autor: PeTiŠka & Saline A.
epilog
(z pohledu Kaye)
Dnes to bude přesně rok, co jsme uskutečnili náš únikový let z Filipín zpátky do Německa, jen abychom si zajistili bezpečí. Pokud by mělo být po mém, neměl bych problém se Nathanielovi postavit čelem, protože bych nesnesl pomyšlení, že bych zbaběle utekl. Jenže tenkrát už to nebylo jen o mně, ale o nás. O mně a o Tomovi, na kterém mi záleželo víc než na sobě samotném. Takže řešení bylo jednoduché a prosté – dostat se co nejdál od hrozícího nebezpečí. A to se nám podařilo, i když jsme se z toho všichni nějakou dobu vzpamatovávali.
„Kayi?“ ode dveří ložnice se ozvalo nesmělé zaklepání, než se ve dveřích objevila Tomova hlava. „Já jen, že bychom už měli pomalu vyrazit, abychom dorazili včas.“
Zvedl jsem k němu hlavu a trochu se zavrtěl v křesle.
„Já vím, jsem připravený. Jen jsem trochu přemýšlel,“ zvednu se a pomalu k němu přejdu, přidržujíc si ho za bradu. Něžně se přitisknu svými rty na jeho. Spokojeně zafuněl a jeho ruce se mi omotaly kolem krku pevně, přidávajíc na intenzitě našemu polibku.
„A nad čím?“ naklonil hlavu do strany, když se odtáhl a pozvedl obočí.
„O tom, jak jsem šťastný, že tě mám.“ Usměju se na něj upřímně.
„Víš, že občas postrádám toho perverzního, drzého a otravného Kaye?“
„Mám přestat?“
„Ne!“ zavrtí se smíchem hlavou a přitulí se, hlavu pokládajíc na můj hrudník. „To ne, líbí se mi i tahle tvá stránka.“
„To bych řekl, Glöcknere, protože teď mám přesně chuť otočit o 360 stupňů a ohnout tě o naší krásnou komodu. Bez nějakého šetření.“ Zahučím mu pobaveně do ucha, kde mu skousnu něžně lalůček. Cukne sebou a potichu vzdychne.
„Jo, tak to udělej.“
„Ne, máme už tak co dělat, abychom byli na té večeři včas.“ Zazubím se, popadnu peněženku a mobil, než zamířím ven z ložnice.
„Ty zmetku, už zase?!“ zavrčel podrážděně, zatínajíc dlaně v pěsti.
„To už je asi tak sto ku třem, že?“ Otočím se na něj ještě mezi dveřmi, pobaveně cukajíc koutky. „Ty prostě nemáš tu výdrž mi odolat.“ Přisadím si ještě, couvajíc se smíchem, když se ke mně rozejde rázným krokem. „Co dělat čárky? Chci, abys viděl, jak moc velkou slabost pro mne máš.“ Mumlám dál, než ho zachytím ve svižnějším poklusu.
„Příště mě nedostaneš, příště odolám!“
„Oh, ano, to už jsem někde slyšel,“ zasměju se upřímně a snažím se uhnout před jeho zuby, kterými se snaží napadnout můj krk. „Dost, ty piraňo, když budeš večer hodný, možná s tebou něco večer vymyslíme.“ Chytnu ho za tváře, vyzývavě ho sledujíc.
„Můžeš se modlit, abych měl vůbec na něco chuť.“
„Amen.“ Plácnu ho přes zadek pobaveně, než se konečně odeberu k hlavním dveřím.
I když jsme měli nakonec jen minimální zpoždění, Anis, Bill, Viktorie i Nyze už seděli u zarezervovaného stolku a dumali nad jídelními lístky. Společně s Tomem jsme se připojili a já rovnou objednal láhev červeného vína, přičemž Viktorie hned s omluvou odmítla.
„Copak, naše víno ti nechutná?“ nahnu se k ní po nějaké chvíli s úsměvem a sám se napiju ze své sklenky. Všimnu si, jak se trochu nejistě ošije, ale oplatí mi úsměv, narovnávajíc se v ramenech.
„Chutná, jen není dneska na víno chuť.“
Nakrčím jen obočí, ale nakonec zavrtím pobaveně hlavou a rozhlídnu se po ostatních, kde se živě debatuje. Tom něco řeší s Billem a Anis hodnotí kvalitu vína s Nyzem, přičemž si z toho dělají jen srandu. Vínu nerozumí ani jeden.
Stisknu Tomovi pod stolem koleno a ten se mi věnuje svůj pohled.
„Děje se něco?“
„Ne, jen si užívám tenhle moment. Po roce a všichni spolu.“
„Já vím, jsme perfektní rodina,“ sevře mi zápěstí, natahujíc se pro krátký polibek. Mrknu na něj a přiťuknu si s ním na nás dva, než si povšimnu bledé Viktorie naproti. Dřív, než se stačím optat, jestli je v pořádku, náhle vstane a odkašle si.
„Můžu jen něco říct?“ pípne nesměle a já vnímám, jak se snaží uhnout Nyzeho pohledu.
„Vše v pořádku?“ optá se Bill, natahujíc ruku radši pro vodu, zřejmě aby to po ní mohl případně chrstnout, kdyby sebou měla v plánu seknout.
„Vlastně je tu něco, co bych vám ráda řekla. Nemůžu už čekat, jsem pěkně nervózní.“ Nervózně svírala lem svých šatů.
„Co se děje, lásko?“ Nyze našel řeč a natáhl se po její dlani, kterou sevřel, což jí pravděpodobně dodalo trochu odvahy.
„Důvod, proč dnes nepopíjím víno s vámi, a ač bych velice ráda, je prostý. Já… jsem těhotná, ve druhém měsíci čerstvě,“ špitla potichu a konečně pohlédla na Nyzeho, který jen šokovaně pootevřel ústa. Dobré tři minuty se u stolu drželo napjaté ticho. Samozřejmě to byl Bill, kdo neudržel svá ústa a hned nadšeně zavýskl, řítíc se k Viktorii pro objetí. To rozpoutalo řetězec, takže i já jsem se nakonec zvedl a s úsměvem jí stáhl k sobě do objetí.
„Tak proto ty cavyky.“
„Žádné cavyky, jen zodpovědnost.“ Zasmála se potichu a vtiskla se mi do objetí. „Děkuji, že jsem díky tobě mohla Nyzeho poznat.“
„To je osud, ne já.“ Kouknu na ní s úsměvem a líbnu ji na čelo. „A že náš osud je pěkně pestrý.“
„Ano, ale stojí bezpodmínečně za to.“
„To rozhodně.“ Přikývnu souhlasně a otočím se na Toma, který se snažil dolít mi víno, přičemž se mu skleničku podaří shodit a rozlít veškerý její obsah. Uchechtnu se a s omluvou se tedy odeberu k němu, sledujíc u toho ještě Nyzeho, který dostane tu možnost se jako poslední vyjádřit k Viktoriině oznámení. Nevím, co jí říká, když ji objímá a drží u sebe, ale vím, že to vzal statečně, protože vidím v jeho tváři dojatost a nadšení.
„A to jsem myslel, že dneska budu hlavní hvězdou večera já,“ připletl se k nám Bill, naoko uraženě špulíc rty.
„Proč, prosím tě?“ zasmál se Tom, protáčejíc očima.
„Protože tohle,“ natáhl před sebe ruku, abychom na ni oba dobře viděli, a zakmital prsty. Do očí mě praštil odlesk prstýnku s menším černým kamínkem uprostřed.
„Ne,“ zalapal po dechu Tom a Bill jen nadšeně přikývl, culíc se u toho.
„Moc šťastných konců najednou na mne!“ zvednu ruce na obranu, než vycouvám a s omluvou zamířím ven na terasu restaurace si zapálit. Jakmile se ocitnu venku, musím se pro sebe zasmát, když si uvědomím, jak naše životy dokázaly nabrat takových obrátek za tak krátkou dobu.
Ještě nedávno jsme to byli jen my tři – Anis, já a Nyze, tři drsní frajeři, kteří rapovali, chlastali a naší společností byly maximálně děvky, či jiné laciné objekty. Nikdo z nás nepomyslel, že bychom se mohli ocitnout v takových pevných vztazích jako teď. Já mám manžela, Anis bude mít manžela a Nyze bude otcem. Svět se musel zbláznit, nebo možná se mám teď někdy probudit a zjistit, že to všechno je jen sen plný samých ideálů. Ale vzhledem k tomu, že bych si ani nepřál se probudit, to bude zřejmě opravdu příjemně naplňující realita.
Konečně se cítím být něčím naplněný. Jako kdybych našel podstatu svého života, kterou jsem se dřív snažil vyhledávat v alkoholu a ve střídání holek. Nic z toho mi nemohlo být takovým uspokojením, jako mít spokojené přátele kolem sebe a především Toma. Málem jsem se zalykal spokojeností, když jsem si uvědomil, jak moc šťastným mě dělá. Je to můj velký poklad z Německa a já jsem připravený udělat vše pro to, abych si ho udržel u sebe…
autor: Saline A. & PeTiŠka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Tak toto je opravdu obrovsky happyend 😀 😀 Billovi to preju, konecne Anise utahnul a ma ho pro sebe 🙂 a miminko Viky a Nyzeho je taky roztomily konec. Uzavrel se nam krasny pribeh, moc dekuji, za povidku jako celek. Mam tyhle pary rada a na muj vkus je tu malo takovych pribehu 🙂 chci verit, ze se zase setkame u nejake dalsi story 🙂
Škoda že je už konec ale bylo napsáno vše a nocinký hezký.
Také se připojuji povídka se mi líbila byl to po dlouhé době moc hezký příběh který se mi líbil
Moc pěkný. Přečetla jsem to prakticky na jeden zátah. S menší přestávkou na spaní :-).
Jediný co mi chybělo a na co jsem se těšila, byly ty obrácený role :-).