autor: Chii-chan
Vítám vás u nového překladu od Zuzu. 🙂 Opět si zvolila novou autorku, od které jsme tu ještě nic neměli. Říká si Chii-chan a je z Rumunska. Povídka má 25 kapitol, takže si ji užijete celkem dlouho. Čtěte, komentujte, ať se nám ten blog podaří ještě nějaký čas udržet v chodu. Díky moc, Zuzu, jsi úžasná. J. :o)
Prolog
Přátelské sousedství jej obklopilo ve tmě, v tuhle hodinu, přesně tak, jak to mělo být. Ve tři hodiny ráno většina lidí spala a nevěděla, co se děje na dvoře domu, který patřil staré paní Millerové. Každý věděl, že od té doby, co ta stará čarodějnice zemřela, se sem nikdo nenastěhoval, ale stále byl v soukromém vlastnictví a nikdo tam nechodil. Nikdo kromě Billa Kaulitze.
„Do prdele!“
Nadávku následovala hlasitá rána a jemnější zvuk polyuretanových válečků na betonu. Tam na dvoře velkého panského sídla, které patřilo velké a šťastné rodině – před tím, než děti vyrostly a byly konečně schopné si sbalit svých pět švestek a odejít – svítilo tlumené světlo vedle obrovského a prázdného bazénu.
„Do hajzlu…“ zamumlal hlas a mladý černovlasý chlapec vstal ze studeného betonu.
Chodil sem každou noc místo toho, aby byl doma ve své posteli, jak předpokládala jeho matka. Jeho oblečení bylo poněkud větší než to, co obvykle nosil, a jeho jindy načesaný mohawk byl nyní dole, přikrytý černozelenou kostkovanou čepicí. Tvář měl bez make-upu a kromě svého oblíbeného prstenu neměl ani šperky. Samozřejmě, obvyklý oděv Billa Kaulitze byl docela nevhodný pro to, co dělal právě teď.
Došlápl lehce na špičku skateboardu, zvedl jej a zamířil ke schodům, které jej vyvedly ven z modrého bazénu. Zanechal batoh na neposekané trávě a teď jej zvedl.
S maximální péčí položil prkno vedle sebe a složil se na trávu vedle něj. Ať se propadne, jestli způsobil více škody svému skateboardu, než mohl ještě vydržet.
Vytáhl si z batohu láhev s vodou a hodinky. Otevřel ji a napil se. Užíval si ten pocit, kdy mu studená tekutina stékala do krku, zatímco očima pozoroval můru, která poletovala kolem starožitné lucerny. Nesnášel tu věc, musel do ní neustále kupovat nový olej, ale pomáhala mu dělat jeho věci bez toho, aby si jej všiml někdo jiný, kdo by se náhodou mohl toulat po nocích kolem v tuhle hodinu. Když už o tom mluvíme…
Vytáhl ručník a otřel si pot shromážděný na obličeji a krku, než se podíval na hodinky.
„3:47. Právě tak akorát na další kolo,“ vzdychl, než se vyhoupl zpátky na nohy.
Pro začátečníka mohla být tahle jednoduchá akce téměř nemožná po čtyřech hodinách ježdění a padání. Ale ne pro Billa.
Vzal svůj skateboard a přistoupil k okraji bazénu. Položil ho dolů, znovu se zhluboka nadechl a opět na něj naskočil.
kapitola 1.
„Bille!“ Hluboký hlas jej vytáhl z jeho ‚zombie‘ stavu. Soudě podle výšky hlasu a podle ruky, která se mu míhala před očima, si uvědomil, že to zřejmě nebylo poprvé, co na něj někdo volal.
„He?“ Otočil hlavu a setkal se s medovýma očima, ve kterých se zračila starost. Shromáždil všechny své myšlenky, než zareagoval. „Oh, ahoj. Co se děje?“ Pozdravil nakonec dredatého kluka vedle sebe.
„Ptám se, co se s tebou, sakra, děje? Vypadáš mizerně.“
„Minulou noc jsem nespal moc dobře,“ odpověděl Bill. „Díky za kompliment, Tome. To jsem zatraceně potřeboval,“ pokračoval.
Tom se usmál, poplácal Billa jemně po zádech a povytáhnul si batoh výše na ramena. Tím pohybem mu z batohu vykoukla špička jeho skateboardu a Bill si nemohl pomoct a vyvalil na něj oči.
„Víš o tom, že není povoleno nosit je do školy, že ano?“ Zeptal se a máchal rukama směrem k jeho batohu, když se Tom tvářil zmateně.
„Jo, no, znáš mě, vždy vše podle pravidel,“ ušklíbl se Tom, než se otočil, aby mohl Bill prkno opět zakrýt.
„Řekni to Rybounovi, jsem si jistý, že ti s láskou připomene všechna pravidla, až s ním strávíš téměř týden po škole.“
„Miluje mě až moc, nebo tak něco! Přísahám, že vždycky poslouchám vše, co říká. Prostě má rád můj sexy zadek, a to je důvod, proč mě vždycky dostane do problémů!“ Bránil se Tom.
Ryboun byla ve skutečnosti přezdívka, kterou Bill s Tomem dali učiteli fyziky. Pan Crowley byl malý, buclatý muž, který když se rozzlobil, udělal obličej podobný nafouknuté rybě. Poté, co Bill uslyšel toto Tomovo přirovnání, okamžitě přezdívku Ryboun přijal za svou vlastní.
„Hm… tvůj sexy zadek, jo?“ Dobíral si jej Bill a vrhnul pohled na Tomovo pozadí. „Kdybys nenosil ten zatracený cirkusový stan, pak bych ti možná mohl sdělit svůj názor na tuto záležitost. Ale takhle…“
Bylo to nevinné škádlení, možná trochu flirtující ze strany Billa. Tom věděl, že jeho nejlepší přítel je gay, ale neměl s tím problém. Ti dva se spolu znali od školky, takže celá ‚jsem gay‘ věc staršího z nich dávno nijak neobtěžovala. Byla to jen další Billova věc, spolu s odporem k energy drinkům, čokoládě a skateboardům.
Ta poslední věc byla pro Toma stále záhadou. Nemohl pochopit, jak Bill mohl nemít rád něco, co on absolutně miloval.
Bill nesnášel sporty. Vášnivě je nenáviděl. Nesnášel fotbal, basketbal, kolečkové brusle, kola. Tom občas vtipkoval, že se Bill bojí, aby si nezlomil nehet a byl trochu zklamaný z jeho nedostatku zájmu o skateboarding. Bill jej ale ujišťoval, že není pravda, že by ho nenáviděl. Prostě ho neměl rád. Ale nevadilo mu při něm sledovat Toma.
Měli na to naprosto odlišné názory. Tom věřil, že Bill jej chodil sledovat proto, že byli přátelé, a tak se mu několikrát snažil říct, že je v pořádku, kdyby nepřišel. Nechtěl, aby Bill dělal něco proti své vůli jen z důvodu jejich přátelství. Tom by byl stále jeho nejlepší přítel, i kdyby za ním po vyučování do skateparku nepřišel.
Na druhou stranu Bill trávil s Tomem svůj čas rád. Byl do něj zamilovaný od první chvíle, kdy se Tom poprvé postavil na skateboard. Byli spolu tenkrát přátelé již pět let, ale až v tu chvíli mu opravdu začal věnovat pozornost. Teplo v srdci a tlak v žaludku se mu objevovaly pokaždé, když byl Tomovi nablízku, a ještě více, když stál na skateboardu. Takže ano, Bill neměl absolutně žádný problém trávit s Tomem čas ve skateparku.
„Takže, chystáš se mi říct, co se děje, nebo mám hádat?“ Zeptal se Tom, když se blížili ke školní bráně.
„Nic se neděje, Tome. Vážně, měl jsem jen špatnou noc,“ pokrčil Bill rameny a přemýšlel nad tím, co se dělo asi před čtyřmi hodinami.
Zrovna končil další hodinu strávenou v bazénu, aby vyzkoušel některé nové techniky, které viděl Toma provádět minulý týden. Málem se mu podařilo udělat i poslední trik správně, ale nakonec spadl a vykloubil si levé rameno. Rameno ho bolelo jako čert, vzal si nakonec nějaký prášek, padl do postele a okamžitě usnul vyčerpáním.
„Ah, co se stalo? Zlý sen?“ Vtipkoval Tom.
„Jo,“ ušklíbl se Bill. „Zdálo se mi o tvé ošklivé tváři. Dovedeš si představit ten horor?“
Tom protočil oči a šťouchl svým ramenem do Billova. Ten se musel prakticky kousnout do jazyka, aby nezasyčel bolestí. Tom trefil právě jeho levé rameno. Podařilo se mu udržet na tváři úsměv a vyhnout se tak dalším zvědavým otázkám.
„Hele, to je Děsivé Duo!“
Billova tvář se proměnila v úšklebek, když otočil hlavou a spatřil Andrease, jednoho z Tomových přátel. Přál si, aby ten odbarvený blonďák konečně přestal používat tu stupidní přezdívku. Věděl, že on a Tom byli na pohled spolu dost zvláštní.
Tom byl skejťák, poslouchal punk a podobné sračky, nosil extra velké oblečení, byl opálený a měl zlatohnědé dredy. Bill byl elegantní, spíše rocková osoba s upnutým oblečením, mléčně bílou pletí, mohawkem a nosil make-up. Když je někdo spatřil, ptal se ‚Jak sakra tihle dva mohou být přátelé?‘
„Jdi do prdele, Andy!“ Zakřičel Tom na svého přítele a ukázal mu prostředníček.
„Přišel bych a dal bych ti pěstí do obličeje, ale musím běžet. Matika volá!“ Zařval blonďák a vyrazil.
„Zatracený bastard,“ zamumlal Tom a zavrtěl hlavou. „Co je dnes s mým obličejem?“
„Ehm… nic horšího než obvykle,“ pokrčil Bill rameny a podařilo se mu zachovat vážnou tvář.
„Příště jednu vrazím tobě, jestli ještě někdy budeš mít komentář k mé tváři. Přísahám, že to udělám, a zničím ti účes!“ Vyhrožoval mu Tom.
Bill se usmál a zamířil ke své skříňce. Bylo štěstí, že je měli vedle sebe, ale neměli už tolik štěstí, aby měli i společné hodiny. Kromě chemie a tělocviku měli zbytek hodin každý zvlášť.
Bill ve skutečnosti nebyl příliš společenský člověk, ale mohl pobývat se stejné místnosti s Tomovými přáteli, aniž by se cítil trapně, takže skutečnost, že několik dalších předmětů sdílel s Andreasem, byla docela dobrá.
„Musím jít, mám fyziku,“ zasténal Tom a roztomile nakrčil nos.
„Tak to hodně štěstí! Běž hned, nechceš zůstat přece po škole… opět.“
„Vtipné,“ řekl Tom nevesele. Otočil se, potáhl si své pytlovité kalhoty a mírným poklusem zamířil na vyučování.
Bill protočil oči, když spatřil, jak mu špička skateboardu opět vykoukla z batohu. Když se otočil směrem ke své vlastní třídě, uslyšel Rybounův hlas.
„Trümpere!“
Bill se rozesmál.
„Říkal jsem ti, že si na mě zasedl!“
Bill protočil oči, když se Tom svalil vedle něj u oběda. Byli u stolu sami, ale nebude to trvat dlouho.
„Co jsi dostal tentokrát?“ Zeptal se a ukousl si kus pizzy.
„Jedna hodina, po skončení vyučování.“
Oba dva si současně povzdechli. Zůstat po škole bylo vždycky na hovno. Tom ztratil hodinu skateboardingu a Bill ztratil jednu hodinu s Tomem.
„Počkám na tebe,“ řekl Bill s úsměvem ke svému příteli.
„No tak, Bille, nemáš domácí úkoly? Neztrácej čas čekáním na mě. Běž na nákupy nebo tak něco,“ vtipkoval Tom. „Nepotřebuješ třeba nový pár bot?“
„Jdi do prdele, Trümpere.“
Ačkoliv Tom měl pravdu. Bill potřeboval jít nakoupit, ale ne oblečení. Kolečka na jeho skateboardu začínala praskat a bylo potřeba co nejdříve koupit nová. Nechtěl si zlomit vaz, kdyby se něco špatného stalo. Nicméně to Tom nemusel vědět, že?
„Bille, proč-“ Tom začal, ale byl přerušen Andreasem, který si k nim přisedl.
„Hej, můžu si vzít něco z tohohle?“ Zeptal se, a natahoval se k pizze, navzdory Billovu pohledu.
„Posluž si, Andy,“ zamumlal Bill a obrátil se zpátky k Tomovi. „Co jsi říkal?“
„To nic,“ řekl Tom, spíše pro sebe. „Géčka se blíží.“
„Rychle, schovej jídlo!“ Vypískl Andreas.
Bill ignoroval blonďáka i další dva chlapce přicházející k jejich stolu, zaměřil se opět na Toma. Byl zvědavý, na co se jej chtěl zeptat, ale soudě podle jeho tváře to opravdu nebylo důležité. Tom se začal smát, když se Georg s Gustavem posadili a všichni tři se začali navzájem popichovat.
Všichni byli sportovci. Tom a Georg na skateboardu, Gustav na freestyle BMX a Andreas byl agresivní in-line bruslař. Všichni sport milovali včetně míčových her, jako byl fotbal nebo basketbal.
Bill byl outsider. Byl jako černá ovce skupiny. Nicméně Tom byl vždy na jeho straně, vždy jej dostal z podivných rozhovorů tak, aby se cítil v pohodě. Ve vší upřímnosti, Bill byl vděčný za Tomovu neustálou přítomnost. Když tomu tak nebylo, měl strach, že se k ostatním dostanou jeho malá tajemství. Užíval si, že nikdo netušil o jeho jízdách na skateboardu nebo o skutečnosti, že byl v basketbalu profík. Nebo že se mu líbí Tom. Rozhodně ne to, že se mu líbí Tom. Nepotřeboval, aby se věci kolem něj změnily na divné.
„Bille?“ Vystrašený hlas jej přinutil zvednout hlavu od napůl snědené pizzy.
Všichni se na něj zvědavě dívali, jen Tom vypadal, že má opravdu obavy.
„Omlouvám se, co?“ Zeptal se Bill trochu nervózně, přemýšlel, jestli na Toma příliš nezíral.
„Andy se tě ptal, jestli s ním nechceš jít nakupovat. Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ Ptal se Tom, mírně zamračený.
Bill si nemohl pomoct, ale usmál se tomu, jak sladký Tom byl, i když věděl, že to byly jen kamarádské obavy o druhého kamaráda. Byl si jistý, že stejně tak by měl obavy i o Andyho nebo o Géčka. Bill přikývl a obrátil hlavu k Andreasovi.
„Víš, že neexistuje žádný způsob, jak mě dostat do obchodu s převodovkama a podobnýma hovadinama, že?“ Zeptal se a zvedl obočí.
„Jo, já vím. Nepotřebuju nové rámy, Bille. Dostal jsem je minulý víkend. Teď potřebuju oblečení!“
Na to Bill ukázal svůj megawattový úsměv. Oblečení na něj zabíralo. On byl ten módní jedinec v této skupině a všichni to věděli.
„To ti to trvalo, než ses mě zeptal! Definitivně potřebuješ pomoc se svým oblečením.“
„Hej!“ Andreas se ušklíbl, když se ostatní kluci zahihňali.
Bill se usmál, ale když se setkal s Tomovým pohledem, opět zvážněl. Tom naklonil hlavu na stranu, pokynul Billovi, alby jej následoval, a vstal od stolu.
„Jdeme napřed do třídy. No tak, Bille.“
Mladší z nich kývl a vstal. Nebyl si jistý, co po něm Tom chce, ale byl ochoten to zjistit.
„Co? Ale pořád máme čas!“ stěžoval si Georg.
„Jo, a já stále nemám hotové dnešní plány s Billem!“ přidal se Andreas.
„Přestaň si stěžovat, Andy!“ Zavrčel Tom.
Andreas sebou trhl při jeho chladném tónu a poslechl. Georg se na oba chlapce zvědavě podíval, zatímco Gustav pokračoval v jídle. Gustav byl tichý. Nestrkal nos do cizích věcí, ale když jste ho potřebovali, byl vždy po ruce.
Dveře se sotva zavřely, když se Tom otočil k Billovi. Jeho chladný pohled okamžitě zmizel a nahradil jej jemnější. Bill úlevně vydechl.
„Bille, co je s tebou?“
„Tomeee…“ Bill zakňučel. „Je mi fajn. Nech toho.“
„Nikdy nebýváš takhle mimo. Jen mám o tebe strach,“ pokračoval Tom a položil ruku na Billovo levé rameno.
I když to byl lehký dotek, Billovi se nepodařilo skrýt bolest, která se mu zobrazila na tváři. Lehce zasyčel a Tom okamžitě stáhl ruku zpátky s ještě většími obavami.
„Říkal jsem ti, že jsem měl špatnou noc.“
„Bille, tohle zřejmě nebyla jen ´špatná noc´, tak mi řekni, co se stalo? Proč tě bolí rameno? Ublížil ti někdo?“
Bill si povzdechl a přemýšlel o nějaké dobré lži. Nedokázal Tomovi říct, že si téměř zlomil ruku při ježdění na skateboardu v bazénu paní Millerové ve čtyři ráno! Nicméně věděl, že Tom bude na nějaké odpovědi trvat. To byl prostě Tom. Typ velkého bratra, neustále se ujišťující, že je mladší chlapec šťastný a v bezpečí. Bill si tuto péči užíval. Cítil se příjemně, pohodlně… milovaně.
„Spadl jsem… Měl jsem noční můru a spadl jsem z postele. Šťastný?“ Vyštěkl Bill pouze polovinu pravdy. Nelíbil se mu směr, jakým se ubíraly jeho myšlenky. Bill nebyl hloupý, věděl, že Tom o něm takhle nepřemýšlel. Bill pro něj byl jen velmi dobrý přítel.
„Ty… spadl jsi z postele?“ Opakoval Tom nevěřícně.
Bill protočil oči a otočil hlavu na stranu. Věděl, že se Tom začne smát. Byla to hloupá výmluva, samozřejmě, že se bude smát. Ale Tom se nesmál. Místo toho se jen hlasitě nadechl a zavrtěl hlavou. „Chceš navštívit zdravotnici, aby ti dala něco proti bolesti?“ nabídl mu s malým úsměvem. Bill se na něj usmál, ale odmítl. Nepotřeboval vysvětlovat zdravotnici, jak si vykloubil rameno, zejména proto, že věděl, že Tom by byl stále u něj.
„Proč jsi vyjel na kluky? Neudělali nic špatného,“ změnil Bill téma.
Tom pokrčil rameny a o krok ustoupil, jako by si až teď uvědomil, jak blízko u sebe stáli.
„Štvali mě,“ odpověděl a poškrábal se na nose. „Jsi si jistý s tou zdravotnicí? Chceš, abych se na to podíval?“ pokračoval Tom a vrátil tak předmět hovoru zpět.
Bill zavrtěl hlavou a snažil se zastavit malý záchvěv svého žaludku. Představa toho, jak je bez trička, zatímco Tom svými mozolnatými prsty prohmatává jeho bolavé rameno, mu způsobovala vnitřní žár. Opravdu nenáviděl ten pocit, byl jak holka, ale když šlo o Toma, nemohl si pomoct.
„Ne, díky. Vezmu si něco později, až se vrátím domů. A teď pojď, půjdeme do třídy.“
Tom přikývl a oba vykročili směrem k jejich skříňkám, než se vydají na chemii.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
Páni, zuzu, ty jsi prostě úžasná 🙂 Makáš jako šroub, abysme měli (předpokládam, že sem chodí spíš holky, ale ať jsme genderově korektní :-D) co číst 🙂 Díky ti 🙂 A navíc máš fakt čuch na povídky, jak je vlastně hledáš, jestli se můžu zeptat? 🙂
No, a co se povídky týče: už první díl byl fakt super. Dýchla na mě taková pohodová studentská atmosféra, líbí se mi vztah, který spolu Tom a Bill mají, a oba kluci jsou takoví ti podle "starých" představ, je to takový oldschool – a to já mám moc ráda 🙂 Mimochodem ta záležitost se skatem mi připomněla jednodílku Taking the Fall, kterou jsem překládala, tam se taky Bill učil kvůli Tomovi a taky si chudák musel projít spoustou pádů 😀
No, moc se těším, co bude dál 🙂 Díky za překlad!
Wow, Zuzu! Nevím, kde bereš pořád energii na překlad nových povídek, ale vážně Ti moc děkuji! Fakt obdivuji Tvé odhodlání, jsi prostě skvělá! 🙂
Už hned samý prolog mě navnadil na celou povídku. Byl strašně zajímavý a moc se mi líbíl. Vlastně celá povídka je úplně čtivá a tohle téma se mi extrémně moc líbí 🙂 Zatím to vypadá na pohodovou povídku, tak uvidíme, co nás ještě čeká 🙂 Ale už jenom první díl mě odrovnal a já se už teď neuvěřitelně moc těším na pokračování! 😉
Snad ještě v žádné povídce jsem nečetla, že by byli kluci hned od začátku nejlepší kámoši a že jeden z nich je do toho druhého zamilovaný 🙂 A nebo pokud jsem něco takového četla, tak si na to momentálně nemůžu vzpomenout, každopádně chci ale říct, že se mi to MOC líbí! Je to takové jiné a originální 🙂 To jejich popichování je skvělé a jejich vztah je fakt moc hezký 🙂 Maličko je mi líto Billa, že je do Toma tajně zamilovaný, ale pevně věřím, že kluci spolu nakonec skončí 😛
Bill mi přijde strašně roztomilý 🙂 Hlavně tím, jak se tajně učí na skatu 🙂 Tipuju, že chce pak Toma oslnit?! No pokud ano, tak věřím, že rozhodně zazáří 🙂 Jen si tak říkám, když je Bill v basketbalu profík, proč o tom kluci neví?!
Celá povídka se mi zatím moc líbí 🙂 Po celou dobu jsem se musela usmívat a zatím mi tady všichni sedí 🙂 Všichni vypadají na strašně fajn a pohodové kluky, tak uvidíme, jestli to zatím není jenom klam 😀 🙂
Obrovský dík za překlad Zuzu!!!! 🙂
Omg :-D:-D:-D JE TO ÚŽASNÝ :-D:-D:-D:-D:-D:-D TĚŠÍM SE NA DALŠÍ DÍL :-D:-D:-D:-D:-D
[1]: Allko díky, hned jsem si tu tvoji povídku byla přečíst, máš tam komentář 🙂 I když s touhle povídkou to má společné prakticky jen ten skateboard 😀
Jinak poslední měsíce trávím tím, že pročítám na THF všechny featured povídky a ukládám si odkazy od těch, které se mi líbily nejvíce. No a tahle je jedna z nich, autorka mi poslala souhlas s překladem prakticky okamžitě. No a vybrala jsem si ji právě proto, že je to ta `oldschool` povídka, navíc ve školním prostředí a se zajímavým námětem. Je to taková oddychovka, ale pár dramat tam bude 🙂
A jestli tenhle blog přežije krizi letních prázdnin, a já pevně doufám, že ano, tak mám v záloze ještě jednu povídku, taky moc moc pěknou 🙂
Zuzu, zacinam mit podezreni, ze jsi robot. Neuveritelne kolik toho zvladas 🙂 a mooooc dekuji za dalsi preklad od tebe 😉
Tahle povidka mi taky pripomnela tu jednodilku, hned jak jsem si precetla o skateu tak se mi vybavila. Ovsem tady to vypada, ze je Bill preci jen o neco schopnejsi 😀 ohledne pocitu z prvniho dilu, sice nevim co cekat, ale vztah tech dvou se mi hodne libi, ty stare vzhledy taky. Tesim se na dalsi dil, az si trochu objasnime co nas bude cekat 🙂
Jeste jednou moc dekuji zuzu 🙂
Teda zuzu, makáš parádne 😀
Poviedka zaujala hneď od začiatku a číta sa krásne ľahko. Strašne sa mi páči ten námet, že chalani sú najlepší priatelia a jeden je do druhého tajne zamilovaný. Som zvedavá, ako Billovi pôjde tréning na skate a na Tomovu reakciu, keď sa to všetko dozvie.
Vďaka za preklad.
Zuzu, obdivuju tě.. 🙂 A moc díky za další překlad.. 🙂 Povídka začíná skvěle, to školní prostředí jsem měla vždycky ráda.. 🙂 Těším se na další díl.. 🙂
Moc se těším na další a dík za překlad.
Si úžasná zuzu. Toto je zase niečo z vecí, ku ktorým si zrejme vytvorím závislosť. Vyzerá to na skvelý príbeh. Milujem poviedky zo školského obdobia dvojičiek a Billovho mohavka:) Už v prvej kapitole to iskrilo a to sa vlastne ešte nič nedialo. Preklad je skvelý ako vždy a výber na jedničku s veľa hviezdičkami. Ďakujem a teším sa na pokračovanie.
tak se prakticky po roce vracím na místo činu a čeká tu na mě takovéhle příjemné překvápko 🙂 povídka vypadá moc zajímavě, už se nemůžu dočkat dalšího dílku 🙂 děkuju za překlad zuzu 🙂
[10]: 🙂 Tak to ti vřele doporučuju i můj druhý překlad, povídku od Ghostie – SCN11B 🙂
[11]: díky, ta je super, ale už ji mám přečtenou 😀 přečetla jsem si tu první díly a šla jsem hned na THF, abych si ji dočetla, jak jsem byla nedočkavá 😀 teď nemám moc čas, takže mi nedělá problém si u téhle povídky počkat na přeložený díl 🙂
Miluju povídky, ve kterých jsou kluci dvojčata, ale když nejsou, tak mám moc ráda, když jsou nejlepšími kamarády. Protože je mezi nimi takový zvláštní pouto 😉 a jak na to koukám v týhle povídce, bude to labůžo. Tom jako ochranář a Bill jako zamilovaný miláček. Krása. Moc děkuju za překlad. Jdu na další kapitolku 😉
Ach, miluju povídky z prostředí školy, old vzhled dvojčat a to nenápadné jiskření už od prvních řádků! Jsem moc zvědavá na pokračování! Děkuju za překlad, Zuzu. Jsi prostě nejlepší 🙂