Zdravííčko! :3 A pokračováníčko Flashbacku je tadýý! :3
„Probuď se. Prosím tě o to! Slíbil jsem Hayley, že se probudíš, když to neuděláš, všechno to vzdá. Dej jí naději! Vnímej mě!“ Toma se zmocnila bezmoc, strach a zoufalství, které přetekly v proud slaných slz. Tahle jeho teorie založená na malém klukovi prostě musí vyjít, protože jinak už neví, co pro sestru udělat. Poprvé si připustil, že mu sestra vážně umírá, že doopravdy nejspíš umře, a to on přece nemůže dopustit. Co má ale udělat? Co může udělat?! Hayley se nesmí vzdát, nesmí přestat bojovat!
Tom chytil černovláska silně za ramena a zatřásl s ním.
Do pokoje ve třetím patře vešla potichoučku, nenápadně malá drobná holčička svírající plyšového medvídka se zelenou mašlí ovázanou kolem krku. Zamrkala na Toma, který očividně nepostřehl, že má společnost. Chvíli jen stála a pozorovala zoufalého chlapce, jak zvyšuje hlas na spícího pacienta. Zajímavé, a to si o ní myslí, že je blázen. Kdo je pak tohle dredatý strašidlo? Celá událost ji docela pobavila a zároveň naštvala. Proč je na něj bezdůvodně tak hrubý?
„Nekřič na něj, ubližuješ mu.“ Promluvila nabručeně do nastalého ticha holčička a pohnula se z dosavadního místa kupředu k Tomovi a Billymu. Tom se vyplašeně podíval na narušitele. Spatřil kousek za sebou droboučkou blondýnku s velkýma modrýma očima a našpulenýma, narůžovělýma rtíkama. Světlé obočí krčila, aby dala jasně najevo, jak ji jeho počínání nahněvalo. Krčila i malý nosánek, a tak vypadala vtipně, ale Tomovi do smíchu nebylo, spíš do opětovného breku.
Dlouhodobým vrtěním si konečně udělala pohodlí. Tom k blondýnce zvedl oči s otazníkem.
Kdyby nebyl Tom takový paličák, přišel by na míru pravdivosti slov malinké holčičky. Kolik jí vlastně může být? Zeptal se Tom sám sebe. Šest? Sedm? Ano, nanejvýš sedm, tak přece nebude poslouchat žádná její rádoby moudra.
Blondýnka tedy bosky vlezla nešikovně k Billovi pod peřinu. Dokonce má takový dojem, že Billyho nechtěně kopla kolenem kamsi… ani neví kam. No nevadí, stejně ho to neprobudí, jen se staršímu chlapci omluvila a uvelebila se vedle něj, přičemž natáhla nožky a bíle povlečenou peřinu si přitáhla k hrudi, aby zakryla i medvídka. Sem nikdo takhle dopoledne nechodí a postele jsou už převlečené, takže může v klidu nerušeně ležet, jak se jí zlíbí, třeba až do oběda, na který taky nemusí, protože je to hnus. Řídké kašišky jako pro miminka, to není nic pro blondýnku. A holčička nezapírá, že je mírně rozmazlená od maminky, ale tu už nemá, takže si nejspíš bude muset holt zvykat na jinčí servis.
Tom na ni s odporem hleděl. Pootevřel rty, že něco řekne, ale nakonec si to rozmyslel, jen nad tím vším mávnul rukou a chystal se k odchodu.
„Kdo jsi, že si myslíš, že mi můžeš říkat, co dělat?!“ Tentokrát Tom již křičel. Ale blondýnka se ani nepohnula a její milý úsměv stále nezmizel, a to Toma dovádělo pomalu a jistě k šílenství. Co je zač?!
Tomovi to začalo docházet. To je ta šílená holka. Ta, která tvrdí, že je dvojník bledého černovláska, zapřemýšlel Tom.
Když Tom odešel a ztratil se úplně z Leinina pohledu, sklonila se nad Billyho ouškem a pošeptala mu: „Neboj se, Tomi ti pomůže, protože tě má rád, Billy. Má tě rád tak moc, že si to ani přiznat nechce.“
HAYLEYBillymu jsem řekla tolik, kolik si myslím, že zatím potřebuje vědět, lépe řečeno, co by vědět měl. Prostě ten základ. Vysvětlila jsem mu prvotní Tomův plán a něco málo i o Lee. Lea se občas chovala dospěleji než dítě jejího věku, a vykládala věci, kterým nešlo uvěřit. Taky že jsme jí nevěřili, ale pak do sebe začaly její bláboly zapadat a ukazovalo se, že to, co napovídala Tomovi, byla z části pravda. Kecy o poutu mezi dvojníky a mentalistických věcech, jako třeba čtení myšlenek, cítění to samé, co někdo druhý, manipulace a dostávání se jiným do hlavy, jsme s Tomem považovali za naprostou kravinu, ale v něčem zkrátka pravdu měla. Billymu jsem neřekla, co vím, že k němu Tom tehdy cítil, ani to, co si o něm tehdy myslel, a jakým směrem a rychlostí se jeho plán ubíral, to je Tomova osobní, intimní věc, kterou Billy vědět prozatím nemusí. Zamotalo by mu to tu jeho zvědavou, černou hlavičku.
Nejspíš jsem na něj přenesla příliš informací najednou. Seděl, ani se nehnul a s pootevřenými rty na mě vyjeveně koukal. Naklonila jsem hlavu na stranu.
Už dřív mě překvapilo, jak je podobný mému bráškovi, avšak tentokrát jsem z toho naprosto vedle. Uběhly čtyři roky a oni stále vypadají jako jednovaječná dvojčata, akorát Bill vypadá jaksi jako… dívka. Proto je úplně jiný, a zároveň stejný jako Tom, což je neskutečně fascinující. Bill má větší a myslím, že i světlejší oči, než brácha. Je jemnější, veselejší a přátelštější, jsou jako takový Jin a Jang, tím nechci naznačit, že je Tom zlý či špatný, jen to na mě tak působí určitým způsobem. Dvě polovičky, jedna světlá a jedna tmavá, Bill a Tom. Ano, jsem trošku potrefená.
Menších rozdílů si lze všimnout na první pohled, ten hlavní jsou Billovy jemné, dívčí rysy, líčení a dlouhé rovné černé vlásky. Bill je také podle mého mínění o pár centimetrů vyšší a především štíhlejší. Jeho rty jsou růžovější, nos hubenější a pleť bledší. Když si černovláska prohlížím… Billy vypadá opravdu velmi zženštile, kdybych ho potkala na ulici a neznala ho, řekla bych si, že je krásná mladá žena. Důkaz toho, jak první dojem umí klamat. Dlouhé, sestříhané vlasy, šedé gelové nehty, upnuté černé džíny, šedá volnější tunika, tmavá vestička, rukavice stejné barvy a spoustu extrémních ozdob všeho druhu, od obřích, barevných prstýnků k dlouhým náhrdelníkům s mnoha přívěšky, tomu dívčímu vzhledu dávaly korunu. I přes to je Bill vskutku pohledný mladík. Trošku absurdní, ale je to tak. Já vím, co vidím, je to přesně to, co vidím, když to vidím… někdo se tu díval na nekonečný příběh…, vždyť je to pěkná pohádka!
„Nejsem úplně mimo.“ ozval se náhle po dlouhém mlčení Bill. Bez jediného mrknutí koukal kamsi do zdi… je vedle.
BILL
Souhlasil jsem sice, že nad tím vším nebudu tolik přemýšlet, ale nehodlám zapomenout úplně. Vím, že nevím vše, například o Lee a o Tomovi. Musím se to dovědět! Ale je pravda, že si tím teď nemusím lámat hlavu, chci si užít posledních pár chvil na farmě – jaký paradox, když jsem ještě před týdnem proklínal svět za to, že sem musím – s Hayley a třeba i Tomem, jestli se připojí.
Prozatím jsme s Hayley čekali na Simone, než si zajezdí na Figarovi. Zrádkyně jedna! Řekla, že jezdit neumí, a hle jak jí to jde. Vrrrr! Na pastvu žádný kůň už ani nepáchl, jelikož nastal čas na vyvedení zlatého plaváka z jeho odstrčeného boxu.
„Nene.“ Odpověděla náhle hnědovláska krátce a rozbalovala sytě žlutou slupku banánu, jenž „nenápadně“ ukradla Kevinovi z krabice, kterou nesl kamsi do skladu.
„Jestli máš rozum, nepůjdeš za ním.“ Dodala.
„Zajdu si pro další banán, počkáš tady?“ Hnědovláska seskočila z plotu a já jen přikývnul, abych nevypadal tak unešený, jak jsem byl z toho, že odchází, a já budu moct vlézt za Lordem… šílenče!
Teď se budu moct vplížit nepozorovaně k Lordovi. Jsem blázen a zřejmě mám nějaké sebevražedné podvědomí, o kterém nevím, ale… já to chci udělat, něco mě nutí, a proto když to mám na dosah ruky a nic mi nebrání v tom, abych to, co chci, uskutečnil… to prostě udělám. Rozhlédnul jsem se kolem sebe, jestli jsem opravdu sám. Byl jsem, super. Opět jsem se šibalsky usmál a zahihňal. Okey strategický, geniální plán A: proplížím se na louku a snad živý a vcelku, se vyplazím ven. Prostý, stručný plán B: utíkej, kurva, utíkej!!! (protože Lord je doopravdy ztělesněním zla) a vcelku jednoduchý plán C: odpočívej v pokoji, Bille.
Zhluboka jsem se nadechl a pevně se chytnul za oplocení. Do čeho se to pouštím? Co šílím? Předvádím živoucí důkaz toho, že nic nemá svůj důvod, ale já nevycouvám. Druhou dlaň jsem si přiložil k hrudi a zavřel oči. Mohl jsem tak cítit, jak mi ten dutý svalový orgán pomalu exploduje. Snažil se vyskočit mi z hrudníku a jako ten inteligentnější se schovat.
Ale né… co si to nalhávám, takový hrdina zase nejsem. Co tady vlastně dělám? Otočím se zpátky a šupky pryč, dokud si mě Lord nevšimnul. Otočil jsem se jako ten nejpodělanější srab a chystal se vzít nohy na ramena, jenže… něco mi zafunělo za krk hned, co jsem se otočil. No do prdele! Byl to jen větřík, Bille, pokračuj. Uklidňoval jsem se. Počkat… odkdy větřík řechtá? Plán B! Plán B! Utíkej, kurva, utíkej! Zasraný, vychrtlý nohy! Nechtěj se hnout! No ták, Bille! Pohni se! Začínal jsem trošičku panikařit. Dech se mi zadrhl hluboko v krku. Jsem příliš mladý a hloupý na to, abych umřel.
autor: Sayurii
Takže Bill sa toho veľa nedozvedel. Ale aspoň niečo a dúfam, že to v ňom prebudilo zvedavosť. Bola by som rada, keby sa konečne porozprával s Tomom. Asi ho pribehne zachrániť pred tým koníkom ku ktorému Bill tak odvážne vliezol. Prekvapil ma, že na začiatku sa ich bál ako čerta a teraz sa natrepe do ohrady k tomu najdivokejšiemu.
To jelikoz je blazen 😀 kazdopadne do prijimacek psat nebudu moct, takze 12. Dil bude posledni, ktery se tu do prijimacek objevi, coz neni tak strasne 😀
No tak ten Bill je riadne trafený 😀 a to nemyslím to, že vliezol k tomu koňovi(osobne si myslím, že mu Lord neublíži.. alebo možno v to len dúfam? :D). Strašne ma však pobavili tie jeho myšlienkové pochody 😀 Fakt dobre myšlienky, Billy 😀
Bill je šílenec doufám že se mu nic nestane ale ty myšlenky to je bomba.
Myslím, že Bill je blázen… ale myslím, že sayurii ještě větší 😀 (myslím to v dobrém). Ačkoliv za ta léta u koní už jsem zjistila, že to co se o koni povídá nebývá tak úplně pravda. Snad to platí i v tomhle případě a Lordík si Billa maximálně oňufá a podrbe se o něj hlavou 😀
Díky za díl a těším se příště 🙂
Spíš mi říkaj, že jsem retard… nevím proč ale :DD
Teda doufala jsem, že Hayley Billovi prozradí něco trošku víc, ale tak dobře, já si ještě počkám 😀 Navíc stejně jako Zuzka, i já bych byla ráda, kdyby si Tom s Billem konečně promluvili. Po pravdě mi i Tom začíná trošku chybět, protože se pár dílů v povídce neobjevil (nepočítám flashbacky) a nebyli s Billem spolu a trochu mi to chybí. Navíc jsem zvědavá, jak se budou k sobě ti dva chovat a tak 🙂
A z Billa fakt nemůžu, blázen jeden 😀 tak moc se koňů bojí a pak za jední vleze přímo do výběhu 😀 Prostě Bill 😀 Ale taky nemám pocit, že by mu ten kůň měl nějak ublížit. Cože je divné, protože já jsem věčný pesimista a vždycky vidím ve všem jen to nejhorší a najednou nee 😀
Děkuji za díl 🙂
O Toma nebude nouze 😀
[2]: Tak držím palce, nech sa na príjmačkách darí.
Děkuju :3
Taky držím palce a přeju ať ze z toho nezblázníš tak jako já. 😀
A těším se na další díl. 🙂
Děkují :3 Taky doufám 😀
Čím dál více nabývám dojmu, že Lea je nějaká nadpřirozená bytost, malá holka by asi těžko mohla mluvit a jednat takto. Líbilo se mi moc, jak Haylye srovnávala Billa a Toma, jako dva protiklady, které jsou přitom stejné. A jsem zvědavá, jestli Tom najde odvahu si s Billem upřímně promluvit, doufám, že ano.