autor: Ghostie
If we cut out the bad,
Well then we’d have nothing left.
Like I cut up your angels,
Yeah you stabbed me to death.
-The Used
Uběhly další dvě hodiny, další přestávku Bill ochotně prospal, a nakonec dlouhá lekce angličtiny, která jej málem unudila k smrti. Anglicky mluvil plynně, a jelikož byl vášnivý čtenář, často četl v angličtině celé knihy. Téměř ho zabilo, když zjistil, že jeho spolužáci nerozumí rozdílu mezi ´my´ a ´mine´, což byly pojmy, o kterých si Bill byl jistý, že by je měli dávno znát. Byli na gymnáziu, proboha, měli by mluvit anglicky téměř plynně. Většina třídy z větší části téměř všemu rozuměla, ale natvrdlé Barbie-studentky se musely neustále na něco vyptávat. Bill měl blízko k tomu, aby jim zakroutil krkem, a učitel, zdálo se, taky.
Konečně, zvonek oznamoval konec hodiny a Bill téměř přerazil stůl, jak vyskočil ze své židle. Pravděpodobně by mohl po učiteli chtít, aby mu zadal také závěrečné zkoušky už nyní, ale Bill měl angličtinu rád, takže pro něj byla snesitelná. Navíc, učitel jej nechal spát, pokud si udělal svou práci. To se mu líbilo.
A pak Bill najednou zjistil, že sedí ve skupince Tomových přátel, kteří byli také docela snesitelní. Byl tady Tom a Georg, a také svalnatý blonďák Gustav. Tito tři vypadali jako ti nejdůležitější v celé skupině. Všichni ostatní je sledovali a viseli očima na každém slově, které řekli. Dále zde byla pěkná asijská dívka, která se zdála také důležitější než ostatní. Jak později Bill zjistil, byla to Georgova přítelkyně. Zbytek lidí zde, byl v podstatě považován za nedůležitý – jako nikdo, ve srovnání s Tomem a jeho populární partou.
Bill náhle začal střední školu nenávidět.
„Bille, ty nemáš oběd?“
„Ehm, ne. Nemám hlad.“ Bill si nebyl úplně jistý, proč se jej Tom ptá, spousta lidí v jejich skupině s sebou neměla oběd. Koneckonců, za dvě hodiny budou všichni doma.
Najednou se cítil být rozpolcený. Děsil se návratu domů, ale stejně tak nechtěl zůstat ve škole. Myslel si, že škola byla vlastně lepší, než být doma?
„Chceš nějaké hranolky?“
I když právě Bill řekl, že nemá hlad, stejně před ním přistály hranolky. „Ne, díky,“ odpověděl, a odsunul je zpátky k Tomovi.
„Ty opravdu nejsi hladový?“
„Ne, nekručí mi v břiše, proč?“
Pár lidí ve skupině se zahihňalo, jako by řekl něco legračního a Tom odpověděl. „Vypadáš, jako jeden z těch lidí, kteří můžou neustále jíst a jíst a nemusí si s tím dělat žádné starosti.“
„Nejsem žrout,“ řekl Bill a ušklíbnul se. Georgova přítelkyně se zahihňala a Bill přemýšlel, co bylo se všemi těmihle lidmi, že jim vše, co řekl, přišlo zábavné.
Tom pokrčil rameny, vzal si pár hranolek a potom je poslal kolovat kolem stolu. Bill se ošil, když ´fanynky´, jak je nazýval ve své hlavě, hojně děkovaly, dělaly hloupé vtipy a hrály si s hranolkama, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. Jen aby na sebe upoutaly nějakou pozornost Toma a jeho přátel. Byly tak průhledně, až to Billovi bylo odporné.
Tom je jednoduše ignoroval, což způsobovalo, že se Bill cítil o něco lépe.
Takže tam prostě seděl, jen jedno místo od Toma (což zřejmě znamenalo, že byl ´in´, protože Tom byl určitě ´top´ ve skupině, zatímco Gustav a Georg působili jako jeho doplňky), s nohama zastrčenýma pod sebou, a škrábal povrch stolu svými nehty. Zachmuřeně si představoval, že je to křik. Často to dělal s trávou, seděl v poli (nebo na dvorku) a tahal za trávu, list po listu, dokud se nepřetrhla. Byl to mnohem zábavnější způsob, tráva alespoň žila.
„Ehm, mohl bys přestat? Bolí mě z toho uši.“
„Oh, omlouvám se,“ Bil přestal a vzhlédl na asijskou dívku, které promluvila. „Neuvědomil jsem si to.“
„To je v pořádku,“ pokrčila rameny. Bill se snažil vzpomenout na její jméno, Kim, nebo Kate, nebo Katja. Kim znělo jako to nejpravděpodobnější.
Takže teď Bill třel stůl ukazováčkem, ale to nebylo tak uspokojující. Ve skutečnosti to nebylo vůbec uspokojující, stěží to dělalo nějaký hluk. Znuděně spustil nohy pod stůl, aby na nich déle neseděl, ale také proto, aby k sobě přitahoval méně pozornosti, která už tak byla dost velká, vzhledem k tomu, že jeho špičaté vlasy vyčnívaly nad všemi ostatními u stolu. Téměř všichni lidé v jídelně se na něj neustále dívali a pravděpodobně uvažovali: „Kdo je ten šílenec u toho populárního stolu?“ Jak typické. Billa to nezajímalo. Také typické.
Náhle se škrábavý zvuk vrátil a Bill se podíval dolů na stůl, protože tentokrát to rozhodně nezpůsoboval on.
„Uf, Stephane, můžeš s tím prosím přestat?“ Požádala Kim kluka s pískovými vlasy na druhém konci stolu. Stephan, zřejmě v domnění, že je vtipný, zaškrábal prstem o stůl znovu a silně zatlačil.
Kim se zatvářila poněkud nepříjemně a zdálo se, že Georg se už chystá něco říct, ale Bill ho předešel. Naklonil se přes stůl, aby na Stephana lépe viděl, protože byl na stejné straně stolu jako Bill, a řekl: „Není to roztomilé, je to nepříjemné. Vykašli se na to.“
„Tys to taky dělal,“ ušklíbl se Stephan v obraně. Bill už byl dost naštvaný a Stephan mu v tom rozhodně nepomáhal. Měl prostě přijmout toto oznámení s grácií a držet hubu, a ne se snažit si něco dokázat a vypadat jako blbec.
„Jo, ale přestal jsem. Řekla, že jí to vadí, tak nebuď kretén.“
V tom momentě bylo ticho, a Bill nečinně přemýšlel, jestli neřekl příliš mnoho. Ve skutečnosti mu to bylo jedno a nestaral se o to, jestli Stephana nějak urazil.
„Kdo je kretén? Kdo si vlastně myslíš, že jsi?“
„Já jsem zatracený-Bill-Kaulitz, tak drž hubu, kreténe.“ Bill se ujistil, že poslední slovo formuloval dost jasně. Opět se jej na to někdo ptal a Bill už byl podrážděný z toho, jak se tito hloupí lidé neustále ptali na to, kdo je. Co čekali, že jim odpoví? Že je zoubková víla?
Bohužel, Stephan nedržel hubu. Přestaň se chovat jako idiot, pomyslel si Bill bezmocně, když Stephan vstal, aby se dostal blíže k Billovu obličeji. Ozvalo se několik „Uf, Bille…“ od stolu, ale Bill se s potěšením otočil na židli směrem k němu. Stephan ho nemůže zastrašit.
„Řekni mi to do očí.“
„Ty. Jsi. Kretén. A nechápu všechny ty tvé naštvané obličeje na mě, Princezno, říkal sis o to. Na koho se snažíš udělat dojem?“
„Na tebe zjevně ne.“
„Zjevně,“ protáhl Bill, jízlivost mu téměř odkapávala z hlasu. Stephanova tvář se stáhla do ošklivého úšklebku.
„Upřímně řečeno, pokud si myslíš, že jsi ´vtipný´ nebo ´cool´ nebo tak něco, tak bych ti možná mohl lehce vyzdobit tvář.“ Bill trochu litoval svých slov, jakmile byla venku, ale nebyl někdo, kdo se zabývá minulostí, a tak se bude muset s touto chybou vypořádat.
„Tak to udělej!“
„Oh, máš velké řeči. Ne, nebudu tě mlátit.“ Téměř se otočil, aby jej mohl prostě ignorovat, ale zdálo se, že Stephan má jiné myšlenky.
PLESK
To bylo rychlé… pomyslel si Bill suše. Ozvalo se několikeré zalapání po dechu a Bill se zamračil, otočil se ze strany, kam po zásahu ze zvyku natočil tvář. „Díky,“ řekl ironicky. „To byla rána jako od holky. Oh – bez urážky,“ dodal Bill a otočil se ke Kim.
„No tak, prašti mě!“ Vyzval jej Stephan a ignoroval urážku. Bill se neochotně otočil a zamračil se na Stephanovu odpornou tvář.
„Opravdu, chováš se jako kretén,“ ozval se Georg. Po většinu času se on, Gustav i Tom drželi stranou, protože to byl Billův boj a oni si jej trošku testovali, ale skutečné násilí bylo vyloučeno. „Bill tě nebude mlátit, tak se na to vykašli.“
Stephan se rozzuřeně vrhl dopředu, popadl Billa za tričko a vyzvedl jej z lavičky. Dokonce i Bill byl překvapený, ale na druhou stranu, Stephan byl objemný a lehce obtloustlý, zatímco Bill byl kost a kůže. Dokonce i Tom by jej pravděpodobně uzvedl.
„Uklidni se, nevím, co se ti stalo, že se tak rozčiluješ,“ řekl Bill klidně a odstrčil od sebe Stephanovu ruku. Bylo mu nepříjemné, že se jej někdo dotknul.
Bylo bolestně zjevné, jak moc je Bill vyšší než Stephan, ale ten byl tvrdohlavý a nedočkavý a tak předstíral, že si výškového rozdílu nevšiml. Bill přemýšlel, kde vzal tolik sebevědomí, nebo jestli je to jen jeho blbá nevědomost a tvrdohlavost, která mu zabránila ustoupit. Tom začal vstávat, aby je přerušil, ale Bill mu věnoval ´nepleť se do toho´ pohled. Tom zůstal stát a čekal.
„Opravdu nemám rád, když mě někdo nazývá kreténem, ty pitomče.“ Stephan zapraskal klouby a snažil se vypadat hrozivě. Bill si dal ruce v bok a podíval se na něj pochybovačně, téměř se smíchem, na Stephanovu pseudo-mužnost. „Co si vlastně snažíš dokázat? Že je v pohodě, když pro mě budeš pitomec?“
„Uh, ne, to mělo být na tebe.“ Bill se zamračil, když se Stephan opět napřáhnul k ráně. Bill neuhnul, jen se natáhl a opatrně jej chytil za zápěstí. „Přestaň.“ Neznělo to vztekle ani vystrašeně (protože on zjevně nebyl vystrašený), jen naštvaně a možná trochu zklamaně. Proč takoví imbecilové existují na zemi? Jak žalostné.
Napětí v jejich rohu jídelny bylo intenzivní a stále se stupňovalo. Lidé se kolem nich začali zvědavě shromažďovat. Bill věděl, na co čekali, a on spekuloval nad tím, že do čtyřiadvaceti hodin bude s největší pravděpodobností polovina školy znát jeho jméno. To vůbec nebyl jeho záměr, když přišel ráno do školy, a doufal, že se nic z tohohle nedonese k jeho matce.
„Nesahej na mě, ty teplouši!“ vykřikl Stephan náhle a s překvapivou silou od sebe Billa odstrčil. Nepřipravený Bill téměř odletěl, ale jeho pád náhle skončil, když se Tom natáhl a zachytil jej. Vypadal připraven se na Stephana okamžitě vrhnout, ale Bill jej chytil za paži.
„Nech toho, buďte velcí kluci a neperte se, okay?“ Řekl Bill a rychle Tomovu ruku zase pustil, aby jej taky nenazval teploušem.
„Óóó, Billy je tak dospělý,“ pronesla jedna z fanynek u stolu, která rychle zvadla jako kytka, když se na ni Bill otočil a zamračil.
„Moje jméno je Bill, okay?“ řekl skrz zaťaté zuby a snažil se, aby to vyznělo beze zloby v hlase. Neměl příliš pochopení pro tyhle vtipy a jeho schopnost zvládat svůj hněv to jen narušilo. „A jen proto, že nemám rád násilí, to ze mě ještě nedělá holku.“
„Jo, mohl jsi dostat ránu-“ řekla jedna z nich a byla přerušena jinou.
„- od holky!“ Ty dvě si zřejmě myslely, že jsou tak zábavné a začaly se hihňat jako nezralí idioti. Billovi se z nich chtělo zvracet.
Mezitím Tom dával kázání Stephanovi a poučoval ho, jak moc se choval jako blbec. Pro Billa to už byla dávno minulost, jen seděl a čekal, než ten imbecil odejde. Položil si hlavu na ruce a zcela se soustředil na to, aby zbytek oběda prospal. Nakonec uslyšel Toma, a bohužel i Stephana, jak si sedli zpátky ke stolu, a pak:
„Bille!“
Byla to Kim a znělo to naléhavě. Bill se okamžitě zmateně posadil. Poohlédl se po Stephanovi, ale ten se zřejmě snažil zůstat naprosto neviditelný a Bill přemýšlel, co mu Tom asi řekl. Ohlédl se a zjistil, že Georg a Kim byli oba nakloněni dopředu směrem k němu, jako kdyby jej intenzivně sledovali, když se snažil usnout.
„Už skoro minutu tady s tebou třesu,“ řekla Kim.
„Oh,“ bylo všechno, co Bill odpověděl, cítil se trochu hloupě. „No, teď už jsem naživu. Co se děje?“
„Byl jsi mrtvý?“ Zeptal se Georg řečnicky a následovalo hihňání z idiotské poloviny stolu, Bill pokrčil rameny.
„Spal jsem,“ řekl Bill, ačkoliv vlastně nespal.
„Měl jsem tě varovat,“ slyšel Bill říkat Toma a přikývl. Málem se kvůli Tomovi cítil špatně, když od nynějška bylo jeho povinností jej ve třídě budit. Bůh žehnej jeho ubohé duši.
„No, ehm…“ Kim se podívala na stůl a pak zpátky na něj. „Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“
„Ale jo, jsem v pořádku,“ řekl Bill rychle. A taky byl, kromě faktu, že jeden z imbecilů, držících se kolem Toma, jej málem zmlátil. „Jak vypadá moje tvář? Máma mi nakope prdel, když zjistí, že jsem se hned první den popral.“
„Je jen trochu červená. Bije se jako holka, pamatuješ?“ Řekla Kim a zvedla obočí.
„Hele, nejsem nijak zaujatý proti holkám, nedívej se na mě takhle, to není fér,“ Bill zvedl ruce v obraně a k jeho štěstí polovina stolu, u které seděl, se zasmála. To bylo v pořádku, když se zasmáli. Zřejmě skutečně řekl něco vtipného. Kdyby se zasmála druhá polovina, znamenalo by to, že se pouze snaží někomu vlézt do zadku.
„Dělám si z tebe srandu, nemyslím si, že kluk, který nosí make-up, by mohl mít něco proti holkám.“
„No, možná nosím make-up, protože si myslím, že holky s ním vypadají na hovno a měli by ho nosit kluci,“ navrhl Bill a zvedl obočí.
„A myslíš si to?“
„Ne, jen si hraju na Ďáblova advokáta. Holky nosí make-up lépe než já.“
Kim se usmála. „Já vlastně znám několik holek, které se neumí tak dobře namalovat jako ty. Ačkoli – jen ze zvědavosti – proč ho nosíš?“
Najednou celý stůl utichl a poslouchal. Bill se rozhodl, že si s nimi trochu pohraje. „Protože jsem teplouš, samozřejmě,“ vysvětlil nezúčastněně a kývl přes stůl ke Stephanovi.
Několik lidí se rozkašlalo, pár lidí se zasmálo (ale zarazili se, když si uvědomili, že je Bill vážný), a jeden člověk zvolal: „Já to věděl!“
„Opravdu?“ Zeptal se Georg hledící skepticky, jestliže ne nepříjemně, zatímco Kim nevypadala vyvedená z míry.
„Zdá se, že kamenný humor není příliš populární,“ poznamenal Bill mluvící spíš pro sebe, a trochu se opřel. „Nejsem opravdu gay. Je to okay. Smějte se. To byl vtip.“
Někteří se zasmáli, ale trio se na něj stále dívalo nedůvěřivě. To bylo v pořádku, alespoň nevěřili všemu, co jim bylo řečeno. Zdálo se, že používají mozek – zdálo se – a Bill si byl jistý, že kdyby viděl někoho, jako je on sám, pravděpodobně by si taky myslel, že je gay. Ale popravdě řečeno, Bill nebyl nic. Neměl rád kluky, jistě, a i když holky byly hezké, Bill neměl rád ani je. On prostě zřejmě nebyl lidská osoba.
„Já nevím…“ řekl Gustav, zřejmě poprvé, co promluvil, od jejich seznámení. Podíval se na Billa, který jen pokrčil rameny.
„Mysli si, co chceš, je mi to jedno.“
„Ne, to je jen Gustavovo zbožné přání. On je gay, jak jen to jde,“ zasmál se Georg.
Gustav se zdvořile odvrátil, ale zčervenal. Bill se zasmál, ale nikdo další.
„Opravdu, to nebyl vtip,“ řekl Tom a vyklenul obočí, které se ztratilo pod jeho šátkem, který měl zavázaný kolem hlavy.
„Ale je to vtip, že by si přál, abych byl gay, že?“ Zeptal se Bill a naklonil se dopředu. Každý na něj mrkal a úsměv se z Billova obličeje pomalu vytrácel. „Nebo není…“
Bill zkřížil ruce na prsou a přemýšlel, proč by se měl zrovna on Gustavovi líbit ze všech ostatních lidí. Ne, to byl jen špatný vtip. Bill nikdy neměl nikoho, komu by se líbil, nebo koho by dokonce přitahoval. Byla to dost odzbrojující myšlenka.
Kim si odkašlala, rozhodla se změnit téma a Bill jí byl navěky vděčný. I když ho ženy většinou štvaly, zřejmě kvůli jeho vlastní matce, Kim byla docela fajn. Bill mohl udělat výjimku. Zeptala se jej, jaký druh hudby se mu líbí a on se zamyslel.
„Jsem opravdu jemný, pokud jde o hudbu,“ řekl Bill. „Keane, Coldplay, Nena… většinou.“
„Nena, opravdu?“ Zeptala se Kim, poněkud překvapeně. Bill se jí nedivil.
„Jo, uvnitř jsem opravdu měkota,“ řekl a poklepal si na hruď v místě, kde mu bilo srdce. Kim se zasmála a zřejmě byl Bill příliš sladký, protože jí dal Georg ruku kolem ramen, jako by jí chtěl připomenout, že je jeho přítelkyně. Bylo to legrační, protože Bill si opravdu nemyslel, že by byl měkota. Ne tak docela. Prostě měl rád klidnější hudbu. Kdyby byl fanouškem metalu, pravděpodobně by ztratil všechny své mozkové buňky při boucháním hlavou. Neměl tolik štěstí, takže i když byla tvrdší hudba slušná, vyhýbal se jí. Neposlouchal ji.
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Jen pro informaci, kdyby někdo nevěděl, druhá půlka bude v sobotu 🙂
Tak po dnešní půlce dílu to vím určitě: Miluju tohohle Billa 🙂
Tahle povídka mě začíná neskutečně bavit. Budu nedočkavě vyhlížet sobotu 🙂
Díky moc za skvělý překlad 🙂
Jop, stejně jako Allka – miluju tohohle Billa! Má v sobě jisté kouzlo, aww…Líbí se mi i povaha Toma, je fajn, že to není nějaký trýznitel, jako to v povídkách z prostředí školy bývá.
Moc se těším na sobotu a děkuji za překlad. 🙂
Libi se mi skolacke povidky, tenhle Bill, tahle popularita skupinky Toma aspol. Proste tahle povidka cela a tesim se, jakym smerem se bude dal ubirat 🙂
pani.. tohle prostě nemá chybu…libi se mi to 🙂 opravdu mco
Zda se mi to, nebo je Bill tezkej asocial? 😀 ale libi se mi! 🙂 jsem vazne zvedava na to, co nas v teto povidce ceka. Dekuji za preklad 🙂
Bill te taak dospely. Bylo fajne, ze se nechtel porvat, i kdyz on by si to zaslouzil ten… Stephan. A porad spinka Billous :3 😀 jakoby snad doma vubec nespinkal………..:/ a jak se mu nechtelo domu, skola je lepsi… to bych nikdy nerekla, jedine, ze bych udelala nejakou rebelii a dom se bala. …… On se domu boji jit? :O vazne me uz zajima strasne moc, jakto ze je jeho zivot takovy horor. Kdo mu ze zivota delal takove peklo.? Tesim se na dalsiii diiiilecek :3 a dekuju za tenhle :3 samozdrejme, ze Zuzulince za preklad (zuzu) :3 ^_^ a Ghostie za povidku :3
Tak tento Bill je rozhodne super 😀 Myslím, že pri ňom sa človek nudiť nebude.
A som zvedavá na jeho matku, lebo z tých narážok na ňu, to vyzerá dosť zaujímavo.
Vďaka za preklad.
Bill tvrdí, že nenávidí ľudí, ale správa sa skôr akoby z nich mal fóbiu a nejaký druh strachu, že sa mu naozaj splní jeho prianie zostať neviditeľný. Bolo skvelé ako vyriešil vyrývanie a ako zapadol do kruhu spolužiakov napriek tomu, že po tom vôbec netúžil. Ten jeho spánok je zvláštny som zvedavá, či to patrí k jeho nejakej diagnóze, alebo je fak schopný tak sa vypnúť. Táto poviedka sa mi strašne páči, ďakujem za kapitolu.
Musím říct, že takovou nebo podobnou povídku jsem ještě nečetla, což je co říct po těch letech, kdy hltám twincest po kilech.. 😀 Vážně zajímavý a moc pěkný, těším se na další díl a děkuju za překlad.. 🙂
Bill mi pořád přijde strašně zvláštní, nemůžu si pomoct. Pořád nějak nevím, jak se ohledně něho cítit, co si o něm myslet. Jsem zvědavá na to, jaký má život, jaká je jeho matka, co se mu kdy stalo, že je takovýhle. Třeba mi pak do sebe zapadnou nějaké kousínky ohledně Billa.
Děkuji za překlad 🙂
Bill se mi líbí jen by mě zajímalo proč se učil doma.
no Bill je osobnosť,páči sa mi na ňom že je mu všetko a všetci jedno a je tu sám za seba bez strachu a bez toho aby sa vnucoval do priazne ostatných….