autor: Dietřisko & Kentaur
Bordel
Bill
Nevím, co se to se mnou děje. Mám v hlavě pořádnej bordel.
Nakonec jsem však pro to, co se stalo včera, našel vysvětlení. Už pro mě nebyl hračka, ale… takové domácí zvířátko. Takže jsem si nepřál, aby mi umřel. Možná jsem si ho i oblíbil.
Pomalu jsem vstal a protáhl si ztuhlá záda. Levi i Olie ještě spali. Vzal jsem si mapu a podíval se, kam máme jet teď.
Čekal nás tak malý stát, až jsem pochyboval o tom, že by se tam vůbec schovával mág, který chce zničit svět. Podle mého názoru bylo zbytečné tam jezdit, ale Odin si zřejmě myslel něco jiného. Pokrčil jsem rameny. Jak už jsem říkal, byla to malá země. Projedeme to rychle.
„Dobrý ráno.“
„Hmm, dobrý,“ odvětil jsem stále zabraný do mapy.
„Kam jedeme teď?“ zajímal se Olie.
„Do Čečenska, nebo tak nějak.“
„Ukaž…“ Vzal mi mapu z ruky. „To není Čečensko, ty vole. To je Česko.“
„To je jedno,“ mávl jsem rukou. Vážně se na mě podíval.
„Víš, jak hrozný tam maj silnice?“
***
O půl hodiny později byl vzhůru už i Levi a všichni jsme byli připraveni k odjezdu. Cesta probíhala neuvěřitelně nudně. Olie si pouštěl divný písničky a Levi zase usnul. Přemýšlel jsem o výběru čarodějovy hudby. Znělo to přeslazeně a trochu přitepleně. Prakticky se to nedalo poslouchat.
„Co si to pouštíš?“
„Hezký písničky,“ usmál se Olie a zesílil to.
„A proč si nepustíš něco lepšího?“ divil jsem se. Překvapeně se na mě podíval.
„Ale tohle je nejlepší.“
„No, víš… Vypadáš dost drsně a tohle všechno… Ale kdo kromě lehce retardovaných pětiletých holčiček zfetovaných výpary laku jejich barbie matek tohle může poslouchat?“
„Ale vždyť je to hezký…“ Povzdechl jsem si.
„Podívej, Olie, já to s tebou myslím dobře. Vypni to a pusť si rock nebo metal.“
„Rock ani metal nemám rád.“ Dlouze jsem se podíval z okna. Nevěděl jsem, co na tohle mám říct.
Zbytek cesty proběhl v trapném tichu přerušovaném jen Olieho „hudbou“. Asi jsem usnul nebo mě ty písnička zabily, každopádně jsem se probudil či vstal z mrtvých, až když auto začalo nadskakovat.
„Co to je?“ zeptal jsem se zmateně.
„Právě jsme přejeli český hranice,“ oznámil mi Olie. Auto se celé třáslo.
„Něco jsem o tom slyšel,“ ozval se Levi, „ale že to bude takhle hrozný…“
Za další dvě hodiny cesty se mi už usnout nepodařilo. Olie mluvil o tom, že se stal zázrak – neuvízli jsme v zácpě. K večeru jsme vjížděli do hlavního města toho… Čečenska.
„Praha je nádherná,“ rozplýval se Olie. Nenápadně jsem se otočil dozadu na Leviho. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že se tváří skoro stejně jako já.
„Budeme si muset najít nějaký ubytování,“ nadhodil Levi.
„No, já půjdu v noci ven, takže hledejte sami,“ prohodil Olie. Zajel na nějaké parkoviště. „Projdu se po městě a pokochám se jeho krásami. Vrátím se o půlnoci.“ S tím odešel a nechal nás s nechápavými výrazy sedět v autě.
„Nebudeme hledat žádnej hotel, ne?“ prolomil ticho Levi.
„Stejně na to nemáme prachy,“ konstatoval jsem.
„Můžeme spát v autě. Mně to nevadí…“
„Však mně taky ne.“ Trochu jsem se usmál. Pak jsem vystoupil z auta, obešel ho a sedl si dozadu. Všiml jsem si Leviho překvapeného pohledu.
„Je tady taková kosa, že ani ty Olieho písničky by nás nezahřály,“ vysvětlil jsem a přitáhl si ho do náruče. Spokojeně mi položil hlavu na hrudník. Pes, pomyslel jsem si. Mám psa v lidské podobě. Vždycky jsem chtěl mít psa. Pevně jsem ho objal a zavřel oči. Jo… Prostě pes. Jen pes.
Vzbudilo mě odbíjení na nedaleké věži. Jenda hodina ráno… Rozhlédl jsem se po autě. Olie se ještě nevrátil.
„Hej, štěně,“ šťouchl jsem do Leviho. Je tak roztomilý, když spí… Zamrkal jsem. Poslední dobou jsem měl v hlavě vážně pořádnej bordel.
„Co je?“ Posadil se.
„Už je jedna a Olie tady ještě není. Buď někde ojíždí nějakou památku, a nebo se mu něco stalo.“
„Každopádně bysme to měli zkontrolovat,“ usoudil Levi. „Ale jak ho najdeme,“
„Vydrž,“ zamumlal jsem.
„Je to velmi staré umění, které jen tak někdo nezná. Můžeš být hrdý, že ho budeš umět. Pokud se tedy budeš snažit.“
„K ničemu to není,“ stěžoval jsem si.
„Budeš se divit,“ potřásl hlavou můj učitel. Jen jsem si odfrkl. „Tohle kouzlo ti ubere hodně síly. Musíš s tím počítat.“
„Takže je to na nic a ještě mě to oslabí.“
„Soustřeď se, Bille. Použij své uklidňující místo…“
… a musíš si představit to, co potřebuješ najít.
Co nejpodrobněji jsem si vybavil Olieho. Trošku se mi zvedl žaludek, když moje spirituální já vyletělo do vzduchu. Bude mi stačit adresa, pomyslel jsem si rychle.
Otevřel jsem oči a zavrávoral. Levi mě okamžitě podepřel.
„Je ti něco?“
„Ne, jsem v pohodě.“ Motala se mi hlava, podlamovaly nohy, ale svůj účel to splnilo. „Je… V ulici Chlumova… V Praze 3.“
„A kde jsme my?“ Chvíli se rozhlížel. „Támhle je nějaká cedulka… Praha 3! Takže nebude moc daleko.“
„Fajn,“ zamumlal jsem.
Vyrazili jsme – dost pomalu, protože mě Levi musel podpírat. Navzdory tomu, že už bylo nad ránem, tu bylo hodně lidí. Levi se zeptal nějakého muže, kde je ta ulice, kterou hledáme. Muž mu lámavou angličtinou poradil. Naštěstí byla jen kousek od parkoviště, ale i tak nám trvalo hrozně dlouho, než jsme tam došli.
První, co jsme viděli, byl blikající dům. Night Club Extasy, hlásala cedule. Podívali jsme se po sobě.
Ale ne…
Pomalu jsme vešli dovnitř. Uviděli jsme ho prakticky okamžitě. Seděl uprostřed téměř nahých tanečnic a tvářil se víc než spokojeně.
„Já ho zabiju,“ zamumlal jsem. Levi se zmateně rozhlížel kolem. Asi ještě nikdy nebyl v bordelu. V tu chvíli mě někdo srazil. „Hej, dávej bacha, ty… Fionno?“ Mnich se tvářil stejně překvapeně jako já.
„No… Eh… Nechápejte to špatně…“ Fionnaghal zrudnul. „Jste první, kdo mě odhalili.“ Jen jsem zavrtěl hlavou. Měl jsem jiné věci na práci – například nakopat do prdele jistou osobu.
„Jdeme,“ šťouchl jsem do Leviho. Abysme to stihli ještě dřív, než usnu.
Tom
Něžně jsem pohladil Lokiho, který se mi opíral o rameno. Viděl jsem na něm, že sotva dokáže udržet otevřené oči.
Dostali jsme se k Oliemu.
„Hej,“ zavrčel Loki. Olie si ho nevšímal a dál spokojeně osahával striptérky. „Olehu!“
„C-co?“ Překvapeně se otočil. Vykulil oči.
„Loki? Co tu děláš?“ Já jsem tu taky…
„Jdu tě nakopat do prdele, debile!“ Vystartoval po Oliem, ale zavrávoral a málem spadl, takže jsem ho musel chytit.
„Loki?“ vydechl jsem a starostlivě se na něj podíval.
„Jsem v pohodě,“ ujistil mě. Chytil Olieho za krkem a vytáhl ho na nohy. „Ty perverzácký hovado, tohle si vyřídíme!“ To říká ten pravej, ušklíbl jsem se. Loki znovu málem upadl. Stoupl jsem si za něj, abych ho v nejhorším mohl chytit. Hned se po mně začaly plazit téměř nahé tanečnice. Hrubě jsem je od sebe odstrčil. Jak Loki slíbil, kopnul Olieho do zadku.
„Au, co to děláš?! Vždyť jsem nic neudělal!“ bránil se.
„Ne? Nechal jsi nás v cizím městě s tím, že si jdeš na obchůzky. Řekl jsi, že se o půlnoci vrátíš, a nakonec tě v jednu najdeme v bordelu?!“ Loki vypadal opravdu naštvaně.
„To mě přivádí na myšlenku… Jak jste mě vůbec našli?“ snažil se z toho vykroutit Olie. Loki se zhluboka nadechl a pokoušel se uklidnit. Nenápadně jsem na něj ukázal prstem, abych dal Oliemu odpověď.
„Pojď, štěně, ať si tu ten prasák klidně zůstane,“ řekl nakonec Loki a chytil mě za loket. Viděl jsem, jak se mu najednou zamotaly nohy a on spadl na podlahu.
„Loki!“ vykřikl jsem. Rychle jsem si k němu klekl a začal zkoumat, jestli dýchá. Naštěstí jenom spal. „Tys mi dal,“ zamumlal jsem. „Co s ním budem dělat?“ otočil jsem se n Olieho. Ten jen pokrčil rameny.
„Počkej, mám nápad! Můžu mu jít zařídit pokoj. Mám tady… kamarády.“ Úchylně se usmál a mně bylo všechno hnedka jasné.
„Tak fajn,“ souhlasil jsem. Jednu noc v bordelu snad přežiju. Kvůli Lokimu. Olie se svými „kamarádkami“ někam odešel. Mezitím jsem se snažil zvednout Lokiho, ale byl docela těžký. Po chvilce se Olie vrátil a řekl, že můžeme zůstat někde ve druhém patře.
„Dobře,“ přikývl jsem. Pomohl mi dostat Lokiho nahoru, a pak se vrátil za svou zábavou.
Uložil jsem Lokiho do postele a sedl si na její kraj. Natáhl jsem ruku k jeho obličeji a opatrně ho pohladil po tváři. Musel jsem se usmívat. Byl nádherný, dokonalý. Možná se tvářil jako drsňák, ale ve skutečnosti byl hodný a citlivý. Věděl jsem to. Jen se z nějakého důvodu bál svoje city ukázat.
Najednou mě dvě ruce stáhly dolů. Překvapeně jsem vykřikl.
„Myslel sis, že spím?“ ozval se pobaveně Loki a hned přitiskl své rty na ty mé. Po pár minutách jsem se odtáhl.
„Spal jsi,“ namítl jsem.
„To sice jo, ale cestou sem jste mě probudili,“ ušklíbl se.
„Pff, jsme tě tam měli nechat,“ odfrkl jsem si naoko uraženě.
„To bys mi přece neudělal,“ usmál se samolibě.
„Nějak moc si věříš.“
„Ne, právě tak akorát.“ Vykouzlil na své tváři krásný úsměv.
„Ty seš blbec,“ obvinil jsem ho.
„No dovol. Jsi upadl, ne?“ zasmál se.
„Pokud vím, tak to ty jsi upadl,“ oplatil jsem mu. Jeho úsměv se ještě rozšířil.
„Radši už mlč, štěně.“ Procítěně mě políbil. Přitiskl jsem se na něj ještě víc a všechno mu spokojeně oplácel. Olízl mi rty a trochu se zaculil.
„Co zas?“
„Nic,“ mrkl na mě. Pevně kolem mě semkl paže a s dlouhým výdechem si položil hlavu na polštář. Zavřel jsem oči a nasál jeho vůni. Cítil jsem se naprosto perfektně.
Poznal jsem změnu v Lokiho dýchání. „Eh, Loki?“ vypravil jsem ze sebe. Nereagoval. Usnul. Pokusil jsem se mu vykroutit, ale jeho ruce mě svíraly příliš pevně. Protočil jsem oči a povzdechl si. „Nemůžeš mi příště aspoň říct, když se budeš chystat spát?“ Nezbývalo mi nic jiného, než zůstat ležet na něm. Ale popravdě mi to ani trochu nevadilo.
Ráno jsem se probudil zároveň s Lokim. Nejdřív se tvářil trochu překvapeně, ale pak se usmál.
„Dobré ráno.“
„Ránko,“ broukl jsem. Měl jsem skvělou náladu. Za poslední dny jsem se poprvé vyspal doslova do růžova.
„Do Německa nemusíme,“ oznámil mi.
„Co?“
„No že se nemusíme stavovat v Německu. Naše čórka tam není.“
„Jak to víš?“ zeptal jsem se.
„Odin mi to řekl. Ve snu,“ vysvětlil.
„Aha,“ pokýval jsem hlavou.
„Dneska půjdem na Vyšehrad,“ pokračoval.
„Co to je?“
„To neznáš? Je to jedna z hlavních památek Prahy,“ mrkl na mě.
„Na to, že jsi původně nevěděl ani správnej název týhle země, toho víš nějak moc,“ zamračil jsem se. Loki se zasmál a vstal.
O půl hodiny později už jsme byli i s rozesmátým Oliem na cestě.
„Praha je prostě nádherný město,“ řekl zasněně.
„Radši ani nechci vědět, na co narážíš,“ zabručel Loki.
„Já myslím, že je to každýmu jasný,“ vložil jsem se do toho. Loki mě popadl za ruku a propletl si se mnou prsty. Huh? Snažil jsem se skrýt překvapení. Nečekal jsem to, ale přišlo mi to od něj milé. Viděl jsem, jak hodil po Oliem vítězný pohled a musel jsem se začít smát.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ach jaj, ten Bill je teda magor! 😀 Domáce zvieratko (keď to povedal, mala som chuť buchnúť sa do čela nad jeho zarytým popieraním 😀 Tvrdohlavec jeden :D). No Olieho okúzlenosť Prahou je rozhodne zaujímavá, tak ako tie jeho "kamarádky" 😀
A záver… romantické gesto chytenia za ruku, ale potom ten víťazný pohľad!
Holky, dnes ste zas pekne valili, som sa parádne zasmiala 😀
Vďaka za kapitolku a za to, že mi týmto príbehom vždy zlepšíte náladu. 🙂
Hah, naprosto zabijácký díl, díky moc za něj 😀 Česko x Čečensko, Olie a celkově všechny ty hlášky byly opravdu úžasné 😀 a mám takové neblahé tušení, že české silnice jsou opravdu tak slavné, jak popisujete 😀
a taky opravdu úžasná romantická část pro ty, kteří chtějí, aby se konečně stalo něco… zajímavého 😀 rozhodně mi to zvedlo náladu 🙂
Tak ty silnice me vazne dostaly 😀 😀 tak uprimne a pravdive xDteda, jsem moc rada, ze si Loki konecne uvedomuje, ze ma Toma rad 🙂 jen mam porad takove to ocekavani kdy na Toma neco vyskoci a bude ho to chtit zabit. Olie je dobytek xD ale aspon jim zajistil klidne pospani v – jiste velice pohodlne – posteli 🙂 a ten konec? Romantika hadr, rucicky zapletene a cesta na Vysehrad 😀 maji nade mnou naskok, ja tam nikdy nebyla 😀 diky za dalsi dilek 😉
Loki!, ty zoofile! Odkdy je Levi pes? Kazdopadne lepsi, nez aby byl hodne oblibena hracka 😀 :3 Co mas proti Cesku? o.O Fajne, jsme prtavy stat a mame za**srane (tohle vypipejte) 😀 hrbolaty silnice a mohli bychom do nich investovat, ALE! Neni se cemu divit! Nas byvaly prezidet mel rad vezne a tak je pustil + kradl pera a nas dnesni prezident je ozrala 😀 I tak… jestli ja te potkam! Tak si me neprej! 😀 Miluju Olivu :3 <3 Chytrej chlapik – nechal ty dva smrady samotne 😀 A zasel do bordelu za kamaradkama, coz je divne… vzdyt je gay! 😀 Moc dlouhy komentar… dam ho na dve casti 😀 vydrzte…
Tenhle díl byl tak krásně dlouhý! 🙂 Vlastně celkově mě dnešní díl úplně dostal a moc potěšil 🙂
Sice jsem prvně vybuchla smíchy, když se Loki přesvědčoval, že Tom je pro něj domácí mazlíček 😀 A pak ve finále, že je Tom pes 😀 😀 😀 Ale i tak mě to potěšilo, protože už i sám Loki si uvědomil, že má Toma raději než na začátku a těším se, až Tom zase o něco povýší 😛 😀
Tenhle díl byl opět nabitý hláškama 😀 České silnice 😀 😀 Tááák pravdivé! 😀 A jak si Oli zamiloval Prahu 😀 Nebo to Billovo ´Čečensko´ 😀 😀 😀
Takže opět holky děkuji za naprosto skvělý díl, který mi zlepšil náladu! 🙂
Plne souhlasim s Mischulkou! :3 Kazpopadne, smula Olivo 😛 hracka se pujcuje, ale pes níe! 😛 :3 Jen Lokiho stenatko! 😛 Dekuju za krasny dil a jako vzdy se budu tesit na dalsi! :3
Teda ty silnice to bylo hustý Bille ty blbečku já ti dam pejska srovnej si to v hlavě kapitolka byla paradna.
Jak už snad všichni zmínili – to o těch silnicích XD bohužel je to pravda no 😀