Ničitel 26.

Příchod přátel?

Tom

O chvilku později se do bytu nahrnula spousta lidí. Snad každý přinesl chlebíčky a lahev nějakého alkoholu. Loki se usmál.

„Ne, ty pít nebudeš.“ Otočil jsem se na něj a vážně se mu zadíval do očí.

„Jasně, zlato,“ mrkl na mě.

„Já to myslím vážně,“ zamračil jsem se.

„Však já vím.“ Chovali jsme se jak po letech manželství. Místností se rozezněla nějaká hudba a někteří začali tancovat. Kolem nás se prosmýkla Ally a oběma nám podala skleničku se šampaňským.

„Kdo to vůbec je?“ zeptal jsem se a kývl hlavou k neznámým lidem.

„Kdo ví,“ pokrčila neurčitě rameny a usmála se.

„Mně se to prostě nelíbí,“ protestoval jsem dál. Loki do sebe na ex kopnul skleničku a odložil ji někam na stůl.

„No tak, uvolni se,“ vydechl mi do ucha. Cítil jsem, jak mi rukama přejel přes boky, které později stiskl. Odstrčil jsem ho.

„Já nemůžu,“ řekl jsem se sklopenou hlavou.

Odešel jsem do svého pokoje, který zatím ještě nebyl příliš v obležení. Cestou jsem někam zahodil šampaňské, neměl jsem na něj chuť. Sedl jsem si na postel a vložil hlavu do dlaní. Všichni se bavili včetně Mitsukiho. Připadal jsem si divně.

Najednou se ve dveřích objevil Loki. Vypadal, že má už maličko upito.

„Miláčku!“ vyjekl. Zabořil jsem si hlavu do polštáře, aby neviděl, jak jsem zrudnul. Přisedl si ke mně a donutil mě, abych se na něj podíval. Strčil mi do ruky nějakou štamprli a v podstatě ji do mě nalil.

Pak se po mně začal plazit. Chvilku jsem ho nechal, aby mě líbal na krk. Bylo to příjemné a vzrušující, ale pak jsem ho stejně odstrčil. Vyskočil jsem z postele a postavil se nad něj. Upnul ke mně svůj pohled, v očích mu zajiskřilo.

„Jdeme tancovat?“ zeptal se nadšeně.

„Ne, jsi opilý.“

„To nevadí. Bude sranda.“ Vstal a chytil mě kolem pasu. Trochu se se mnou zatočil a podnapile se zasmál. Vtáhl mě do obýváku, kde se nakupilo nejvíc lidí, a začal tancovat, po většinu času mimo rytmus. Rezignovaně jsem si povzdechl a položil mu hlavu na rameno. Loki se roztomile zaculil a dlaněmi mi sjel na zadek.

Najednou se odtáhl a sundal si tričko.

„Proč se svlékáš?“ podivil jsem se.

„Jsem příliš sexy pro moje tričko.“ Protočil jsem očima, avšak i přes to se usmíval. Je to sice debil, ale stejně ho mám rád.

„Zítra ti zase bude blbě,“ prohodil jsem. Ignoroval to a zase se na mě natiskl. Ne že by mi to vadilo.

Chvilku jsem tam s ním blbnul a konečně se taky trochu nechal unést atmosférou. Chytil jsem Lokiho kolem krku a přitáhl si ho k sobě. Dravě jsem ho políbil a hned vyzval jeho jazyk na souboj mimo naše ústa. Souhlasil. Zlehka jsem do jeho jazyka šťouchl svým, a pak jsem ho opatrně skousl mezi zuby. Loki se mě pokusil přetlačit, ale nepovedlo se mu to. Vrátili jsme se k němu do pusy, kterou jsem mu začal hned plenit. Zřejmě se mu nelíbilo, že jsem v tuto chvíli ten dominantní já, protože mi téměř okamžitě tuto roli sebral. A mně se to líbilo. Nechal jsem ho, aby si se mnou dělal, co se mu zachce.

Za stálého líbání jsme přešli k nějakému křeslu. Loki si sedl a já mu vylezl na klín. Nou postával těsně vedle nás a téměř znechuceně nás pozoroval. Ale v tu chvíli mi to bylo naprosto fuk. Jazykem jsem Lokimu přejel po klíční kosti a pohladil ho po jeho nahém břiše. Mezitím se doteď nevinná zábava kolem nás trochu zvrtla. Všiml jsem si Mitsukiho, jak k nám kráčí s třemi sklenkami tequilly. Jednu podal Lokimu, druhou mně a se třetí někam se smíchem odešel. Já jsem svoji strčil Noumanovi, protože jsem si nechtěl otupovat hlavu alkoholem. Na to jsem si příliš vážil chvíle, kdy mi Loki věnuje svou pozornost naplno. Roztřeseně jsem vydechl a počkal, až on vypije tequillu. Sklenici někam zahodil a nevšímal si toho, že se roztříštila na miliony miniaturních kousíčků.

„Nepůjdem vedle?“ zamumlal.

„Hm,“ souhlasil jsem. Zvedl jsem se a pomohl na nohy i jemu. Na rozdíl od něj jsem byl plně střízlivý. Kromě jednoho panáka jsem nic nepil.

Došli jsme do Lokiho pokoje, kde kupodivu nikdo nebyl. Jen sem doléhala hlasitá hudba z obýváku. Loki mě shodil do postele a vlezl si nade mě. Šikovným pohybem mi stáhl triko a rty se přisál na moji hruď. Jazykem mi udělal mokrou cestičku až k pupíku, kde se na chvíli zastavil. Pak vyjel k mé pravé bradavce a začal ji cumlat. Vzrušeně jsem oddechl. Bylo mi jasné, že brzo začnu mít problém tam dole. Mimoděk jsem si vzpomněl na náš malý incident v mojí koupelně. Pousmál jsem se. Tak nějak by mi nevadilo, kdyby se to zopakovalo.

Vyhledal jsem Lokiho rty, krátce ho na ně políbil a přetočil ho pod sebe. Teď jsem začal věnovat plnou péči já jemu. Spokojeně zamručel a přivřel oči. Lehce jsem mu přejel nehty po boku a chvíli pusinkoval jeho krční tepnu.

„Loki?“ špitl jsem tiše. „Loki?“ Když dlouho neodpovídal, zvedl jsem hlavu a poposunul se k němu. „Ty spíš?“ Žádná reakce. Jen lehké zatřepotání řas. Ach jo, on fakt usnul. To snad není možný. Pobaveně jsem se zaculil a slezl z něj. Opatrně jsem se uvelebil na jeho rameni, aby ráno neměl zdřevěnělou ruku, a přehodil přes nás peřinu. Zavřel jsem si oči a snažil se i přes kravál ponořit do říše snů.

***

Ráno jsem se probudil jako poslední, což bylo dost překvapivé. Všichni už seděli v obýváku na gauči a hekali, jak je bolí hlava. Kolem byl bordel jako v tanku. Slyšel jsem, jak si Loki stěžuje Kylovi, a měl jsem na jazyku: „Já jsem ti to říkal.“

„Kdo to tu uklidí?“ zeptal se Mitsuki a držel se za hlavu.

„Já ne, mně je blbě,“ řekl Loki a k němu se přidali i Kyle s Ally. Podíval jsem se na Noumana.

„Ani na to nemysli, Já si ten bordel neudělal,“ zavrčel, zvedl se a elegantně odkráčel.

„Takže Levi, je to jasný,“ rozesmál se Loki. Přemýšlel jsem, jestli po něm něco nehodím.

„Kdybys byl tak hodný,“ přidal se Mitsuki a já poslušně sklopil hlavu. No výborně, vážně super, zabručel jsem si pro sebe.

Stavil jsem se v kuchyni, kde jsem si vzal pytel na odpadky a taky sklenici vody s nějakým práškem. Podal jsem to Lokimu a sám se mezi tím pustil do sbírání střepů, obalů a bůh ví čeho všeho.

„A co my?“ ozvali se ostatní.

„To zvládnete sami,“ houkl jsem na ně.

„To není fér,“ zaslechl jsem a ušklíbl se.

„Život holt není fér,“ řekl jsem tiše a sehnul se pro nějaký posmrkaný kapesník. Tedy, doufal jsem, že je jen posmrkaný.

Bill

Začínám mít pocit, že já a alkohol vážně není dobrá kombinace. Aspoň že mi Levi dal ten prášek. Události předchozí noci mi v hlavě uvízly jen jako neurčité zmatené obrazy.

„Levi,“ zakňoural jsem. Na chvíli vzhlédl od svých odpadků.

„Co je?“

„Pojď mě utěšovat…“

„Mám práci,“ odsekl.

„Leviiii…“

„Co je zas?“

„Vyser se na ty odpadky a pojď za mnou…“

„Držte huby, bolí mě hlava,“ zahučela Ally. „A vůbec, půjdu k sobě.“ Zvedla se a vrávoravě odkráčela.

„To uklízení nebyl můj nápad. A ty sám teď vypadáš jako odpadek.“

„Proč jsi ke mně tak krutý?“ Vložil jsem hlavu do dlaní.

Najednou se v místnosti zase objevil Nouman. Podal Kylovi prášek a sklenici vody.

„Díky?“ zamumlal Kyle.

„Já mám halušky?“ Naklonil jsem hlavu na stranu. Nouman se na mě zamračil.

„Kdo ví, každopádně seš debil. A to takovej, až to vyzařuješ do okolí.“ Smutně jsem se zadíval do země. Nouman mezitím pomohl Kylovi na nohy a odtáhl ho do pokoje.

„Kdy jste se tak sblížili?“ zavolal jsem za nimi. „A budete dělat nějaký orgie?“ Jedinou odpovědí mi byl Noumanův prostředníček.

„Nechceš si jít taky lehnout?“

„Ááá!“ vyjekl jsem a spadl z gauče. „Sakra, mistře, já nevěděl, že jste tady.“

„To jen potvrzuje to, že jsi debil,“ ozval se Levi.

„Héééj,“ protáhl jsem uraženě. „Ale já vím, že jsi to tak nemyslel.

„Myslel.“

„No, jestli si nechceš jít lehnout, je to tvoje věc, ale já rozhodně jdu. Jestli máš tolik energie, můžeš pomoct Levimu.“ Mitsuki se zvedl a také opustil místnost. Svalil jsem se na gauč.

„Nemůžu se hejbat,“ zasípal jsem.

„Oscara bys nedostal,“ okomentoval to Levi.

„Cože?!“ Vymrštil jsem se do sedu se vzpomínkou na temného čaroděje, který nás pronásledoval. „Oskar? Kde?!“

„Uklidni se,“ povzdechl si Levi. „Není tady. Myslel jsem tím – no, to je jedno.“ Rozhlédl jsem se kolem sebe.

„Máme soukromí…“ Pomalu jsem se usmál.

„Nedívej se na mě tak úchylně a radši mi to pomož uklidit.“

„Mně je špatně,“ fňukal jsem okamžitě. Jen zavrtěl hlavou. Přiblížil se ke mně a začal vysbírávat odpadky kolem gauče. Přitom se ohnul. Pohodlně jsem se rozvalil a užíval si skvělý výhled.

„Ty mi čumíš na zadek?“

„Ne, co si to o mně myslíš?“ Uraženě jsem se otočil zády. Viděl jsem i hezčí prdele, přesvědčoval jsem sám sebe.

„Tak, mám to,“ ozvalo se nade mnou. Škubnul jsem sebou a prudce se posadil. Přitom jsem se srazil hlavou s Levim, který se nade mnou nakláněl.

„Aúú,“ zaúpěl jsem.

„Co děláš?“ zeptal se Levi a držel se za hlavu.

„Nemáš mě tak děsit.“

„Už je ti líp?“ Radši změnil téma.

„Néé, je mi zle…“ Zabořil jsem mu hlavu do ohybu mezi krkem a ramenem. Nechal mě se o něj opírat. Hmm, právě povýšil z domácího mazlíčka na polštář. Strčil jsem do něj. Rozplácl se na gauči a já se rozvalil na něm.

„Co blbneš?“ vyhrkl.

„Potřebuju si pohodlně lehnout,“ vysvětlil jsem.

„A to se musíš válet po mně?“

„Vidíš tady někoho jinýho? A navíc máš – docela – hezkou prdel.“

„A to je důvod? Počkat… cože?!“ Trochu jsem nadzvedl hlavu. Viděl jsem, že zrudnul. Zajel jsem mu rukou pod tričko. „Myslel jsem, že je ti blbě,“ zamumlal.

„Nikdy mi nebude tak blbě, abych tě nemohl ošahávat,“ prohlásil jsem.

„Víš, že jsi ten největší úchyl, kterýho znám?“

„A taky nejhezčí,“ doplnil jsem a dlouze ho políbil.

Když jsem se mu pokusil sundat tričko, odstrčil mě.

„To se nemůžu ani podívat?“ zahučel jsem zklamaně.

„Ne.“

„To není fér.“ Našpulil jsem rty.

„Co kdyby někdo přišel?“

„Ale nikdo nepřijde,“ mávl jsem rukou.

„Loki?“ ozvalo se ode dveří. Levi se na mě významně podíval.

„Co je?“

„Pojď se mnou, prosím,“ řekl Mitsuki. S nadávkami jsem se zvedl.

„Kam zas?“

„Přišly nám nový posily,“ zamumlal můj bývalý učitel.

„To je dobře nebo špatně?“

„Jak se to vezme… Je to můj dlouholetý rival Jakov.“

„Takže špatně?“ povytáhl jsem obočí. Mitsuki jen neurčitě pokrčil rameny. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel muž, kterého jsem neznal.

„Ahoj, Mitsuki,“ řekl pomalu.

„Ahoj, Jakove,“ odvětil mrazivě učitel. Jo, špatně.

Najednou se objevila ještě jedna postava.

„Uklidněte se, mistře,“ uslyšel jsem ženský hlas, který jsem znal až moc dobře.

Tom

Přesedl jsem si o něco spořádaněji. Zpoza Jakova vyšla Skadi a zpražila Lokiho ne zrovna milým pohledem.

„Ale ne,“ zaslechl jsem z Lokiho úst, „já si jdu asi lehnout.“

„Už se bojíš?“ odfrkla si Skadi posměšně.

„Ne, je mu jen špatně,“ zastal jsem se ho. Tím jsem na sebe strhl její pozornost.

„Ty ještě žiješ?“ podivila se.

„Jo, žije. Pojď.“ Loki mě chytil za loket a odtáhl do pokoje. Zabouchl za námi dveře a s výdechem se složil do křesla.

„Ty jsi věděl, že přijde?“ zeptal jsem se zvědavě. Zavrtěl hlavou.

„Doufám, že tu zmrzlou krávu brzo někdo zabije.“

„Loki!“ Opřel jsem se o parapet.

Po chvilce do pokoje vešel Mitsuki.

„Chtěl bych s tebou pokračovat ve výcviku, chlapče,“ řekl mi. Vypadal, že už ho kocovina docela přešla.

Proto jsme vyrazili na tréninkovou plochu. Mitsuki odněkud – zřejmě stejné čarovné kapsy jako ty Lokiho – vytáhl nějaký meč a můj Gramm. Hodil mi ho a řekl, abych se připravil. Pak jsme začali.

***

Vrátili jsme se do obývacího pokoje tokijského bytu. Držel jsem se za zápěstí a šel do koupelny hledat lékárničku. Potřeboval jsem jen kousek obvazu a nějaké náplasti, protože jsem se nešikovně řízl. Otevřel jsem dveře a před zrcadlem jsem spatřil naparujícího se Lokiho.

„Nevíš, kde je lékárnička?“ zeptal jsem se.

„Krájel jsi cibuli a řízl se?“

„Blbče. Takže, máš páru, kde je?“ zkusil jsem to znovu. Tentokrát s větším úspěchem.

„Zkus to tady,“ řekl a ukázal na malou skříňku pod umyvadlem.

„Hm, dík.“ Dřepl jsem si a otevřel malá dvířka. Nahlédl jsem dovnitř a tam ležela bílá krabička. „Jak jsi věděl, že to tu bude?“

„Intuice,“ zakřenil se. „Ne, to je docela logický.“ Na to jsem pro jistotu nic neříkal. Vytáhl jsem si potřebné věci a zbytek zase sklidil. Ošetřil jsem si ruku a chystal se vrátit do místnosti.

„Počkej!“ Lokiho ruka se mi obmotala kolem zdravého zápěstí. Otočil jsem se a tázavě se na něj zadíval. Beze slova si mě k sobě přitáhl a dlouze mě políbil. Chvilinku jsem se zdráhal, než jsem mu podlehl. Nedokázal jsem se však uvolnit úplně – hlavou se mi pořád honily věci, které mě trápily v posledních dnech. Šlo hlavně o Olieho a taky Lokiho. Trochu mi vadilo, jak často měnil nálady. Hlavně vůči mně. Jednu chvíli se tváří jako nejhodnější člověk na světě a oproti tomu se někdy ani nesnaží skrýt svůj nezájem. Vlastně by mě docela zajímalo, jak se ohledně mě cítí, co pro něj znamenám.

Z myšlenek mě vytrhlo až tiché zaklepání na dveře. Loki se ode mě odtáhl a vyzval neznámého, aby vstoupil. Dovnitř vpadl Jakov a vyhnal nás pryč. Já jsem zamířil do pokoje, zatímco Loki do kuchyně. Byl jsem z Mitsukiho výcviku docela unavený. Cestou jsem zahlédl, že celý byt už je úplně uklizený. Docela mě zajímalo, čí je to práce.

Zavřel jsem za sebou dveře a lehl si na postel. Klesla mi víčka a možná jsem i na chvíli usnul. Probral mě až randál linoucí se z vedlejšího pokoje. Rozespale jsem zamžoural a vylétl se podívat, o co se jedná.

Za dveřmi od mého pokoje stál Loki s náručí plnou jeho věcí.

„Co blbneš?“ zeptal jsem se zmateně.

„Stěhuju se.“ Nezněl moc nadšeně. „U mě budou Jakov se Skadi.“ To jméno přímo vyprskl.

„Takže ty teď budeš u mě?“ ujistil jsem se.

„Jo.“ Podržel jsem mu dveře a počkal, až vejde. Roztahal si věci po celém pokoji a pak se po mně podíval. „Mitsuki říkal, že zítra půjdeme prozkoumat tu továrnu.“ Přišlo mi, že to prohodil jen tak mezi řečí.

„Cože?!“ vypískl jsem.

„Slyšel jsi. Zítra už půjde do tuhýho.“ Nějakou dobu jsem tam jen tak stál a přebíral si to, co mi řekl. „Teď se tím netrap, hm? Přeci jsem slíbil, že všechno bude zase dobrý a ty jsi mi řekl, že mi věříš, tak…“ Pousmál jsem se a přešel k němu.

„Půjdu už spát, abych ti zejtra mohl krejt prdel,“ ušklíbl jsem se.

„Ty?“

„Jo. Ještě se budeš divit.“

autor: Dietřisko & Kentaur