Shatters hope 12.

autor: Sayurii

BILL

Lord do mě hlavou šťouchnul a zaržál. Nezabíjí mě? Zdá se mi, že si chce spíš hrát. Nasucho jsem polknul a přemluvil se, že se k hřebci otočím čelem. Přede mnou stál menší, živý kůň, jenž ke mně zvědavě natahoval ušlechtilou hlavu a milýma hnědýma, obříma kukadlama na mě zíral. Opět mě jemně šťouchnul, tentokrát do ramene, čumákem. Pousmál jsem se. Měl jsem radost, že mě nesežral a připadal jsem si, jako bych právě zkrotil lva. Pohladil jsem Lorda něžně po hvězdě na čele.

„Vidíš, jaký jsi milouš. Bill je kámoš, a ne žrádlo.“ Zeširoka jsem se na plaváka usmál. Tlumeně zařechtal a kývnul hlavou, jako by souhlasil, jako by mi rozuměl. Jak je chytrý!

Podrbal jsem ho v hřívě a Lord přivřel oči.

„Líbí se ti to?“ Spokojeně odfrkl.

„Beru to, jakože jop.“ Zakřenil jsem se a sjel rukou na hřebcův krk, přes lopatku na dlouhý hřbet. Jak o něm může Kevin říkat, že je bestie? Nevěřím jeho slovům. Nedokázal by někoho jen tak zmrzačit. Na to je až moc velký miláček! Má opravdu příjemnou, jemňoučkou srst s kovovým, zlatým leskem. Je tak hedvábná, že bych si na něj lehnul, a byl schopný do pár minut usnout. Popošel jsem k němu z boku, abych se podíval na značku, kterou měl na místě, kam se dává sedlo. Pamatuju si, že mi Tom říkal, co to znamená, ale už si to nepamatuju. Něco o nějakém registru či co. Vždyť je to jedno. Přejel jsem opatrně po značce. Obával jsem se, že by to koni mohlo vadit. Plavák ke mně otočil dlouhý, štíhlý krk.

„Promiň, kámo, jen jsem si chtěl šáhnout.“ Omluvil jsem se s nevinným úsměvem. Na lidi zabírá, no nevím, jak na koně.

Najednou Lord odvrátil hlavu, napřímil uši a zavětřil.

„Copak?“ Pohladil jsem hřebce po vysokém kohoutku.

„Zešílel si?! Co si myslíš, že tady sakra děláš?“ Ozval se známý mužský hlas a kdosi přeskočil plot. Rychle přistoupil k Lordovi a za otěže ho ode mě odvedl dál. Mladík v opravdu dost volném oblečení s kšiltovkou na hlavě se na mě po chvíli podíval. Překvapeně a rozrušeně. Byl to Tom.

„Já jen-

„Vypadni.“ Odsekl nekompromisně ostře Tom a otočil se ke mně zády.

„Promiň.“ Sklopil jsem provinile hlavu. Neměl jsem v úmyslu ho naštvat. Rozhodně ne jeho. Mrzí mě to. Tom se otočil zpět s pohledem: „Ty jsi stále tady?“

„Mohl tě s přehledem zranit, ty idiote!“ Zvýšil na mě hlas. Já nejsem hysterka a choval bych se lhostejně, kdyby to nebyl Tom, koho jsem rozzuřil, jenže je to Tom. V jeho blízkosti se cítím divně a jinak než v blízkosti jiných, neznámých chlapů se chovám, takže se mi do očí samovolně začaly hrnout slzičky. Já nechci začít bulet, sakra! Tak zvláštně to bolí, když na mě křičí.

„Nezdál se mi nebezpečný.“ Zamumlal jsem omluvně stále s hlavou skloněnou k zemi.

„Jsi blázen nebo co?! Bál ses i hříbat, ale k Lordovi vlezeš do výběhu.“ Zakroutil nade mnou Tom hlavou, přičemž se ušklíbnul. „Hayley ti o něm nic neřekla? Jak zpacifikoval toho kluka?“

„Řekla, ale já tomu nevěřil. Chtěl jsem ho vidět zblízka.“ Zvednul jsem k němu hlavu a zadíval se mu do očí. Už neměl tak prázdný výraz ve tváři, teď se mi zdál překvapený a již míň naštvaný. Tom se uchechtl a s úšklebkem se zadíval na Lorda.

„Divím se, že tě taky nenapadl.“ Namítnul po chvíli. Hladil hřebce na dlouhém, vysoko nasazeném krku.

„Má mě rád.“ Uculil jsem se. Veškeré výčitky a zvláštní bolest ze mě opadaly, když se Tom nezlobí.

„To určitě. Jsi blázen a měls velký štěstí. Teď odsud padej, než tě sežere.“ Pousmál se na mě dredař. Oči mu na okamžíček zajiskřily. Naprosto jsem ztuhnul. Pootevřel jsem rty a nebyl schopný slova.

Je kurva nádhernej, když se usmívá. Ať už to byl jakkoli malý, letmý úsměv. A má krásný oči, když v nich něco je. A já jsem těžkej heterák a takhle o klucích nepřemýšlím, ale… sakra! Ten jeho úsměv… uhm. Haylinin úsměv se tomuhle nevyrovná. Je kurevská škoda, že se neusmívá častěji, avšak v takovém případě bych se do něj asi brzo zamiloval. Zatřepal jsem prudce hlavou, jako bych zaháněl veškeré stupidní myšlenky. Neměl bych o něm takhle přemýšlet, nejsem gay! Probral jsem se z transu a zabručel, že je Lord mazel. Přelezl jsem plot a pomalu se rozešel pryč, přede mnou se stále objevoval jeho úsměv a oči, v kterých bych se mohl utopit, kdybych se nesebral.

„Asi takovej jako já, takže radši utíkej!“ Zvolal na mě ještě Tom. Pousmál jsem se a zašel do skladu, kde se Hayley cpala dalším banánem a… flirtovala s Kevinem. Já to věděl! Pečou spolu!

„Zdravíčko.“ Brouknul jsem a culil se jako sluníčko na hnoji.

„Jé Billy, tys tady chyběl. Simone už dojezdila. Čekali jsme jen na tebe. Kde jsi byl?“ Spustila Hayley a vstala z nějaké bedny, na které v tureckém sedu dosud lichotila Kevinovi a obdivovala jeho svalnatou paži.

„Nikde.“ Vyhrkl jsem okamžitě. Jak nenápadné. Asi jako sysel v moři. Hayley s podezíravým pohledem přehlédla mou reakci.

„Kevin bude tak milý, že nás hodí autem k nám domů.“ Oznámila mi s úsměvem a oprášila si zadek. Vsadím boty – opět – že by to Kevin nejradši udělal sám.

„Uh-huh.“ Kývnul jsem jen. Když na ně dva tak čučím… hodili by se k sobě, smradi. Zahihňal jsem se a následoval ty hrdličky na parkoviště. Jééj, tak daleko to je.

Oběda u Haddenových, kde byla jen Hayley, jelikož Karen odjela do práce, se Tom nezúčastnil, vlastně ani já ne. Myšlenkami jsem byl kdesi na farmě a před sebou stále viděl ten krásnej úsměv. Cítil jsem tu bolest, která se mnou pomaličku rozlívala, když si na mě Tom pár tyranských minut vybíjel vztek. Všechno mě v tu chvíli mrzelo, snad i to, že dýchám. Jednu chvíli se mi chtělo dokonce brečet. To se mi ještě nestalo. Jak mi mohlo tolik ubližovat, že na mě křičel? Asi jsem ho měl vážně hodně rád, když jsem ležel v kómatu. Nedivím se, jestli ano. Je krásnej. Vždyť jsem ho tehdy ani neviděl, ty pitomečku! K čertu s tím! Já nejsem gay, mám rád normální baby s prsama, zadkem a dlouhýma nohama, takže smůla. Pro koho ale? Hmm… nejspíš pro mě, když je Tom takový kus. Zahihňal jsem se. …Magore! Co je to se mnou? Zakňučel jsem, čehož si všimly dvě moje krásné společnice… moje matinka a Hayley. Uculil jsem se a nekomentoval svoje vyjadřování čirého zoufalství.

Zaznamenal jsem, že Hayley dobře vaří. Naprosto božsky oproti mým kuchyňským dovednostem. Moje děti budou vyrůstat na vajíčkách a nudlových polívkách ze sáčku. Zrovna jsme se bavili o tom, že bychom si s Hayley někdy zahráli spolu na klavír, když jsme z obýváku uslyšeli, jak se otevřely vchodové dveře a zakrátko zabouchly.

„Tom.“ Vydechla Hayley a lhostejně pokračovala v debatě, ale mně se rozbušilo srdce, jen co jsem slyšel jeho jméno. Co dokáže jeden pěknej klučičí úsměv. Ach jo. Bude mi takhle splašeně bít asi ještě dlouho, jelikož Hayley nás psíma kukadlama překecala, abychom tu zůstali se Simone do stmívání, takže pobyt u Haddenovic famílie potrvá s ohledem na to, že je léto, nějakou tu dobu. Bude mi takhle z něho jebat celý den?

Hayley náhle odběhla kamsi za roh obřího obýváku, tuším, že za Tomem, jako by si na něco důležitého vzpomněla. Všechny místnosti tu byly obří. Moderně zařízené, barevně sladěné a útulné, tady bych si nestěžoval.

TOM

Jen co přijdu, začne mě sestra otravovat, ať se najím, že si nemůžu píchnout na lačno… bla, bla, bla. Mohla by pochopit, že zkrátka nemám hlad. Nakonec jsem jí však poslechl, nebudu se s ní zase hádat, ne kvůli takové blbosti. Ale když zavolala Billa, naštvala mě. Pootevřel jsem rty a zdvihnul obočí. Co sakra dělá?!

„Co to znamená?“ Zeptal jsem se zatím s klidem, i když na to jsem se musel hodně ovládat.

„Nic, jen si něco ověřím.“

„Neblbni.“ Zaprosil jsem ji zcela vážně. Nevím, co se chystá udělat, ale nelíbí se mi to už teď. Když se vynořil Bill, nasucho jsem polknul. Co má ten fracek Hayley v plánu? Bill se na mě letmo podíval a pak se obrátil k sestře a vyzvídal, proč ho volala. To by mě taky zajímalo.

„Hačni si.“ Přikázala Billovi a mně podala talíř s jídlem. To ho sem zavolala, aby se podíval, jak jdu žrát? No tak fajn. Bill udělal, co mu Hayley řekla, jako poslušný beránek.

„Hayley? Podáš mi pls tatarku?“

„Na co, prosím tě?“ Zeptala se sestra, ale něco z lednice vytáhla. Na co asi?

„Co to je?“ Podivil jsem se, když jsem si od ní převzal flašku s divným uzávěrem a ještě divnějším obsahem.

„Tatarka, drahoušku.“ Zakřenila se na mě krátce Hayley a sedla si k nám ke stolu. Fájn…

„Jak se to z toho jako vytahuje?“

„Musíš to zmáčknout.“ Poradil mi Bill mile. „Tady.“ Dodal a ukázal mi kde.

Hmm… zmáčknout říká…

Stisknul jsem tu nádobu v ruce, pak se to seběhlo tak rychle. Já jsem nechtěl.

Stisknul jsem tedy tu prapodivnou nádobu a polovina jejího obsahu doslova vystříkla na Billovu šedou halenku.

„No do prdele.“ Zanadával jsem. Bill se lekl, okamžitě si prudce stoupnul ze židle a pootevřel rty.

„Soráč, to sem nechtěl.“ Namítnul jsem zakrátko. Nastalo ticho, pak se na mě Bill podíval, ale nedokázal jsem vyčíst, jestli je naštvaný. Rozešel se kamsi pryč, přičemž na něj Hayley zavolala, že koupelna je v prvním patře, třetí dveře. To mu je na moc, když se kohoutek rozbil a… stříká vodu všude kolem.

„O to ti šlo?“ Zeptal jsem se rejpavě, ale Hayley nereagovala, jako by na něco čekala. Kývla ke schodišti. Dobře, chápu, můžu za to já a měl bych mu pomoct. Protočil jsem panenkami a líným tempem se vydal po schodech do koupelny. Zasraná tatarka!

Zaklepal jsem na dveře a bez čekání na jakoukoli reakci vešel do místnosti. Bill stál u umyvadla a sundával si špinavou halenku, na které se utvořil obří flek. Humus. Když si svršek svléknul, jen v džínech začal skvrnu zkoumat. Pootevřel jsem rty. Ač jsem nechtěl, oči se mi přilepily na jeho ploché, lehce opálené tělo. Překvapivě je doopravdy kluk. Přesvědčila mě o tom jeho hruď. Naklonil jsem hlavu na stranu, zkřížil jsem ruce na břiše a opřel se o futra. Bill si pohrával s barevnou, malou kuličkou, který měl zřejmě v jazyku. Nejspíš si ani nepovšiml mého příchodu, tak jsem ho nerušeně sledoval. Každičký pohyb, každičký centimetr jeho tváře. Jeho velké čokoládové oči, černé husté řasy, havraní dlouhé, rovné vlasy spadající na nahá, štíhlá ramena, malý nos… načervenalé rty. Je o tolik krásnější, než jak si ho pamatuju, takže ksakru dost, jelikož už tehdy byl hezoučký. Kurva s tím!

Nemohl jsem z něj spustit oči, a pak pustil ten rozbitý kohoutek. S úšklebkem jsem sledoval, jak se opět leknul a než se vzpamatoval, voda ho stihla pořádně zmáčet. „Scheiße!“ Křikl. S povytaženým obočím se na mě podíval. „Věděl si to?!“ Prsknul po mně. Co je na mě zlej? Ušklíbnul jsem se.

„Neptal si se.“ Pokrčil jsem rameny a přešel po místnosti, sednout si na pračku.

„Tu tuniku mi vypereš.“ Syknul nekompromisně. Zlobí se? To je pěkné. „Pitomečku.“ Nadal mi mírněji.

„Já jsem nechtěl.“ Namítnul jsem jako omluvu a Bill to tak přijal. „Ručník je v tý skříňce pod umyvadlem.“ Dodal jsem a ukázal za něj.

„Kují.“ Zamumlal, když se pro jednu osušku sehnul.

Jakmile se otočil a usušil, všimnul jsem si tetování na jeho podbříšku. Byla to menší pěticípá hvězdička obklopená dvěma dalšími, většími hvězdami. Pěkné.

„Má to nějaký význam?“ Chtěl jsem vědět, přičemž jsem kývnul k Billovu podbřišku.

„Nemá.“ Odpověděl. Seskočil jsem z pračky a přiblížil se k němu.

„Bolelo to?“ Vyzvídal jsem dál. Jsem nějak moc přítulnej a nemůžu si pomoct. Ksakru! Ten alkohol stále působí. Neměl jsem se Sebastianem pít! Navíc, když jsem ho kdysi… ne. Není nádhernej a já nejsem kretén.

„Celkem jo.“ Vydechl.

„Bolelo by to, kdybych se toho dotknul?“ Jen nepatrně zakroutil hlavičkou. Natáhnul jsem k hvězdě pomalu ruku a jemně po ní konečky prstů přejel. Srdce se mi rozbušilo rychleji. Má svůj význam, je to takové malé afrodisiakum. Zvednul jsem pohled k Billovi, ten pootevřel rty a trhavě se nadechl. „Jsi naštvaný?“ Šeptnul jsem. Znovu zakroutil hlavou. Chvíli jsem pozoroval jeho dokonalou tvář anděla, až jsem se radši odtáhnul.

autor: Sayurii