All Yours and Blind 12.

Po tom, co se oba muži trošku posilnili po náročné cestě lesem trochou jídla a červeného vína, ulehli na kožešinovou deku, která pokrývala téměř půlku místnosti. Bill ležel hlavou na Tomově hrudi a poslouchal tlukot jeho srdce, který se dal srovnat s tím jeho. Byl tu klid, ticho a kolem nich se jen rozpínala atmosféra plná vůně a lásky. Tento večer byl něčím speciální a možná měl být ještě více, o čemž ale Bill neměl potuchy.

„Není ti zima?“ zeptal se Tom Billa, když se prsty prodíral skrz jeho havraní vlasy.

„Ne, je to dobré…“ usmál se Bill s přivřenýma očima a pohladil svého milence po břiše. „Je mi skvěle,“ podotkl nakonec ještě a pak oči otevřel a posadil se. Pootočil se na Toma a olíznul si rty. „Věnuješ mi pár polibků?“ zeptal se téměř nesměle.

„Kolik si jen budeš přát,“ odpověděl mu Tom potichu, a poté Billa již uvěznil do svého objetí, když si jej k sobě otočil a začal plenit jeho rty těmi svými. Tento okamžik však netrval příliš dlouho, jak bývalo jejich dobrým zvykem. Tom se náhle od Billa odtáhl a zadíval se mu do očí. Rukou zašmátral někde za sebou a druhou rukou Billa přichytil za tvář. Ačkoli se na něj to malé ptáče nechápavě dívalo, Tom nepřestával být vážný a snad i trochu nervózní.

„Bille… vezmi si mě,“ pověděl mu zcela vážně, přičemž nespustil zrak z jeho mandlových očí. Jen mu do dlaně vmáčkl otevřenou krabičku, v níž se nacházel drobný, avšak zajímavě tvarovaný prsten z bílého zlata.

Bill nyní nevěděl, zda se nadále udiveně dívat do Tomových očí, nebo se snad podívat na ten skvost, který mu Tom nabízel. Dech drobného chlapce se zrychlil, tvářičky mu zrůžověly a on nebyl schopen jediného slova. Byl zaskočený, překvapený a natolik šťastný, že se mu chtělo blahem plakat. Momentálně mu to nepřipadalo šílené. Znal ho jen několik týdnů, ale miloval ho k smrti. Nedokázal, a vlastně si i odmítal představit život, v němž by Tom nebyl. Už to nešlo. Byl jím svázán, spoután a patřil mu.

„Ano…“ pošeptal Bill s hlasitým výdechem a vrhl se Tomovi kolem krku. Žádný okamžik nebyl plnější lásky, euforie a štěstí.

Tom jen šťastně vydechl, a jakmile od sebe Billa maličko odpoutal, dlouze jej políbil.

„Vezmi si mě dnes, zítra, pozítří… co nejdřív to půjde, prosím. Zařídím to,“ zasmál se tiše a navlékl na Billův prsteníček prstýnek, který měl zpečetit jejich lásku.

„Vždyť nemáme nic zařízeno, nemáme svědky, nikoho,“ pošeptal mu Bill konejšivě, ačkoli jeho hlas stále oplýval nadšením a nepopsatelným štěstím.

„O to se postarám. Buď už můj,“ vydechl mu Tom naléhavě do rtů a odložil krabičku kamsi za sebe. „Jen můj,“ vzdychl téměř prosebně a povalil Billa něžně pod sebe a začal jej líbat znovu. Přitom z něj sundával rychlými pohyby oblečení a Bill naopak z něj.

Opět se kolem nich roznesla vášnivá atmosféra, která se smísila s tím opojným okamžikem radosti, která z nich obou plynula, stejně jako momentální neurvalost a chtíč jeden po druhém. Možná bylo zvláštní, jak si dokazovali svoji lásku, ale jim to vyhovovalo. Občasné tvrdé doteky, pevná sevření, hrubá pohlazení a polibky, od nichž se směřovalo k divokému živočišnému sexu, kdy Bill chtěl i plakat, pro ně byl stále důkaz jejich lásky. Bill chtěl cítit, že někomu patří, že není cesty zpět a je svým milencem zajat. Tom naopak potřeboval svoji oběť, svého milence cítit a vědět, že je jen jeho. Potřeboval jej cítit co nejvíc, a to za jakoukoli cenu. Zapadali do sebe jako dvě části puzzle, jeden pro druhého byl vším.

Jak šílené, ale i přesto realistické.

Během ani ne dvou minut už oba muži byli nazí, tiskli svá nahá těla k sobě, přičemž to Billovo bylo stále poseto husí kůží. Vzrušení se dalo téměř krájet. Oba milenci se proti sobě pohybovali, třeli se o sebe a vzdychali. O vzájemné doteky a polibky nebyla absolutně nouze. Nebyl čas na láskyplná slova či sladké řečičky. Oba nyní potřebovali sdílet své vzájemné vzrušení a chuť, kterou měl jeden po druhém. Ačkoli oba po několika minutách otírání se o sebe vyvrcholili, nezastavilo je to. Nic nebylo plánované, ani jeden nemluvil, jejich pohyby a změny polohy byly spontánní, a i přesto do sebe naprosto perfektně zapadali. Nebylo třeba se o něčem bavit, něco řešit či se domlouvat. Splývali spolu s každým okamžikem víc.

Přišel okamžik, kdy se Bill Tomovi plně odevzdal. Klečel před ním, ale Tom si jej poté k sobě přivinul a nechal jej, aby jen klečel, aniž by se zapíral o ruce. Prsty, které měl již potřené gelem, vklouzával rytmickými pohyby do Billova drobného zadečku a tiskl si jej přitom za hruď k sobě. Černovlásek pod jeho činy tiše vzdychal a se zavřenýma očima zakláněl hlavu. Když byl dostatečně připravený, Tom se přichytil za penis a zajel pozvolna do jeho hubeného těla, čímž si k sobě Billa zcela připoutal. Jakmile se Bill uvolnil, začal do něj muž za ním přirážet. To on určoval, jak rychlé a tvrdé budou jeho pohyby. Tiskl jej k sobě, zatímco se Bill slastí předkláněl a hlavu několikrát za sebou za hlasitého vzdechu zvrátil vzad. Byl Tomovi naprosto odevzdaný a patřil mu, což Tom podnítil ještě tím, že jej vzal předloktím téměř násilně pod krkem. Nyní už neurčoval jen to, jak rychlé jeho pohyby budou, jak moc Billa donutí vzdychat, ale určoval i to, zda černovlásek bude dýchat či ne.

Bill zavřel oči, pootevřel rty a snažil se nadechnout, ale Tom mu v tom bránil, přičemž tvrdě přirážel do jeho těla. Bill obmotal prsty kolem jeho předloktí ve snaze zmírnit jeho stisk, ale Tom nepouštěl. Jak by se na první pohled zdálo, Tom si počínal dost hrubě a Billovi ubližoval, ale opak byl pravdou. Černovlásek umíral slastí a touhou. Líbilo se mu to. Chtěl, aby jeho milenec určoval, zda se nadechne nebo ne. Bylo to pro něj až příliš vzrušující na to, aby se vzpíral. A pokud se vzpíral, chtěl ve svém milenci vyvolat jen větší chtíč, aby jej více pod krkem stiskl.

Jakmile se však oba dostávali k vysněnému vrcholu a pocitu, který neměl nikdy skončit, Tom Billa pustil, chytil jej rychle za boky a prudkými pohyby pronikal hlouběji do jeho těla. Bill vzdychal, naříkal a žádal si víc až do doby, než se oba chlapci v omamném orgasmu napjali a vyvrcholili.

Po tomto vyčerpávajícím sexu oba dopadli na zem vedle sebe, ztěžka rozdýchávajíc okamžik, který před pár sekundami skončil. Tom si k sobě Billa hned majetnicky, ale zároveň ochranitelsky přitiskl a políbil jej do vlasů. Bill se ještě třásl vzrušením a všechny svaly v těle měl napjaté. Bylo zcela jasné, kdo je v tomto vztahu dominantní a submisivní. A ani jeden z chlapců netoužil po tom, aby jejich role byly přehozeny. Bill se cítil nyní dostatečně uspokojený, ačkoli jeho krk byl zarudlý od Tomova stisku, ale to ho nijak netrápilo. Byl pohlcen pocitem blaženosti stejně jako jeho milenec. On věděl, co si může a nemůže dovolit. Tento okamžik pro ně byl klíčem k větší důvěře. Bylo mezi nimi pouto, které již nešlo zlomit. A prsten na Billově drobné ruce byl jasným důkazem, že tohle pouto bude ještě silnější než dosud.

„Jsi v pořádku, hm?“ optal se Tom, když se od něj Bill trošku poodtáhl a protáhl se.

„Naprosto,“ vydechl černovlásek s úsměvem, přičemž Toma pohladil po hrudi. „A chci si tě vzít ještě víc než doteď. Musíme to udělat co nejdřív. Už nikdy nechci patřit nikomu jinému, slyšíš?“ pohlédl do Tomových očí, jako by se v nich chtěl utopit.

„Nikomu bych tě ani nedal, už ne. Ještě před pár týdny byl čas to změnit, ale teď je pozdě, Bille, víš o tom?“

„Nelituju toho,“ šeptl Bill. „Nikdy jsem si nepřipadal úplnější, ucelenější a víc sám sebou. Jsi to, co mi doteď chybělo a co jsem pořád hledal. Mám vše, co potřebuji, když jsi vedle mě. A nechci to nikdy změnit.“

Po zbytek večera už oba jen leželi zabalení v dece v posteli, která tu byla. Byla starožitná, z pravého dřeva, které příjemně vonělo, což doplňovalo tuhle jedinečnou atmosféru. V krbu dohoříval oheň, ale v místnosti bylo stále teplo. Jen pár svíček zůstalo hořet, aby tu bylo alespoň příjemné přítmí.

Dnešní večer a noc rozhodla o mnohém.

autor: Turmawenne