Dark Side of the Sun and Light Side of the Dark 4.

autor: Velvet Tears

Zdravím všechny twincesťáky. Jsem tu s dalším dílem, bude trochu delší než předchozí. Trochu mě mrzí, že Vám přišel 3. díl divný, ale i to Tomovo chování bude mít ještě v příběhu vysvětlení, tak se nechte překvapit a přeju Vám snad příjemné čtení. A prosím, berte tu povídku s rezervou, je to moje první twincestní povídka 🙂 Velvet

Bill se zklamaně odvrátil od Toma a měl na krajíčku. Šel pomalu a marně doufal, že se ho Tom pokusí zastavit. Aby snad ještě zvětšil svůj smutek, pustil si do sluchátek tu nejpochmurnější hudbu. Dal si ruce do kapes a už se ani neotáčel zpátky. Pomalu, se stékajícími slzami a takhle celou dobu, konečně došel ke svému domu. Nechystal se však vrátit do bytu, ale raději se posadil na schody a opřel se o domovní dveře. Díval se takzvaně „do blba“, než otevřela jedna sousedka a Bill málem přepadl dozadu. Tak se probudil ze svého polospánku a pozdravil udivenou sousedku.

„Dobrý den, Bille, copak tu děláte? Vždyť je zima, nachladnou vám ledviny,“ podotkla paní okolo sedmdesáti let svým chraplavým hláskem a namířila svůj prst na Billova odhalená záda.

„To je jedno,“ popotáhl Bill nosem a ještě k tomu si sundal bundu. Začalo pršet. Stará paní odešla pomalým krokem se svou hůlkou, než se na okamžik zastavila, aby rozevřela svůj květovaný deštník. Bill pozoroval kapky deště na chodníku. Bůh plakal pro něho. Po hodině sezení na chladných schodech vstal a rozhodl se jít domů. Měl plán. Ten plán byl 484. z jeho plánů předchozích.

Bill seděl na kraji vany v koupelně a tentokrát nedržel žiletku, podle něho to chtělo změnu. Vzal si nůžky na nehty a s kamenným výrazem ve tváři by si jeden myslel, že je ten kluk bez citu. Začal si vyrývat „Tom“ na levou ruku. Bolelo ho to, ale nedal na sobě nic znát. Ačkoliv nebyl Billovi momentálně nikdo na blízku, měl pocit, že ho pozoruje celý svět. Pousmál se a myslel na Toma. A na vyrytého Toma na své ruce. Byla to tak hluboká rána, že kapky krve stékaly na čistou podlahu. Vstal a podíval se do zrcadla, pak dal ruku nahoru výš k hlavě až ke rtům a políbil poškozené místo. Neměl ten pocit, že je nechutný nebo že blázní. Pouze měl pocit, že takhle je Tomovi blíž, vždyť teď ho bude mít každou chvíli u sebe. Do smrti. „Miluji tě, Tome, až tě nenávidím.“

Bylo 01:34 večer a Tom seděl na okně ve svém pokoji a potahoval už ze sedmé cigarety. Byl celkem omámený z nikotinu, a to u Toma vyvolalo celkem cool náladu. Jako poslední dobou zase přemýšlel nad Billem. Tak přece jenom je gay. Sundal si kšiltovku a rozpustil si dredy. Položil si věci do klína a dokouřil sedmou cigaretu. Vytáhl z krabičky osmou cigaretu a přiložil si ji k ústům, zapálil ji a vzpomněl si na Billův zadek. Ze zapalovače stále sálal mírný plamen a s ním si Tom položil ruku na kšiltovku. Jeho kšiltovka začala hořet.

„Kurva!“ vykřikl Tom z otevřeného okna a snažil se uhasit žár. Rychle běžel do kuchyně, aby ji dal pod vodu, nakonec ji zachránil z poloviny, která mu bude na nic.

Sváteční kšiltovka & Billův zadek, jo, ten za to může, pomyslel si Tom a jeho nálada klesla na bod mrazu.

Bill pozoroval popůlnoční pořady v televizi. Divil se, že tam dávají pohádky pro děti, byl celkem otupělý a možná i proto se na ně díval. Dávali Kačera Donalda. Seděl na gauči a bez zájmu hleděl na obrazovku. Tomovu ruku měl v obvaze. Matce se to nechystal říct. Bude nosit trika s dlouhým rukávem nebo mikiny, dokud se to nezacelí. Když skončil Kačer Donald, vstal a šel do kuchyně. Otevřel mrazák a vyndal svou oblíbenou karamelovou zmrzlinu. Trochu si nabral do poháru a vrátil se k televizi. Přepínal programy a na jednom se zastavil.

„Ó Tome, jak jsi mi to jen mohl udělat?“ volala žena z obrazovky na „Toma“ z telenovely. Bill se zašklebil a zeptal se:

„No Tome? Jak jsi mohl?“ Snědl zmrzlinu a ke konci srdceryvné telenovely usnul i s pohárem v ruce.

2. den prázdnin

Ráno se Bill probudil v té stejné poloze, v jaké usnul, jen pohár ležel na sto malých kousků všude kolem něj. Sesbíral všechny střepy a uklidil je. Provedl ranní hygienu a už se chystal jít do školy, než si uvědomil, že volno teprve začalo. Uvědomil si i včerejší večer, pak i Toma. Hlavně toho na ruce. Sundal obvaz a chvíli si to jméno prohlížel. Nakonec bude muset mikiny nosit do konce života nebo do doby, co bude chodit do školy s Tomem. Nechtěl, aby to viděl. Kdokoliv… Nechtěl být za blázna, stejně už jím byl. Rozhodl se, že den bude stát za nic, nikam nepůjde a tak ulehl opět ke spánku a poslouchal vlastní kručení v břiše. Místo aby se zvedl a šel si vzít něco k snědku, zamítnul to.

„Nesmím.“

Otočil se na bok a snažil se usnout. Ve tři hodiny odpoledne mu zazvonil mobil. Už ho to dost štvalo. Byl to Mark. Bill měl sto chutí říct, ať ho nechá ten úchyl na pokoji, ale nakonec to přece jen zvedl a nebyl to Mark ale jeho matka.

„No, ahoj Bille. S Markem se tu zdržíme ještě asi týden, jsme ubytováni v luxusním hotelu v Paříži.“

„Super, jak se tam máte?“ zeptal se Bill, doteď nevěděl, kde jsou a přišlo mu smutné, že se ho ani nezeptali, jestli nechce jet taky.

„Je to tu úžasné. Mark pro tebe má překvapení, se kterým jsem já nesouhlasila, ale očividně tě má rád, a tak to překvapení poznáš, až přijedeme. Snad se ti bude líbit, potřebuješ něco? Peníze například?“

„Ne. Vzkaž mu, že nic nechci. Ne od něho.“

„Bille, ale tohle se ti vážně bude líbit a na něco jsem se tě ptala.“

„Ne, jídla mám dost a peněz taky, to není nic z toho, co mi schází. Tak ahoj?“

„Ahoj. A hlavně se chovej slušně.“

Počkal, až matka položí telefon. Překvapení? První, co Billa napadlo, bylo, že čekají dítě a bude mít malého spratka, tedy sourozence. To nechtěl. A o tom taky pochyboval. Jeho matka by si určitě nechtěla zničit figuru. Rozhodl se, že spát už nepůjde, ale zajde si koupit alespoň tři mikiny. Potřebuje je. A dokoupit laky a vosky na vlasy.

Tom celou noc nespal, a tak si šel zdřímnout po obědě, který mu uvařila jeho starostlivá máti a pak šla těžce vydělávat penízky, jak Tomovi vždycky říkávala. Spal asi dvě hodiny. Probudil ho až zvonící mobil. Zvednul ho. Jakmile zjistil, že mu volá jeden z kámošů, co byl přemístěný do vedlejší třídy, jeden z těch, co ho Tom „zkazil“, vypnul hovor. Najednou se po měsíci ozval, když mu došli adepti na chození a nic nedělání po venku. Tom už neměl zapotřebí zdržovat se takovými lidmi, co ho jen využívají. Neměl náladu se s nikým vybavovat, a tak se oblékl, vzal si své našetřené peníze a zjistil, kdy mu jede autobus do nákupního centra. Doufal, že najde kšiltovku, která mu vynahradí tu zničenou.

V obchodě

Bill vešel do supermarketu a vydal se do menšího obchůdku s nápisem „Metalshop“. Ten obchod měl rád, vždy si tam vybral super kousky. Nejprve si prohlížel boty, zaujaly ho černé vysoké kanady, ale přišel tam přece jen pořídit si nové mikiny. Vybral si dvě – černou s flitrama, na jeho styl až moc glamour, ale líbila se mu, a pak černou s lebkama. Ukázal počet kusů prodavačce, která ho střežila přísným pohledem do doby, než vešel Bill do kabinky. Za chvíli zjistil, že mu obě sluší… a tak si je vzal. Otevřel dveře kabiny a uviděl Toma, prohrabujícího se mezi kšiltovkama.

Tom se zrovna zamiloval do jedné kšiltovky, ale na jeho vkus byla moc drahá. Někdo zrovna otevřel kabinu, a jelikož si Tom myslel, že je jediný v obchodě, ze zvědavosti se po očku mrkl, kdo že to je. Nemusel se však ani pořádně otáčet, aby poznal střapatý účes Billa. Ne, tentokrát nechtěl být za sraba ani od problémů utíkat. Otočil se a přímým krokem došel až k Billovi, který stál na místě s mikinami jak tvrdé Y.

„Bille…“ Tom nevěděl, jak začít. Myslel si, že řeč převezme Bill za něho. Mýlil se. Bill šel od Toma pryč k pokladně.

„3900, děkuji, nashledanou.“

„Nashle.“

Tom se rozhodl jít rychle za Billem, a než bude úplně pozdě, omluvit se mu. Bill, ačkoliv slyšel Toma za sebou, se s ním nechtěl ani na minutu zdržovat. Proti své vůli. Měl Toma rád, ale přišel na to, že si opravdu jeho lásku a důvěru nikdo nezaslouží. Šel na pánské záchody, ale Tom ho i přesto sledoval až tam. Když byli uvnitř, černovlasý se postavil k zrcadlům. Takhle se ani nemusel otáčet, aby na Toma viděl. Pohlédl na odraz Toma v zrcadle. Bill nemohl uvěřit, ale Tom opravdu plakal. Stál tam ale pořád nehybně, tentokrát chtěl být on za bezcitného. Nic ho už nesmí zlomit.

Tom se víc přiblížil k Billovi, až na sobě byli jako nalepení. Položil mu ruku na rameno a přejel jemně prstem Billovi po pramenu vlasů. Pak ho chytnul za rameno a stejně jemně si ho k sobě otočil.

„Promiň.“ Řekl Tom, snažící se Billovi dívat zpříma do očí, když stále zakláněl hlavu. Tom se chtěl změnit, alespoň pro Billa. Přitáhl si k sobě něžně Billa za bradu, aby ho mohl políbit. Teď nebo nikdy. Trvalo mu chvilku, než dokázal, aby Bill pootevřel ústa a tak se oddal Tomovi. Tom Billa držel kolem pasu, ale Bill stál s taškou v ruce jako přimražený. Ale líbat se nechal. Do doby, než dveře otevřel mladý chichotající se pár.

Samozřejmě že kluk a holka. Nejspíš se chystali si užívat hrátky na panských záchodcích. Pár zůstal stát na místě a oba zúčastnění nemohli uvěřit svým očím. Jako první se odtáhl od Toma Bill a usmál se na nově příchozí. Hned na to jeho úsměv opadl. Bill něco zamumlal a pak zničehonic omdlel.

autor: Velvet Tears