autor: PeTiŠka & Saline A.
(z pohledu Kaye)
Když jsem našel Toma zhrouceného v ložnici, rozhodl jsem se vypnout. Aspoň pro jeden večer. Ještě jeden večer, který si společně užijeme na Filipínách, než odletíme zpátky do Německa, kde by nás relativně mohlo čekat bezpečí.
Nečekal jsem na nic a pobídl ho, ať se oblíkne a vezme si jen nejdůležitější věci jako peněženku a telefon. Nechápavě mě sledoval a chvíli muml
al, aby ze mne něco dostal, ale já jsem hodlal jednat okamžitě. O půl hodiny později jsme společně nasedli do auta, a i když už se stmívalo, rozhodl jsem se zajet daleko za město, protože ve mně trochu strach blouznil.
„Kam jedeme, už je pozdě,“ vydechl vyčerpaně a promnul obličej po dvou hodinách cesty. Koukl jsem na něj omluvně a stiskl jsem mu ruku.
„Ještě chvilku, už tam budeme za chvíli,“ zvedl jsem si jeho ruku ke rtům a políbil jej na hřbet. Pousmál se a pohladil mě po tváři, než se zase unaveně svezl do sedačky a odvrátil pohled z okýnka. Byl jsem vděčný, že už se dál nevyptával.
Za půl hodiny jsem zastavil na parkovišti, kousek od pláže.
„Tak pojď, taky budeme mít trochu klidu a taky soukromí. Daleko od starostí,“ odepnul jsem pás a naklonil se k němu, líbajíc ho na čelist. Natočil se ke mně, aby mě mohl pevně obejmout kolem krku a přitisknout své rty na moje. Vydechl jsem a jazykem se vydal hned prozkoumat jeho ústa, nepřerušujíc ten akt, dokud jsme se oba nepotřebovali nadechnout. „Pojď už,“ Pobaveně jsem se usmál, když protestně zaskučel. „Na všechno bude času dost.“ Vylezl jsem z auta, přecházejíc na druhou stranu, abych mu mohl otevřít dvířka.
„Jaký to gentleman,“ zazubil se na mne, když jsem k němu natáhl ruku a pomohl mu vystoupit. Zavrněl jsem s úsměvem a zabouchl dvířka, zamykajíc auto. „Můj gentleman.“
„Samozřejmě,“ sevřel jsem mu dlaň a zamířil s ním k pláži.
I když jsme měli pláž hned za barákem, tohle místo bylo jiné a podle mého názoru mnohem kouzelnější. Pokrývala ji totiž z velké části zeleň, stromy a pestrobarevné květiny.
„Tohle místo jsme dost navštěvovali s bráchou a tátou, když jsme byli menší. Je to tady prostě hezčí než tam u nás.“
„U nás doma je taky hezká ta pláž. Ale máš pravdu, tady dýchá úplně jiná atmosféra.“ Pousmál se a já zaznamenal, že pláž je vyprázdněná, za což jsem byl vděčný. Všude se rozprostírala tma, jen měsíc se odrážel v čistém moři. Posadil jsem se do písku a Toma stáhl vedle sebe, objímajíc ho hned kolem ramen.
„Mrzí mě, že nastala tahle situace,“ nechal jsem se obejmout kolem pasu a líbnul jsem ho do vlasů, tisknouc ho k sobě pevně. „Nikdy bych nečekal, že by se něco takového mohlo stát po takové době, úplně jsem zapomněl.“ Povzdychnu po chvíli, sledujíc menší vlny, které se rozebíhaly po moři a zpátky ke břehu.
„Nemůžeš za to, byl bys blázen, kdybys tam tenkrát zůstal a nechal se zavřít.“
Vděčně jsem na něj koukl a zabořil nos do jeho vlasů.
„Měl jsem od nich odejít už dřív. Jenže to byla parta, se kterou jsem se seznámil už na střední škole. Už tenkrát měli ve škole všechno pod palcem a Nathaniel byl v jejich čele. Obdivoval jsem je jako každý kluk na škole a nic nebylo důležitější, než k nim patřit. To víš, chtěl jsem být frajer. Nějak se mi to podařilo a já se stal jedním z nich. Jenže pak jejich chování a tak bylo horší a horší a já v tom musel jet s nimi, protože jsem se bál, co by bylo, kdybych se od nich odloučil. Byli jsme plní tajemství a to bohužel bylo to, co mě tam drželo. Báli by se, komu bych mohl co vyzradit. Takže jsme to po pár letech dotáhli až na místní mafii… nikdy jsem z toho neměl dobrý pocit,“ přiznal jsem mu s povzdychem a zavřel oči. „Kdybych to věděl, že by tě to mohlo takhle ohrozit…“
„Jenže kdybys od nich odešel, nic takového by se nestalo a ty bys pravděpodobně ani neodletěl do Německa. Nestal by ses slavným a nepotkal mě,“ pronesl vážně a natočil si moji tvář k sobě. Upřel na mne ty svoje velké, čokoládové oči a já jsem okamžitě ucítil teplo a klid. „Všechno špatné je k něčemu dobré. Platí to i v tomhle případě, dobře? Zítra prostě odletíme, všichni a o nic víc nepůjde. Pořád budeme spolu, pořád budeme manželé a pořád budeme mít jeden druhého. Nikomu se nic nestane.“ Natáhl se a přitiskl se mi na rty, lehce se o ně otírajíc. S úsměvem jsem zavřel oči. „Všechno je v pořádku, pokud jsme my dva, Kayi.“
„Já vím.“
„Víš? Tak se toho drž, prosím. Oba jsme vyděšeni, ale zvládneme to, zítra zmizíme. A i když to nebudou krásné Filipíny a náš dům s výhledem na moře, pořád bude domov tam, kde jsme oba dva a naši přátelé.“ Odtáhl se a opřel si hlavu o můj hrudník.
Chvíli jsem ho v tichosti pozoroval a v tu chvíli si uvědomil, jak moc jsem vděčný, že je to zrovna Tom, koho mám po svém boku. Přejel jsem bříšky prstů po jeho paži a usmál se, když se mírně ošil.
„Máš pravdu. Je to osud, díky kterému jsem tě poznal. Až přijedeme, rád bych zašel do našeho klubu.“ Usměju se nad vzpomínkou, kdy jsem chytal odvahu ho jít oslovit tenkrát.
„A budeš zase otravný?“ zvedl ke mně pobaveně hlavu.
„Oh, to si piš.“
„A budeš mě tahat k sobě domů? Lákat mě na alkohol a tvou společnost?“
„Ano.“
„A pak mě pomiluješ?“
„Přesně. Utečeš zase ráno?“ pozvedl jsem obočí a trochu se zaklonil, když se narovnal a nahnul ke mně hlavu.
„Ne.“
Zasmál jsem se a políbil ho dlouze. „Pojď si se mnou zaplavat.“ Odtáhl jsem ho po chvíli a vstal, rozepínajíc své džíny. Zmateně pohlédl na moře, které ho pobízelo svým šuměním vln. Nakonec se ale zašklebil, vstal a stejně jako já se vysvlíkal z oblečení. Jakožto první svlečený jsem hned vběhl do vln a nadšeně se ponořil pod vodu, užívajíc si osvěžení, které obklopilo mé tělo. Vynořil jsem se jen pár metrů od břehu a otočil se, abych mohl zjistit, jak je na tom Tom. Na chvíli jsem zadržel dech, když jsem viděl, jak nahý opatrně nakračuje do vody a sleduje své nohy. Díky měsíčnímu světlu jsem měl dokonalý pohled na jeho nahé tělo a málem jsem se nafoukl pyšností, že patří jen mně. Zamrkal jsem a pomalu mu plaval naproti.
„Není to tak ledové.“ Zamumlám pobaveně, když se sejdeme na půli cesty, kdy nám voda sahá akorát po pás. Zvednu se a přitisknu se hned na něj.
„Ale neodmítl bych teplejší vodu.“ Zasmál se mi do ramene, kam jsem obdržel následovně taky menší kousanec. S usyknutím jsem cuknul ramenem a podíval se na něj varovně. „Co, nemáš si ze mne utahovat.“ Pokrčil rameny s úsměvem a cítil jsem, jak se o mne začíná rádoby nenápadně třít. Na to už jsem ho znal moc dobře. Beze slov jsem ho popadl za stehna a vyhoupl si ho kolem pasu. Překvapeně zalapal po dechu a přidržel se mých ramen.
„Copak?“ šeptl jsem zastřeným hlasem, když jsem ho začal pomalu spouštět níž a jednou rukou se nasměroval proti němu.
„Nic.“ Usmál se a slastně zaklonil hlavu, když jsem do něj pomalu vstupoval. Nikam jsem nespěchal, jen jsem si užíval každý další milimetr jeho těla, do kterého jsem se nořil. Cítil jsem, jak lehce zatnul nehty do mých ramen a paty mi zapřel v bedrech.
Na nic jsem nečekal, a jakmile jsem byl v něm až po kořen, pomalu jsem začal přirážet proti jeho tělu, které se mi v tu samou chvíli odevzdalo. Líbal jsem ho na hrudníku, na krku a všude, kam jsem jen dosáhl, aniž bych jen trochu přerušoval naší souhru. Jeho tiché sténání a vzdechy mi způsobovaly mráz po zádech a pobízely mě k rychlejšímu tempu. A i když to šlo ve vodě těžko, snažil jsem se vydat ze sebe nejlepší, abychom oba za nedlouhou chvíli mohli vykřiknout ve společném orgasmu.
„Ah můj,“ udýchaně se zapřel čelem o mé a já se s tichým zafuněním usmál.
„Miluju tě.“
„Kdo to je, jsou to oni?!“ uslyšel jsem dívčí hlas, který nesl náznaky starosti a hysterie. První se ve dveřích objevil Nyze, který chvíli tajil dech, než úlevně vydechl.
„Jo, jsou to oni.“
Byly asi tři hodiny ráno, když jsme se konečně dostali s Tomem zpátky k nám domů. Chvíli jsme se zdrželi na pláži a užívali si jeden druhého. Až když jsme uschnuli a usoudili, že je chladno, odebrali jsme se zpět k autu a vyrazili domů. Bohužel nikoho z nás dvou za celou tu dobu nenapadlo dát někomu vědět, kde jsme. Což mi došlo až teď, když se na chodbu vyřítila Viktorie, Bill a vzápětí Anis.
„Ahoj?“ zkusil to Tom a následovně schytal facku od Billa.
„Ty idiote, kde jste byli?! Celý večer vás hledáme, sháníme… mysleli jsme si, že vás dostal!“ vyhrkl Bill hystericky a sledoval Toma, který se překvapeně chytl za tvář, přesto se tvářil pokorně. Takhle jsem ho snad ještě neviděl, že by se stáhl před Billem. Díky šoku jsem stál jen po jeho boku a sledoval scenerii, aniž bych nějak obranně zasahoval.
„Promiň, my… my jsme jen…“
„Blbče. Jsi fakt blbec, Tome. Oba jste!“ Zavrčel Bill, ale pověsil se mu vzápětí kolem krku. „Měl jsem takový strach.“
„Já vím, moc se omlouvám. Zapomněli jsme vám napsat, že jsme jeli pryč. Promiň.“ Zahučel Tom a pevně ho u sebe přitiskl. Pohlédl jsem na kluky, kteří oba naráz kývli do obýváku, a tak jsem se s Nyzem a Anisem vydal do místnosti, ten zbytek ponechávajíc ve své hysterické chvíli.
„Už máme zamluvené letenky, zítra přesně v sedm večer odlítáme.“ Začal Anis, která rozlil tři panáky a rozdal nám je. Všiml jsem si, že tu leželo několik dalších skleniček a jedna flaška už byla prázdná. Asi byli vážně zoufalí a já pocítil vinu.
„Viktorie musí ještě pro pas, takže s ní do té doby musím zajet bezpečně k ní domů a pohlídat ji.“ Dodal Nyze, který pozvedl svého panáka, a všichni tři jsme to naráz kopli do sebe. Zašklebil jsem se a přikývnul.
„Zvládneš to? Může to být nebezpečné.“ Pohlédl jsem na Nyzeho, který založil ruce na hrudníku a zavřel na chvíli oči.
„Já vím, ale nemůžu jí nechat jít samotnou. Teď když se doma neukázala, jsem si jistý, že ten skrček bude zuřit a čekat, až otevře dveře. Naštěstí má hned u okna vysoký strom, takže tam vylezu buď já, nebo ona. Abychom nebudili příliš pozornosti, rozumíš.“ Pronesl Nyze odhodlaně a pohlédl směrem k chodbě, kde akorát Viktorie něco povídala. Povzdychl. „Postarám se o ni a sejdeme se na letišti, žádný strach.“ Pohlédl na mne pevně a pousmál se.
„Dobře, já ti věřím.“ Přikývnu.
„Osobně bych se přemístil hned ráno někam jinam, protože teď už ví, kde bydlíš a mohl by se sem vydat. Bude dost podrážděný z Viktoriiny nepřítomnosti, takže nevíš, co rozjede.“ Dodá ještě Anis a doleje panáky.
„Souhlasím, ráno se přesuneme blíž k letišti, třeba do nějakého hotelu.“ Přikývnu. „Na zítřek, ať doletíme dobře zpátky do Německa.“ Pozvednu svou sklenku tentokrát a všechno v nás mizí během vteřiny. Byl to panák pro odvahu a já jsem věřil, že všechno dopadne dobře.
autor: PeTiŠka & Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Proc mam takovy pocit, ze do Nemecka se jen tak snadno nedostanou? Chvilka klidu a lasky na plazi byla uzasna, Kay je romantik 😀 Nyze je asi vazne zamilovany, dost riskuje. A ta Billova facka byla dooost dobra 😀 jen at Anis vidi jakeho ma dracka 😀
Nevěřím tomu že odjedou do Německa určitě se něco zvrtne.