autor: Dietřisko & Kentaur
Jsem ničitelný
Bill
Bylo obrovské štěstí, že jsem zaslechl, jak se Jimmy baví s Anholenem o svém úkolu. S narůstajícím strachem jsem ho sledoval. Když jsem viděl, jak Leviho auto zmizelo ve vodě, zatmělo se mi před očima.
Vytáhnul jsem Ničitel a bez váhání skočil do vody. Pomocí čarovné hole jsem rozrazil okno u auta. S námahou jsem vytáhl Leviho ven. Pak jsem s ním vyplaval nahoru a položil ho na břeh.
„Levi!“ Zatřásl jsem s ním. Zmateně se na mě podíval. Ulevilo se mi. Žije! Sevřel jsem ho v náručí.
„Co… Co tady…“ koktal. Pak se rozkašlal. Pohladil jsem ho po zádech.
Když se přestal dusit, pomohl jsem mu vstát. Chvíli se na mě díval a potom mi začal bušit pěstmi do hrudi.
„Ty kreténe! Co sis myslel? Proč jsi to udělal?!“ Objal jsem ho a přitisknul k sobě. Po pár vteřinách jeho odpor zmizel a on se o mě jen vyčerpaně opřel.
„Promiň. Je mi to moc líto, Levi,“ šeptal jsem. Třásl se a mně najednou došlo, že je moc zima na to, abychom stáli celí mokří venku. Vzpomněl jsem si, že kousek odtud je hostinec.
„Pojď, půjdeme.“ Chytil jsem Leviho za ruku. Nepatrně přikývl.
Vedl jsem ho vesměs podle intuice, protože jsem nevěděl, kde přesně jsme. Měli jsme štěstí – po deseti minutách rychlé chůze se před námi objevila budova hostince. Z oken už zářilo tlumené světlo a zahánělo šero. Levi se třásl čím dál tím víc, zčásti zřejmě i prožitým šokem.
Konečně jsme došli až ke dveřím. Bez klepání jsem je otevřel. Došli jsme k baru. Bylo tam pár lidi a barmanka. Všichni se na nás otočili a jen zírali. Museli jsme vypadat dost zvláštně. Oba jsme byli mokří a já navíc měl přes polovinu těla černé ornamenty. Vytáhl jsem z kapsy pár mincí a hodil je na pult.
„Pokoj,“ řekl jsem. Žena za barem po mně vrhla nesouhlasný pohled, ale nakonec nás nasměrovala k velkému pokoji s vlastní koupelnou. Hned, jak se za ní zavřely dveře, jsem začal Leviho svlékat.
„Co to děláš? Přestaň,“ bránil se.
„Prostydneš, blbče,“ zavrčel jsem a strkal ho do koupelny.
„Jo aha,“ zamumlal. Napustil jsem horkou vanu, a když jsem sundal poslední zbytky jeho oblečení, opatrně ho tam položil. Ujistil jsem se, že je při vědomí a nemůže se utopit.
Pak jsem se vrátil do pokoje a pomocí Ničitele vyvolal teplý vzduch, kterým jsem se osušil. Hůl jsem položil na noční stolek a sedl si na postel.
O chvíli později se vedle mě objevil Levi, omotaný ručníkem.
„Nemám oblečení,“ postěžoval si.
„Nepotřebuješ,“ řekl jsem se širokým úsměvem.
„Ty jsi vážně idiot,“ zabručel. Pak se na mě pořádně podíval – snad poprvé za celou dobu, co jsme se znovu potkali. „Co… Jak… Jak to vypadáš?“ vydechl.
„Malý defekt používání Ničitele,“ pokrčil jsem rameny.
„Proč jsi to udělal?“ zeptal se mě znovu.
„Kdybych to neudělal…“ Zhluboka jsem se nadechl. „Někoho by zabili.“
„Někoh,o na kom ti záleží?“ řekl tiše.
„Jo.“ Následovala chvilka ticha. „Co tady děláš ty?“
„Přišel jsem tě zabít,“ povzdechl si. Rozesmál jsem se.
„Víš, že by to byla sebevražda, kdybych tě neměl rád,“ smál jsem se dál. Ta druhá polovina věty ze mě vyklouzla, ani nevím jak…
„Nahoře máš velkej průser,“ změnil téma.
„No a co.“
„Všichni jsou na tebe naštvaný.“
„Hm.“ Odvrátil jsem se. „Ty jsi na mě taky naštvanej?“
„Byl jsem, ale už ne.“ Otočil jsem se zpátky k němu. Zvedl ruku a váhavě přejel po ornamentech na mé tváři. Chytil jsem ho za zápěstí. Pak jsem se k němu pomalu naklonil a zlehka ho políbil na rty. Pootevřel je a obtočil mi ruce kolem krku. Položil jsem ho na postel a nalehl na něj. Z něžných polibků se staly vášnivé a já se z Leviho rtů přesunul na jeho krk a taky rameno, kdy jsem jeho jemnou kůži skousl mezi zuby. Přejel mi rukama po zádech. Z ramene jsem pokračoval dolů a jazykem obkroužil jeho ztvrdlou bradavku. Pak jsem se posunul ještě níž a líbal ho na břicho.
Když jsem chytil za lem ručníku, který měl kolem sebe omotaný, zarazil mě.
„Prosím, dneska ne. Promiň.“ Slezl jsem z něj a lehl si vedle. „Promiň,“ zamumlal ještě jednou. Zavrtěl jsem hlavou.
„V pohodě.“
„Můžu?“ zašeptal a chytil mě za tričko.
„Bránit ti nebudu,“ řekl jsem pobaveně. Opatrně ze mě tričko stáhnul. Zalapal po dechu.
„Ty to máš… všude?“
„Na celé pravé polovině svého těla. A ano, i tam dole. Jen by mě zajímalo, jak by vypadaly moje děti, když mám jednu kouli černou a druhou bílou.“
„Radši se o děti nesnaž – další takový dementy bych nepřežil.“
Přitáhl jsem si ho do náruče a přikryl nás peřinou.
„Zejtra ti seženu nějaký hadry.“
„Hmm…“ Přivalil se ke mně. „Používání Ničitele ti ubližuje?“
„Pohlcuje moji duši. Nakonec mě zabije.“ Prudce se posadil.
„Ne, ne, ne! To nedovolím!“
„Jak bys tomu chtěl zabránit?“ řekl jsem mírně.
„Vzít ti to.“
„Tak na to zapomeň.“ Okamžitě jsem zvážněl. „Nezachraňuju ti život jen proto, abys ho jen tak promrhal.“
„Cože?“ podivil se a mně došlo, že jsem se prořekl. „Tím chceš říct, že ten… Koho chtěli zabít, když-„
„Jo,“ zavrčel jsem. „Zapomeň na kraviny a spi.“
Tom
S pootevřenou pusou jsem na něj zíral. Otočil se ke mně zády.
„Loki,“ vydechl jsem dojatě a chytil ho za rameno. Naprosto mě ignoroval. „Neměl jsi to dělat…“
„Zabili by tě,“ namítl.
„Ale takhle to zabíjí tebe. A navíc se tě Thor chystá přibít na zeď.“
„Hm,“ zabručel. „Spi!“ Opatrně jsem se za něj položil a váhavě ho objal. Cítil jsem, jak je napjatý. Teď po něm půjdou úplně všichni, uvědomil jsem si. A jenom proto, že mě chtěl ochránit. Nosím mu smůlu. Přitiskl jsem se k němu pevněji. Zabíjí ho to…
Počkám, až usne, a pak ukradnu Ničitel.
***
Zhruba o půlnoci jsem se rozhodl, že je ten správný čas. Pustil jsem Lokiho a vyplížil se z postele. Ničitel ležel na nočním stolku. Zhluboka jsem se nadechl a natáhl k němu ruku.
V tu chvíli mě za ní něco chytlo.
„Čekal jsem to,“ řekl temně Loki.
„Eh… Špatně si to vykládáš,“ usmál jsem se a druhou rukou se rozpačitě podrbal na hlavě. „Chtěl jsem… Chtěl jsem se napít!“ prohlásil jsem slavnostně, když jsem si všiml poloprázdné sklenice ležící vedle kouzelné hole.
„Jasně, to určitě.“
„Jo, určitě.“ Snažil jsem se vypadat co nejpřesvědčivěji.
„Levi, už tě nějakej čas znám, a navíc nejsem blbej.“ Vážně se na mě podíval. Sklopil jsem pohled a chytal ručník, který mi sjížděl z boků.
„Dobře, máš pravdu,“ zamumlal jsem. Pomalu pustil moji ruku, posadil se na posteli a stáhl si mě na klín. Pokusil se o oční kontakt, ale já se mu pořád uhýbal.
„Proč to tak moc chceš udělat?“ zeptal se tiše. Protože tě miluju, ty idiote! Neodpověděl jsem. Loki mě chytil za bradu. „Slib mi, že se Ničitele nikdy nedotkneš, prosím.“ Vzhlédl jsem k jeho očím. Zaskočilo mě, kolik se v nich zračilo emocí. Trhaně jsem vydechl.
„Dobře,“ špitl jsem. Nerad jsem sliboval něco, co jsem nehodlal dodržet.
„To jsem rád,“ usmál se.
„Pojď teda spát.“
***
Ráno jsem se probudil současně s Lokim. Protáhl jsem se a podíval se na něj.
„Brý ráno,“ pozdravil jsem ho se zívnutím. Beze slov se ke mně naklonil a dvakrát dlouze políbil. To se mi líbilo.
Po pár minutách se ode mě odtáhl a začal se zvedat.
„Jdu do koupelny,“ oznámil mi. Jen jsem pokýval hlavou.
Rozhlédl jsem se po místnosti a přemýšlel, do čeho bych se ještě zabalil, protože pouze ručník mi nestačil a moje předchozí oblečení bylo pořád mokré. Ani jsem se nemohl divit, když jsem ho nechal zmuchlané do kuličky na podlaze. Můj pohled padl na nestřeženého Ničitele. Moje šance, pomyslel jsem si. Ozvalo se spláchnutí. Uvědomil jsem si, že musím jednat rychle. Natáhl jsem se ke stolku. Prsty se mi trochu klepaly.
Teď nebo nikdy.
Vtom se Loki objevil ve dveřích.
Pevně jsem uchopil dřevěnou hůl.
„Levi, ty idiote! Já tě zabiju!“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Ohou 😀 Som rada, že sa to medzi Levim a Lokim vyjasnilo a uzmierili sa. A chápem konanie oboch. Lokiho, že nechcel, aby sa Levi Ničiteľa dotkol, ale zároveň aj Leviho, keď to chcel 😀 No som poriadne zvedavá, čo sa bude diať ďalej, keď Levi nakoniec ten Ničiteľ vzal do ruky.
Vďaka za časť.
Tak teď jsem jak vyděšená, tak šťastná 😀 Jsem strašně ráda za to, že si to kluci vyjasili a Levi už ví, proč tohle Loki udělal. Zasloužil si pravdu a já jsem ráda, že si už nemusí myslet, že byl jen Lokiho hračkou. Ovšem strašně se bojím, co se teď stane. Očekávám nějaký tragický konec, kdy oba dva umřou, ale strašně doufám, že se nic takového nestane. Každopádně jsem pořád pěkně v nervech, protože nemám ponětí jak bude tohle pokračovat a co se stane v příštím díle.
Moc děkuji za další super díl! 🙂
Strašně moc mě zajímá, co se Levimu stane, když se dotkl ničitele. Jsou to pitomci, oba, ale mám je ráda 🙂
Tak si to konečně vyříkali ale co bude dál.
To je hotova telenovela! 😀 vzdycky kdyz uz ocekavam, ze se toho nemuze moc stat, prijdete s necim takovym 😀 Levi je uzasny, jak se snazi neustale zachranovat Lokiho a naopak. To s temi barvickami na koulich me rozesmalo, snad to bude mit Levi na opacny strane aby nevypadali vedle sebe jako zebra 😀
Diky za dil, jsem vazne zvedava, co na nas chystate priste 🙂
Tak na jednu stranu jsem šťastná, že si to kluci vyjasnili, na druhou stranu budu zase napnutá do dalšího dílu, co se teď bude dít, když si Levi vzal Ničitel… No, jak tohle dopadne, si vůbec netroufám odhadnout.
Těším se na pokračování 🙂
Bože, to je takový idiot! Ne, nejenom on, oni oba! No, zajímalo by mě ale, jak tohle nakonec dopadne. Navzájem si kradou smrtící zbraň jenom proto, aby si dokázali, jak moc se mají rádi? Vidím v tom logiku vás dvou, holky 😀
Doufám jen, že budou oba v pořádku…
Ja myslim, ale je to pouze moje teorie, ze by bylo dobre, kdyby Levi Nicitel vzal. Kdyz ho jen vrati na sve misto a nebude hk pouzivat, bude prece v pohode, ne? Vrati ho do Asgardu a bohove ho ochrani pred padouchy :D. Loki si na druhou stranu alespon uvedomil, jak moc mu na Levim zalezi.