autor: Muckátko :o*
Jediným důvodem, proč povídku píšu, jsou vaše úžasné komentáře, kterých nebudu mít nikdy dost, a stejně jako vy vyhlížíte další díl povídky, já vyhlížím vaše komentáře. Ze srdce vám za ně děkuji! :)♥
Vaše Muckátko :o*
Máš i svůj život
Andreas nevěřil svým očím, když spatřil Tomovu osobu ve dveřích učebny. Zvedl ruku, aby na sebe upozornil. Tom natáhl krk a kývl, že Andrease zaregistroval. Obešel několik lavic a padl na židli vedle kamaráda.
„Čau,“ pozdravil jej a začal v batohu hledat svůj univerzální blok, kam psal své poznámku.
„No čau! Helemese, kdo jednou za uherskej rok zavítal do školy!“ podotkl sarkasticky.
„Co to meleš? Chodím do školy normálně,“ bránil se Tom.
„No nějak si nevzpomínám, že bych tě viděl včera a předevčírem na přednáškách. Nebo jsi byl neviditelnej?“
„Nebyl jsem tam,“ přiznal Tom.
„Ding ding! Jackpot!“ zvolal Andreas.
„Na co bych tam chodil, když máme skripta, ze kterých pak bude test?“
„Měl jsem dojem, že jsme se na začátku semestru dohodli, že budeme chodit i tak, protože pak bude snazší se v těch skriptech orientovat, když už to jednou někde uslyšíme, a pokud se dobře pamatuju, tak jsi to byl ty, kdo mě varoval, ať nezkouším nechodit, protože tu nechceš sedět sám. Takže kážeš vodu a sám chlastáš víno?“
„To trochu přeháníš. Jde jen o pár přednášek, které jsem vynechal,“ zakroutil Tom hlavou.
„Jo jasně pár,“ odfrkl si Andreas. „Na oběd se mnou dneska půjdeš, nebo hodláš zase zmizet před posledním seminářem?“
„Půjdu s tebou dneska na oběd. Spokojený?“ ušklíbl se Tom.
„A zůstaneš až do konce školy?“
„Jo a už mlč!“ šťouchl do něj Tom, když do učebny vešel vyučující a čekal, až se studenti uklidní.
*
To, že nebyl Tom v léčebně tělem, neznamenalo, že tam nebyl duchem. V čase mezi semináři nebo v každé volné chvilce Tom brebentil, jaký pokrok Bill dělá. Jak s ním mluví, jak jej nechává ve svém pokoji a hraje s ním hry. Pro Andrease by bylo možná lepší, kdyby byl Tom v léčebně i tělem, protože už mu z těch řečí šla hlava kolem. Znal Toma a věděl, že když se pro něco nadchne, je schopný o tom vyprávět sáhodlouhé hodiny a ve zbytku času se snažil zavést řeč tak, aby mohl zase začít tu svou.
„…sice vyletěl, ale když jsem mu pak nesl večeři, tak…“
„Tome, dost! Zastav,“ zadržel jej Andreas a položil vidličku do talíře. Na ten oběd se tak těšil, ale kvůli Tomovi si jej nebyl ani schopný vychutnat. Taky pochyboval, že ten svůj oběd bude Tom jíst, protože víc mluvil, než jedl a jeho porce stála skoro nedotčená a byla pomalu studená.
„Co?“ zeptal se Tom nechápavě.
„Promiň, Tome, ale já myslím, že už stačilo. O Billovi jsem slyšel dneska už dost. V jeho pokoji jsem sice nikdy nebyl, ale po tvém dnešním výlevu mám pocit, že bych jej dokázal namalovat se zavázanýma očima. Doufám, že chápeš, co tím myslím,“ podíval se na něj významně.
„Jo já vím, jenže já mám prostě radost, že dělá takové pokroky,“ povzdychl si Tom.
„To chápu a je to vážně bezva, ale myslím, že už to zašlo moc daleko,“ podotkl Andreas.
„Jak to myslíš? Sám jsi mi říkal, že…“
„Já vím, co jsem ti říkal a co jsem ti radil, ale ty sis z toho udělal něco úplně jiného.“
„Nechápu.“
„Tome, koukni na sebe. Flákáš školu, domů se chodíš jen vyspat a už si ani nepamatuju, kdy jsme spolu strávili jedno blbý odpoledne u počítačových her. Trávíš v tom blázinci veškerý svůj čas. Vkládáš veškerou svou energii do cizího člověka. Copak to nevidíš?“
Tom zamrkal a na chvilku snad nad Andreasovými slovy zauvažoval.
„Jen to zveličuješ. Takhle to přece vůbec není,“ bránil se Tom.
„Tome, promiň, že to říkám, ale když už jsem v tom, tak to řeknu všechno naráz. Už dlouho mám prostě pocit, že se v tom angažuješ až příliš. Myslím si to od chvíle, co jsi měl pořád ten provinilý pocit, když jsme byli v léčebně na exkurzi. Strávíš pár hodin ve škole, pak letíš na celý zbytek dne do léčebny, aby ses věnoval Billovi, který až se jednou vyléčí, tak zmizí a na tebe si už nevzpomene, a pak se jdeš domů vyspat, abys to mohl ráno celé zopakovat. O víkendech radši ani nemluvím. Ty tam trávíš úplně celé. Kdy se budeš učit? Kdy budeš trávit čas s rodinou a přáteli? Kdy si budeš hledat nějakou holku? Kdy si konečně uvědomíš, že máš i svůj vlastní život, který momentálně posíláš do kytek. Chci, aby sis uvědomil, že nejsi žádný psycholog, abys dělal Billovi terapeuta, a lidi, co tam pracují, mají svůj život už vybudovaný a můžou si dovolit trávit v práci tolik času, protože se k něčemu doma vracejí. K čemu se vracíš ty? K nedodělané škole, k rodičům, kteří tě sotva vidí, a k žádné přítelkyni. Opravdu si myslím, že by ses měl vzpamatovat a myslet taky trochu na sebe,“ dokončil Andreas svoje promlouvání do Tomovy duše a zvedl se od stolu, aby mohl odnést tác s nedojedeným obědem.
Tom na něj zůstal zírat. Nikdy v životě neslyšel Andrease takhle dlouho rozumovat. Podíval se okolo sebe a raději se od stolu zvedl taky, když si všiml, že jej pár lidí pozoruje. Potkal se s Andreasem před budovou.
„Jedu s tátou pro nějaké dřevo. Budeme mámě vyrábět malou knihovničku, takže se s tebou rozloučím. Zkus přemýšlet nad tím, co jsem ti řekl,“ podíval se Andreas do Tomova obličeje a s tichým rozloučením se rozešel opačným směrem než Tom.
Tom bez nálady a s pořádným zmatkem v hlavě strkal klíče do zámku od domovních dveří. V předsíni hodil klíče do ošatky k ostatním, sundal bundu a boty. Došel do kuchyně, kde Simone právě dodělávala nádobí.
„Ale! Moje ztracené dítě se tu zase jednou ukázalo!“ usmála se Simone, aniž by to myslela nějak špatně. Toma to ale popíchlo.
„Vy jste se na mě nějak domluvili?“ zeptal se příkře.
„S kým a na čem?“ nechápala Simone.
„Taky máš pocit, že mrhám časem a dostatečně se vám nevěnuju?“ zaútočil. Simone vypadala zmateně. Snad tolik neřekla.
„Dobře, nevím, co se stalo a proč tohle říkáš, ale je pravda, že jsem tě doma sotva zastihla, pokud jsi na mě nevolal ahoj už jednou nohou z domu,“ přikývla.
„Jednou vám nejsem po ruce a už je z toho celosvětový konflikt!“ zavrčel Tom a odešel do svého pokoje. Simone zůstala nevěřícně koukat na místo, kde Tom zmizel. Nechápala, co se stalo, ale ani za mák se jí nelíbilo Tomovo chování. Jednou se ukáže doma a bude s ní mluvit takovým tónem? Rozhodla se, že Toma nechá vychladnout a večer si promluví.
Dveře od Tomova pokoje byly ne příliš s citem zavřeny a Tomův batoh letěl k psacímu stolu. Naštvaně sebou praštil do postele a odfrkl si. Jestli mu něco přišlo jako mrhání času, tak to bylo tohle. Válení se na posteli, nebo potulování se po domě. Když měl jít za Billem, byl to plán. Věděl, že ráno musí vstát, jít do školy a pak za Billem. Strávil odpoledne něčím užitečným a ne zrovna nepříjemným a ještě za to dostal zaplaceno. Zvykl si na to, něco odpoledne dělat a neflákat se, proto nechápal, proč to všem tak vadí. Momentálně jej tahle činnost a tenhle způsob života naplňoval, tak proč na tom měl něco měnit, proč by se měl vzdávat něčeho, co jej těší. Navíc jde o užitečnou věc. Kdyby se flákal s nějakou pochybnou partou, kouřil trávu, bral drogy, obrážel všechny putyky a poškozoval cizí majetek, nebo kradl, neřekl by ani půl slova, protože pak by všechno to kázání mělo nějaký smysl, ale takhle?
Ozvalo se klepání. Tom protočil očima a zamručel, aby osoba mohla vejít.
„Budeš jíst?“ zeptala se Simone mezi futry.
„Možná později,“ zabručel Tom. Simone si povzdychla a zavřela dveře od pokoje. Došla k posteli a posadila se bokem k ležícímu Tomovi.
„Zapomenu na ten výstup dole v kuchyni a ty mi řekni, co se stalo.“ Tom se bojovně posadil.
„Fajn, tak já ti teda řeknu, co se stalo,“ nadechoval se, že to matce všechno vytmaví, aby si ulevil.
„Moment moment. Počkej. Já jsem se tě normálně zeptala a očekávám normální odpověď. Ať už ti řekl, kdo chtěl, co chtěl, neřekla jsem to já, takže bych ocenila, abys se mnou nemluvil, jako bych za všechno mohla já,“ zvýšila Simone hlas, aby si Tom uvědomil, že ona tu není hromosvod pro jeho vztek. Tom chtěl něco chvatně odpovědět, ale vážný výraz v matčině tváři jej zastavil. Zhluboka se nadechl a zase vydechl.
„Andreas mě nařknul z toho, že trávím prací v léčebně příliš mnoho času a kašlu na všechno ostatní,“ vysvětlil Tom v kostce.
„Každý den tam netrávíš, takže si nemyslím, že bys tam byl nějak často, a dokud ti ta práce nezasahuje do školních povinností, tak nevidím důvod, proč by ti měl Andreas něco takového říkat,“ pokrčila Simone rameny, což Toma malinko dostalo. Nečekal, že by měla na věc podobný názor jako on.
„Prý kašlu na vás, na něj a na potenciální přítelkyni, kterou bych si mohl najít, kdybych netrávil odpoledne tam,“ dodal.
„Jsi dospělý, a jak naložíš se svým časem je tvoje věc. Já s tátou jsme si dávno vědomi toho, že zodpovídáš sám za sebe a rozhodně nebudeš sedět doma s námi u televize a sledovat hloupé pořady. S Andreasem se vidíte ve škole, takže si nemyslím, že by tě Andreas nevídal vůbec, a pokud si dobře vzpomínám, tak jste spolu taky netrávili každé odpoledne, než jsi začal chodit pracovat, a mít přítelkyni je čistě tvoje věc, když ti to bez ní vyhovuje, nevím, proč by ti do toho měl Andreas mluvit.“
„Wow,“ vydechl Tom. „Netušil jsem, že na to máš takový názor,“ podivil se Tom.
„Stačilo se zeptat a ne dělat scénu uprostřed kuchyně. Hádám, že teď už trucovat nebudeš, takže ti půjdu ohřát ty špagety,“ zvedla se Simone a došla ke dveřím.
„Dík, mami,“ houkl na ni. Věděl, že pochopí, že děkuje nejen za jídlo, ale hlavně za to, že to chápala.
„Není zač, Tome. Sice nevím úplně přesně, co ti Andreas řekl, ale hádám, že ti chtěl jen říct, abys nemyslel jen na to, co potřebují ostatní. Abys zkrátka nezapomínal na sebe,“ mrkla na svého syna a z pokoje odešla.
Po matčiných slovech se Tom přece jen umoudřil. Lehl si zpět na matraci, podložil si hlavu rukama a svolil k tomu, že nad vším pouvažuje. S Billem byl rád. Měl radost, když se dostali pokaždé o další kousek dál. Bylo to netradiční a nezvyklé, a proto to Toma bavilo. Jistě. Dokázal si připustit, že by bylo možná pěkné, kdyby mohl s Billem do města, na procházku do parku, kdyby jej mohl obejmout, kdy by chtěl, nebo hravě šťouchnout, kdyby si z Toma dělal legraci, ale tohle bylo taky fajn, protože každá návštěva znamenala další krůček, který Bill dělal, aby jednou třeba do toho města mohli, nebo do parku na vycházku, nebo se Bill nechá na své narozeniny od Toma obejmout. To bylo něco, co Toma hnalo dál. Nechtěl s tím skončit. Bill se dostal už dost daleko, a kdyby to Tom vzdal jen kvůli takové věci, jako je to, že si chce najít holku, vrátil by se Bill do starých kolejí a možná by se jeho stav ještě zhoršil, protože by si přišel zrazený, opuštěný, bez osoby, která by jej chránila.
V něčem ale měl Andreas pravdu.
Má svůj život.
Jenže Bill se pomalu stával jeho velkou součástí.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
Dnešná časť bola plná rôznych názorov. 🙂
Andreasa chápem a má čiastočne pravdu v tom, že by mal Tom myslieť aj na seba (ale to hľadanie priateľky – to prísne zakazujem :D), ale povedal to trošku prehnane. Preto som rada za Simone, ktorá to berie v pohode a celé to Tomovi vysvetlila. Som zvedavá, ako to bude pokračovať ďalej a verím, že Tomove predstavy o tom, ako sa budú s Billom prechádzať po parku alebo ako ho objíme na narodeniny, sa raz stanú skutočnosťou.
Mozna komentuji velmi malo, spise vubec, coz me mrzi, ale nejsem moc zastancem opakujicich se komentaru: jezis to je skvele, chci dalsi dil… tak mozna proto se me jmeno v komentarich neobjevuje moc casto.
Neni to prvni povidka, kterou od tebe ctu, cetla jsem i predesle a vzdycky to bylo velmi krasne napsane, melo to hlavu a patu, promyslene a originalni. Libi se mi, ze neplacas hovadiny jako nekteri autori ve svych povidkach, libi se mi, ze to cele je psane s rozumem, rozvahou. Prikladas postavam rozumne chovani, vse je velmi realisticke. Libi se mi Tom v postaveni hodneho citliveho kluka s poradnym kusem svedomi a Bill jakozto ranena dusicka, ktera konecne mozna nasla trochu stability, aby vykoukla ze sve ulity. Moc se mi tve povidky libi, uz nekolikrat jsem se te snazila najit na facebooku, abych ti sve komplimenty mohla napsat i v osobnich zpravach, nicmene jsem zjistila, ze nechces byt nikym nalezena, coz me trochu mrzi, ale je to tve rozhodnuti, ktere respektuji 🙂
Dal muzu jen dodat, ze ti preji hodne bujne fantazie, aby si nas mohla obdarovat dalsimi stejne skvelymi povidkami, ja na tu ty tvoje vyhlizim kazdy den a je to jedna z opravdu mala povidek, ktere jsou dneska na twincestu citelne 🙂 Keep going & a lot of luck!
Andreas trochu žárli na Billa že mu vzal kamaráda ale Bill potřebuje někoho kdo mu pomůže.
[2]: Lenno, velmi si vážím Tvého komentáře. U některého dílu jsem již psala, že jsem k dispozici ve své e-mailové schránce muckatko-ff@seznam.cz, takže kdybys měla přece jen ještě něco na srdci, s určitostí si Tvůj e-mail přečtu a odpovím 🙂 Těší mě, že jsi mě hledala na FB, ale moje přezdívka nemá se jménem nic společného, takže jsi bohužel nemohla být úspěšná. Přesto děkuji za zájem 🙂
Docela mě pobavila tvoje dnešní předmluva, protože jsem dneska celý den doufala, že se tady objeví nový dílek od tebe když odbila šestá hodina, byla jsem zrovna venku, na cestě k rodičúm, nicméně ani to mě neodradilo, abych si nový dílek s nadšením nepřečetla za chúze 🙂 Ve spoustě věcech souhlasím s Lennou, taky jsem viděla, že je po tobě sháňka na FB ale já osobně naprosto chápu, že nechceš být nalezena 🙂
No a teď už k povídce. Andreas mě dneska docela dostal. Nejdřív jsem na něj byla naštvaná, pak jsem s ním trošku souhlasila, ale nakonec jsem měla největší strach z toho, že se k němu přidá i Simone a Tom je poslechne a s tou prací skončí. Takže mě Simone mile překvapila a jsem moc ráda, že Tom už bere Billa jako součást svého života. S hledáním přítelkyně taky naprosto nesouhlasím! 😀
V dnešním díle jsem tak trochu souhlasila se všema 🙂 Andreasův proslov byl možná trochu přehnaný (líbí se mi jeho obavy o Tomův milostný život :)))), na druhou stranu chápu, že kromě strachu o Toma samotného mu tak trochu jde i o ztrátu kamaráda 🙂 Simone mě překvapila, spíš jsem myslela, že se přikloní na Andyho stranu, že jí syn taky chybí :)) A ona se předvedla úplně jinak 🙂 Jo, musím říct, že v každé povídce máš skvělou vedlejší postavu aspoň jednoho rodiče – v Change of Lifestyle to byl správňák Gordon, v Teach Me zase skvělá Melissa a teď je ta super postava zase Simone 🙂
Moc se těším na další díl a na to, jaký spolu kluci zase udělají pokrok <3
P.S.: Miluju tvoje poslední věty, u každého dílu jsou fakt skvostný a úžasně mě navnadí na pokračování 🙂
Já Andyho naprosto chápu 🙂 Tím ale nechci říct, že jeho proslov nebyl přehnaný, protože byl..jenže když se vžiju do jeho situace, tak je celkem dost možné, že bych v jeho kůži reagovala stejně a asi bych také měla takhle ohnivý proslov ke své kamarádce. Souhlasím s Allkou, protože si myslím, že by bylo hlavně kvůli tomu, že se o něj Andy za prvé bojí a za druhé má strach, že takhle brzy ztratí kamaráda. Navíc je pravda, že Tom si to věčné tlachání o léčebně a Billovi taky mohl odpustit. Chápu, že má radost z pokroků a že do léčebny chodí rád…ale myslím, že když měl chudák Andy tohle poslouchat celý den, tak vyletět prostě musel. Je mi moc líto, že se kluci takhle trošku chytli, ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se to stalo. Je pravda, že Tom teď nemá žádný osobní život…ale když ho to baví a Billa si tak oblíbil, tak to chápu. Doufám, že to kluci brzy nějak urovnají a že bude Tom alespoň trochu svého času věnovat Andymu 🙂
A Simone je skvělá 🙂 Líbí se mi, že Tomovi řekla svůj názor, řekla mu ať si dělá co chce, že je dospělý a je jeho věc co dělá, ale taky že na Andyho obranu řekla, že to bylo myšleno dobře 🙂
Jako pokaždé i teď musím napsat, jak moc se těším na další díl! 🙂 😀 A za tenhle mockrát děkuji! ♥
[4]: Jeee to dekuju 🙂 no ja jsem te hledala ve skupine, kde jsou snad vsichni cesti twincestaci, vetsinou tam lid maji svoje prava jmena a pak se tam hledame stylem: je tu nekde Muckatko
a je tu nekde ja nwm T-Kay nebo tak a nakonec se vsichni zlekneme, kdyz tam vyleze nejake silene ceske jmeno 😀 (ale jakoze ze srandy vis jak 😀 ) Jenze tam jsem se prave dozvedela, ze se nechces nechat od twincestaku najit, no 😉 kdybys preci jen jednou chtela skupina je tady: https://www.facebook.com/groups/204687989573161/
A v te skupine pak urcite muj profil najdes 😉
[8]: Mockrát dékuji za odkaz, vůbec jsem nevěděla, že taková skupina na FB existuje. 🙂
Ďakujem za kapitolu. Chýbal mi v nej Bill:) A myslím, že Andy to prehnal. Nežiarli trochu na to, že Tom si našiel niečo čo ho zaujalo a trochu ho teraz zanedbáva? Mamina bola super:) Som rada, že Tom si svoje konanie oddôvodnil tak pekne, že ho baví byť s Billom a chce ho dostať von a ísť s ním na prechádzku. To snívanie o priateľskom objatí ma pobavilo. Takže Tom ešte netuší, že ho Bill priťahuje trochu inak ako len možno budúci kamarát? Je to krásna kapitola. Teším sa na ďalšiu.