autor: Muckátko :o*
Ahojte všichni,
tento díl mě stál mnoho sil. Popsat na 3 strany jednu věc je, řekla bych, slušný výkon. Určitě po přečtení dílu pochopíte a doufám také náležitě oceníte. 😀
Muckátko:o*
Blíž než kdy dřív
Nejnáročnější den v týdnu vzal za své. Tom se vrátil ze školy úplně zbitý, vyšťavený a bez trošky energie. Doufal, že přijde domů, kde jej přivítá výborná večeře alespoň o deseti chodech, a Bill, který bude vyprávět nějaké vymyšlené příběhy, při kterých Tom okamžitě usne.
Jaké nepříjemné překvapení jej čekalo, když vešel do chodby, s námahou skopl boty k botníku a celým domem se neslo šílené ticho a hlavně žádná vůně jídla. Nikde žádný vzkaz a pohled do lednice byl přímo žalostný. Nebylo statisticky možné, aby lednici vyjedl Tom sám. Takový žrout nebyl. Nebo ano?
V každém případě mrzutě přibouchl ledničku a táhnouc za sebou batoh, se doplahočil do svého pokoje, kde odhodil přebytečné věci a okamžitě zaplul do koupelny. Příjemně teplá voda jej téměř uklimbala ke spánku. Mátožně se celý osušil a hodil na sebe věci na spaní, ačkoli ještě nebylo tak pozdě, aby musel po domě pobíhat v pyžamu.
V pokoji strčil do dveří a padl zády na postel. Rozplácl se jako žába a během chvíle se ocitl někde na hranici spánku. Byl tak unavený, že nemohl ani pořádně usnout. Nacházel se ve stavu, kdy nespal, ale ani pořádně nevnímal okolí.
Neslyšel přijíždět rodinné auto, klíče v zámku, hlasy rodičů a Billa, ani Billovo lehké dupání po schodech a jeho následný vstup do pokoje.
„Ahoj To-.“ Bill se včas zarazil ve svém velkolepém uvítání, když našel polomrtvého Toma na posteli. Vylezl na postel a usmál se, když se Tom pohnul, jak zaregistroval druhé tělo blízko toho svého. „Tomi?“ špitl Bill opatrně.
„Hmmm?“ ozvalo se.
„Ahoj!“ posadil se Bill co nejblíže k Tomovi.
„Už jste tady?“ zamumlal Tom.
„Jo.“
„Myslel jsem, že tu umřu o samotě,“ postěžoval si Tom.
„Umíráš?“ vykulil Bill oči.
„Jo, únavou,“ přikývl Tom.
„Přivezli jsme pizzu. Donesl bych ti ji sem, ale Simone by zase řekla, abys nebyl líný sejít dolů,“ posmutněl Bill.
„Dej mi pět minut na turbo regeneraci a zvládnu to,“ dušoval se Tom. „Kde jste vůbec byli?“
„Nakoupit. V lednici toho moc nezůstalo,“ dopověděl Bill.
„Nezůstalo tam nic. Kontroloval jsem to hned po příchodu.“ Bill se zasmál.
„Přesně tohle říkala Simone, že uděláš,“ ušklíbl se. Tom konečně pootevřel oči a zadíval se na Billa.
„Co to máš na hlavě?“
„Čepici. Koupil mi ji Gordon,“ zavrtěl se Bill.
„A co přivezl táta kromě jídla mně, když tobě koupil čepici?“ zajímal se Tom.
„Uhm… no… mě?“ pousmál se Bill nervózně.
„A co budu dělat s tebou? Tebe nikam nosit nemůžu,“ čertil se Tom na oko rozzlobeně.
„Tak to zabolelo,“ urazil se Bill rádoby. Hrál Tomovu hru.
„Dělal jsem si legraci. Chceš něco říct?“
„Chci,“ přikývl Bill.
„Jestli tobě táta koupil čepici a mně opravdu přivezl tebe, pak jsem dostal hezčí dárek než ty,“ vyplázl na Billa jazyk a znovu jej dojmul.
Bill se na Toma stydlivě usmál a pohladil jej po ruce. Zavrtěl se na matraci a skočil k Tomovi.
„Och! Tak já ti řeknu něco tak pěkného a ty mi vrazíš loket pod žebra?“ zaúpěl a zaklonil hlavu.
„Promiň, Tomi. Spadl jsem, protože mi podjela ruka,“ vysvětlil Bill. Tom zafuněl, promnul si bolavé místo a vrátil hlavu ze záklonu do vzpřímené polohy. Zamrkal, když se Billův obličej objevil příliš blízko u toho jeho. Cítil jeho dech na svých rtech a špičky jejich nosů se o sebe na sekundu dokonce i otřely. Čekal, že z celé situace bude spíše vykolejený Bill, ale nakonec to vypadalo, že ten, kdo byl mimo, byl Tom. Těkal očima po Billově tváři a na sucho polykal. Jeho rty byly tak blízko, a přitom tak daleko. Jeho žaludek se zkroutil, když si uvědomil, co cítí. Cítil touhu Billa políbit, a to bylo špatné.
Čím více Tom utíkal pohledem k Billovým ústům, tím rychleji Bill začínal dýchat, ale tentokrát to nebylo ze strachu. Jeho hrudník se stahoval z úplně jiného důvodu a Tom to nějakým způsobem vycítil. Věděl, že Bill nemá strach. Naopak. Vypadal, že čeká, co se stane.
Něco v Billových očích jej dokonce přimělo si myslet, že to Bill plánoval, že chtěl vědět, co se stane. A Bill se zdál být neústupný. Jako by Tomovi oznamoval, že on nebude ten, kdo udělá první krok. Ani dopředu, aby jej políbil, ani vzad, aby utekl. Jenže… nebude to ani Tom.
„Kluci? Ta pizza nemá nožičky, aby vyběhla po schodech za vámi! Pojďte jíst, než to bude studené!“ zavolala Simone do patra a oba chlapci se od sebe navzájem odtáhli. Bublina kolem nich jako by praskla a všechno se zdálo být zase normální.
„Zamlouvám si tu sýrovou,“ řekl Bill rychle.
„To se ještě uvidí!“ vrátil mu Tom a hnal se ke stolu, nabitý podivnou energií. Jak se před tím cítil unavený, teď by mohl běžet maraton.
„Čau!“ pozdravil Tom rodiče a zasedl ke stolu.
„Ahoj. Ty už jsi v pyžamu? Je sedm,“ zkontrolovala Simone čas na svých hodinkách.
„Jo byl jsem totálně unavený.“
„Vypadáš celkem čile.“
„Trochu jsem si zdřímnul.“
„Dobře dobře. Tady je sýrová, šunková a tady zeleninová,“ otevřela Simone všechny krabice.
„Sýrová a zeleninová je pro mě a pro Billa na půl a vy máte na půl šunkovou. Dobrou chuť!“ zazpíval Tom a velitelsky přidělil jídlo všem u stolu.
„Co když budu chtít kousek sýrové?“ zeptal se Gordon.
„Pak budeš asi muset Billovi koupit další čepici, aby ti kousek obětoval,“ pronesl Tom s nezájmem a zakousl se do té křupavé dobrůtky.
„Ahaa, takže pán žárlí,“ zasmál se Gordon.
„Ani náhodou. Mně jste dovezli něco daleko lepšího!“ pronesl Tom a periferně viděl, jak se Bill usmál.
„A co to bylo?“
„No pizza přece!“ zvolal Tom a Bill vedle něj se zakuckal. Tak tohle nečekal. Nahoře měl Tom radost z něčeho úplně jiného.
„Tebe člověk utáhne na kus žvance zkrátka vždycky!“ odfrkl si Gordon a natáhl se pro trojúhelníček šunkové pizzy. Tom se usmál a povzbudivě na Billa mrkl, aby mu němě sdělil, že tahle odpověď byla pro rodiče. Pravdivou odpověď dostal Bill v jeho pokoji.
Díky této rychlé večeři byl i úklid po ní velice rychlý. Krabice se rozložily a vyhodily a umýt bylo potřeba jen sklenice od džusu. Nádobí se ujala Simone a ujistila všechny, že ty 4 skleničky zvládne umýt i bez další pomoci. Gordon tedy zalezl do obýváku, Bill se ztratil v koupelně a Tom se vrátil do pokoje. Myslel si, že půjde hned spát, ale ta chvilka, kdy uvolněně ležel na posteli a na chvíli se možná ztratil ve spánku, mu celkem pomohla. Stále byl ospalý, ale dokázal se udržet vzhůru. Kdyby šel spát teď, vzbudil by se kolem 3. ráno a už by neusnul.
Jeho srdce z ničeho nic vynechalo úder, když zaznamenal rychlé symbolické ťuknutí na otevřené dveře a Billa mezi nimi.
„Já-já… můžu dál?“ zeptal se Bill ostýchavě a přešlapoval na prahu.
„Uhm jasně!“ kývl Tom a napřímil se. Doteď seděl shrbený na posteli v tureckém sedu, promazávajíc staré zprávy v mobilu, které jen zbytečně zabíraly místo. Pobolíval jej žaludek, když viděl, jak Bill vchází do pokoje, zavírá za sebou dveře a za co by Tom zrovna ruku do ohně nedával, byl fakt, že možná i slyšel téměř neslyšné otočení klíče a cvaknutí zámku.
Bill se pomalu otočil tváří zpět k Tomovi a nervózně se usmál, když rozvážnými kroky došel k posteli, vylezl na matraci a posadil se naproti Tomovi. Zkřížil nohy do tureckého sedu a dovolil svým kolenům, aby se dotkly těch Tomových. Na chvíli sklopil hlavu do klína, hrajíc si s nohavicemi od pyžamových kalhot. Vypadal, že přemýšlí, co říct, ačkoli Bill ve skutečnosti nezamýšlel cokoli říkat. Jen si přál, aby ani Tom nemluvil. Zeptal by se, co se děje, a Bill by mu nemohl odpovědět, protože sám odpověď na tuto otázku neznal.
Mohl jen říct, co se dělo v něm. Hučelo mu v hlavě, hořely mu tváře, jeho srdce zevnitř klepalo do hrudníku, bolel jej žaludek a něco jej šimralo v podbřišku.
Tom natáhl ruku, přiložil ji k Billově tváři a pomalu zvedl jeho obličej k tomu svému. I když se zdálo, že Bill pohledem znovu neuteče do svého klína, Tom svoji ruku nespouštěl. Hladil Billa od spánku k čelisti jako už nespočetněkrát předtím, a přesto oba cítili něco, co při tomto dotyku nikdy předtím. Bill měl pocit, jako by se Tom dotýkal jeho duše, a Tom z toho spojení cítil tolik intimnosti, až měl chuť se sám sobě zasmát, jak smýšlel nad tímto nevinným dotykem. Jenže on nevinný nebyl. Už ne.
Bill napodobil Tomovo počínání a dlaní se seznámil s Tomovým líčkem. Hleděli si do očí, hladili se po tvářích a mlčeli. Tak usilovně, že slova uvnitř jejich mozku přímo křičela, aby byla vyřčena, jenže cestou do úst by se ztratila a ani jeden by nevěděl, co říct. Slova nemohla ani v nejmenším popsat ten okamžik, který se odehrával na Tomově posteli.
Tom by nikdy nevěřil, že to bude on, kdo se dotkne Billových rtů. Někde v tom nejčernějším koutě své mysli možná přemýšlel, jaké by to bylo, ale vždycky to byl Bill, kdo to začal. Ne Tom. Ten jen zopakoval to, co udělal Bill.
Realita byla jiná. Přejížděl palcem po Billových jemných rtech, obkresloval jejich konturu, lehkým zatlačením testoval jejich měkkost. Dotýkat se Billových rtů bylo jako bořit obličej do jemného bříška nadýchaného polštáře. Sledoval, jak růžová tkáň následuje pohyby palce, když zatlačil a zatáhl, aby se vrátila do své původní polohy, když palec zmizel, aby mohl stejný pohyb zopakovat, jen v opačném směru. Zleva doprava – zprava doleva.
Natolik paralyzovaný tváří před sebou ani nezaregistroval Billův prst, jak se opatrně dotkl ozdoby v Tomově spodním rtu. Usmál se hned na to, co jej ucítil. Tušil, že piercing bude první věc, které se Bill bude chtít dotknout, pokud se jej dotknout vůbec někdy odváží. A najednou to bylo tady. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a zasáhlo to oba.
Zorné pole obou chlapců se začalo zmenšovat a až tehdy si uvědomili, že jejich nosy se dotýkají a oni jsou schopni už jen šilhat do očí toho druhého, jak zblízka na sebe hleděli. Bill hravě šťouchl do Tomova nosu a Tom jej na oplátku nosem pohladil, dokud špičkou nesjel ke straně Billova nosu. Jejich tváře se do sebe rázem zaklesly a oni mohli dýchat vzduch toho druhého. Dlaně na jejich tvářích už nebyly potřeba. Překážely by něčemu, co se neodvratně blížilo. Bill polkl a trhaně se nadechl, zatímco Tom pootevřel rty a jazykem je automaticky navlhčil. Jeho a Billův horký dech je velmi rychle vysušoval. Třásl se jako malý kluk. Stále čekal, že Bill vypískne a uteče, ale on setrvával na místě a přijímal Tomovu blízkost s bušícím srdcem.
Byla to setina vteřiny.
Možná ještě méně.
Jejich víčka klesla.
A Tom si nebyl zcela jistý, zda se to stalo.
Ale muselo, protože jeho spodní ret hořel.
Ve zlomku sekundy vzal Bill Tomův spodní ret mezi své, mírně stiskl a odtáhl se jen natolik, aby se pohodlně mohl opřít čelem o Tomovo a vydýchat to, co se právě stalo.
Co udělal.
Co si dovolil udělat.
Tom vydechl na Billova ústa a nevypadal pohoršeně, což Billovi dovolilo se k jeho ústům přiblížit znovu. Jakmile vstřebal vše, co při tom drobném kontaktu cítil, otřel se svými rty o ty Tomovy tentokrát jako by omylem. Tom znovu vystrčil jazyk, aby se zbavil pnutí a díky Billově blízkosti přejel svým jazykem i přes Billův spodní ret. Bill znovu přijal Tomův spodní ret mezi své a zjistil, že když má Tom rty pootevřené, je to daleko snazší a pohodlnější.
Tentokrát Tom objal Billův horní ret a to, co mezi sebou měli, se konečně dalo nazvat polibkem, do kterého se zapojili oba rovnocenně.
Opatrně se k sobě tiskli tím nepatrným kouskem těla, dokud se od sebe s decentním mlasknutím neoddělili.
Tomovo pohlazení Billovy tváře jen urychlilo jeho nedočkavost po dalším spojení. Vměstnal se mezi Tomovy rty a poprvé s nimi trochu zahýbal. Odpovědi se mu dostalo okamžitě. Cítil tlak na svých rtech, vlhkost, kterou najednou sdíleli, a teplo, které si polibkem předávali. Tom přinutil Billa rozevřít své rty, aby jej mohl políbit už ne tak jemně jako předtím. Bill Tomovo snažení přijal bez výhrad. Otevíral ústa, jak Tom poroučel, a sám se natahoval po Tomových rtech.
Být mu blíž mu zabraňovala kolena, která stále narážela do Tomových, a zakazovala mu se přiblížit. Opatrně, aby příliš nenarušil jejich polibek, se po kolenou připlazil k Tomovi a zůstal klečet, přičemž se najednou ocitl výš než Tom a na okamžik se cítil jako ten, kdo má vedoucí pozici. Tom ale jeho polohu brzy napodobil a klekl si naproti němu, občas otírajíc svá stehna o ty Billovy.
Jejich ústa se momentálně nacházela ve velmi hlubokém, intimním a pomalém polibku. Billovy ruce si rychle našly cestu za Tomův krk a jeho předloktí se pohodlně opřela o Tomova široká ramena. Tomovy doteď nečinné dlaně se opatrně dotkly Billových boků, dokud se neomotaly kolem Billova pasu. Nemělo to být skličující objetí. Spíš uklidňující a ochranitelské, což Bill poznal, protože sebou ani na okamžik neškubl.
Oba sotva popadali dech, a přesto se ani jeden neměl k tomu, aby polibek ukončil. Pokojem se ozývalo jen přerývavé funění, jak oba bojovali o dech a kradli jej tomu druhému přímo z úst, a až erotické mlaskání, jak do sebe narážely jejich rty.
Bill se nacházel mimo tento pokoj. Našel v Tomově polibku a objetí něco, co jej okamžitě katapultovalo do jiného světa a možná teď konečně pochopil, jaké to je, když se někteří pacienti ztráceli z reality. Billovi k tomu stačil jen jeden jediný polibek od Toma. Ani nepotřeboval být šílený, aby se to stalo.
Tom se také ztrácel, ale v Billovi. Voněl a chutnal tak dobře, že měl Tom pocit, že se s ním svět točí. Nikdy nedostal takový polibek. Nikdy s nikým ani nesdílel něco podobného. To, co zažíval, bylo jen jeho a Billovo, a čím víc jej Bill svými polibky připravoval o dech, tím více jej Tom chtěl líbat. Zakláněl hlavu, jak se na něj Bill nevědomky tlačil, když ze sebe vypouštěl všechny city a především vášeň, kterou je člověk schopný chovat k jinému člověku.
Jejich rty do sebe dokonale zapadaly. Kopírovaly konání těch protějších, nadbíhaly dalším pohybům, objímaly střídavě horní nebo spodní ret podle toho, jak to jejich majitel zrovna cítil.
Byl to nakonec Tom, kdo stiskl Billovy rty a ukončil ten žhavý polibek, který trval snad věčnost. Zůstával tváří natisknutý na tu Billovu, vydechujíc horký dech na jeho prokrvené naběhlé rty, nechávajíc oči stále zavřené a přijímajíc Billův dech. Oba olizovali své rty, užívajíc si chuť, která na nich zůstala po tom druhém, uvědomujíc si, jak moc skutečný ten polibek byl.
Bill se unaveně a udýchaně otřel o Tomovu horkou tvář a nechal se přitáhnout do objetí. Horní poloviny jejich těl k sobě přilnuly a oni se zavěsili do těla toho druhého. Jejich hrudníky do sebe narážely, jak oba plnili své plíce kyslíkem, který jim delší dobu upírali. Tom konejšivě hladil celou délku Billových zad, zatímco Bill byl schopný jen objímat Tomova ramena a uklidňovat svůj splašený hrudník.
Jednou se ale do klidného stavu vrátit museli, a tak se museli podívat i tomu druhému do očí.
„Nevím, co bych měl teď říct,“ zašeptal Bill. Tom jej pohladil po tváři. Stejně tak, jak to tímto pohlazením celé začalo.
„Řekni, že chceš zůstat přes noc. Že nechceš usínat sám po něčem tak krásném,“ špital Tom naléhavě. Bill se usmál.
„Chci zůstat přes noc. Nechci usínat sám po něčem tak krásném,“ zopakoval po Tomovi polohlasem a dočkal se radostného polibku, který byl věnován jeho levému líčku.
Beze slova přelezli po posteli a vklouzli pod přikrývku. Tom se ujistil, že je Bill přikrytý, a přitáhl si jej do náruče. Nemohl si odpustit, aby se ještě jednou nepřitiskl k Billovým rtům. Překvapilo jej, když Bill na krátko polibek vlastní iniciativou prohloubil.
„Byl jsi nejkrásnější polibek, který jsem kdy dostal,“ zašeptal Tom proti Billovým rtům omámeně.
„Byl jsi první polibek, který jsem kdy dostal,“ oplatil mu Bill.
„Neumím si představit, jak teď budu moct vedle tebe jen tak stát, když vím, jak úžasně chutnají tvoje rty,“ mumlal horečně.
„Nevím, jak budu prosit o další polibek, když vím, jak krásné to s tebou je.“ Tom zavrtěl hlavou.
„Nikdy nepros. Prostě to udělej. Nikdy ti nebudu schopný říct ne. Teď už ne,“ přísahal Tom.
„Můj sen z první noci tady se vyplnil,“ svěřil se Bill.
„Tak to je dobrá zpráva. Dobrou noc,“ špitl Tom a procítěně Billa líbl na pootevřené rty.
„Dobrou, Tomi,“ oplatil mu Bill a čelem se nechal opřít o Tomovy rty, které dokonce i ze spaní něco šeptaly, ačkoli byl Bill schopný zachytit jen své jméno.
A tak usnuli.
Blíž, než si kdy dřív byli.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Moje milovaná autorko, tak trošku jsem si dělala naděje, že by dnes mohla být kapitolka mé milované povídky … a je tu ! Moc ti děkuju !
Bože, to byla taková nádhera! Čtu si to pořád dokola a nedokážu od toho textu odtrhnout oči. Vůbec jsem nečekala, že bychom se něčeho takového dočkali už tak brzy! A jsem šťastná, snad dokonce víc než oni dva, pokud je to možné. Tak strašně moc si přeju, aby se už nic nestalo a aby ani jeden nijak netrpěl, i když je mi jasné, že tak jednoduché to nebude. Zvlášť, když nás čeká ještě tolik dílů…
Moc děkuju za tenhle nádherný!!!
Ach můj Bože! Jsem paralyzovaná… tohle bylo něco neuvěřitelně nádherného. Nejprocítěnější polibek všech dob 😀 opravdu jsem.si to hrozně moc užila a nadšeně poposedávala a kroutila se. A to povídání na konci, uch, vypadá to, že jsme konečně definitivně překročili čáru 'bratrství' a vydali se po té milenecké. Bill je odvážný, rozhodně jsem od něj něco takového nečekala. Jsem na oba hrdá 🙂 a úžasné autorce děkuji za tento krásný díl <3
Myslim, ze jsem prave omdlela a spadla nekde z balkonu, vzhledem k tomu, ze mam kamosce odvezt stan se asi nikam nedostanu 😀 BOZE TO BYLO SUPER DOKONALY! Zlepsilo mi to den 😀
Krásna kapitolka nenapadlo by mě že Bill bude první kdo přelomí pojem bratra a milence.Moc moc děkují za tuhle kapitolku.
Tak toto bolo niečo galaktické. 🙂
Dočkali sme sa ich prvého bozku a bolo to vážne úžasne popísané.
Bill bol neuveriteľne odvážny, keď sa k tomu odhodlal a dokonca sa ani nebál. A ten ich rozhovor na konci… rozplývam sa 😀 Pokračuj takto a budeš ma musieť zoškrabovať zo zeme 😀
Vďaka za časť a teším sa na ďalšie.
Ja som na tom podobne ako Lenna a Lexi. Nedokážem sa sústrediť na zmysluplný komentár. Bolo to ááách no také nádherné a bolí ma z toho na hrudi a brní mi všetko♥
Tohle je prostě….wow! Ne, vážně, já po tomhle ani nemám slov, jak moc jsem celým dílem okouzlena! 🙂 Tohle byla neuvěřitelná krása! Měla jsem pocit, jako by mi v břiše poletovalo milion motýlů a panty už mě bolí z toho, jak jsem měla po celý díl úsměv od ucha k uchu 😀
Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, jaký další obrovský krok Bill udělal! 🙂 Je to vážně báječná osobnost a já jsem ráda, že i přes to, co všechno se mu v minulosti stalo, se dokáže takhle s Tomem sblížit. Vím, že až k tomuhle kroku taky bylo zapotřebí spousta trpělivosti, důvěry a hlavně času a já jsem ohromně ráda, že tohle všechno mu Tom věnoval, nikdy na něj v ničem netlačil a vždycky se snažil, aby se Bill cítil za každé okolnosti pohodlně. Opravdu tuhle povídku miluju, protože je v ní tolik lásky a je procítěná od začátku až do konce ♥
Teď se tady přímo tetelím blahem! 😀 Mám za ně dva obrovskou radost! Hlavně mám radost z toho, že to byl vlastně Bill, kdo tohle celé začal. 🙂 A jsem ráda, že to udělal, protože jsem si téměř 100% jistá, že Tom by se neodvážil, což je vzhledem k Billově minulosti naprosto pochopitelné. A taky si jsem jista, že i Tom ví, jak obrovský krok Bill udělal a jak obrovskou důvěru v něj vkládá a že se ji pokusí nikdy nezradit. 🙂 Opět mi celý díl přivodil tak krásné pocity, že mě úplně nabil energií! Ten jejich polibek byl tak nádherně rozepsaný a procítěný, že jsem si opět připadala, jako bych to všechno prožívala s nimi. 😀 Vím, že jsem to psala už milionkrát, ale miluju, jak dokážeš všechno popsat a rozepsat v takové formě, že až někdy ztrácím dech! ♥
A samozřejmě bych to nebyla já, abych všude, i v tom pěkném, něco nehledala 😀 Začínám mít strach, jak bude tohle pokračovat dál. 😀 Vážně nevím, proč se zrovna teď zaobírám takovými věci, ale to jsem prostě celá já! 😀 Posledních pár dílů bylo tak neuvěřitelně nádherných a šťastných, že prostě očekávám, že se něco stane! Děsím se toho, co se stane, až se Billova psycholožka dozví, co se mezi nimi stalo. Děsím se toho, až se jednou bude muset Bill odstěhovat a děsím se toho, jak bude jednou Jorg reagovat na skutečnost, že se ti dva mají víc než jen rádi. 🙁 Pevně doufám, že nám je nebudeš moc trápit a všechno zase dopadne tak, jak má! 🙂
Tenhle díl byl tak překrásný, že jej budu ještě chvíli rozdýchávat. 🙂 😀 Každopádně Ti moc DĚKUJI za takovouhle nádheru! ♥♥♥
Tak jsem se konečně dočkala!! 🙂
Vzhledem k tomu, kolik dílů nás ještě čeká, se strašně bojím, co za problémy ještě přijde, ale zároveň se těším na další intimnosti mezi klukama 🙂
Díky za krásný dílek.
To bylo naprosto, naprosto úchvatné ♥♥♥
Tak něžné a křehké a přitom pevnější než nejtvrdší skála…
Bill je momentálně šťastný, strašně šťastný a to je ta nejdůležitější věc na světě.
Polibek byl kouzelný, ale dneska mě nejvíce dostala Tomova věta hned na začátku:
"Jestli tobě táta koupil čepici a mně opravdu přivezl tebe, pak jsem dostal hezčí dárek než ty."
Tím bylo prostě řečeno vše a strašně moc mě to dojalo ♥ I když mě v téhle povídce dojímá skoro všechno =)
Takže děkuji ti, že jsi Billa udělala tak šťastným ♥