autor: mohanrocks
„Vlastně jsem vážně ohromený,“ řekl Bill, když se kriticky rozhlédl v jejich
centru. „Totiž, vzhledem k tomu, že jsi nováček v oblasti výstavby a tak, myslel jsem, že tohle
centrum bude vypadat hrozně,“ prohlásil bez uzardění.
„No dovol! Nejsem žádnej nováček. S kamarády jsem v dětství stavěl spoustu pevností,“ nafoukl se Tom. Ačkoliv si musel přiznat, že co se týče konstrukce určitých věcí, Bill byl lepší. Bylo pár momentů, kdy by Tom přísahal, že je jeho svěřenec profesionál. To, jak poskládal přikrývky a uspořádal vnitřek… To místo vypadalo tak lákavě. Ani náhodou to nedosahovalo kvalit Billova centra, které měl doma, ale i to jejich působilo magicky a Tom nepochyboval, že je to díky jeho společníkovi. Ani se nesnažil skrývat úsměv, když sledoval svou lásku.
Černovlásek mu malý úsměv oplatil. „Proč jsi je přestal stavět?“ zeptal se zvědavě. Trenér chtěl odpovědět, že to bylo proto, že vyrostli, ale nechtěl tímhle postojem Billa naštvat.
„Protože jsem v tom na hovno,“ zalhal místo toho pro Billův klid.
„Oukej, uf! Chtěl jsem něco říct, ale jsem tak rád, žes to sám přiznal.“ Bill se úlevně zachichotal. „Jsi v tom děsnej! Párkrát jsem si pomyslel, že to celé spadne, a nemohl jsem uvěřit, jak málo toho víš, když přišlo na vyvažování peřin a dek a na to, jak je poskládat. Vždyť to je nedílná součást stavby pevnosti, Tome!“ Vykulil oči a rukama demonstroval svůj údiv.
Tom odfrkl: „Nejsem zase tak špatnej,“ zamudroval a uraženě našpulil rty.
„Nedělej si starosti, svůj nedostatek zkušeností v tomhle oboru vyvážíš jinýma věcma.“ Černovlásek se kousnul do rtu.
„Vážně?“ ušklíbl se Tom a olízl si piercing.
„Jo. Jako když mi nosíš gumídky a tak,“ pokrčil Bill rameny a zívnul.
„Oh…“ Dredáč se snažil neznít zklamaně.
Bill se zahihňal. „To a taky to, jak kurva úžasnej si v líbání a v dotýkání a to, jak mě dokážeš udělat,“ dodal svádivě.
Tom se zachvěl. „Hej, tohle
centrum nebylo postavené za takovým účelem.“ Jeho hlas zněl nekompromisně, ale jinak měl trenér co dělat, aby si okamžitě nepředstavoval nemravné věci.
Černovlásek vypadal zmateně. „Ale tohle je přeci povolené centrum chování!“
„Možná je – v tvém centru. Ale tohle je naše centrum, a tudíž mám co mluvit do jeho pravidel,“ tvrdil Tom.
„Oukej,“ prohlásil mladší z chlapců se zamyšleným pokývnutím. „To zní fér. Jaká jsou pravidla?“ zeptal se se zájmem zdviženým obočím.
Tom zůstal chvíli zticha, protože tak moc to zase nepromýšlel. „Uhm… no… nejdřív mluvíme, pak se dotýkáme,“ navrhnul nakonec.
„Jo, to zní dobře,“ odpověděl Bill tiše. A pak… následovalo trapné ticho, jehož trvání Tom odhadoval na skoro tři minuty. Což je opravdu dost, když je ve vzduchu divné napětí ve spojení s totálním tichem. Zvlášť když jeden očekává začátek důležité konverzace.
Tom už to nemohl vydržet, tak se rozhodl tu nesnesitelnou situaci prolomit. „Co můžu udělat, aby ses cítil při povídání se mnou pohodlněji?“ zkusil.
Černovlásek vydechl. „Vážně nevím. Nemůžu o tom jen tak začít mluvit, jako bych debatoval o počasí nebo tak. Ačkoliv já jsem si o počasí nikdy s nikým nepovídal, takže to byl hroznej příklad. Pravděpodobně by bylo divný slyšet mě, jak mluvím o počasí…“ breptal nesouvisle.
„Můžeš si mě představovat ve spodním prádle nebo tak podobně,“ pokrčil rameny dredáč, jelikož si vzpomněl, že téhle zásady se lidé drží, aby porazili svůj strach z mluvení před lidmi.
„Myslím, že to by mě přimělo porušit to jediné pravidlo, které jsi právě stanovil,“ zachichotal se Bill. „Byl bych na tobě během vteřiny. Bylo by to nejdřív dotyky… a pak mooožná povídání. Ale spíš spaní,“ zasmál se.
„Oh… přeskoč to.“ Tom nevěděl, co si sakra myslel, když navrhnul zrovna tohle. Pro jednou se nechtěl Billa dotýkat, chtěl si s ním opravdu, opravdu povídat.
„Dělám, co můžu, Tome. Ale teď mám v hlavě tolik Tomů, kteří jsou jenom ve spodním prádle a čekají na mě a já si s nima můžu dělat, co chci…“ vydechl zasněně jeho svěřenec.
Trenér byl trochu vyděšený Billovou fantazií, ale zároveň ho to docela nažhavilo… což ho taky vyděsilo. „Pojďme si povídat. Jenom ty a já. Jeden já a jeden ty. A pak později tě nechám dělat si se mnou, co chceš. Nicméně naklonovat se neumím,“ prohlásil se zazubením. „Ale zkusím to, jestli si to budeš přát.“
Jeho svěřenec se usmál a pak si povzdechl. „Mluvit o tom je pro mě prostě velká věc, Tome, a já nesnáším, že je, ale…“ zamumlal a zadíval se dolů do svého klína.
Tom se natáhl, dotkl se jeho ruky a lehce ji stiskl. „Tak co kdybychom z toho nedělali velkou věc? Pojďme si prostě… vyměňovat tajemství. Nemusí být velká. Řeknu ti něco malého o sobě, pak mi zase povíš něco ty,“ navrhnul, lehce se zaculil a zjistil, že se Bill uvolnil.
Černovlásek stisk ruky oplatil. „To zní… perfektně,“ usmál se upřímně.
Trenér se zazubil. „Oukej.“ Stáhl svou ruku zpátky a zamyšleně si začal třít dlaně. „Začnu jednou trapnou událostí z dětství…“
Bill vzrušeně nadskočil. „Ooooh, uslyším o děťátku Tomovi? Jsem tak šťastný!“
„Měl bys být! Protože jsem to ještě nikomu neřekl. Ví to jenom moje máma a táta… pokud to teda někomu neprozradili… ale tak budu si myslet, že by takovou věc svému synáčkovi neudělali,“ zamračil se Tom. „No nic, takže když mi byly asi dva roky, máma se mě snažila učit na nočník a já jsem byl v tomhle trochu hajzl.“ Už teď se Bill chechtal. „Hej! Nedovolil jsem ti smát se. Sdílím s tebou hlubokou a znepokojivou vzpomínku,“ napomenul ho Tom.
„Aaa, omlouvám se. Ale zřejmě se prostě budu smát, jestli to má co dělat se sraním. Nemůžu si pomoct,“ beze studu pokrčil rameny černovlásek.
„Oukej, fajn, ale aspoň počkej, až to dořeknu…“ měřil si ho nasupeně dredáč.
„Dobře.“ Bill udělal rukama smířlivé gesto, ale stále měl na tváři jemný úsměv.
„No nic,“ vyštěkl Tom. „Moje máma tvrdí, že si to v žádném případě nemůžu pamatovat, protože jsem byl malý, ale já si živě vzpomínám, že jsme byli v obchoďáku a já se schovával za stojany s oblečením jako malej spratek a slyšel jsem, jak na mě máma volá. Myslel jsem si samozřejmě, že je strašně směšný, že mě nemůže najít, takže jsem zůstal tiše. Do té doby než… Teď už vím, že jsem měl jít na záchod. Ale víš… dva roky…“ Zrudnul a sklonil hlavu, vrátil se zpátky do doby, kdy byl dítě. Bill se kousl do rtu a snažil se nesmát. „… takže jsem nevěděl, co dělat, protože jsem se tak dobře schovával… Vzpomněl jsem si, že doma mě učí na nočník… a navíc, obvykle mi máma dávala plenky, ale z nějakého důvodu se zrovna ten den rozhodla, že bych si měl vzít kalhoty pro velký kluky. No, hádám, že jsem na tenhle detail zapomněl, takže jsem to prostě vypustil…“ vydechl a nakrčil nevěřícně obočí nad tím, že to Billovi řekl, a nemohl přijít na to, proč si vybral zrovna tuhle vzpomínku, aby prolomil ledy. A najednou černovlásek vybuchl smíchy.
„Podělal ses do kalhot!! Za stojanem na oblečení!!“ pištěl Bill a plácal se do kolen.
„Hej!! Myslel jsem si, že mám plenku!“ hádal se Tom a našpulil rty.
„Promiň, promiň,“ zavzdychal Bill a snažil se uklidnit.
„Ještě jsem neskončil!“ podotknul dredáč. „Tak… pokračoval jsem ve schovávačce, i když jsem si uvědomoval, že jsem se právě podělal. A moje máma mě našla určitě proto, že šla po čuchu…“ dokončil s bídným pocitem.
Bill se na něj dlouze zadíval, ve tváři výraz člověka, jenž se ze všech sil snaží nevybuchnout smíchy, a z očí mu začaly téct slzy z toho, jak dělal všechno pro to, aby si udržel vážnou tvář. Po chvíli se zhluboka nadechl. „Díky za to, žes to se mnou sdílel, Tome.“ Pomalu kývl.
Tom se na něj obezřetně podíval a pak se nadechl. „Můžeš se smát.“
„Oh, díky bohu,“ oddechl si černovlásek a pak se začal doslova válet smíchy po zemi.
Tom po něm hodil polštář. „Ne, teď se neválíš smíchy po zemi!“
„To se teda válím!“ řehnil se Bill.
„Kdybych se nebál, že mě za to zabiješ, zlechtal bych tě,“ upozornil ho dredáč.
Jeho svěřenec se okamžitě přestal smát a posadil se. „Z lechtání by sis neměl dělat legraci, Tome.“
„Nedělal jsem si legraci.“ Tom se opřel o ruce a očima si Billa měřil. Chvíli na sebe oba jen zírali a oba sotva dýchali, dokud Tom nemrknul a nepřerušil oční kontakt.
„Ha! Tak tuhle zírací soutěž jsem vyhrál,“ usmál se hrdě černovlásek.
„Ani jsi mi neoznámil, že něco hrajeme!!“ obvinil ho Tom.
„To je součást mojí strategie, Tome,“ zakoulel očima Bill. „Nemůžu ti prozradit tajemství svého vítězství.“
„Právě jsi to udělal…“ zachichotal se trenér.
Mladší z chlapců na něj jenom zíral a pak se zamračil. „Jdi do prdele,“ vyštěkl, ale na tváři měl lehký úsměv.
„Víš co? Zapomenu tvoje triky, jestli chceš,“ zalhal Tom. Rozhodně hodlal tuhle taktiku proti Billovi použít. „A teď mi něco prozraď ty,“ připomenul.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
😀 Chci druhou půlku, hned teď!!! 😀
Dělám si legraci, ale je to skvělě. Těším se na další tajemství!
Díky za překlad!
To snad neeee, to neni fer takhle to useknout! 😀 umim si zive predstavit maleho Toma, presne takoveho potvoraka mam doma xD moc se mi to libilo, dekuji za preklad a budu netrpelive vyhlizet pokracovani 🙂
Jsem zvědava jaké tajemství má Bill.
Další úúúžasný díl! 🙂
Ta Tomova historka 😀 To bylo fak něco 😀 Jak psala Lexi, dokázala jsem si to živě představit a po pravdě bych se ani nedivila, kdyby malý Tom někdy tohle skutečně udělal 😀 Ty malé děti jsou stejně rozkošné ať udělají cokoli 😛 A strašně moc se mi líbí, jak Tom dokázal zvolnit atmosféru a jak na Billa netlačil, aby mu hned všechno řekl, ale jak chytře na to šel 🙂 Věřím, že Bill se při tomhle krásně uvolní a pak už to bude chtít Tomovi i říct sám 🙂 Čekám teda nějaký smutný díl, ale nějak to přežiju 🙂
Strašně moc ty dva zbožňuju! Oni jsou spolu děsně vtipní a moc se mi líbí, že Tom Billa bere takového, jaký je. Krásně praštěného a i přesto, že ví, jak moc prašný Bill je, jej miluje.
Moc děkuji za překlad, Allko! 🙂 A jako vždy se už teď nemůžu dočkat dalšího úterý! 😉
To sa robí, takto to usekávať? Kto má teraz týždeň čakať?! 😀 ale neva, ja si počkám. A za túto časť ďakujem, lebo som sa pri nej celý čas musela usmievať ako blázon.. Tomova historka nemala chybu 😀 Perfektne ma to odreagovalo pred zajtrajšou skúškou, takže ešte raz vďaka a som zvedavá na Billve tajomstvá.
Ááááále, no táák, ja som sa tak tešila, že sa dozviem čo sa stalo Billovi a zase nič??? Ale Tomova spoveď bola rozkošná:D Nechcela by som si niečo také pamätať:) bolo zlaté, že to Billovi povedal. Oni sú tak rozkošní. Zbožňujem túto poviedku♥
no to jsem teda zvědavá