autor: Dietřisko & Kentaur
Chabý stisk
Tom
„Večírek může začít,“ ušklíbl se Jeff.
„Hej,“ sykl na mě Mitsuki. Otočil jsem se na něj. „Dostaň odsud Lokiho, postaráme se tu o to.“
„Ale…“ Mituki se na mě vážně podíval. V tu chvíli jsem pochopil. Váhavě jsem přikývl a snažil se nějakým způsobem zvednout Lokiho tělo. Ally s Jakovem se postavili přede mě, aby nás chránili. Vděčně jsem se na ně usmál, ale oni to neviděli. Ani nemohli.
Jeff pokynul svým stoupencům a boj začal. Pořádně jsem nevěděl, co se děje. Zavládl chaos a zmatek. Všude se ozývaly rány a občas i křik.
Podařilo se mi odtáhnout Lokiho kousek stranou. Pořád se neprobíral a černý flek na jeho krku se nepřestával rozrůstat. Pevně jsem semkl rty a natáhl se po zářícím Grammu. Chvilku jsem si ho prohlížel se zoufalstvím vepsaným v očích.
„Proč, proč mi nedáš sílu? Jsi přece ten meč z legend!“ rozkřičel jsem se na něj. Vtom přede mnou něco vybuchlo. Zakryl jsem si oči, abych je uchránil před drobnými úlomky, které se rozletěly do všech stran. Když se vše zase v rámci možností utišilo, zkontroloval jsem Lokiho. Nic se nezměnilo.
Vytáhl jsem se na nohy a rozeběhl se zpátky za svými bojujícími přáteli. Chtěl jsem jim nějak pomoct. Zatím jsem jen seděl na zadku a fňukal. Mitsuki mě přichytil za loket.
„Kde je Loki?“ zeptal se starostlivě. Ne jako učitel… spíš jako otec.
„Je v bezpečí,“ ujistil jsem ho. Mitsuki přikývl, pustil mě a zase se věnoval boji. Zrovna se Skadi odráželi Andyho silné útoky, které byly mířené na Kyla. Vlastně se všichni soustředili především na něj.
Nějaký muž s kravatou se objevil přímo přede mnou a zatarasil mi cestu. Překvapeně jsem vyjekl a nastavil mu meč. Bez problémů ho odrazil. Klopýtl jsem dozadu. Muž natáhl ruku a zlehka se dotkl mého spánku. Okamžitě mnou projela neskutečná bolest. Zhroutil jsem se na zem a bezmocně se schoulil do klubíčka. Nemohl jsem nic, než jen čekat, až to přestane.
Po několika minutách bolest konečně odezněla a já mohl znovu vstát. Když jsem se rozhlédl, muž už tu nebyl. Asi si myslel, že mě to vyřídí.
Najednou se rozhostilo úplné ticho. Ztuhl jsem – bylo to podezřelé. Slyšel jsem jen jediné dva hlasy – Andyho a Jeffův. Něco si pro sebe mrmlali. Pak se ozval Andyho výkřik. Viděl jsem, jak z něj vytrysklo obrovské množství síly. Ta se spojila s tou Jeffovou a jako jedna pokračovala dál. Mířila přímo na Kyla.
Kyle
Obrovská koule moci letěla přímo proti mně. Neměl jsem šanci uskočit – navíc by zasáhla ty, kteří stáli za mnou. Zavřel jsem oči. Čekal jsem náraz, ale ten nepřišel. Opatrně jsem oči zase otevřel.
Na zemi ležel Nou a škubal sebou. Rychle jsem si klekl vedle něj.
„Nou!“ vyhrkl jsem zoufale. Chytil jsem jeho tvář do dlaní. Usmál se, ale jeho tvář byla zakřivená bolestí. Zachránil mi život… Vhrkly mi slzy do očí.
„Všechno bude dobrý, jen vydrž…“ Chabě mi stiskl ruku.
„Miluju tě,“ zašeptal. Opatrně jsem ho objal.
„Já tebe taky,“ vzlykl jsem. Strachy se mi svíralo hrdlo. Musíme něco udělat… Nemůže přece umřít, ne tady…
Kolem nás padaly kousky omítky. Vzhlédl jsem. Strop se třásl.
„Musíme utýct, spadne to!“ zakřičel někdo.
„Běž,“ pobídl mě Nou.
„Nenechám tě tady! Vezmu tě s sebou.“
„Kyle, já umírám. Nech mě tu a běž.“ Odmítal jsem uvěřit jeho slovům. Naplňovaly mě bolestí a zoufalstvím.
„Zůstanu s tebou až do konce…“ Přitiskl jsem se k němu.
„Ne. Prosím, běž. Žij a buď šťastný.“ Z posledních sil se mě snažil od sebe odstrčit.
„Já nemůžu!“ vykřikl jsem. „Nemůžu bez tebe!“
„Prosím, slib mi to…“ Bylo slyšet, že už se mu špatně dýchá.
„Nemůžu!“
„Prosím… Je to moje poslední přání…“
„Nemůžu ti to slíbit, protože nedokážu být šťastný bez tebe,“ vydechl jsem a přitiskl se k němu ještě pevněji.
Raději umřít s ním, než žít bez něj.
Bill
Když jsem se tak nějak probral, ležel jsem na zemi někde v povzdálí. Kolem mě se ozýval hlasitý rachot. Budova se rozpadala.
S námahou jsem se postavil. Třásl jsem se po celém těle a zranění na krku mě pálilo. Všiml jsem si, že obě skupinky vypadají dost zmateně. Skadi a Mitsuki se snažili odpoutat Olieho, zatímco Jakov je bránil před útoky Oskara.
Nepřátelé začali jeden po druhém mizet, dokonce i Oskar. Zřejmě chtěli, aby továrna vyřešila všechno za ně a pohřbila nás v sutinách. Dobelhal jsem se k ostatním.
„Musíme zdrhnout,“ připomněl jsem jim chraplavě.
„Loki, jsi v pořádku?“ vyhrkl Levi. Zdálo se mi, že i docela překvapeně.
„Ještě žiju, ale to se může brzo změnit.“ Skadi a Mitsuki konečně osvobodili Olieho. „Kde je Nou s Kylem?“ Rozhlédl jsem se. Všichni krčili rameny.
„Můžeš běhat?“ zeptal se Levi tiše.
Ne, pomyslel jsem si. „Jasně,“ řekl jsem bezstarostně.
„Támhle jsou,“ zvolala Skadi a ukázala za nás. Otočili jsme se. Ze stropu se začínaly uvolňovat kameny.
Na zemi ležel Nou a Kyle ho objímal.
„Dostali ho,“ zašeptal Mitsuki. „Nemá šanci.“
„Kyle!“ zavolal jsem. Zvedl hlavu a podíval se na nás uslzenýma očima. „Pojď, už nemůžeš nic dělat.“ Zavrtěl hlavou. Otřesy byly stále silnější. „Kyle!“ Žádná reakce. „Sakra, pojď, ty blbče!“ Z posledních sil jsem se rozeběhl a všiml si, že mě Levi následuje. Chytil jsem Kyla za ruku a Levi ho vzal za druhou. Společně s ostatními jsme se rozeběhli pryč. Na schodech jsem pořád zakopával a protestující Kyle mi to moc neusnadňoval.
„Nou!“
Nakonec jsme se dostali ven. Stihli jsme to jen tak tak – hned jak jsme vyběhli z budovy, zřítila se. Zavalil nás oblak prachu a kusů zdiva. Rozkašlali jsme se. Pustil jsem Kyla a zhroutil se na zem. Byl jsem opravdu na pokraji sil.
Když se prach rozptýlil, rozhlédl jsem se kolem, abych zjistil, jestli jsou všichni v pořádku. Levi seděl na zemi kousek ode mě a kašlal. Mitsuki a Jakov byli o kus dál a namáhavě oddechovali. Skadi stála vedle a tvářila se, že ji to vůbec nezajímá. Kyle ležel na zemi a třásl se.
„Je to moje vina,“ vzlykal. „Kdyby mě nechtěl zachránit…“
„Kyle,“ řekl jsem tiše.
„Měl jsem zůstat s ním…“
„Kyle!“ Připlazil jsem se k němu. „Neříkej takový věci. Zachránil tě, protože tě měl rád a chtěl, abys žil.“ Cítil jsem, že mě v očích pálí slzy. Položil jsem mu ruku na rameno a uslyšel nějaký pohyb. Zvedl jsem hlavu. Levi si sedl vedle Kyla z druhé strany a opatrně ho objal. Všiml jsem si, že i on má v očích slzy.
O chvíli později se k nám připojil i Mitsuki.
„Měli jsme počkat na Odina,“ povzdechl si.
„Je to moje vina. Já vás přesvědčil, abysme do toho šli sami.“ Dolehl na mě tíživý pocit viny.
„Nemohli jsme vědět, co se stane. Podcenili jsme je.“ Mitsuki měl asi pravdu, ale to mě neuklidnilo. „Nezbývá nám nic jiného, než se přesunout portálem do Asgardu.“ Přikývl jsem. Chtěl jsem se zvednout, ale spadl jsem zpátky na zem. Levi pustil Kyla a podepřel mě. Kylovi pomohl na nohy Mitsuki. Mlčky jsme se vrátili zpátky do bytu.
Když jsme tam došli, bylo mi dost mizerně. Zatmívalo se mi před očima a špatně se mi dýchalo.
„Loki?“ ozval se starostlivě Levi.
„Jsem v pohodě,“ mávl jsem rukou.
„Hajzle prolhanej,“ procedila Skadi mezi zuby, „ani v takový blbosti nemůžeš mluvit pravdu.“ Chtěl jsem se ohradit, že poslední dobou říkám zásadně pravdu, když vtom se mi zamotala hlava. A dál byla jen tma.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Ou. Som rada, že príbeh ešte nekončí, ale je mi ľúto Noua. Chudák Kyle. 🙁
A ten Loki, ten tiež musí stále hrať tvrďasa, že? 😀 Dúfam, že bude v poriadku.
Vďaka za časť.
Doufam, drahy Loki, ze i ty si uvedomujes, ze ti Levi zachranuje zadek, protoze te ma rad… snad se Loki probere a nejak vyleci to upiri kousnuti. Noua je mi vazne lito, musel Kylea vazne milovat. Nicmene Skadi je ledova jako vzdy 😀 snad to jeste vsechno dobre dopadne, protoze takove prece fantasy MUSI byt, prosiiiim 😀 diky za dil 🙂
Jsem neskutecne stastna, ze neni konec, a ze neumreli nasi hrdinove, ale ani padouchove, to uz nepotesilo 😀 -_- kazpodapne to vsak znamena, ze svet je stale v nebezpeci a Levi muze porad umrit! Navic me je strasne lito Kyla! :'( Ach jo, to musi byt strasne prijit o milovanou osobu! 🙁 Porad doufam, ze se jeste Nou objevi, ze se zachranil! A Lokiho zraneni me desi! Co kdyz je to vazne? :O A je to vazne! Ale co kdyz je to jeste vaznejsi! :O 🙁 LIbilo se mi, jak Loki
utisoval Kyla. A taky doufam, ze si treba, kdyz tohle vse prozili uvedomil, jak moc mu na Levim zalezi, i kdyz spis to bude naopak 🙂 Moc si preju, aby Nicitel skoncil Happyendem a ze se brzo dockame tech dvou slovicek lasky z Lokiho huby! 😀 Dekuju za dil 🙂
Loki, Loki, kdy se ti v té makovici rozsvítí?
Noua je mi líto a Kylea vlastně ještě více…
Doufám že se Laki uzdraví a ty hájzli zlikvidují.
To jenom vy dvě dokážete pojmenovat postavu tak, aby i neuvěřitelně smutná scéna s jeho smrtí byla trochu úsměvná 🙂 Stejně je mi ale Noua líto…
To nám děláte naschvál holky, že jo? Já se raduju, že Loki žije, i když je pořád slabý a on na konci dílu zase omdlí a člověk se zase může strachovat dál 😀 😀
Každopádně je mi moc líto, že Nou umřel. Nechtěla jsem, aby někdo z nich umřel a bohužel se tak stalo 🙁 Na jednu stranu chci, aby ty špatné už porazili, ale na stranu druhou nechci, protože mám strach, že tím bude povídka končit.
Moc děkuji za díl! 🙂