Když škola skončila, Bill zamířil rovnou k Tomovi, odkud měl v úmyslu zavolat domů, aby dal matce vědět, a nehodlal brát ‚ne‘ jako odpověď. Chystal se si s Juttou ujasnit pravidla, převzít nad tím kontrolu. Měl pocit, že kdyby byl ve vztahu k matce průbojnější, možná by to, i když pravděpodobně ne moc, zpomalilo postup její duševní nemoci. Část z něj neodbytně chtěla, aby ji odvezl k doktorovi, psychiatrovi, ale sobecky nechtěl a nemohl. Být odtržen od matky, bez ohledu na to, jak duševně nemocná, neschopná a zneužívající byla, znamenalo ocitnout se v péči svého otce.
Nicméně tyto myšlenky byly potlačeny a pohřbeny, když se přiblížil k Tomovu domu. Měl strávit dlouhé minuty přípravou na blížící se rozhovor, který by měli vést. Uvědomil si, že si nenaplánoval vůbec nic a nevěděl, co říct. Jakmile se s prázdnou hlavou objevil na prahu Trümperovic domu, zaklepal.
„Prosím? Oh! Bille. Jaké příjemné překvapení. Vážně. Myslím, že Tom tě chce vidět, tak jsem ráda, že jsi převzal iniciativu. On by to neudělal, je tak tvrdohlavý,“ blábolila Simone, když otevřela dveře a uvedla Billa dovnitř. Bill přemýšlel, jestli to má prostě v povaze, být neustále po celou dobu tak trapně nadšená.
Když došel k Tomovu pokoji, přitiskl ucho ke dveřím, ale neslyšel nic kromě dýchání a šustění přikrývek. Zaklepal klouby prstů na dřevo, aby oznámil svůj vstup, a nečekal na odpověď. Uchopil kliku, otevřel dveře a vešel dovnitř, následován pásem studeného vzduchu, ačkoliv si jej vůbec neuvědomoval. Tom seděl na posteli, s jednou nohou pokrčenou a druhou nataženou. Přikrývky měl pomačkané pod sebou. Podíval se na Billa, neklidně se zavrtěl a otevřel pusu, ale zdálo se, že nemá co říct.
„Nebyl jsi dnes ve škole,“ řekl Bill jednoduše. Prohlížel si Toma zkoumavě, vypočítavě, snažil se přijít na to, jak se dívat, jak se chovat, jak myslet. Potřeboval také vědět, co si myslí Tom.
Oba chlapci se na sebe překvapeně podívali a Bill se snažil rychle získat zpět svou duševní vyrovnanost. Snažil se přesvědčit sám sebe, aby se uklidnil, ale byl to tak marný nápad, až se Bill skoro rozesmál. Místo toho jen zíral na svá kolena a zamračil se, uvědomil si, že přiznání byla opravdu ta jediná věc, kterou potřeboval říct. Tom si ale zřejmě myslel, že potřeboval taky říct pár věcí, a hned jak se Bill pokusil vstát, mu pokynul, aby si zpátky sednul.
„Už se chystáte jít?“ Zeptala se s lehce našpulenými rty. Ale Tom nebyl venku celý den, takže je nebude prosit, aby zůstali.
„Myslel jsi to vážně?“ zeptal se Tom a Bill pokrčil rameny.
To Tomovi dávalo smysl mnohem víc, než pouze zapomenout, takže Billovi věnoval úsměv a zrychlil, aby šel vedle něj.
Po zbytek chůze směrem do parku se Tom plahočil za Billem s rukama v kapsách a s hlavou skloněnou, občas si ukradl pohled na Billa, sprostě řvoucího do telefonu na svou matku. Bylo to tak znepokojující, až to bylo působivé. Když mu Bill vrátil telefon, zdál se poněkud udýchaný, ale nevyvedený z míry. Tom si telefon zastrčil do kapsy a přemýšlel, co Jutta opravdu chtěla a co vlastně způsobilo narušení vztahu mezi ní a jejím synem.
Bill ukončil hlasitý telefonát právě včas, takže když dorazili ke Georgovi, Gustavovi a Kim, nikdo z nich nic neslyšel. Navzájem se pozdravili, Gustav zněl více než nadšeně, a když Tom okomentoval, že jeho rande zřejmě nedopadlo příliš dobře, jeho uši začaly rudnout.
„Rozkošné. Je to obranář, Gustave, opravdový obranář,“ řekl Tom s blahosklonným přikývnutím, ale pak udělal tu chybu, že se podíval na Billa. Pokud byl předtím pouze naježený, teď už neměl daleko ke vzplanutí. Tom téměř cítil, že by se jej mohl dotknout a spálit se. Oči se mu zúžily a Tom prakticky cítil, jak ho praštil paprsek nenávisti. Vyjekl a podíval se na Gustava. „To je jedno. Naprosto respektuju tvůj zájem o Billa a už si tě nebudu nikdy dobírat,“ řekl téměř prosebně. Bill se od něj odvrátil a Tom vydechl úlevou.
O několik minut později se jejich škádlení proměnilo spíše v klábosení, ačkoliv velmi mužným způsobem. Georg, Gustav a Tom pomlouvali kdekoho, zatímco Bill a Kim bědovali nad tupostí celého tria, i když Bill věděl, že pokud jsou každý sám, žádný z nich není tak špatný, ale když se sešli, byli nebezpečnější. Bill nebyl, neměl být a nikdy nebude patřit do jejich skupiny. Kim… no, Kim tady byla kvůli Georgovi, což znamenalo, že se musela podvolit a nechat jej se bavit, protože nepatřila k jeho přátelům, patřila ke svým vlastním. To byl rozdíl, Tom, Georg a Gustav byli Billovi přátelé, ale prostě mezi ně nezapadnul. Kim byla Georgova přítelkyně a měla své vlastní přátele.
Když rozhovor trochu polevil, Tom sáhl do jedné ze svých nekonečných kapes, zatímco Georg s Gustavem dále klábosili a Kim si splétala vlasy. Bill nehtem škrábal desku stolu, ale tentokrát to Kim neobtěžovalo, protože stůl byl dřevěný a vydávalo to spíše příjemný pískací zvuk. Tom se cítil trochu provinile, že se Bill nudí, ale pak si uvědomil, že k tomu neměl žádný důvod, protože právě Bill ho sem přivedl a mohl kdykoliv odejít. Posílen touto myšlenkou, Tom s jistotou vytáhl cigaretu z kapsy a zapálil ji. Pokud se to Billovi nelíbilo, mohl odejít.
Jak se dalo očekávat, Bill se na něj otočil s ostrým pohledem, plným odporu a nedůvěry, jako by bylo tak těžké pochopit, že Tom kouří v jeho přítomnosti. Sakra, byla tady Kim, Kim byla dáma a nevadilo jí to.
Nicméně, tím to neskončilo, bez ohledu na to, jak moc si to Tom zpětně přál. Billova rukavice byla stažena z jeho pravé ruky a bez ohledu na zírající pohledy všech okolo, přitlačil zářící konec cigarety přímo do své dlaně. Ozvalo se pouze tiché zasyčení. Tom jen zíral, okamžitě vyhledal Billovu tvář, která vypadala téměř hrdě, jako by právě udělal dobrý skutek, ale byla to pýcha, která Tomovi nedovolovala si toho všimnout.
Na druhé straně stolu Georg tupě zíral z Billovy zamračené tváře na Tomovu znechucenou tvář, na Gustavovu zmatenou tvář a nakonec na Kiminu nehybnou tvář.
Cigareta byla odhozena na zem a Bill se podíval na Toma s pevným odhodláním zářícím mu v očích. Georg byl ohromen o to více. Byl překvapený, protože v jeho tváři nikdy neviděl více než jen nudu a opovržení, a teď to bylo, jako by se všechno změnilo. Poté jeho oči téměř magneticky přitáhla Billova ruka a ušklíbl se nad spáleným kolečkem posypaným popelem.
„Velmi pěkné,“ řekl Tom chladně po chvíli dost dlouhé na to, aby byl komentář vhodný. „Co, teď se předvádíš?“
„Jasně, že je. Snažíš si něco si dokázat? A co teda?“
Přesto, jak naštvaný Tom byl, zalitoval svých slov dříve, než dokončil větu. Viděl, jak se Billovy oči rozšířily a pak bleskurychle odešel, a Tom mu to neměl za zlé. Ale Tom neměl představu o závažnosti dopadu svých slov, ještě ne. Pouze se bezmocně díval na své přátele, kteří byli stejně šokováni. Tom se ptal sám sebe, co má dělat, když odpověď přišla náhle, ale ne od něj, ale od Kim.
A Tom šel.
—
Bill vklouzl do mírně nestabilní autobusové zastávky a hodil své dlouhé nohy na lavici. Nechtěl pohodlí, protože to nepotřeboval, jen zíral na svou zjizvenou dlaň, kterou nyní zdobila další značka. Další jizva, další význam, další příběh. Každá jizva, kterou měl Bill na svém těle, měla svůj příběh, každá pro něj něco znamenala. Nebyly to jen skvrny, znetvořené kusy masa, což bylo něco, co Tom nechápal, uvědomil si Bill. Pomalu sevřel dlaň kolem spáleniny a proudila jím zlost a zášť. On se snažil, on se zatraceně snažil. Snažil se, aby si Tom uvědomil, že pro Billa něco znamená, ale bylo to příliš brzy. Tom to nepochopil.
Jak by mohl Tom pochopit, že každá značka na Billově těle tam byla z nějakého důvodu? Jak mohl nevidět, že spálenina mu tam zanechá také svou stopu? Že Tom mu zanechal svou značku? Jak nemohl pochopit, co to pro Billa znamená? Jak nemohl pochopit, co ta spálenina symbolizovala?
Ve slepé touze vidět krev si Bill vytáhl z kapsy Tomův nůž a otevřel jej. Pevně sevřel rukojeť v levé ruce a špičku přiložil na okraj spáleniny na dlani, naklonil ostří asi na úhel čtyřicet pět stupňů. Snažil se ignorovat spěch a naléhavost, touhu po krvi, zasunul nůž hlouběji do ruky a pokračoval plynulým pohybem. Na povrchu dlaně se vytvořil malý, dutý kruh, kolem obvodu spáleniny. Poté, co poměrně snadno vyskočil ven kus masa, na dlani zůstal pouze kuželovitý otvor.
A tak byla spálenina pryč.
Bill už neměl jizvu jako vzpomínku, pouze vzpomínku na zradu. Bez otření krve nůž zavřel a sledoval, jak se stejná rudá tekutina šíří přes jeho dlaň, toužící zakrýt celou jeho ruku, celou ji ozdobit.
Krásné, pomyslel si Bill.
autor: Ghostie
Ty vole. Ako som rada, že sa Bill trochu otvára okoliu a aj to, že Tom sa už nebojí každého jedného činu v jeho prítomnosti. Ale ten záver. Ako povedal Bill, Tom ešte nechápe, čo pre neho jazvy znamenajú, ale verím, že čoskoro to pochopí.
A teraz som zvedavá, čo bude robiť Tom, keď ho nájde a uvidí, čo si urobil Bill s rukou. Teda dúfam, že to uvidí.
Vďaka za preklad a nech už je streda 😀
Táto poviedka je emocionálna bomba. Tom sa zachoval ako namyslený puberťák, ktorý sa potreboval predviesť a Bill ako zaláskovaná puberťáčka, ktorá si neuvedomuje, že chalanovi v partii nemôže prejavovať prílišnú starostlivosť. Veľmi dúfam, že si to vysvetlia:( je mi ľúto toho ako si vzájomne ublížili. Mám chuť rozplakať sa ako to zabolelo. Nie tá Billova rana na ruke ale to ako sa chcel tej spomienky na starostlivosť o kamaráta zbaviť, pretože ten ho odmietol:(
Ďakujem za kapitolu aj keď bolela.
Tak toto byla sila… no ty blaho! To s cigaretou jeste chapu, chtel mu ukazat, ze cigarety jsou zlo a ochranit ho od nejakych zdravotnich komplikaci, ale jako to vyriznuti spaleniny je masakr. Myslim, ze Bill vazne potrebuje pomoc. Doufam, ze Tom ho dozene a nejak si spolu rozumne promluvi a k necemu dojdou. To rypani nebylo hezke, stejne jako se mi nelibila Tomova provokace s kourenim. Bill se opravdu docela snazil. No jo, jsem zvedava jak toto muze dopadnout :-\
Moc dekuji za dalsi prelozeny dil 🙂
No, asi začnu od začátku 😀 🙂
Prvně chci říct, že jsem byla vážně mile překvapena, že Bill za Tomem nakonec doopravdy přišel. Trochu jsem očekávala, že to Bill nakonec vzdá a ještě před domem Toma se otočí a půjde zpět domů. Věřím, že to Billa stálo spousty přemáhání tam dojít, ale udělal to a to se cení! 🙂 Myslím, že i Tom koukal, že za ním Bill sám od sebe přišel 😉 I Billovo přiznání, že měl Tom pravdu, bylo další milé překvapení 🙂 Na začátku dílu jsem byla z Billa hotová! Miluju to, jak se pomalu začíná jeho mysl díky Tomovi měnit 🙂
No..jenomže pak to přišlo 🙁 Už v tom parku se mi nechtělo líbit, jak se tam kluci do sebe pustili. Ale zase na druhou stranu se mi líbí, jak Bill nechtěl, aby Tom kouřil. Jen je škoda, že si Tom hned neuvědomil, že když kvůli tomu Bill tak vyvádí, tak je to jen proto, že mu na něm moc záleží. Hold si Tom stál na vedení a asi se chtěl před partou předvést nebo nevím. Osobně jsem byla zděšena z toho, jak si Bill típl cigaretu o ruku. Úplně ve mě zatrnulo. Ale ano, i přes to, že to neschvaluju, chápu, proč to Bill udělal a vážně jsem doufala, že to Tomovi konečně docvakne! Ale ta slova, co Billovi řekl, ta o jeho matce, to bylo vážně moc. Vím, že Tom pak nadával sám sobě, jaká blbost mu z pusy vyletěla, ale i tak si myslím, že by se měl Tom vzpamatovat. Tohle bylo vážně přes čáru a ani si nedivím, že Bill okamžitě odešel. Na jeho místě bych se s Tomem si ani nechtěla bavit.
Uff, a pak přišla ta strašná část 🙁 Prvně se mi teda moc líbily Billovy úvahy o tom, že mu na Tomovi záleží a jak nechce, aby si nikotinem škodil. Bylo vážně krásné si číst tyhle Billovy myšlenky až mi přišlo líto, že tohle neřekne Tomovi na plnou pusu. Oni chlapi si občas všichni sedí na vedení a tak je třeba je trochu nakopnout. No, ale to, co potom Bill prováděl s tím nožem 🙁 Opravdu se mi až udělalo špatně. Takové části nesnáším vůbec, ale vůbec dobře a tohle je na mě prostě moc. Je mi strašně líto, že tohle Bill dělá, ale zase chápu, že je to pro něj snadné, když to vůbec necítí.
Upřímně doufám, že Tom tam dojde a uvidí, co si Bill kvůli němu udělal. A hlavně! Aby Billovi pomohl tak, aby si už tohle NIKDY nedělal. Snad to spolu kluci nějak vyřeší, nebo začínám mít strach, že si Bill udělá někdy něco víc, než že si jen ´neškodně´ ublíží 🙁
Tahle kapitola byla extrémně smutná a extrémně silná 🙁
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 😉
Měli by si spolu otevřeně promluvit.
Z téhle části mi běhá mráz po zádech :/ Začátek byl moc fajn, Bill za Tomem opravdu přišel, což mě potěšilo… Ale ten zbytek… Mezi klukama je ještě spousta nepochopení, na to asi pomůže jenom čas. Tak nějak rozumím tomu, že Tom Billovy záměry prostě nemůže pochopit, když mu je on sám nevysvětlí. Snad si jednou otevřeně promluví. Snad to bude brzy 🙂
No, a scéna s nožem a spáleninou… Byla ošklivá, ale tak nějak to snad k téhle povídce už nějak patří 🙂
Moc se těším na středu a díky za překlad.
Tak ako som sa na túto časť veľmi tešila tak teraz neviem čo si mám o nej myslieť. Resp. o Tomovi . Tešila som sa na to,že sa chlapci aspoň trošku pohnú dopredu a oni.. oh. Na začiatku, ako povedala Mischulka sa mi veľmi páčilo ,že Bill naozaj za Tomom prišiel a uznal,že mal pravdu. No potom v tom parku.. som tušila,že sa blížilo k nejakej búrke. To ako po sebe štekali.. najmä Tom ! Nerozumiem,či si tým chcel niečo dokázať pred partiou alebo.. ako chápem ho,že sa správal Bill ako tvrdohlavec lenže musel rátať s tým,že to je Bill a nie nejaký neviem aký chalan ktorý sa prispôsobuje.
Dúfam len,že Tom príde včas za Billom a docvakne mu,že to čo na zástavke spravil spravil práve kôli nemu. . 🙁
Ďakujem ti za preklad 🙂