Ničitel 16.

autor: Dietřisko & Kentaur
Nový spojenec

Bill

Sex už jsem neměl sakra dlouho. Měl jsem sice Leviho na hraní, ale s ním jsem spát nehodlal. Už jen z toho důvodu, že většinou jsem se lidi, se kterýma jsem spal, snažil už nikdy nepotkat.

Laura mě táhla do vrchního patra a já ji s úsměvem následoval. Když jsme vyšli nahoru do patra, vtáhla mě do nějakého pokoje. Byl celkem útulný, ale nějak mě to nezajímalo. Uprostřed byla postel. To už bylo něco jinýho. Přitáhl jsem si Lauru do náruče a začal ji vášnivě líbat.

„Počkej…“ odtáhla se ode mě. „Zatím si lehni… Mám pro tebe překvápko.“

No co, dá mi tak jako tak, pomyslel jsem si, plácnul sebou na postel a svlékl si triko. O chvíli později se objevila Laura v krajkovém spodním prádle. Přešla až k posteli.
„Otoč se na břicho,“ zavrněla. „Nejdřív ti udělám masáž.“
„Hmm, dobře…“ Udělal jsem, co mi říkala. Potírala mě všelijakými vonnými oleji a jemně mi je vmasírovávala do kůže. Něco tak příjemného jsem už vážně dlouho nezažil.
„Už se můžeš zase otočit,“ řekla, když skončila. Otočil jsem se na záda a s úsměvem si ji prohlížel. Najednou odněkud vytáhla pouta.
„Myslím, že bychom si to mohli trochu zpestřit,“ mrkla na mě.
„Jo…“ vydechl jsem. Originalita při sexu mě vzrušovala a nějaký poutíčka by mě zastavit nemohly, kdyby se něco stalo. Připoutala mě k posteli.


V tu chvíli se v její ruce něco zalesklo. Zaostřil jsem a zjistil, že je to dýka. Roztavil jsem pouta… nebo se o to alespoň pokusil. Nedokázal jsem udělat vůbec nic. Laura se usmála.
„Nejde to, viď, zlato?“
„Ty čubko…“ zavrčel jsem.
„Možná jsem se s tebou nejdřív měla vyspat…“ zauvažovala. „Takových sexy chlapů je málo, bude tě škoda.“
„Tss… Jak jsi to udělala?“
„Co? Myslíš to zbavení tě schopností? To je zase jedna z mých schopností. Hezký, viď?“
„Proč mě chceš zabít?“ zeptal jsem se klidně.
„Nic proti tobě. Vadí nám, že chráníš toho spratka,“ vysvětlila.
„Nám?“ povytáhl jsem obočí.
„Mně a mým přátelům.“ Zamyslela se. „Asi ti to můžu říct. Slyšela jsem, že hledáte mého pána. A potkali jste spoustu našich přátel, že?“
„S tebou tři. To není spousta,“ ušklíbl jsem se.
„No, konec vykecávání…“ Zvedla dýku oběma rukama nad hlavu. Pokusil jsem se aktivovat veškeré své síly. Nic. „Ale no tak… Říkala jsem ti to. V tomhle pokoji nefunguje žádná magická síla.“
Znovu zvedla dýku. Zavřel jsem oči.
Tak takhle umřu… Levi… uteč…

Najednou jsem uslyšel tříštění skla. Otevřel jsem oči zrovna ve chvíli, kdy na Lauřině hlavě přistála pánev. Žena odletěla stranou a zmizela. S ní i blok mých sil, takže jsem okamžitě roztavil pouta a vstal. Rozhlédl jsem se, abych zjistil, kdo mě to zachránil. Kousek ode mě stál kluk. Na tváři měl mírný úšklebek a do očí mu padaly černé vlasy. Měl na sobě uniformu čaroděje.

„Díky, že jsi mě zachránil,“ řekl jsem.

„Není zač. Jak bych mohl nechat někoho tak pěknýho umřít?“ Povzdechl jsem si. Někdy byl ten sex appeal docela na obtíž.
„Kdo jsi?“ zeptal jsem se.
„Jmenuju se Oleh. Ale můžeš mi říkat Olie. A jak se jmenuješ ty?“ Přímo mě hltal pohledem. Olie… Eh.
„Loki.“
„Jako TEN Loki?“ vykulil oči.
„Asi jo,“ pokrčil jsem rameny. Nevěděl jsem, co myslí tím TEN, ale pokud šlo o pohlaví, byl jsem si tím celkem jistý.
„Týýý jo… Vždycky jsem se chtěl potkat s Lokim, ale netušil jsem, že je tak sexy,“ vyhrkl. „Můžu se k tobě přidat?“ Nechápavě jsem se na něj podíval. „O té tvojí cestě už slyšeli všichni. Prosíííím…“ Upřel na mě psí pohled.

„Máš prachy?“

„Moc ne… Proč?“ Naklonil hlavu na stranu.
„Potřebujeme nějaký prachy na cestování…“
„No, mám auto,“ řekl váhavě.
„Fajn, můžeš jít s náma.“ Jeho obličej se rozzářil.
„Fakt?“
„No jasně.“ Pokývl jsem, že půjdeme dolů.
„Ehm… Loki…“
„Co je?“
„Triko,“ připomenul mi. S povzdechem jsem se oblíknul. Pak jsme konečně šli dolů. Cestou ze schodů jsme se málem srazili s Levim.

„Jsi v pořádku?“ vyhrkl.

„Jo,“ broukl jsem. „Ta svině se mě pokusila zabít, ale tady náš novej kámoš mě zachránil.“
„Ahoj, já jsem Oleh. Říkej mi Olie,“ představil se s úsměvem čaroděj.
„Já Leverett…“
„Ah, Loki, neřekl jsi mi, že máš tak roztomilýho kamaráda,“ rozplýval se Olie. Něžně se dotkl Leviho tváře a přiblížil svůj obličej k jeho. Zamračil jsem se.
„Vypadneme odsud, ne? Můžeme přespat v autě,“ navrhl jsem.
„My máme auto?!“ podivil se Levi.
„Už jo,“ mrknul jsem na něj.

Tom

Olie nás dovedl k jeho staré Škodovce a pyšně nám ji ukazoval. Chlubil se, že ji byl shánět až v Praze.

„Eh, super,“ dostal jsem ze sebe. „Jak jsi nás vůbec našel?“
„Sledoval jsem vás,“ řekl slavnostně. „Už od letiště.“ Počkat, takže viděl… tamto? Do tváří se mi nahrnula horkost. Olie si mě začal pečlivě prohlížet. Bylo mi trapně.
„No,“ tleskl Loki, „jedem.“
„Kdo bude řídit?“ zeptal jsem se, zatímco jsem si sedal dozadu. Já to nebudu, nemám řidičák.
„Já, kdo jinej,“ ušklíbl se Loki a naskočil za volant.
„Doufám, že ses neučil řídit v GTA,“ prohodil jsem.
„Ehe, co?“
„Nic.“ Olie si sedl až nebezpečně blízko vedle mě. Docela se mi líbil. Za poslední dobu jsem zjistil, že mě asi přitahují černovlasí kluci.

„Levi?“ broukl Olie a opřel se o moje rameno.

„Hej, tak mu můžu říkat jenom já,“ ozval se Loki odměřeně. Strčil klíčky do zapalování a nastartoval. Chraň nás pán bůh, pomyslel jsem si.
„Hej?“ začal do mě šťouchat Olie.
„Hm?“
„Co takhle-?“ Naklonil se ke mně a zbytek mi pošeptal do ucha.
„To je dost perverzní,“ zasmál jsem se. Loki zaryl nehty do volantu. Olie navigoval Lokiho do Paimponského lesa, kde se měl údajně nacházet legendární Brocéliandský hvozd, a celou cestu si se mnou povídal. Docela jsme si rozuměli. Takhle jsem se nenasmál dlouho.
Po tom, co jsme se aspoň třikrát málem vybourali, Loki konečně zastavil a zaparkoval, přičemž se mu podařilo sejmout nějakou ceduli.

„Sorry,“ prohodil k Oliemu, který si s neštěstím vepsaným v očích prohlížel pošramocené auto.

„Víš, kolik stálo?“ obořil se na Lokiho.
„Tak dvě eura?“ rozesmál se. „Ne, neboj,“ ujišťoval ho, „já to spravím.“
„To není zrovna bezpečný,“ upozornil jsem Olieho.
„Ty mlč, štěně,“ praštil mě do ramene.
„Ale teď vážně, neříkej mi štěně,“ zavrčel jsem.
„Proč?“ povytáhl obočí.
„Nelíbí se mi to.“
„Jak chceš, prcku,“ pokrčil rameny.
„To je ještě horší,“ povzdechl jsem si.
„Nevíš, co chceš.“ Olie mi zaťukal na rameno.
„Co je?“ otočil jsem se na něj.
„A brouku by se ti líbilo?“ Vložil jsem hlavu do dlaní. Kam jsem se to dostal?

„Hele, jdem,“ rozhodl Loki. Radši jsem rychle vyrazil po lesní pěšině. Olie se kolem mě pořád ochomýtal. Jednou se mě dokonce pokusil políbit.

„Pracky pryč,“ pronesl Loki ledovým tónem a odstrčil ho ode mě. Překvapeně jsem se na něj podíval. Ale on navenek nevykazoval žádné emoce.
Došli jsme až na nějakou mýtinu, kde kolem mohutného stromu stály tři postavy.
„Eh… haló?“ zkusil jsem to. Postavy se otočily. Vypadaly jako tři světci. Už zase? pomyslel jsem si otráveně.
„Vy jste…? Jste to fakt vy?“ začal kolem nich nadšeně poskakovat Olie. Nějak jsem nechápal, o co tu šlo.
„Ano,“ přikývli muži.
„Jsme dědicové našich slavných předků. Já jsem Artuš,“ ozval se první
„Jako ten král Artuš?“ podivil jsem se.
„Dalo by se to tak říct,“ usmál se mile druhý. „Mimochodem, já jsem Merlin.“
„A já Lancelot,“ řekl ten, co z nich vypadal nejnormálněji.
„Hustýýý,“ vydechl Olie fascinovaně. „A víte, že vám to sluší, pane Artuš?“ Tak jo, zažil jsem toho hodně… ale tohle? Vážně? Jde vidět, že retardi ještě nevymřeli. Bezradně jsem se otočil na Lokiho.

autor: Dietřisko & Kentaur

betaread: J. :o)

11 thoughts on “Ničitel 16.

  1. Jaj, jak Bill i Tom žárlí. :'D Roztomilé. ^_^ A ten Olie. 😀 Taková vtěrka, ale nevadí mi. 😀 Těším se na další díl. ^.^

  2. Ten Olie je taová vysírka 😀 Ale Tomi je jen Lokiho hodně oblíbená hračka! 😛 smála Olivo! 😀 Ale Loki by mě hodně sklamal, kdyby se s tou Laurou vážně vyspal! ještě, že ho chtěla jen zabít! 😀 A škoda, že Lokiho nezachránil Levi místo té vysírky 😀 ale nevadí, alespoň mají auto. Pěkný díl, holky, dikec za něj! 😀 :3 Těším se na další :3

  3. Olie a jeho Škodovka xD Ale ne, je to vlastně celkem sympaťák, mohlo to být horší 😀 Laura je kráva, jistě, znám ten názor a myslím, že jste ho daly dost jasně najevo 😀
    Nom, úžasný díl s mnoha nezapomenutelnými hláškami :3

  4. Na teeeda 😀
    Na začiatku ma trochu sklamalo, ako Loki uvažoval o Tomovi a škoda, že Lokiho nakoniec nezachránil Tom, ale Olie. Ten Olie – no to je prípad sám o sebe 😀 Najskôr šiel po Lokim, čo sa mi nepáčilo, potom zas po Tomovi (čo som mu schvaľovala jedine preto, lebo tým donútil Lokiho žiarliť :D) a nakoniec Artuš 😀 No je teda parádne prelietavý 😀
    Vďaka za časť 🙂

  5. Olie Olie, jestli budes sahat na Lokiho milacka, dostanes pres tlamu! Opet uzasne vtipny a originalni dil 😀 Laura takova mrcha vypocitava, Tom ji dobre odhadnul. Jen skoda, ze se nemohl pred Lokim predvest a zachranit ho. Diky za dil 🙂

  6. Pche, ten Loki taky neví, co chce 😛 Jen ať se ten "zvláštní" Ollie kolem Leviho ochomejtá :))
    Těším se na pokračování, každej díl povídky mi zaručeně vykouzlí úsměv na tváři 🙂

  7. Asi není dobrej nápad číst tohle v práci..lidi na mě koukaj jak na idiota 😀 prej dvě eura za škodovku až z Prahy 😀

  8. A já jsem tak doufala, že Lokiho zachrání Levi! Že se před ním pořádně vytáhne a Loki si konečně uvědomí, že Tom není jenom hračka 😀 Nevadí, já si ještě počkám. Vím, že ten moment jednou přijde, prostě musí, a pak si ho nálažitě užiju 🙂
    Jak už tu bylo řečeno, Oli je fakt třída 😀 Já se mu musím smát pomalu víc, než Lokimu 😀 Tomu se taky líbí každý 😀 I když mu schvaluju, jak cukruje na Toma  a má na něj blbé narážky. Tím alespoň donutí Lokiho žárlit a třeba si díky němu uvědomí, co k Tomovi cítí 🙂
    Každopádně pokud je Oli fajn a opravdu spolehlivý, tak jsem ráda, že mají kluci dalšího do party. A auto se jim taky šikne, že jo 🙂
    No a poslední věta to vážně zabila 😀 Taková krásná, vtipná třešnička na konec 😀
    Opět moc děkuji za salvy smíchu 🙂

  9. Tak sice jsem nejdřív byla naštvaná, že Lokiho nezachránil Levi, ale nějaký Olie… Ale teď jsem za to neskutečně šťastná. Loki nám žáááárlííí! Jen to ještě neví!!! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics