autor: Dietřisko & Kentaur
Vlož svou dlaň do mé
Bill
Jen jsem protočil oči. „Vy hlídáte Francii, pokud se nemýlím,“ přešel jsem rovnou k věci.
„Ano,“ pokýval hlavou Artuš. „Takže byste měli vědět, jestli se tu usadilo něco temnýho,“ pokračoval jsem a snažil se ignorovat majetnické objetí, které poskytnul Levimu Olie.
„Dlouhodobě ne,“ odtušil Lancelot.
„Aha, takže zase jen ta parta, co nás sleduje,“ zamumlal jsem.
„Můžete tu zůstat,“ navrhl Artuš.
„Ne, to je dobrý, spěcháme,“ odmítl jsem pozvání. Chytil jsem Olieho za zápěstí a odtáhl ho stranou. „Tak aby bylo jasno. On je moje hračka, jasný?“ zavrčel jsem.
„Ale můžu si ji na chvíli půjčit, ne? Hele, já cestuju po světě a užívám si. Tak jako ty, ne? Počkat… Možná méně bezohledně. Takže bysme se mohli podělit. Myslím, že bych mu mohl nabídnout víc příjemných věcí než ty.“ Odešel a nechal mě tam stát. Zdrtilo mě, že má nejspíš pravdu. Blbost, zamítl jsem to okamžitě.
Najednou přiběhl nějaký muž v podivném hábitu.
„Vaše Výsosti!“ vykřikl. „Někdo prolomil bariéru!“ Lancelot vytáhl meč – kouzelný – a Merlin se jen přichystal. Vrátil jsem se k ostatním a obezřetně se rozhlížel.
Vtom se ozvalo zasvištění a zničehonic před námi stála Laura.
„Mysleli jste, že mi utečete?“ ušklíbla se. Všiml jsem si, že Olie vytáhl pánvičku, kterou předtím Lauru praštil.
„Co jdeš dělat, smažit vajíčka?“ houkl jsem na něj. „To ti fungovalo jen díky tomu jejímu magickýmu bloku.“
„Uvidíš,“ mrknul.
Laura se vznesla do vzduchu. Ze země vyrazily kořeny a pokusily se kolem nás obmotat. S povytaženým obočím jsem ten „můj“ chytil. Rozpadl se na prach. Otočil jsem se, abych zjistil, jak si s tím poradili ostatní. Olie proměnil pánvičku v meč z ledu. Aha, takže on je ledový čaroděj… a používá předměty. Bez problémů kořen rozsekal na kusy. Lancelot si počínal nějak podobně a Merlin nechal kytku prostě zmizet. „To bylo jen na rozjezd, šosáci,“ zasmála se Laura. Z oblohy se rozletěl blesk. Co nejrychleji jsem si kleknul a vytvořil štít. Blesk se jen neškodně odrazil.
„A dost.“ Zvedl jsem ruku. Vystřelil z ní plamen a pohltil Lauru. Když zmizel, žena nezraněná pořád visela ve vzduchu.
„Co… Co…“
„Myslel sis, že mě zastaví něco takovýho?“ rozesmála se Laura. Vypadalo to, že má víc schopností. A byla neuvěřitelně silná…
Olie něco zašeptal a jeho pánev se změnila v kosu. S bojovným výkřikem se vrhnul na Lauru. Ta však zvedla svůj štít a s lehkostí ho odrazila. V tu chvíli se však zarazila a oběma rukama chytila za hlavu.
„Můj pán mě volá…“ vydechla. Ušklíbl jsem se a vrhl po ní další plameny.
Těsně předtím, než ji stihla moje síla zasáhnout, zmizela. „Sakra!“
„Co to má být?“ zeptal se tiše Olie.
„Nevím,“ povzdechl jsem si.
Tom
Artuš poslal Lancelota, aby nás vyprovodil. Mlčky jsem šel vedle Lokiho.
„Není ti nic?“ zeptal jsem se ho po chvíli.
„Mně?“ rozesmál se. „Její kytkovej útok mi fakt nemohl nic udělat.“
„Tak promiň, no,“ zamumlal jsem. Že já se vůbec starám. Začal jsem si za chůze pozorovat špičky bot. Měl jsem z toho všeho nějakou špatnou náladu.
Došli jsme až k autu, kde jsme se rozloučili i s Lancelotem. Nasedli jsme do vozidla – tentokrát si Olie dával velký pozor, aby se Loki ničeho nedotkl – a vyrazili. Celou dobu jsem zamyšleně pozoroval okno. Překvapivě byl i Loki zticha, takže jediný si pobrukoval nějakou písničku Olie. Ani nevím, jak se to stalo, ale po několika hodinách se mi podařilo usnout.
Když jsem se probudil, měl jsem hlavu na Lokiho klíně. Auto už dávno zastavilo. Zmateně jsem se podíval nad sebe. Loki se usmíval a hladil mě ve vlasech.
„Dobrý ráno, Šípková Růženko,“ uculil se. S rudými tvářemi jsem se odklonil stranou. Rychle jsem se zvedl a snažil se jakkoli vyhnout očnímu kontaktu s kýmkoli v tomhle voze.
„Já… Uhm…“
„Hurá, už nespí, takže můžeme jít!“ zaradoval se Olie.
„Kde jsme?“ zeptal jsem se zmateně.
„Ve Švýcarsku, kousek od Ženevy,“ informoval mě Loki.
„A co tu budem dělat?“
„To, co všude.“ Promnul jsem si oči, protáhl se a stejně jako všichni ostatní vystoupil z auta.
Po téhle cestě jsem byl celý rozlámaný. A navíc se Loki celou dobu tak podezřele usmíval. Měl jsem podezření, jestli mi něco neudělal během té doby, co jsem spal.
Vyrazili jsme do ulic. Celou cestu jsem obdivoval krásy města. Všechno to tady bylo jiné než v mém rodném kraji. Ale líbilo se mi to. Nikdy předtím jsem z finančních důvodů necestoval, takže tohle bylo moje poprvé. A rozhodně jsem z toho byl nadšený.
Prošli jsme kolem nějakého stánku. Měli tam vystavené přívěšky a jeden s pěticípou hvězdou se mi obzvlášť líbil. Podíval jsem se na cenu. Dvě a půl eura.
„Můžu si to koupit?“ nahodil jsem psí kukuč.
„Musíme šetřit,“ povzdechl si Loki.
„Prosím…“
„Tak dobře,“ souhlasil nakonec.
„Oh, super!“ V návalu radosti jsem mu dal pusu na tvář. „Uh, teda… Já,“ zakoktal jsem se. Sakra, co blbnu… Dal jsem si lehkou facku. Podal jsem prodavači peníze a na oplátku jsem dostal přívěšek. Snažil jsem si ho zapnout na krk, ale nedařilo se mi to. Loki ke mně zezadu přistoupil a pomohl mi.
„Líbí se ti?“ zeptal se.
„Moc…“ Olie se na nás netrpělivě podíval.
„Pohněte,“ zavrčel. Doteď jsem ho neviděl takhle protivného.
Odpoledne jsme potkali nějakou ženu, co tvrdila, že je vědma.
„Pojď dovnitř, chlapče, a řeknu ti, co chceš vědět a možná i budoucnost,“ lákala mě. Otočil jsem se na Lokiho.
„Klidně,“ odpověděl mi. Na základě tohohle jsem se rozhodl, že budu starou ženu následovat do jejího doupěte. Loki s Oliem chtěli jít se mnou, ale ona je zarazila.
„Ne, je ten chlapec,“ řekla nesmlouvavě. Nezbylo jim než počkat venku. Za začátku jsem se cítil troch nesvůj, protože jsem si už zvykl být vždycky pod Lokiho ochrannými křídly. Nevěděl jsem, co by mi vědma mohla udělat, ale už jsem se utvrdil v tom, že je lepší nikomu nevěřit. „Sedni si,“ přikázala mi. Poslušně jsem tak udělal. Rozložila přede mě karty. „Jsem zdejší strážce a odpověď na vaši otázku je ne, neschovává se tu. Ale chtěla jsem si s tebou promluvit o samotě.“
„Proč?“
„Neobjevil jsi v sobě za poslední dobu nějakou sílu?“ ptala se. Nevěděl jsem, co mám odpovědět.
„Uh, jen trochu,“ přiznal jsem.
„Pak je to v pořádku,“ pokývala hlavou.
Cože? Proč se mi zdálo, že všichni ostatní ví víc než já?
„Buďte ale opatrní. Jeho stoupenci můžou být kdekoliv,“ varovala mě. „Teď, prosím, vyber tři karty.“ Podíval jsem se na útvar, který byl rozložený přede mnou, a vzal z každého rohu jednu. Podal jsem to stařence, která si to ode mě hned vzala a začala si to prohlížet. Viděl jsem, jak se jí pomalu tvoří vráska mezí obočím. Pak jí karty vypadly z ruky. Zakryla si ústa. Zadíval jsem se na symbol. Pod obrázkem byl malý nápis: DEATH. Nevěřícně jsem na to koukal.
Jako opařený jsem vyšel z krámku.
„Co se stalo?“ zeptal se hned Loki a starostlivě mě podepřel. Neodpověděl jsem. Nedokázal jsem to.
„Je tady?“ zajímal se Olie. Zavrtěl jsem hlavou.
„Tak co se stalo?“
„To nic,“ zašeptal jsem. Umřu… Ano, každého to jednou čeká, ale vidět to takhle? Chytil jsem do ruky přívěsek a pevně ho stiskl. „Prý tady nikde není,“ řekl jsem po chvíli ticha. „Jen si máme dávat pozor.“
„Fajn, takže můžeme vyrazit dál, nebo ne?“ ozval se Olie.
„Až zítra,“ pronesl Loki.
„Proč?“ podivil jsem se.
„Prostě to berte jako hotovou věc.“
Večer jsem seděl v trávě vedle auta a pozoroval mlhavou oblohu. Olie už spal. Ucítil jsem, jak si vedle mě někdo přisedl.
„Co tu děláš?“ prolomil ticho Lokiho hlas.
„Dívám se…“ Dlouze vydechl a přitáhl si mě do náručí. Opřel jsem se mu o hruď a užíval si jeho teplo. Začal mě jemně hladit po ruce.
„A vidíš něco?“
„Moc ne. Na hvězdy je moc mlha.“ Vycítil jsem, jak se trochu pousmál a položil mi hlavu na rameno.
„Loki?“
„Hm?“
„Chci ti říct svoje pravé jméno,“ vydechl jsem.
„Proč?“ podivil se.
„Aby sis vzal moji duši…“ Chvíli bylo ticho.
„Co ti ta bába řekla?“ Sklonil jsem hlavu a trochu se odtáhl. Nenechal mě uniknout daleko, chytil mě za bradu a natočil si k sobě můj obličej. „No tak, řekni mi to,“ naléhal.
„Že…“ slyšel jsem, jak se mi chvěje hlas, „že umřu.“
„Ne, to nedovolím. Ochráním tě!“
Pak mě políbil.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Snad budu prvni komentujici 😀 :3 Bozicku! :O Levi umre? :O :'( kdy? Jak? Kym? Proc? NE!!!! 🙁 Loki ho miluje! :3 Loki ho miluje <3 Loki ho miluje! ♪ Loki ho miluje :* Loki ho miluje ^_^ jak to mysli dat mu dusi? Tom se chce prozradit :O :O :3 Lokimu protoze ho miluje! Levi ho miluje :3 Levi ho miluje ^_^ Levi ho miluje <3 Levi ho miluje :* Levi ho miluje ♪ jop, neubranila jsem se zapisteni : " Nufiku!" 😀 :3 supky dalsi dil a strasne dikec za tento! :O Byla jsem jako :O a pak :3 a pak :O a pak <3 a pak :O a pak :* a pak nufik! :3 dekuju holcinky za naaaadhernej dil :3
Trošičku romantiky na konec :3
Nicméně, povedený díl s trochou akce, který mi zase trochu zamotal hlavu. Jestli je Levi/Tom důležitý, tak by – nejspíš – ještě umřít neměl, ne? :/ Vlastně jsem si ho oblíbila mnohem víc, než jsem čekala a chtěla a odmítám si připustit, že by se mu mohlo něco stát 🙂
A Olie se svou pánvičkou 😀 Samozřejmě chápu, že je nakonec stejně nejspíš zradí nebo bude dělat problémy, ale to určitě jenom proto, že nikdo dokonalý neexistuje a on se k té dokonalosti nebezpečně moc blíží 😀
[1]: Tak tenhle komentář mě dostal víc, než celý dnešní díl 😀 No, ale v podstatě s ním souhlasím 😀
A ja verím, že Tom neumrie!! Lebo inak bude zle!!! 😀
Inak súboj fajn, stále som zvedavá na tú Lauru, keď je odolná aj voči Billovej moci (teda aspoň voči tým plameňom).
Potom tá veštkyňa s Tomom, no také čosi som nečakala. A na záver trošku romantiky. Je krásne, že Tom chcel povedať Lokimu svoje pravé meno, aby si ten mohol vziať jeho dušu, ale najviac sa mi páčili posledné vety. To, ako Loki hneď protestoval a tvrdil, že niečo také nedovolí a Toma ochráni. Vidno, že je doňho už úplne zbláznený, ale ešte si to nepriznáva 🙂
Vďaka za časť a teším sa na ďalšiu.
[1]: 😀 😀 😀 ano, stejně jako zuzu naprosto souhlasím 😀
A připojuji se k petici "NEchceme aby Tom umřel" 😀
Doufám že se vědma spletla.
Holky, jestli necháte Toma umřít…tak si mě fakt nepřejte! Nepřipadá to v úvahu a já doufám, že Loki dostojí svých slov a Toma nenechá umřít a ochrání jej! No a pak spolu budou samozřejmě až na věky věků a šťastní 😀 😛
Ten konec dílu se mi ale moc líbil, byl takový až romantický! A hlavně jsem tam konečně z Likoho strany viděla nějaké city 🙂 i když on by to určitě popíral a zdůvodnil to jen tím, že nechce, aby jeho hračka umřela…tak já vím, že to je jinak 😀
A Oli a jeho pánvička mě taky rozesmála 😀 I když mi sklaplo, když se pak proměnila v meč. Ale prostě ta představa pánvičky 😀 😀 😀
Děkuji za další super díl, holky! 🙂
Taaak hele, žádná Tomova smrt se konat nebude! Nebo dostanete nabacáno 😛 Hezky happy end bych prosila 🙂
Ach jo, tohle je povídka, která mě fakt pohltila… Řekla bych, že je zatím vaše nejlepší, holky 🙂 Moc se těším na pokračování 🙂
No, pokud moje babička nekecá, tak obrázek na kartě a ani nápis na ní vždycky neznamená to, co tam je, většinou se to odvodí jinak, takže v to doufám. 😀 Řekla bych, že se z Lokiho stává romantik díky Oliemu a proto toho kluka mám ráda, donutil Lokiho uvědomit si, jak se má k Tomovi chovat…
[1]:
Bože holka 😀 😀 😀 Tak tys mě dostala víc jak tento díl! 😀 😀