Brothers War 11.

„To se dá lehce zařídit,“ zasmál se Dean do telefonu.

„Co máš v plánu? Nechci být do toho zatažená. Už takhle riskuju hodně. Co když zjistěj, že patřím k tvejm lidem?“ Jessice nebylo jedno, jak se k ní zachovají.

„To víš, že do toho budeš zatažená, protože pochybuju, že by se někomu z mejch lidí povedlo to, co zadám za úkol tobě,“ řekl Dean výhružně, že i Jess se otřásla.

„Deane, nechci v tom mít prsty. Co když zjistěj, kdo to udělal?“ zeptala se ustrašeně.

„Ty hned po tom zmizíš. Prostě se sbalíš a odjedeš,“ odpověděl jí Dean.

„To jako úplně pryč?“ zeptala se nejistě Jess.

„Samozřejmě. Už se tu nikdy neukážeš. Tedy ne do tý doby, než se to všechno uklidní,“ odpověděl jí Dean.

„Ale co moje rodina? Nebude v podezření?“

„Těch se to netýká. Týká se to jen a jen tebe,“ ujistil ji Dean.

„Poslouchám,“ řekla jen, a když vyslechla Deanův plán, doslova jí běhal mráz po zádech, ale souhlasila.

Bill se už pomalu uklidnil a šel se spolu s Nat podívat za ostatními. Nehrála mu ale jedna věc, a to ta, že tam nikde nebyla Jess. ‚Ale možná jela domů,‘ honilo se mu hlavou.

„Přední a zadní spoiler pevnější, vyztužený vnitřek. Kdo ví, co vymyslí za podraz. Nitro a počítač, abys měl jistotu,“ říkal Gustav svoje návrhy.

„Myslím, že to vyztužení vnitřku je dobrá pojistka. Přidal bych ještě závodní pásy, plus sedadlo. Budeš perfektně jištěnej proti snad všemu,“ přidal se Eric.

„Nejsou to špatný nápady, ale co na to vemu?“ řekl Tom rozpačitě.

„Bráško, rozhlídni se. Všechno tu díky tátovi máme,“ řekl znenadání Bill.

Tom se na něj nejistě podíval. Nechtěl, aby se jeho dvojče trápilo. Když ho však viděl odhodlaně stát ve vstupu do garáže, usmál se.

„To vyztužení je moc dobrej nápad, Gusti. A ty pásy taky, Ericu. Udělejte prostě vše, aby byl v pořádku, až dokončí závod,“ řekl Bill klukům a ti se hned pustili do práce.

Rasta přišel ke svému dvojčeti a objal ho.

„Děkuju, Billy,“ pošeptal.

„Neschvaluju to, ale je to nejspíš jediná možnost, jak nám dá pokoj,“ odpověděl černovlásek.

„Jiná ani není. Po dobrým to s ním nepůjde. O tom jsme se přesvědčili,“ řekl Tom a udělal krok zpět, pouštějíc Billa z objetí.

„Musím s tebou, Tomi, mluvit,“ řekl Bill tiše.

„Vždyť spolu mluvíme,“ podivil se rasta.

„O samotě,“ dodal Bill.

Tom se podíval na kluky, ale ti byli zabraní do práce. Proto přikývl a šel za Billem do pokoje.

„Tak co se děje, Billy,“ zeptal se Tom ve chvíli, kdy si černovlásek sedl na postel.

„Musím ti něco říct, ale mám strach,“ pronesl tiše černovlásek.

Tom se na něj starostlivě podíval.

„Něco ti je? Jsi nemocný?“ zeptal se hned. Na to se Bill lehce usmál.

„Ne, jsem úplně zdravý. Jde o něco jiného. Nechci tě totiž ztratit. Ale bojím se, že když ti to řeknu, že mě zavrhneš,“ černovlásek sklopil hlavu a pozoroval koberec.

„Nezavrhnu tě, slibuju,“ ujistil ho.

„Víš… při tom, co se dělo… já ti to neřekl i z jiného důvodu, než byl strach. Já… něco se tenkrát zlomilo a…“ zasekl se Bill.

„A?“ ozval se rasta.

„No… Tomi, bojím se ti to říct, ale mám i strach, že když ti to neřeknu teď a něco se ti stane…“ Billovy oči se zase začaly lesknout, jak se mu v nich hromadily slzy.

„Neopustím tě. Opravdu, Billy. Ať je to cokoliv, prostě to řekni,“ Tom si k němu klekl a chytl ho za ruku.

„Víš…. už pár měsíců, já… nedívám se na tebe jako na bratra… já… zamiloval jsem se… no… do tebe…“ vysoukal ze sebe černovlásek a Tom na něj šokovaně hleděl.

Nedokázal si vysvětlit, že i on cítí to samé. Nejdřív si nalhával, že je to způsobené tím, že jsou na sobě prakticky závislí, ale i tohohle vysvětlení se vzdal už dřív. Teď v tom aspoň nebyl sám.

autor: T-KAY