrátil se zpět ke stolu a se zdánlivým nezájmem se pustil do své snídaně.
*
Erik se připlížil k archivu, kde na židli seděl Tom a byl skloněný k papírům, které mu ležely v klíně. V pravé ruce tiskl propisku a vypadal, že je do své práce opravdu zahloubán.
„Osmdesát, dvě stě třicet, pět set devadesát tři, tisíc osm set dvacet jedna!“ zahalekal, aby Toma zmátl v počítání. Dosáhl ale jen toho, že Toma probudil z lehké dřímoty, takže sebou trhl a papíry mu sklouzly z kolen na zem. Tom si rychle protřel oči a otočil se na Erika s co možná nejnormálnějším výrazem ve tváři.
„Oh! Málem bych zapomněl, proč jsem vlastně přišel. Máš jít na oběd, a jak po obědě skončíš s tímhle, můžeš valit domů. Zatíííím,“ zazpíval Erik a zmizel.
Poslední papír mu však trval nejdéle ze všech předešlých. Jen hledání těch čísel mu zabralo víc jak hodinu. Zdržel se déle, než předpokládal, ale i tak nakonec končil svůj díl práce daleko dříve než všichni ostatní. Odevzdával zkontrolovaný papír panu Brunemu a sledoval, jak kolem něj všichni zoufale pobíhají a konec jejich práce v nedohlednu. Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec se ze slušnosti a zdvořilosti zeptal, jestli přece jen nemá zůstat déle a pomoc někomu dalšímu, kdo práce dostal pro jednoho člověka moc. Pan Brune vypadal, že tuto možnost zvažuje, a Tom se v myšlenkách právě rozběhl hlavou přímo proti zdi. Měl mlčet. Nakonec ale pan Brune rozhodl, že má Tom odejít. Potřeboval ušetřit několik odpracovaných zaměstnaneckých hodin, a kdyby Tom zůstal déle, počet hodin by ještě stoupl. Rozpočet tedy zvítězil a Tom si mohl pobrat své věci a pádit domů.
Při odchodu z léčebny si nemohl pomoct. Podíval se směrem k budově C, kde se nacházelo okno Billova pokoje. Proti okrové zdi se tisklo něco obdélníkového a bílého, co tam normálně nepatřilo. Tom bez váhání přeběhl trávník, sebral dopis a mizel pryč. Jestli jej někdo viděl, měl smůlu. Byl příliš nadšený na to, aby se ohlížel a přesvědčoval, zda jej někdo nesleduje. Doufal, že všichni měli dost práce na to, aby ještě našli čas lítat po areálu a sledovat, co kdo dělá při svém odchodu.
Po cestě domů měl nezvladatelnou chuť vyndat dopis z kapsy a přečíst si jej, ale rozhodl se počkat až domů. Navíc měl nesmyslný strach, že když ruku z kapsy vytáhne, omylem vyklouzne i dopis a on jej nestihne zachytit, když se mu bude snažit ulítnout před nosem. Ztratil takhle už hodně věcí. Většinou naštěstí nepodstatných, ale vždy nějak nešikovně zachytil rukávem, věc dopadla na zem a zůstala zapomenuta.
Byl nepředstavitelně rád, když strkal klíče do zámku. Zabouchl za sebou rychle dveře, aby si to někdo zvenku snad nerozmyslel a nezavolal jej někam, a sundal si boty.
Tom došel do svého pokoje a v tom okamžiku se skoro plácl dlaní do čela, když si uvědomil, že chtěl sáhnout do kapsy pro Billův dopis, ale místo něj nahmatal vzduch, protože kabát na sobě dávno neměl. Otočil se na patě a slítnul do předsíně, přehrabávajíc všechno oblečení, až se dostal ke svému svršku.
V pokoji Tom zasedl ke stolu, sáhl do kapsy a vytáhl trochu zmačkaný papír. Rozevřel jej a první věc, která jej potěšila, bylo především množství řádků. Nebylo to ani jedno slovo, ani krátká báseň, ale 5 opravdových řádků. Tomovo nadšení a nedočkavý úsměv však s každým slovem povadal. Dočetl věty do konce a zachmuřil se. Měl pocit, jako by dostal test, na který se nenaučil a přitom byl jeden z těch nejdůležitějších. Odložil Billovu hádanku stranou a lehl si do postele. Bude lepší, když si trochu zdřímne a zapřemýšlí nad tím s čistou hlavou. Bill mu však těmi slovy nasadil pořádného brouka do hlavy a Tom dlouhé minuty zíral do stropu a přemýšlel. Usnul krátce na to, co jej téměř rozbolela hlava.
*
Vzbudil se o několik hodin později. Dům byl klidný, takže byli rodiče pravděpodobně ještě na nákupech. Tom se na posteli protáhl, až mu křuplo v bedrech, a spokojeně vydechl. Cítil se jako znovuzrozený. Vyspaný, odpočatý, téměř připravený zdolat nejvyšší horu světa, kolik měl najednou energie. Po krátké zastávce v kuchyni, kde snědl svoji porci oběda a ještě pár drobností z lednice, zasedl ke svému stolu a vyndal čistý papír. Vedle sebe rozložil ten Billův a znovu si přečetl „zadání“. Netušil, co tím Bill sledoval, ale chtěl odpovědět, jak nejsprávněji mohl. Představil si sám sebe na lavičce s tím štěňátkem. První, co mu proběhlo hlavou, bylo, že miluje psy a nad štěnětem by se pravděpodobně tiše rozplýval. Byl ale chlap, takže nemohl vydávat všechny ty rozněžnělé zvuky, jako vydávaly holky, když viděly něco malinkatého, chlupatého a nemotorného.
Bille,
nad Tvojí hádankou jsem opravdu přemýšlel. Psy mám opravdu moc rád. Mám je asi nejraději ze všech ostatních zvířat, proto bych jim nikdy neublížil, a zároveň bych nedopustil, aby jim ubližoval někdo druhý. Vždycky bych se snažil zasáhnout.
Odpověděl jsem podle Tvých představ?
Tom
Své řešení Billovy otázky vložil do obálky a schoval pod knihu na stole, aby nebyla tak na očích. Opravdu by jej zajímalo, proč se jej Bill ptal zrovna na tohle, ale nemohl se divit. Pořádně Billa neznal, ale myslel si, že Bill bude opravdu komplikovaná osoba. Odlišná od ostatních, když se pomine jeho lékařská diagnóza. Tom si byl jistý, že kdyby byl normální zdravý kluk a chodil by třeba k nim na univerzitu, rozhodně by vyčuhoval z davu.
A ať už by Tom chtěl nebo nechtěl, ať už se zajímal o chlapce nebo nezajímal, Billa by si stoprocentně všiml.
autor: Muckátko :o*
Musím říct, že při tomhle díle jsem chvilku i trnula strachem. Když šel Tom na budovu C, aby Billovi předal dopis, měla jsem strach, že jej tam někdo uvidí. A to samé pak tehdy, když si šel k Billovu oknu pro odvověď. Zatím se nic nestalo a nic nenasvědčuje tomu, že by Toma někdo viděl, tak doufám, že se v příštích dílech něco nesemele 🙂 Nerada bych, aby si tam někdo dával na Toma pozor a kluci by tam měli s dopisy konec.
A ten Billův dopis 🙂 Ten byl strašně milý. I když chápu, že Tom z něj musel být asi rozpačitý a nechápal, proč se jej Bill na něco takového ptá. Ale když vím kontext toho, proč se na to Bill ptá, tak mi to přijde milé. Je hezké, že se Toma nebojí na cokoli zeptat. A vidím, že ten sen stále nemůže dostat z hlavy 😉 Taky jsem strašně moc zvědavá na to, jak bude reagovat, až si přečte Tomovu odpověď. Myslím, že jej potěší, alespoň v to doufám 🙂 Já tyhle jejich dopisy miluju 🙂 To jejich pomalinké sbližování a poznávání se je moc hezké.
Netrpělivě už vyhlížím další díl a těším se na další vývoj děje 🙂
Děkuji za další krásný díl! ♥
To byl zase krásný díl 🙂 Fakt se mi líbil ten Billův dopis i Tomova odpověď. Nevím, jak to děláš, ale já si Toma v každé povídce okamžitě zamiluju – i v Change of Lifestyle byl od začátku svým způsobem neodolatelný. Ale v Teach Me a tady je od začátku to nejzlatější zlato, kluk, kterého by si každá holka přála mít (i každý kluk :-D) 🙂
Těším se na pokračování a na to, jak to mezi Billem a Tomem bude pokračovat 🙂
Prekvapilo ma, že Tom neprišiel na to, že sa ho Bill vlastne pýtal na seba. Verím, že Tomova odpoveď sa mu bude páčiť. Tom mohol prihodiť aj tie sľúbené gumové cukríky, mňam mám na ne príšernú chuť:) Strašne moc ďakujem za nádhernú kapitolu:)
Tak tohle byl nádherný dlouhý díl. Miluju ty jejich dopisy a taky pokaždé trnu, že Toma někdo přistihne a Bill bude třeba marně čekat na odpověď…
A souhlasím, že Tom je v téhle i v předešlé povídce prototyp naprosto ideálního kluka! 🙂 A Bill je prostě zlatíčko.
Samozřejmě, že musím souhlasit s holkama v tom, že Tom je prostě úžasná postava a každá by ho brala všema deseti 🙂 Má úžasné charisma a povahu.
Hrozně se těším z toho, že Bill konečně napsal něco víc. Navíc mi vykouzlilo úsměv, že se tak roztomilý kluk přirovnává ke štěněti 😀 Umačkala bych a zulíbala oba – Billa i hafíka 🙂 Doufám, že Tom brzo tu jeho slupku otevře 🙂 Chudák pracuje div na hubu nepadne a to všechno jen a jen kvůli němu. Ach… romantická dušička plesá! 😀
Děkuji za díl! 🙂
Krásna časť 🙂 Potešilo ma, že Bill tak rýchlo pristúpil na akési "pravidelnejšie" dopisovanie. A jeho dnešná odpoveď, či skôr hádanka – popravde sa mi páči, že Tomovi neodpovedá priamo, ale vždy nejakým zaujímavým spôsobom a v náznakoch. 🙂
Som zvedavá, či mu bude Tomova odpoveď vyhovovať, ale ja osobne si myslím, že bude 😀
Strašne sa teším na ďalšiu časť. Tento príbeh vo mne vždy dokáže vyvolať také krásne pocity, že sa nikdy neviem dočkať ďalšej časti 🙂
Bill určitě myslel sebe a Toma,Bill má štěstí že potkal takové zlatičko jako je Tom.