autor: Dietřisko & Kentaur
(Ne)přítel?
Tom
„Jsi si jistý?“ optala se Frigga opatrně.
„Naprosto.“
„V tom případě dobrá,“ prohlásil Odin. Překvapeně jsem zamrkal. Nečekal jsem, že to půjde tak snadno.
„No ale kde by mohl být?“ došlo mi.
„Budeš ho muset najít. Jediné, co víme je, že se nachází někde v Midgardu.“ Přikývl jsem. Dokážu to, říkal jsem si v duchu. I kdyby to mělo být to poslední, co udělám. A navíc v tom bylo ještě něco – toužil jsem ho vidět a zeptat se proč. Proč mě zradil? Proč mě zneužil a odkopl? Copak mu na mně opravdu nezáleželo? Zavrtěl jsem hlavou a zahnal otravné myšlenky do povzdálí.
„Fajn, pojďme!“
„Vyrazíš zítra. Přeneseme tě do Midgardu,“ řekl Odin mírně.
***
Teleportovali jsem se do anglického Woodbridge, kde jsem s Lokim mluvil úplně poprvé. Cítil jsem, jak na mě přichází nostalgická nálada. Vracely se mi vzpomínky.
„Hodně štěstí,“ popřála mi Idunn, která mě sem měla doprovodit.
„Děkuju,“ zamumlal jsem. Idunn se vrátila zpátky do Asgardu, kde bohové jednali o postupu k získání nebezpečného Ničitele zpět. Zhluboka jsem se nadechl a odhodlaně vykročil. Mohl jsem teď sice jít domů a dělat, že se nic nestalo, prostě zapomenout, ale nedokázal jsem to.
Sešel jsem dolů do parku, odkud jsem zamířil k nedalekému parkovišti. Tam mělo stát černé auto, od kterého mi Odin dal klíčky. Nijak nikdo neřešil, že nemám řidičák. Trochu jsem s autem jezdit uměl, takže se tím celý problém s mým přesouváním vyřešil. Našel jsem vůz podle SPZtky. Vytáhl jsem klíčky a dálkovým ovládáním odemkl. Nastoupil jsem, nastartoval a kodrcavě vyjel z parkoviště. Snažil jsem se do ničeho nenarazit. Docela se mi to dařilo. Jen lehce jsem odřel lak nějaké Audině. Radši jsem rychle ujel.
Po dvou hodinách se mi začaly klížit oči, protože jsem v noci pořádně nespal. Pořád jsem musel přemýšlet a Lokiho vůně, která se linula z povlečení, mi ke spánku taky zrovna nepomáhala.
Zlehka jsem se proplesknul, abych se probral. Najel jsem na dálnici, kde cesta začala být ještě víc jednotvárná než doteď. Myšlenky mi znovu sklouzly k Lokimu. Přívěšek na krku mu bolestně připomínal, jaké to bývalo. Ty doby, kdy jsem si ještě naivně myslel, že je ve skutečnosti dobrý a ostatní mu jen křivdí. Ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem přívěšek sundat. Nešlo to.
„Přece se ten parchant nemohl jen tak vypařit!“ Vztekle jsem praštil pěstí do palubní desky. Snažil jsem se o něm přemýšlet v nejhorším možném smyslu, abych nedošel k závěru, že i přesto všechno ho stále miluju.
S každým dalším ujetým kilometrem jsem ztrácel soustředění a bdělost, až jsem nakonec usnul úplně.
Bill
Škubnul jsem sebou a otevřel oči. Extrémně nudný proslov Jeffa Anholena mě uspal. Ostatní – Oskar, Laura, Martha, Jimmy a Andy – ho sledovali se zbožňujícím výrazem. Nechal jsem klesnout hlavu na stůl.
„Tak, pro dnešek končíme,“ prohlásil Jeff. Vydechl jsem úlevou. Vstal jsem a protáhl se. Do zad se mi zaryl Ničitel. Protočil jsem oči. Musel jsem ho nosit pořád s sebou.
Cestou z velkého sálu jsem se podíval do zrcadla, které viselo na stěně. Přes polovinu obličeje se mi táhly černé klikaté ornamenty. Pak postupovaly dál přes můj krk a stejně tak vypadala celá pravá polovina mého těla. Ničitel pohlcoval mou duši a bylo to vidět i na povrchu.
Kolem mě šel Andy a zastavil se. Usmál se a položil mi ruku a rameno.
„Nic si z toho nedělej,“ řekl něžně. Povzdechl jsem si.
„Já umřu, Andy.“ Znovu se usmál a zavrtěl hlavou.
„Kde jsi na to přišel?“ Mluvil se mnou jako s malým dítětem.
„Já to vím. A ty to víš taky.“ Zezadu mě objal a položil mi hlavu na rameno.
„To nedovolím,“ řekl prostě. Vymanil jsem se z jeho sevření a vyrazil ke svému „pokoji“. Tak tomu říkali oni. Já jsem to považoval za celu. Lehl jsem si na postel. Myšlenky se mi rozutekly a já si vzpomněl na Leviho. Co si asi myslí, když jsem zradil a zmizel těsně po tom, co jsme se spolu vyspali? Potřásl jsem hlavou. Hlavní je, že je relativně v bezpečí.
Do mého pokoje vtrhla Millene.
„Hele,“ začala. „Já tě ojedu a přes to vlak nejede.“ Zhluboka jsem si povzdechl. Nebylo to její první sexuální obtěžování, ale já přece nemůžu za to, že jsem hezkej.
V tu chvíli se ve dveřích objevil Andy a Millene zmizela.
„Co tu děláš?“ zeptal jsem se.
„Jdu ti zvednout náladu,“ usmál se. Sedl si vedle mě na postel.
„Co jste vlastně zač?“ Zmateně se na mě podíval.
„No, můj pán nám říká Land’s Crown klan,“ řekl váhavě. Neptal jsem se proč. „A o co se snažíme, snad víš, ne?“
„Hm, fajn,“ povzdechl jsem si.
„Drž se,“ řekl Andy, zvedl se a odešel. Měl jsem pocit, že ho ta moje otázka trochu vyděsila, i když jsem nechápal proč.
Tom
Uslyšel jsem zvuk krajnic a prudce otevřel oči. Rychle mi začalo docházet, kde jsem a co se děje.
„Do prdele, já usnul!“ vyjekl jsem. Prudce jsem strhl volant, abych nenarazil do stromu. Kvůli tomu jsem však sjel ze silnice.
Najednou se přímo před autem objevil muž v kravatě – Jimmy. Uvolněně pohnul rukou a bez většího úsilí změnil směr jízdy. Řítil jsem se rovnou do rybníka.
„Sbohem, chlapečku,“ uslyšel jsem pronikavý hlas, který se mi zaryl do hlavy. V tu chvíli auto vjelo do vody. Už jsem nemohl nic dělat.
„Sakra, sakra, sakra!“ zakřičel jsem a několikrát silně zalomcoval dveřmi. Nešly otevřít. Auto se pomalu potápělo. Dovnitř začala natékat voda.
„Pomóc!“ Snažil jsem se prorazit okno, ale nedařilo se mi to. Vodu už jsem měl až po pás. Znovu jsem zoufale bojoval s dveřmi. Takhle přeci nemůžu umřít. Musím najít Lokiho! Musím se…
Brzy v autě nezbyl ani kousíček suchého místa. Naposledy jsem se nadechl. Bezradně jsem se rozhlížel po nějakém spásném předmětu. Oči se mi začaly plnit slzami. Já nechci umřít a už vůbec ne takhle. Cítil jsem, že mi pomalu ale jistě dochází kyslík. Začínal jsem se dusit. Zabušil jsem do skla. Utekly mi poslední vzácné bublinky vzduchu. Ruka se mi malátně svezla podél těla a oči přivřely.
„Levi!“ Ten hlas se mi zdál tak povědomý.
Loki…?
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Noooo? Jak jako, ze Loki umre? Nesmi umrit! 😀 ani on ani Levi! Kazdopadne doufam, ze se tam opravdu objevi a vytahne Leviho z vody. Mohl by jeste nasekat prdel Jimmymu. Levi je trubka, kde ma svuj zazracny mec? Mohl tim prosekat sklov aute xD chlap no 😀 a ta otravna ropucha co chtela ojet Lokiho? To je pech byt krasny 😀 diky za dil 😉
No to né jako, co to je za konec? Doufám, že Loki Leviho nějak zázračně zachrání!
Doufám že mi kluky nenecháš zamřít.
Milena naše už zase na někoho něco zkouší? No toto… 😀 Na to, že je to vlastně celkem smutný díl, kdy Levi chce zabít Lokiho a Loki (pro jistotu) chce, aby byl Levi v bezpečí a raději cukrouškuje s Andym, se mi vlastně vážně líbil. A jak už jsem určitě říkala, doufám, že ani jeden z nich nezemře :/
(Jen tak mimochodem Land's Crown klan se opravdu povedl, vtip jen pro zasvěcené, ale stejně povedený.)
To čo ako toto?! Ako to, že Loki umiera?! Neopovažujte sa ho nechať umrieť! A Leviho tiež nie! Oni proste musia byť spolu, takže dúfam, že sa to medzi nimi vyrieši.
Vďaka za časť a netrpezlivo čakám na pokráčko. 🙂
No co to je??? Vy mi prostě nedopřejete klidný spaní, co, holky??? Grrrr 😀 Teď budu zase muset myslet na to, co se stane s Lokim i Levim… Prosím, holky, moc prosím, nešel by happy end? Smutně koukáááám :)))
Vy si přímo libujete v tom, nás držet v napětí, co? 😀 Mě z téhle povídky asi jednou trefí, protože posledních pár dílů se o kluky šíleně bojím, jsem občas naštvaná na celou situaci a to, jak blbě to zatím dopadlo a zároveň se přitom uculuju, protože se mi líbí, že si loki konečně uvědomil, jak moc mu na Levim záleží a doufá, že je v pořádku.
A ten konec doufám není jenom sen či nějaký přelud, že ne?! 😀 Opravdu doufám, že Loki Leviho zachrání! Sice nevím, jak by se o Levim dozvěděl, ale to je mi v podstatě jedno, jen aby jej zachránil! 😀
těším se na pokračování! 🙂