autor: Dietřisko & Kentaur
Ve víru vzpomínek
Bill
Klopýtl jsem dopředu.
„Andy?“ zopakoval jsem. Postava se přiblížila k naší skupince a já spatřil tvář, kterou jsem kdysi znal lépe než svou vlastní. Nyní jsem ji však nepoznával. Tmavé oči byly chladné a krásná ústa zkroucená v úšklebku.
„Ahoj, Loki. Dlouho jsme se neviděli.“
„Co se to tady děje?“ vyhrkl Olie.
„Je to jeden z temných mágů, co se snaží prolomit čarodějovu ochranu,“ ozval se Duffy. „Tohle nezvládnu,“ zamumlal a zmizel.
„Takže nás v tom nechal?“ otočil se Levi tím směrem, kde předtím Shinigami stál.
„Omlouvám se, ale opravdu vás nemůžu pustit dál,“ řekl Andy posměšně.
„Proč?“ zašeptal jsem.
„Protože mi to můj pán nařídil.“ Usmál se a odhodil si vlasy z obličeje.
„Ne… Já myslím, proč tohle děláš?“
„Protože chci,“ pokrčil rameny.
„Co myslíš, že by tomu řekl Mitsuki?“ zeptal jsem se tiše. V tu chvíli mě nadzvedla nějaká tlaková vlna a praštila mnou o strom.
„Jak se opovažuješ vyslovit jeho jméno?!“ řekl mrazivě Andy. Slyšel jsem Leviho a Olieho, jak volají mé jméno. „Vrahu,“ zasyčel Andy.
Flashback
Vyšel jsem z chrámu. Třásl jsem se po celém těle. Zamířil jsem k portálu, který mi zařídil můj učitel. Všechno se to stalo v Německu – tam jsem se potřeboval dostat. Byl jsem trochu nervózní – portálem jsem cestoval zatím jen cvičně.
Všechno se mi podařilo a já se ocitl ve vesnici, kde jsem se narodil a prožil sedm let.
Dokážu to… Pomstím smrt svých rodičů.
Podíval jsem se na oblohu. Černé mraky vypadaly divně – točily se dokola a připomínaly jakýsi vír.
„Bille!“ ozvalo se za mnou. Polekaně jsem se otočil.
„Mistře!“
„Běž zpátky!“
„Ne,“ zavrhl jsem rázně. „Dokážu to!“ Spíš jsem ucítil, než uslyšel nějaký pohyb za svými zády. Ani jsem se nestihl otočit a obklopila mě temnota.
Když jsem se probudil, všechno kolem mě hořelo.
„Mistře…?“ zavolal jsem váhavě. „Mistře!“ Chvíli jsem běhal mezi troskami a volal Mitsukiho. Nedostal jsem žádnou odpověď.
Byl jsem sám.
Andy měl pravdu. Byla to moje vina. Klekl si vedle mě.
„Ale stejně jsem tě nikdy nepřestal milovat, Loki,“ zašeptal. „Proč ses přidal na tu špatnou stranu?“
„Ne, Andy, ty ses přidal na špatnou stranu.“
„Nechápu to… zrovna ty jsi zastáncem dobra?“
„No, ani ne…“ zamumlal jsem.
„Pojď se mnou,“ vydechl. Odstrčil jsem ho.
„To nejde.“
„Copak ty už mě nemáš rád?“ Veškerý chlad z jeho očí zmizel a vystřídal ho smutek. Sevřelo se mi srdce.
„Je to už moc dlouho…“ Polkl jsem. Opatrně chytil můj obličej do dlaní.
„Vzpomínáš si, jak jsem ti řekl, že tě mám rád?“ Usmál se.
Samozřejmě… Jak bych na to mohl zapomenout?
„Hej, Loki… Taky se tak nudíš?“
„Jo. Nejradši bych se někam ztratil.“ Podpíral jsem si hlavu a nepřítomným pohledem sledoval učitele, jak se snaží vysvětlit něco, co stejně nechápu.
„Tak půjdeme,“ mrknul Andy a už se zvedal. Vyplížili jsme se ze třídy.
„Kam jdeme?“ otočil jsem se na svého kamaráda.
„Hmm… Uvidíš.“ Andy mě vedl ke kraji malé plochy, kterou vytvořil vrchol hory. Chtěl jsem se zeptat, co tu budeme dělat, když vtom jsem spatřil to, co mi chtěl ukázat. Viděl jsem rozlehlou krajinu, nijak nezničenou. Hory v dálce se dotýkaly modré oblohy. Byl jasný den a vál jemný vítr.
„Co tomu říkáš?“ zeptal se Andy tiše.
„Je to… úžasný,“ vydechl jsem. „Úplně by se mi chtělo vznést do vzduchu a letět někam pryč,“ přiznal jsem po chvíli. Andy mi obtočil ruku kolem pasu. Jen jsme tak chvíli stáli, užívali si výhledu i jeden druhého.
„Loki?“
„Hm?“ Chytil mě za tvář a něžně ji pootočil k sobě.
„Miluju tě.“ Překvapeně jsem zamrkal.
„Va… Vážně?“
„Jasně,“ usmál se.
„Já…“ Trochu jsem zrudnul. Na nic takového jsem nebyl připravený. Moje reakce mi trochu kazila image rebela. „…tebe taky…“ Sklopil jsem pohled. Byl jsem do něj zamilovaný už hodně dlouho, ale neodvážil bych se mu to říct. Jeho úsměv se rozšířil, naklonil se ke mně a zlehka přitiskl své rty na mé.
Na chvíli jsem si myslel, že je všechno jako dřív. Pak mi ale došlo, v jaké situaci se nacházíme. Andyho štíhlé prsty sklouzly z mého obličeje a obmotaly se mi kolem krku. Stisknul, ale viděl jsem lítost v jeho očích. Zas tak ztracený není… pomyslel jsem si nadějně. Chytil jsem ho za zápěstí a pokusil se jeho ruce strhnout. Jeho pohled potemněl a on stiskl pevněji. Pomalu jsem se začínal dusit.
„Tak a dost,“ zvalo se za námi. Andy se zatvářil trochu překvapeně, když dostal pánví po hlavě. Ale jen na chvíli. Prudce vstal a srazil Olieho nějakým černým plamenem.
Černá magie… Jasně. Mohlo mi to být jasné.
„Vždyť je to zakázaný,“ zašeptal jsem.
„Neboj,“ usmál se Andy. „Kdyby to bylo tak zakázaný, tak to není tak lehce přístupný.“
„Já se nebojím,“ odfrkl jsem si.
„Jasně,“ zasmál se a něžně se dotkl mé tváře. Vešli jsme do studovny, kde jako vždy nikdo nebyl. Andy položil hromadu starých knih na stůl. Nedočkavě jsme je otevřeli.
Celý den jsme zkoumali zakázané techniky černé magie. K večeru jsme si dali pauzu.
„Teď konečně můžeme být nejlepší,“ vydechl Andy.
„Ty už jsi nejlepší,“ odporoval jsem. Byla to pravda. Dařilo se mu úplně všechno. Vždycky jsem chtěl být jako on a byl jsem moc šťastný, že má rád zrovna mě.
„Kecko,“ zamumlal s úsměvem a zlehka mě políbil na tvář.
Takže to opravdu používá… Byla to ctižádost, co ho k tomu dohnalo?
Sledoval jsem, jak se Olie zhroutil k zemi. S námahou jsem se vyhrabal na nohy. Nemělo cenu se zabývat minulostí – musel jsem ho zastavit. V dlaních se mi rozhořely plameny. Zvedl jsem je a chystal se s Andym bojovat, ale nedokázal jsem to.
„Je mi to líto, Loki, ale když se ke mně nechceš přidat, musím se tě zbavit.“ Novou tlakovou vlnou mě odmrštil na to samé místo, co předtím, tentokrát však s mnohem větší silou. Zatmělo se mi před očima. Matně jsem vnímal, jak se Levi rozběhl a mával svítícím Grammem.
„Ne…“ zašeptal jsem. „Andy… Ne!“
Andy se na mě překvapeně otočil. Pak chytil Leviho za zápěstí a zkroutil mu ruku.
„Vypadá to, že ti na něm záleží, Loki… Já žárlím.“ Položil mu ruku na hrudník a něco zašeptal. Levi se bezvládně zhroutil k zemi.
„Ne…“ snažil jsem se připlazit blíž.
„Dneska tě nechám žít.“ Zvedl jsem hlavu. Andy stál zády ke mně. „Ale až se příště potkáme…“ Vzal Olieho a zmizel. O to jsem se teď nestaral. Konečně jsem se doplazil až k Levimu.
„Vzbuď se… Prosím…“ Chytil jsem ho za ramena a jemně s ním zatřásl. „Levi… No tak…“ Vyhrnul jsem mu tričko. Na hrudi měl obrovskou černou skvrnu, která se pomalu rozrůstala. „Bože…“ vydechl jsem. Mimoděk jsem si vzpomněl na věštbu kartářky, o které mi říkal. Blbost, zavrhl jsem to hned. „Nenechám tě umřít, slyšíš?!“
Ztěžka jsem vstal a vzal ho do náruče. Udělal jsem pár váhavých kroků směrem k vrcholu hory. Jestli je to, co říkal ten Shinigami, pravda… Jiná možnost není… Ale… S námahou jsem stoupal nahoru. Štvalo mě, že jdu tak hrozně pomalu – každou vteřinou z Leviho těla vyprchával život.
Konečně jsem doklopýtal až na vrchol hory. Tam jsem klesl na kolena. Chrám, ve kterém jsem vyrůstal, vypadal tak opuštěnĕ… Moje poslední naděje byla pryč. Shinigami se musel splést.
„Vím, že jsem udělal spoustu špatných věcí a měl bych nést vinu… Ale… Teď prosím… Ne za sebe, ale za někoho, na kom mi záleží… Prosím…“ Zavřel jsem oči. „Mistře…“ Dál už byla jen tma.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
No pani… doufam, ze nenechate Toma umrit :-\ snad bude mit Loki moznost mu rict, ze ho miluje 🙂 ale Andy je pekny smejd, asi si s nim jeste uziji. Dekuji za dil 🙂
Přesně tak Olivo! Já tě miluju! Mrdnout pánví po hlavě toho pošuka, který leze Levimu do zelí bylo to nejlepší, co si za celou dobu, kterou tady prudíš udělal. 😀 Ale jako to, jak tě pak ten černej mág Andy srazil, to už opravdu jako přehnal. To je vážně vrchol. Ale je pravda, že Loki na něj musí mít pěkné vzpomínky, proto by mě zajímalo, co se mezi nimi stalo, že se opustili. To vlastně až tak nevadí, alespoň je místo pro Leviho :D. JENOM PRO LEVIHO, ANDY!!! A sakra, co sakra, sakriš, ksakru… kurňa co ten konec?! Sákra, Levi nesmí umřít! A já vím, že se to nehodí, ale já zkrátka musím :D…. LOKI MILUJE LEVIHO, LOKI MILUJE LEVIHO… TÁDARÁRÁRÁRÁRÁRÁRÁ …. miluje ho já to vím a vím to, protože já vím všecko a taky vím, že Levi nesmí umřít! Zabijete ho, mluvím k vám darhé autorky!, zabijete Leviho a já přísahám, že (počkejte, chce s emi na WC)……..
Jsem zpáátky! 😀 Takže, kde jsme to skončili…? Jop, už vím…, jestli necháte zemřít Leviho, tak přísahám, že…, že vůbec zatím netuším, co udělám, ale až na to dojde, tak na to přijdu! Takže, bacha na Sayurii Chiyo Lee…, toť moje celé krycí jméno, nesmějte se! 😀 Mimochodem, moc krásná povídka, nádhernej díl, těším se na další a doufám, že se dočkáme od Lokiho těch dvou slůvek, který budou patřit Levimu :3 A ANDY TY ŠMEJDE NELEZ SEM UŽ!!! Děkuju za díl :3 <3
Sice v špatnou dobu si Loki konečně uvědomil že mu na Levim záleží.
To malo akože čo znamenať?! Andy sa teda pekne vyfarbil – i keď sčasti som tušila, že by také niečo mohlo byť možné. Som strašne zvedavá na všetky okolnosti minulosti a prečo volal Andy Lokiho vrahom. Teda, ako viem, si domyslieť prečo, ale chcem vedieť pravdu, ako to vtedy naozaj bolo.
Olie sa zas snažil s tou svojou panvičkou 😀 to bolo super, ale veľmi mu to nepomohlo.. a teraz ho Andy ešte aj uniesol. Rozhodne som zvedavá na ďalšie stretnutie Lokiho a Andyho.
A teraz to najdôležitejšie! Ten záver! Ste sa pomiatli?! 😀 akože som rada, že si konečne Loki uvedomil, že mu na Levim záleží, ale neopovážte sa nechať Leviho zomrieť, inak si vás nájdem!!! (aj keď netuším, kde bývate, ale to by sa vyriešilo potom 😀 :D)
Takže rozhodne vďaka za časť a som vážne zvedavá, ako to bude ďalej pokračovať.
Tak Olie si u mě dnes maličko zlepšil reputaci tou svou akcí s pánvičkou. Ale Andy se mi vúbec nelíbí a za to, co provedl Levimu už vůbec ne! Doufám, že ho Loki zachrání!
Děkuji za další díl, kdy se Billova minulost pomaloučku odrývá 🙂 Sice toho ještě nevím moc a jenom čekám na další střípky, které by mi ty kousíčky slepily k sobě, ale jsem ráda za každý flashback. Zajímá mě, co se stalo, co se stalo konekrétně Billovi a tak…
Andy je…hrozný! :-/ I když je pravda, že jednu dobu s ním Bill asi prožil hezké období, to co je z něj těď, ale hezké není vůbec.
A hlavně! Prosím! Ať se Levimu nic nestane! Nesmí umřít, obzvláště ne teď, když si Loki uvědomil, jak mu na něm záleží!
Úžasně božsky dokonalý díl, jak jinak 😀 A ty části Lokiho minulosti jsou zajímavější a zajímavější 🙂 Jak tak koukám, nejspíš mám zase trochu jiný názor než všichni ostatní, protože mi Andy vlastně ani tak moc nevadí… A jako poslední věc, kterou bych chtěla říct – chudinka Olie! On si něco takovýho nezaslouží a jestli mu něco uděláte, zvednu se a dokopu vás k tomu, aby jste napsaly pokračování, kde ho oživíte. (Jo, a taky by to mohl přežít Levi, jelikož nechci, aby tahle povídka skončila tak brzy.)