autor: Dietřisko & Kentaur
Zklamání
Bill
Stále jsem se držel za hlavu a klesl na kolena. Myslel jsem, že mi ta žena snad vyječí do hlavy díru. Vážně jsme neměli šanci potkat někoho normálního.
Snažil jsem se soustředit…
„He? Vždyť já se snažím,“ odporoval jsem.
„Snaha je málo.“ Zvedl jsem hlavu a setkal se s vážným pohledem mého učitele. „Jednou mi poděkuješ.“
„Nechápu, k čemu by mi mohlo tohle bejt,“ ušklíbl jsem se.
„Pokračujeme,“ řekl nesmlouvavě učitel, a než jsem se snažil znovu připravit, spustil ten zvuk znovu. Chytil jsem se za hlavu a stočil do klubíčka.
„Zastavte to,“ prosil jsem.
„Jenom takhle se to můžeš naučit.“
„Prosím…“
Zvuk utichl. „Zítra pokračujeme,“ řekl učitel tiše. Měl jsem pocit, že jsem ho zklamal.
Pevně jsem zavřel oči a myslel na nějaké uklidňující místo. V tomhle případě šlo o jakousi svatyni, do které jsem se během svých vzpomínek vrátil. Najednou jsem měl v hlavě čisto. S úšklebkem jsem vstal a sledoval narůstající vztek a překvapení na Marthině tváři.
„Pošlu tě zpátky tam, kam patříš,“ zašeptal jsem. V mých dlaních se pomalu rozhořely plameny.
Výbuch nás odhodil pryč. Zasypaly nás sutiny z rozpadajícího se kostela.
Doufám, že to nebyla památka UNESCO.
Ruiny hořely. Vlastně mě to nepřekvapilo, ale byl jsem rád, že jsem to vůbec nezaznamenal. Nějakým zázrakem se všechny letící kusy vyhnuly mé hlavě. To se však nedalo říct o zbytku těla. Namáhavě jsem vstal.
Dobře, možná jsem to trochu přehnal.Když se mi povedlo postavit se, začal jsem hledat Leviho. Ležel kousek ode mě a naštěstí vypadal celkem neporušeně. Klekl jsem si k němu.
„Hej, Levi…“ zatřásl jsem s ním.
„Co… se stalo?“ Vydechl jsem úlevou. Byl při vědomí.
„Sejmul jsem tu ženskou… I s tím barákem, ale toho si nevšímej.“ Pomohl jsem mu vstát. „Nebolí tě něco?“
„Ne, jsem v pohodě… a ty?“ podíval se na mě.
„Jasně, jsem v cajku. Ňákej kus cihly mi přece nemůže nic udělat,“ ubezpečil jsem ho.
„Byl to celej kostel…“
„Jenom kostel,“ odmávl jsem to. „Měli bysme zdrhnout, než přijde Martha, hasiči nebo Jakub.“
„Já myslel, že jsi ji zabil,“ podivil se.
„No, vypadala docela nesmrtelně, radši bysme ji neměli podcenit. Myslím, že tady platí to samý jako pro Skotsko. Náš temnej kámoš ví, že ho hledáme a snaží se nás zastavit. Budeme muset bejt trochu opatrnější. No nic, zdrháme.“ Chytil jsem ho za ruku a v rámci možností jsme vyběhli před bývalý kostel.
„Kam dál?“
„Eh…“ Zamyslel jsem se. „Do Francie,“ došlo mi.
„Já chtěl k moři,“ zakňoural.
„Po cestě moří ještě potkáme… Tak pojď!“
Vrátili jsme se na letiště.
„Brzo na to nebudeme mít,“ zjistil jsem.
„Nemůžeš říct Odinovi o další prachy?“
Pokrčil jsem rameny. „Možná, ale já ho nemůžu kontaktovat.“ Přepočítal jsem peníze v sáčku. „Asi jsme v hajzlu. Vyjde nám to jen do té Francie.“
„Co budeme dělat potom?“
„Asi jezdit stopem.“ Můj výraz mluvil za vše. Ani Levi se netvářil moc nadšeně. Prošli jsme si klasickým rituálem odbavení a o hodinu později jsme konečně seděli v letadle. Lidi se po nás divně otáčeli – možná to bylo naším ohořelým oblečením a šrámy.
„Další špatná zpráva,“ hlásil jsem. „Nemáme na nový hadry.“
Viděl bych to tak, že jsme pořádně v prdeli.
Tom
Dostali jsme se do Rennes. Procházeli jsme centrem města, kde všude bylo plno lidí. Francouzština se ozývala ze všech stran. Nerozuměl jsem ani slovo. Loki mě zatáhl do nějaké postranní uličky. Natiskl mě na zeď a prudce políbil. Zafuněl jsem. Nečekal jsem to. Chytil jsem ho za lopatky a silně stiskl.
„Loki,“ zamumlal jsem mu do úst. Dlaněmi mi přejel na boky a nohu mi strčil do rozkroku.
Po chvilce žhavého líbání se ode mě odtrhnul.
„Jdem dál,“ prohlásil a bez dalšího slova vyrazil. Zmateně jsem pozoroval jeho vzdalující se záda. To jsem pro něj vážně jen hračka? Co pro něj vlastně znamenám?
Dohonil jsem ho a srovnal s ním krok. Nijak se k tomu incidentu nevyjadřoval. Jako by se to vůbec nestalo.
Po asi deseti minutách jsme odbočili na jinou ulici. Najednou nás zastavila nějaká holka. Mohlo jí být tak kolem dvaceti. Prohrábla si dlouhé vlnité vlasy a hodila očkem po Lokim. Už zase… Probodl jsem ji vražedným pohledem.
„Co kdybyste se ubytovali v našem hotelu?“ navrhla.
„To sotva, nemáme na to peníze,“ zavrčel jsem.
„Pro tak hezkého… eh… hezké cizince by to bylo zadarmo,“ mrkla na Lokiho.
„Vidíš to, to jsou kšefty,“ usmál se na mě Loki a následoval ženu dovnitř. Zamračeně jsem šel za ním.
„A jak se jmenuješ?“ zaslechl jsem.
„Já jsem Laura a ty?“ řekl svůdně.
„Loki,“ prohodil s hraným nezájmem. Asi si myslel, že to na ženský zabírá. Moje smůla byla v tom, že fakt zabíralo.
Laura nás ubytovala v jednom pokoji. Nechala nás, abychom se umyli a dala nám připravit nové oblečení. Musel jsem uznat, že byla hodná. Pak se pro nás… teda spíš pro Lokiho zastavila a odvedla nás na bar. Naštvaně jsem tam seděl a jediné, co mi dělalo radost, byl fakt, že jim tam můžu aspoň křenit.
Najednou se Loki naklonil k Lauře tak, že se jejich rty skoro dotkly. V tu chvíli jsem strčil do skleničky, takže se její obsah vylil přímo Lauře do klína.
„Oh, promiň,“ zamumlal jsem.
„To nevadí,“ řekla hned mile. „Co kdybys šel se mnou nahoru, abych se mohla převléknout, Loki?“ využila toho hned.
„Tak jo,“ souhlasil.
Cože?! To ne! Oba dva se zvedli a odešli.
Dokázal jsem si dost dobře představit, co se asi tak na tom pokoji bude dít. Založil jsem hlavu do dlaní. Sakra, a proč mi na tom vlastně tak záleží? Mělo by mi to být úplně fuk, přemýšlel jsem. Nechal jsem si donést nějaký alkohol a na ex ho do sebe kopnul. Bylo jasný, že to jednou přijde. Co jsem si myslel? Vždyť ho chce každá, kterou potkáme. Sváděj ho a on se nechá…
„Ach jo,“ zabrblal jsem si pro sebe. Škoda, že Loki není škaredej. Aspoň bych ho mohl mít jen pro sebe. Promnul jsem i kořen nosu a zapřel si tvář o dlaň. Dlouhou dobu jsem přemýšlel a bylo mi čím dál tím hůř.
Zvedl jsem se ze židle a v tu chvíli mi něco došlo.
Co když je Laura něco jako Martha a chce ho zabít?
Do prdele!
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Jů Ničitel! :3 😀 ano, musím to okomentovat dřív, než začnu číst 😀 užjdu na to, jen jsem chtěla vyjádřit radost, když jsem uviděla další díleček 😀 :3 <3 ano čekala jsem na něj jako slepice po flusu 😀 :3
Ty ženské po tom Lokim ale šíleně letí 😀 A stejně jako Toma, i mě štve, že se Loki vždycky nechá! Celkem obdivuju Toma za jeho výdrž, protože já bych už asi dávno na jeho místě vybuchla a jak Lokiho, tak nějakou tu ženskou, bych seřvala 😀
I když je fakt, že mě taky napadlo, co když náhodou jej chce zabít. No, uvidíme 😀
Joo, a taky jsem zvědavá jak se kluci vypořádají s tím, že už nemají peníze 😀
Moc děkuji za další díl! 🙂
Chudáček Tomi :/ má Lokiho rád a idiot Loki, že to přehlíží a hraje si s ním! Však ono mu to dojde, a možná i vymstí! Já být Levi, tak už na něj seru 😀 Co to plácám? 😀 copak jde srát na Božácky, božího Lokiho? 😀 Ne! Ale ať už si uvědomí, co Tomimu dělá! Děkuju za díleček 🙂 Těším se na další :3
Loki, okamžitě se vrať za Levim! Doufám, že je ta ženská fakt nebezpečná a že ho Levi bude muset zachránit!
Ty ženský mě pěkně štvou! Ale myslím, že v tom bude zase nějaká zrada. Mohl by teď Levi pro změnu zachránit Lokiho – a toho by mohlo trknout, co v Levim má za poklad 🙂
Dnešní díl byl mírnější, ale Billovo zamyšlení se nad památkama UNESCO… z toho mám zase záchvat 😀
Těším se na pokračování 🙂
No tak Tomiho ľutujem, Loki si s ním pekne zahráva a pritom si ani neuvedomuje, ako mu tým ubližuje 🙁 Teraz som zvedavá, čo je tá Laura zač (lebo za tým určite niečo bude) a ako povedali dievčatá, bolo by zaujímavé, kebyže teraz Tom zachráni Lokiho.
A UNESCO bolo super 😀 opäť jedna parádna hláška 😀
Ale ne, Lauru ne! 😛 No tak hlavně že Levi nenechá Lokiho Lauře napospas, že ano 😀
No, to UNESCO to vážně zabilo, vlastně celý "taktický ústup" před Mart(h)ou a Jakubem 😀
Loki loki až příjdeš na to že ti na Tomovi záleží doufám že ti to vrátí.
Laura xD chudák Tom, nejdřív mu na hlavu spadne kostel, pak musí letět ve smradlavém, spáleném oblečení a ještě ke všemu po vzrušujícím líbacím zážitku si jeho drahý Loki nabrnkne Lauru 😀 Jen ať rychle utíká do pokoje zachránit Lokimu prdel (nebo tu přední část?) 🙂
Samozřejmě i já jsem nemohla z UNESCO hlášky, ale vy vždycky něco vymyslíte 😀 díky za díl! 🙂