autor: Turmawenne
„Ale no tak, počkej, chci vzít tu poštu,“ smál se Bill, když ho Tom lechtal na bocích u vchodu do jejich bytu. Bill se snažil otevřít schránku malým klíčkem, ale jak jej Tom stále lechtal, příliš se mu to nedařilo.
„Pošta počká,“ zašeptal mu starší muž do pokožky na krku a smál se tomu, jak se jeho drobný princ cuká.
„Necháš toho?“ plácnul ho Bill se smíchem po ruce a konečně se mu podařilo schránku odemknout. Významně se poté na Toma podíval, pohrozil mu na oko vážně prstem a pak se smíchem zašel do bytu a Tom hned za ním.
„Stejně jsou tam zase samý blbosti,“ řekl Tom, svlékl si bundu a prošel bytem až do kuchyně. Bill si to tiše štrádoval za ním ještě v bundě, ale již zutý.
„Ale máš jich tu spoustu,“ předal mu s úsměvem asi pět dopisů a s tím svým se opřel o kuchyňskou linku a ukradl svému milovanému čtvereček z čokolády, kterou si Tom hned po příchodu rozbalil. Poté se dal do roztrhávání obálky. Jakmile z ní dopis vyňal, začal číst.
„Vážně si ho chceš vzít? A jsi si jistý tím, proč si on chce vzít tebe, Bille? Kdy si to konečně uvědomíš…“
Černovlásek si tiše povzdechl a sklopil pohled. Toho si Tom hned všiml.
„Děje se něco?“ zamračil se a vzal mu dopis z ruky. „Ah, někdo nám jen závidí. Přece by sis s tím nedělal starosti,“ řekl a konejšivě svého prince pohladil po zádech.
„Takový dopis přišel už víckrát,“ řekl mu Bill upřímně.
„Nic jsi mi o tom neřekl,“ pověděl mu Tom, přičemž se mu mezi obočím utvořila drobná vráska.
„Nechtěl jsem tě tím zatěžovat,“ semkl Bill rty do úzké přímky. Mezitím Tom dopis zmuchlal.
„Zapomeň na to. Někdo nám naši lásku asi prostě jen nepřeje. Je to nějaký závistivec a ničema,“ přivinul si Tom Billa k sobě a pohladil jej. „Ani to nečti, hm?“ usmál se a přivřel nad Billovou vůní oči.
„Dobře. Já ti věřím…“ šeptl Bill vážně, ve snaze, aby jeho slova zněla co nejvěrohodněji.
Po zbytek dne už byli oba muži jen spolu. Užívali si volného času, jelikož měl Tom již za 4 dny odjet na výpravu se svou raftovou skupinou. Bill mu několikrát říkal, že se o něj bojí, zvlášť po tom všem, co mu Tom vyprávěl. Na těchto výpravách zemřela jeho přítelkyně. Stále to měl před očima. Byla to záležitost, se kterou se odmítal kdykoli srovnat. I proto tolik prožíval to, co se o něm píše v knihách. Měl pocit, že ovace, které mu lidé skládají, jsou neoprávněné a nezaslouží si je. Měl pocit, že zklamal.
Bill se naopak bál, že se mu jeho milovaný nevrátí, a to by asi nepřežil. Zároveň mu chtěl dát jistotu a důvěru v něj, věřil mu, že to zvládne on i celá jeho výprava, ale obavy mu stejně pořád naháněly hrůzu.
Přišel víkend. V pondělí měl Tom odjíždět, a proto tyto dva dny měly patřit skutečně jen jim dvěma. A také tomu tak bylo.
V sobotu si společně došli na dvanáctou hodinu na oběd. Tom ale stále spěchal, už si nedal ani dezert, a když pak nasedli do auta, rozjel se vcelku rychle. Nejel ovšem vůbec domů. Jel z města pryč. To Billa přímo šokovalo. Tom mu sliboval, že budou celý víkend zalezlí v posteli, budou koukat na ohrané filmy, cpát se u toho zmrzlinou a mazlit se.
„Kam to jedeme?“ řekl černovlásek překvapeně a ohrnul nedbale spodní ret.
„Uvidíš, zvědavče,“ zaculil se na něj Tom. Bylo pravdou, že Bill ráno poměrně dlouho pospával a netušil, co na něj jeho milenec připravil.
„No tak, Tome, řekni mi. Měli jsme být doma,“ řekl Bill trochu chmurně, ale v hloubi duše se zase už tetelil, co ho čeká za dobrodružství. Nevšiml si ničeho podivného nebo jen kapku jiného.
„Jedeme na výlet, dobře?“ usmál se na něj Tom a pohladil jej po stehně. Bill si tiše odfrkl, hned na to oddechl a díval se z okénka. Měl chuť do Toma šít a pořád se ptát, kam že to jedou, ale nakonec si řekl, že se přece jen nechá překvapit. Třeba se mu to vyplatí.
Tom zastavil až na parkovišti ve městě, které bylo za tou malebnou vesnicí, kam tehdy jeli na výlet. Bill tomu příliš nerozuměl. Nerozuměl ani tomu, když si Tom odskočil do kufru od auta, cosi si vzal a poté již pro Billa přišel, galantně mu otevřel dveře, a jakmile Bill vystoupil, auto zamkl.
„Pojď, za chvíli jsme v cíli,“ pověděl vysokému chlapci a políbil ho do vlasů. Nad tím se Bill jen pousmál, vzal jej za ruku a společně šli městem. Možná ho chtěl Tom jen pozvat na zmrzlinu, možná mu chtěl opět ukázat místo, které má rád, netušil.
A již vůbec nerozuměl tomu, proč vešli do nějaké státní budovy. Ani si nestačil povšimnout, o jakou budovu se jedná. Až když nastoupili v tichosti do výtahu, Bill zjistil z letáku a také jednotlivých pater, že se jedná o Městský úřad. Byl zmatený.
„Tome?“ šeptl, když vystoupili ve třetím patře. Tom mu však věnoval jen úsměv a zašeptal mu na oplátku: „Počkej tu na mě, hned jsem tady, ano?“ řekl a odběhl si kamsi na konec chodby, zaklepal na čísi dveře a téměř ihned vstoupil.
Během dvou minut byl už ale zpět u svého prince, vzal jej za ruku a vedl jej na druhou stranu chodby.
„Prosím, vysvětlíš mi to už?“ Začal Bill naléhat. Byl neklidný a nesvůj. Nechápal, co tu Tom chce jen tak dělat, navíc v sobotu!
Když ovšem došli do velké síně, kde už postávali dva muži, které odněkud znal, žena s mužem za drobným stolečkem, na němž bylo jen pár papírů a dvě propisky, začalo mu to nejspíš docházet.
„Tome…?“ řekl téměř šokovaně, ale tiše. Tom nemohl odpovědět, chtělo se mu očividně smát. Jen Billovi více stiskl ruku a s úsměvem s ním došel až k místnímu starostovi, vedle nějž postávala nejspíš matrikářka. Bill nasucho polkl. Nyní už poznal i ty dva muže, co si již stoupli za ně. Byl to Phil a Adam, přátelé Toma z té velké oslavy.
„Rád bych vás zde přivítal, Tome, Bille, a také vás, přítomní svědci. Sešli jsme zde, abychom dnes uzavřeli registrované partnerství mezi Tomem Trümperem a Billem Kaulitzem…“ Začal starosta mluvit.
V ten okamžik se Billovi nahrnuly slzy do očí. Tom si jej chtěl skutečně vzít. Právě teď a tady. Ačkoli na sobě ani jeden z nich neměl oblek, nebyli na ničem domluvení a Bill neměl řádně udělané vlasy, všechno bylo perfektní. Bill jen stále nechápal, jak to Tom všechno zorganizoval, kde vzal jeho rodný list, občanský průkaz, kdy sháněl prstýnky, jak to domluvil s těmi lidmi odsud… měl milion otázek a žádnou odpověď, ale byl šťastný.
„…a táži se také vás, Bille Kaulitzi, zda si berete přítomného Toma Trümpera za svého muže?“ Zeptal se starosta Billa po tom, co již Tom řekl ano. Bill se na svého milovaného Toma podíval, usmál se a poté se podíval na starostu.
„Ano, beru,“ řekl jasným a pevným hlasem s úsměvem na tváři.
„Nyní prosím své partnerství zpečeťte prstýnky,“ dodal starosta a matrikářka jim prstýnky podala na stříbrném tácku. Tom si jej vzal první a nasadil jej Billovi. Bill udělal totéž hned po něm.
„A nyní si můžete vyměnit svůj první oficiální partnerský polibek,“ řekl mile starosta a nechal nyní již prostor jen jim dvěma. Tom se na Billa podíval, jemně jej chytil za tvář a dlouze ho políbil. Snad žádný polibek nebyl tak procítěný. Nyní byli doopravdy spolu, byli dejme tomu manželé, právoplatný pár. Stále to všechno vypadalo jako sen, jako něco, co prostě nemohlo být skutečné. Ale bylo.
Když oba podepsali potřebné papíry, poděkovali starostovi, pobavili se s Philem a Adamem, šli pak dolů před Městský úřad.
„Určitě to brzo oslavíme,“ zasmál se Tom na Adama, který na něj měl pořád vtipné narážky. Tom oba své kamarády požádal o naprostou diskrétnost vůči ostatním. Chtěl to všem svým přátelům říct nějakým velkolepým způsobem, ačkoli na svatbu s Billem nepozval nikoho, ani svoji sestru Mallory.
Až když novomanželé došli zpět k autu, Bill nenasedl a jen se na Toma podíval.
„Cos mi to udělal? Já… já jsem úplně v šoku,“ zahleděl se Bill na svoji ruku, na níž se mu vyjímal druhý prsten. „Miluju tě,“ objal ho naléhavě kolem krku a přitiskl se k němu. Jednoduše mu ještě nic z toho nedošlo. Všechno bylo příliš rychlé. Neměl možnost se na to nijak připravit, někoho třeba pozvat, sám se nějak upravit, užít si tenhle den tak, jak se skutečně má. Byl ale ženatý, byl v registrovaném partnerství se svým milovaným.
„Já vím, že to bylo všechno moc uspěchané, že jsem ti o tom měl říct, měli jsme to všechno připravit, přichystat, pozvat rodinu a přátele, ale já jsem to chtěl prožít jen s tebou. Nechtěl jsem zvát dvě stovky lidí jen proto, aby se mohlo psát o tom, že jsem ženatý. Pokud to budeš chtít napravit s rodinou, není v tom jediný problém, lásko. Všechno zařídíme, ale… chtěl jsem si tě vzít dřív, než odjedu. Slíbil jsem ti, že to bude brzo a konečně tomu tak je,“ zašeptal mu Tom vlídně.
„Já vím. Jsem šťastný, spíš víc než to. A teď už pojeďme k nám domů… musíme to přece společně oslavit, hm?“ Zaculil se Bill sladce a Toma následně dlouze políbil. Poté již nastoupil do auta a čekal, až si ho jeho manžel odveze domů.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Vrtá mi hlavou, proč Tom tak naléhal na tu svatbu a proč jí opravdu domluvil tak narychlo. Taky by mě zajímalo, kdo posílá ty dopisy, ale mám pocit, že na nich něco bude. Snad už se brzo něco dozvíme. Děkuji za díl 🙂
Tak chlapci se vzali 🙂 No, tušim v tom docela kulišárnu, ty dopisy určitě nebudou jen tak a to, jak Tom chvátal na svatbu, je taky dost podezřelý… Ježiš, já už se nemůžu dočkat toho, až se dozvíme, co se tam vlastně děje a co se v Tomovi skrývá 🙂 Těším se na další díl.
Tak dopisy sa ukázali opäť a svadba bola riadne prekvapko.
Ako už písali dievčatá, Tom sa s tou svadbou akosi príliš ponáhľal a tie dopisy – musí to byť niekto, kto je v ich okolí, keď vedel, že sa chcú brať (teraz si nepamätám, či to oznamovali alebo nie, takže ak hej, tak nič no :D)
Som zvedavá, ako to bude ďalej pokračovať.
Já z toho mám pořád tak strašně smíšené pocity. A vůbec se mi to tajemno okolo nelíbí 😀 Chci už vědět, jak se věci doopravdy mají! Vždycky ěm deptá, když něco nevím 😀
Ty dopisy..bojím se. Vážně se o Billa bojím. Já vím, že nemusí být vůbec pravdivé a že to píše někdo, kdo jim závidí. Ale zase na druhou stranu si říkám, že kdyby to byl někdo, kdo to s Billem myslí vážně, proč by mu jen psal dopisy? Proč by prostě nezazvonil a nepromluvil si s Billem o Tomovi a o tom, v čem že je tak špatný. Celé je to nějaké zvláštní a já z toho mám zvláštní pocity. Navíc mi přijde, že Tom s tím sňatkem strašně pospíchal, hrozně rychle chtěl, aby byl Bill papírově jeho. Tak si tak říkám proč? I ten dopis Tom celkem zametl. Čekala jsem, že si o tom nějak promluví, ale Tom to dvěma větami uzavřel a tečka.
Fakt nemám ponětí, jak se okolo tohohle cítit a jak bude tohle dál pokračovat. Tom takhle působí jako milující partner, ale co když je všechno jinak? Doufám, že nás nenecháš se dlouho napínat 😉
Moc děkuji za další díl a těším se na pokračování! 🙂
Je to zvláštní i když chtěl mít Tom tajnou svadbu tak to měl Billovi řic ne?
Je to zvláštní i když chtěl mít Tom tajnou svadbu tak to měl Billovi řic ne?