autor: Dietřisko & Kentaur
Vyznání
Tom
Tělo se mi začalo pokrývat stříbro-zelenou vrstvou. Loki stál ve dveřích a dokonale vyvedený z míry všechno sledoval. Cítil jsem slabé brnění. Čekal jsem, že se moje kůže pokryje stejnými ornamenty jako v Lokiho případě, ale nic takového se nestalo. Místo toho se na mě vytvořilo lesklé brnění se zelenými ozdobnými prvky. Překvapeně jsem zamrkal. Taky mě zaráželo, že je to tak lehké. Loki přistoupil několik kroků ke mně. Se zájmem si prohlížel dílo Ničitele.
„Wow.“ To bylo jediné, co z něj vypadlo. S úsměvem jsem na něj mrkl. Připadal jsem si drsně. Teda jen do té chvíle, než jsem si uvědomil, že je asi něco špatně.
„Počkat… Proč se mi nic nestalo? A proč mám na sobě tohle?!“
„Nevim, plecháči.“ Loki pokrčil rameny. Hodil jsem po něm vražedným pohledem. Pak jsem se dal do obdivování stříbrolesklé zbroje.
Loki přešel úplně ke mně a pěstí mi zabušil do hrudníku. Sice to zadunělo, ale nic jsem nepocítil. Zřejmě ta věc byla hodně kvalitní. Loki povytáhl obočí a kousl se do rtu. Poznal jsem na něm, že se snaží spolknout nějakou kousavou poznámku. Dlouze jsem si povzdechl. Nechápal jsem to. Nechápal jsem nic. Asi toho na mě začínalo být moc. Dolehly na mě všechny podivnosti. Nejdřív Gramm, pak moje duševní síla a teď tohle? Znamená to, že jsem nový druh midgardské příšery?
„Zajímalo by mě, jak to dostanu dolů,“ zamumlal jsem a přehodil si Ničitele do druhé ruky.
„Máš divný starosti. Teď bys měl radši-“ Byl přerušen hlasitým, třaskavým zvukem. Přímo před námi se objevili Odin, Skadi a Thor.
A doprdele…
Pokusil jsem se Ničitel schovat za záda a vrhl výmluvný pohled po Lokim. Doufal jsem, že ho třeba zase postihne nějaký mateřský komplex. Možná jsem to přeci jenom neměl dělat. Naštvat celej Asgard asi není zrovna chytrý.
„Loki!“ zahřímal Odin.
„No?“ Nejistě se usmál. Stoupl jsem si k jeho pravému boku.
„Je to zrádce, musí zemřít!“ vykřikovala Skadi a Thor jí jen přizvukoval.
„Vezmeme je nahoru a budeme hlasovat,“ řekl Odin klidně a podíval se na mě. „Hm, zajímavé…“ Pomalu jsem zamrkal.
Bill
Thor a Skadi odstrčili Leviho a chytili mě každý za jednu paži a pevně stiskli.
„Au, to bolí,“ zakňoural jsem.
„A bude hůř,“ prohlásila Skadi s divokým úsměvem. Vůbec se mi to nelíbilo.
„Nech ho bejt!“ ozval se Levi a snažil se ode mě odtáhnout Skadi. Znovu do něj strčila a on málem spadl na zem.
„Nemíchej se do toho,“ řekl jsem odevzdaně.
„Tak jdeme, dořešíme to nahoře,“ rozhodl Odin.
Přenesli jsme se do Asgardu. Přímo do společenské místnosti, kde čekali ostatní bohové. Bylo to to nejhorší, co mě mohlo potkat.
„Ahoj,“ zamával jsem s nejistým úsměvem. Thor i Skadi mě pustili – odsud jsem utéct nemohl. Rázem se na mě skoro všichni sesypali – až na Friggu a Idunn – a předháněli se, kdo mě zmlátí jako první.
„Nechte toho!“ ozval se Levi a snažil se, aby to bylo rázné – místo toho zněl spíš ustrašeně. Nakonec se přimíchal mezi ně a snažil se mě zachránit.
„Dost!“ Odinovi stačilo, aby jen trochu zvýšil hlas a všichni ho poslechli. Nechali mě, ale pořád po mně vrhali vražedné pohledy.
„Takže, máme tu dvě věci, které musíme vyřešit,“ začal Odin.
„Dvě?“ Mezi bohy to překvapeně zašumělo.
„Ano, dvě. Začneme tou méně důležitou. Co uděláme s Lokim?“ Zatvářil jsem se nanejvýš dotčeně.
„Zabít,“ ozývalo se.
„Ne, vždyť mi zachránil život!“ vykřikl Levi. Všichni se na něj překvapeně otočili. „Sjel jsem autem do vody a Loki mě vytáhl,“ vysvětlil.
„To ale mění celou situaci,“ podotkla Idun a já přikyvoval.
„Myslím, že poprava nebude nutná,“ rozhodl Odin a já přikyvoval ještě horlivěji. Místností to podrážděně zahučelo, ale nikdo neprotestoval nahlas.
„Stačí, když ho uvězníme v Helu.“
„Cože?!“ vyjekl jsem. „Né.“ Thor mi s úšklebkem nasadil pouta. Očarovaná, zbavila mě veškerých schopností.
„Já ho zatím podržím, než dořešíme ten zbytek,“ řekl.
„Ta druhá věc se týká Leviho.“ Pozornost všech se přesunula na právě jmenovaného. „Očividně je on právoplatným majitelem Ničitele.“ Nastalo ohromené ticho. Levi znervózněl a pevně stiskl dřevěnou hůl. Opřel se o ni. Skříň stojící v rohu explodovala. „Pozor, je to zbraň, ne vycházková hůl,“ napomenula ho Freya.
„Jo, jasně, pardon,“ zamumlal.
„Něco takového by se mělo oslavit,“ řekla vlídně Frigga.
„Vítej mezi námi, Levi,“ přidal se Heimdall slavnostním hlasem.
„A co uděláme s tímhle?“ šťouchl do mě Njörd.
„Thor ho odvede do Helu,“ odpověděl mu Odin.
„S radostí,“ prohlásil Thor a chtěl se i se mnou přemístit do podsvětí.
„Počkejte,“ vyhrkl Levi. Thor se na něj tázavě otočil. „Můžu jít taky?“
„Pro mě za mě, hlavně pohni.“
Přesunuli jsme se do Helu. Pevně jsem zavřel oči, ale ten smrad jsem nevnímat nemohl. Pomalu jsem otevřel jedno oko, pak druhé.
„Ahoj, Hel,“ řekl jsem se širokým úsměvem. Před námi stála téměř nadpozemsky krásná žena. Byla k nám otočená bokem. Levi jí pozoroval s otevřenou pusou. Potom po mně žena střelila vražedným pohledem a otočila se k nám čelem. Levi klopýtl dozadu. Druhá polovina ženina těla se podobala mumii. Seschlá a odporná.
„Co tu chceš?“ zasyčela.
„Neboj, není tu dobrovolně,“ ujistil ji Thor. „Půjde pěkně zpátky pod hada.“ V Heliných očích se zablýsklo.
„To už je něco jinýho. Tak pojďte.“ Chtěla nás odvést do míst, která jsem moc dobře znal, když se zarazila a podívala na Leviho. „Ty jsi kdo?“
„Já… Já…“ koktal Levi. Vtom si bohyně podsvětí všimla Ničitele v Leviho rukou. Její pohled se rozšířil údivem.
„Někdo tak vzácný a důležitý už tu dlouho nebyl,“ zamumlala. „Tak pojďte.“
Hel byl jen pustá planina působící chmurně až depresivně. Kolem byly rozeseté kostry. Ne zrovna příjemné místo.
Věznice Helu se nacházely ještě hlouběji pod zemí. Šli jsme snad celou věčnost, ale nemohl jsem to vědět jistě, protože čas v Helu plynul jinak než v ostatních světech. Pak si Hel klekla na zem a něco šeptala. V zemi se vytvořil obrovský černý tunel. Thor mě hrubě postrkoval dopředu a Levi šel s vyděšeným výrazem za námi. Prošli jsme až na konec. Skončili jsme ve velké jeskyni osvícené rudě. Polkl jsem. Tam se nacházely cely… A v jedné z nich čekal Jörmungand. Na mě.
„Jörmungandovi se už stýská,“ prohodila Hel, jako by věděla, na co jsem myslel.
„Proč chudáka brášku nepustíš?“ nasadil jsem mateřský tón. Moc mi to nešlo.
„Zmlkni!“ okřikla mě. Pak se zastavila. S obavami jsem se podíval doprava. V cele byl na zdi přibitý ohromný had. Otočil hlavu k nám, a když mě uviděl, otevřel tlamu a zasyčel.
„Taky tě rád vidím,“ řekl jsem a hlas se mi třásl. Podlamovala se mi kolena. Hel otevřela dveře cely a Thor mě strkal dovnitř. Na zdi byly okovy, kterými mě připoutal těsně pod Jörmungandovu hlavu. Okamžitě jsem na svém těle ucítil kapky jedu podobného kyselině padající z hadovy tlamy.
„Tak si to tu užij,“ zašklebil se Thor. Otočil se a odkráčel.
Levi dosud stál vedle Hel a zmateně se rozhlížel. Hned, jak Thor odešel, vběhl dovnitř a postavil se přede mě.
„Běž,“ zašeptal jsem. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděl. Zavrtěl hlavou a objal mě. Trochu jsem se předklonil, aby všechen jed padal na moje záda a nezasáhl jeho. Nemohl jsem mu objetí oplácet, ale aspoň jsem mu položil hlavu na rameno.
„Loki…“ zašeptal. „Chci ti něco říct.“
„Pohni!“ ozval se Thor.
„Já… Moje pravé jméno je Tom. A ještě něco… Miluju tě.“ Než jsem stačil cokoli říct, pustil mě a utekl. S Thorem se vrátil do Asgardu, Hel do svého sídla a já zůstal sám s Jörmungandem a hlavou plnou zmatených myšlenek.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ježiši… Já už se z toho fakt zblázním. Jsem ráda, že se nikomu nic nestalo, ale uvěznit Billa tedy nemuseli! Doufám, že ho Levi zachrání nebo se prostě něco stane… Očekávám happy end, jinak se urazim 😀
A trošku jsem tedy čekala, že by Tom mohl být právoplatným majitelem Ničitele, protože přece to s ním nemohlo být jenom tak 🙂
Jsem moc zvědavá na pokračování, nemůžu se ho dočkat!
Páni, to jsou zvraty! Dneska jsem se u toho zase hihňala jak blbá 😀
Doufám, že Levi Lokiho nějak zachrání, hlavně po tom, co mu řekl!
Ajtakrajta, musím říct, že jsem nečekala tak kladnou reakci Ničitele. Tom má krásné brnění, paráda 😀 doufám, že pomůže chudáčkovi Billovi pryč od toho hnusnýho hada. To vyznání mě donutilo hýkat radostí 😀 taaaaak sladké <3 moc děkuji za díl 🙂
Tak tenhle díl je plný dojmů a zvratů!
V první řadě jsem moc ráda, že Lokiho hnedka nezabili 😀 Ale trochu mě mrzí, že Tom neřekl, proč Loki vlastně Ničitel ukradl. Neříkám, že Loki udělal správně, když jej ukradl, ale udělal to kvůli tomu, aby Toma zachránil. To by snad měla být polehčující okolnost, ne? I když ono je nejhorší, že Lokiho nesnáší veliká spousta lidí a už tak některým bylo líto, že půjde ´jen´ do vězení místo plánovaného zabití.
A to vězení si mi nelíbí!!! Mu Lokimu provede ten jed hada? Zabije ho? Nebo co? Celkově mi to přijde strašně kruté. Hlavně já mám z hadů fobii, tak je mi Likoho líto o to víc 😀
A Tom je právoplatným majitelem Ničitele? Pááááááni!!!! Já jsem si teda myslela, že to s Tomem nebude jen tak, tušila jsem, že do tohoto světa patří, ale neměla jsem tušení, že Ničitel bude zrovna jeho! Ale jsem za něj šťastná! On si to vážně zaslouží, protože je to skvělý člověk! 🙂
Ale co se mi na tomhle díle líbilo nejvíc, bylo Leviho vyznání lásky ♥ A jak mu ještě řekl své pravé jméno! Fakt se mi chtělo brečet, holky! To bylo z celé povídky to nejkrásnější, co se zatím stalo! 🙂 A udělalo mi to velkou radost 🙂
Moc se těším na pokračování! 🙂
Nom, tak tohle jsem tak trochu čekala, ale… Rozhodně jsem nečekala, že mu řekne své pravé jméno. Protože když Loki zná Leviho pravé jméno, může ho pomocí něj ovládat, ne? 🙂 Nom, pokud jsou moje domněnky pravdivé, čeká nás ještě určitě zajímavý děj…
Ale stejně, přestože život není fér, Loki si rozhodně nezasloužil zpátky pod hada. A to i když je to egoistický hajzl, kterému jsem dost často přála dost krutou a bolestivou smrt.
Copak Tom udělá a jak pomůže Billovi ten konec byl moc pěknej.
Tak táto časť mi nejako, mne neznámo ako, unikla. 😀 Takže komentujem až teraz.
Som rada, že Billa nezabili, ale ani tento trest sa mi nepáči. Dúfam, že ho Tom odtiaľ čo najskôr dostane.
A Tom ako právoplatný majiteľ Ničiteľa? Zaujímavé.. trošku som to čakala, ale nebola som si tým istá. A teraz som strašne zvedavá, čo sa bude po tej udalosti diať.