Balance 23.

Strašně moc bych vám chtěla poděkovat za vaše překrásné komentáře, za to, že jste tady i nadále se mnou a že vám mé psaní i po tolika letech pořád dělá radost. A právě tenhle fakt, dělá radost zase mně – ani si neumíte představit jak velkou :). Jste skvělé a ještě jednou DĚKUJI!

Ze zamyšlení se probral, právě když Bill rozepínal poslední knoflík, ledabyle držící na bledé bavlně. Vyděšeně zíral na Billův prudce se zvedající hrudník a všímal si veškerých detailů. Hladkost bledé kůže, zakřivení hrudního koše, vystouplá žebra, drobné bradavky. Tělo, na které se díval, nemělo nic společného s těmi, která již v minulosti zahlédl. Postrádalo jakoukoli ženskost, žádné křivky, zakulacené boky, plný hrudník a on přesto věděl, že je tím jediným, na které by chtěl vzpomínat do konce svého života. Opět uvěřil myšlence, že patřil do jiného světa. Musí se jej dotknout! Opět uvěřit, že není pouze nádherným přeludem, ale skutečnou žijící bytostí.

Zhluboka se nadechl a s výrazem plachého chlapce, se po čtyřech připlazil blíž. Posadil se vedle Billových boků, takže měl nyní dokonalý výhled na jeho tvář, která byla z jeho předešlé pozice zastíněna velikým polštářem. Opět jej přepadla touha promluvit, ale rozmyslel si to dřív, než stačil otevřít ústa a zkazit nádech tajemnosti té chvíle. Bill natáhl ruku a během vteřiny se pokojem rozhostila tma. Pohltila vše, kromě měsíční záře, osvětlující Billovy vlasy, které získaly tmavě modrý nádech. Oběma se zatočila hlava. Oba dobře věděli, že cokoliv se mělo v příštím okamžiku stát, bude to tiché a osobní. Bez zbytečných slov a frází, které by mohly vše zničit.

Tom měl za svůj krátký život za sebou již několik milostných okamžiků, z nichž každý měl stejný scénář. Dívka se hbitě svlékla, pomohla se svlékáním i jemu a pak to nechala pouze na něm. Od začátku měl několik zásad, které nikdy neporušoval. Nikdy se s žádnou z nich nelíbal. Žádnou nehladil. Neplýtval doteky. Jednalo se pouze o uspokojení potřeb. Něco však pořád nebylo správně. Očekával uvolnění, doufal, že mu pomohou alespoň na chvíli otupit prázdnotu, kterou cítil celá léta. Něco musel dělat špatně, protože každý další příraz do těla těch dívek byl horší než ten předešlý. Bolel, doslova jej bodal, jako by se mu do vnitřností zařezávaly ostré žiletky a jemu bylo ze sebe samého pokaždé špatně. Jeho prázdnota neustupovala, naopak, po každém takovém zážitku se cítil ještě hůř. A nyní konečně přišel na to, proč.

Nezáleží na tom, kdo jsme a odkud pocházíme.

Vpíjel se do Billových očí ze vzdáleností několika milimetrů, mezi prsty proplétal prameny jeho sladce vonících vlasů, vnímal třes jeho těla na tom svém a zoufale toužil strhnout z něj těch posledních pár kusů oblečení a na místě jej pomilovat. Neměl však v úmyslu postupovat rychle. Tentokrát ne. Nešlo mu o ukojení svých potřeb, nezáleželo mu na uvolnění, dokonce se nemusel snažit milováním vyplnit prázdnotu, protože ta již dávno nebyla jeho součástí. Nyní mu šlo pouze o Billa. Chtěl jej udělat šťastným a měl v úmyslu užít si každou vteřinu toho, co mělo nadejít, bez myšlenek na zítřek, bez vzpomínek, bez všudypřítomných stínů připomínajících jeho otce. Pro tuhle jedinou noc byl osvobozen od veškerých svárů. Byl obyčejným klukem. Pouze Tomem.

Já jsem já.

Věnoval chlapci pod sebou něžný úsměv, špičkou nosu se otřel o ten jeho a zlehka vsál nejprve spodní, poté i horní ret. Líbal jej pomalu, něžně a snad i opatrně. Na něco takového nebyl zvyklý. Pokaždé bylo vše rychlé, strnulé a ve své podstatě nesmírně smutné. Ale nyní, líbaje Billova poddajná ústa, věděl, že jej čeká něco jiného. Nového. Výjimečného.

Ty jsi ty.

Bill se v té chvíli nacházel někde mezi nebem a zemí a pomalu mířil do ráje. Cítil se tak nádherně jako ještě nikdy předtím. Neměl strach. Možná jen příliš respektoval to, k čemu jejich chování směřovalo, ale strachem by to nenazval. Když měl oči otevřené, neviděl téměř nic, pouze obrysy Tomovy tváře a polštářů. Rozhodl se proto, že bude mít po celou dobu oči zavřené, a tím se připravil o další ze čtyř zbývajících smyslů. Jediné, na co se mohl soustředit, bylo vdechování Tomovy vůně, chuť jeho polibků a hladkost kůže, kterou pomalu třel mezi prsty. Neslyšel. Neviděl. A přesto byl plný emocí. Plný zážitků. To, co se kolem něj dělo, co se dělo s ním samotným, bylo natolik silné, že nepotřeboval víc. Objímal Toma kolem ramen, tiskl jej na své tělo, ukrýval se v jeho objetí. Drobné rozdíly mezi stavbou jejich těl byly nyní mnohem očividnější. Tomovo hřejivé objetí pohltilo Billovo křehké tělo bez větších problémů. Jako by tam odjakživa patřilo.

Jsme rozdílní.

Soustředil se na počínání Tomovy ruky. Nejprve jej zlehka pohladila přes tenkou látku tepláků, poté si pohrála s uzlíkem, který je držel na Billových úzkých bocích, a poté pomalu vklouzla dovnitř. Omotala se kolem Billova mužství, horké prsty přecházely přes špičku po celé délce a zpět ke tříslům, kde jej dlouze hladily. Bill sebou zmítal jako neposedné dítě. Silně se kousal do rtu a tiskl víčka, jakmile začínal tvrdnout pod zkušenými doteky.

Tak rozdílní jak jen to jde.

Věděl, že nastala ta správná chvíle. Byl nervózní, připadal si jako nezkušené dítě a nebyl si jistý tím, co nebo jak by měl udělat. Ještě jednou prolétl doširoka otevřenýma očima Billovo tělo a rozhodl se, že bude postupovat tak, jak by se to líbilo jemu. Do jedné dlaně opatrně chytil Billovo mužství, tou druhou mu položil pod záda a trošku si jej nadzvedl. Ve vzduchu spatřil Billovu ruku, kterou se zřejmě pokoušel protestovat. Tom věděl, proč to dělá. Navrhl milování zejména proto, aby mu tím poskytl uvolnění, aby mu udělal radost a Tom si toho opravdu vážil, ale dnešní noc nepatřila jemu.

Pocházíme z jiných světů.

Odtáhl mu nohy mírně od sebe a vtěsnal se mezi jeho rozpálená stehna. Hlavu mu přitiskl blíž k rozkroku, zhluboka se nadechl a vydechl horký vzduch na Billovu špičku, která se ve světle měsíce leskla. Cítil, jak se Bill roztřásl. Na břiše i končetinách mu vystoupila husí kůže. Nesténal, jeho výdechy však byly mnohem hlasitější a naléhavější než před chvílí. Rozhodl se pokračovat. Pootevřel ústa, nejprve jazykem přejel po celé délce až k varlatům a poté si jej vložil do úst. Několikrát zakmital jazykem a vzápětí začal pomalu sát. Po celou dobu přitom sledoval Billovo tělo, které bylo nyní prohnuté jako luk a reagovalo na jeho laskání přesně dle jeho představ. I když to bylo těžší, pousmál se a pokračoval v práci.

Ale když jsme spolu, nic takového jako rozdíly neexistuje.

Bill myslel, že na místě exploduje. Pustil se Tomových ramen a zběsile se zachytil konců prostěradla. Lapal po dechu, vzduch mu přišel téměř nedýchatelný. Bylo opravdu těžké snažit se dýchat a zároveň nekřičet blahem. I přesto se však snažil být opatrný. Přírazy směřující do Tomových úst byly nesmělé, téměř nepostřehnutelné, nechtěl mu ublížit. Z všudypřítomné vůně cedrového dřeva a vanilky se mu točila hlava. Pohyby Tomových úst se změnily v silnější, agresivnější a on se opět prohnul a ústa otevřel v neslyšném výkřiku. Svět kolem něj se smrskl v malou, nepodstatnou částečku, a vzápětí se zaplavil tisíci barev. Bill se naposled vášnivě prohnul a s posledním hlasitým výdechem dosáhl svého vrcholu.

Neexistují rozdílné světy.

Trvalo celkem dlouho, než se jeho dech i srdce vrátily do své původní frekvence. Podepřel se na třesoucích se dlaních a vyhoupl se do sedu. Konečně se odhodlal otevřít oči. Jakmile spatřil Tomův vášnivý pohled, naběhlé rty a bouli v kalhotách, srdce se mu opět rozbušilo jako o závod. Natáhl ruku, zkřehlými konečky prstů jej pohladil po rozpálené tváři a zamilovaně se usmál. Chtěl mu poděkovat, ale místo toho se k němu naklonil a dlouze jej políbil. Zachytil Tomův spodní ret mezi svými zuby a něžně za něj zatahal. Dlaní zabloudil za lem jeho kalhot a jemně jej zmáčkl.

Když jsme spolu, vytváříme celek.

Tom ze sebe třesoucíma se rukama svlékal veškeré oblečení, a když se opět pokládal na Billovo tělo, téměř se udělal z toho, jak horké a chvějící se bylo. Jejich tváře byly opět ve stejné úrovni, srdce se mohla opět zbláznit. Dívali se jeden druhému do očí, s nosy i rty přitisknutými k sobě a Bill byl nyní ten, kdo udělal váhavý krok vpřed. Mírně se nadzvedl, pootevřel rty a hladově vystartoval po těch Tomových. Ten za ním vůbec nezaostával. Jakmile došlo ke střetu jejich úst, bezmocně zasténal, přijal Billův jazyk a líbal se s ním jako o život.

Žijící, dýchající, milující.

Byli jako děti. Hráli si spolu. Převalovali se přes sebe, takže jednou byl nahoře Tom, pak zase Bill. Pro oba to bylo jako dobývání neznámých území. Nevěděli, co můžou čekat. Netušili, že sémě pouta, které je pojilo ode dne, co se poprvé potkali, právě dozrálo k dokonalosti.

Dvě těla, jedna duše.

Nedokázali se od sebe odtrhnout. Líbali se i tehdy, když už jim docházel kyslík. Bylo to šílené. Jako by se nečekaně ocitli pod lavinou, která je s sebou smetla a unášela neznámo kam. Jakmile se Bill opět položil na záda a Tom do něj nesměle pronikl jedním prstem, věděli, že se tomu již neubrání. Bylo to bláznivé.

Patříme k sobě.

Tom pomalu přidal další prst a snažil se jej co nejlépe připravit na to, co mělo přijít. Bill se zdál být klidný. Sledoval jeho počínání, jeho tělo se již opět otřásalo v základech a dech byl hlubší a hlasitější. Ze začátku mu to přišlo zvláštní, dokonce se trochu i styděl, když v sobě poprvé ucítil Tomův prst. Po chvilce si však na něco takového jako stud vůbec nevzpomněl. Opět se s ním vše točilo, a když se před ním objevil Tomův obličej, vděčně přijal jeho ústa. Oplácel mu polibky, a přesto dokázal vnímat, jak z něj pomalu vytáhl prsty a zadíval se na něj vyděšeným pohledem. Bill věděl, proč se na něj tak dívá. Neměl nic, díky čemuž by to bylo méně bolestivé. Věděl, že mu tím jistě ublíží, ale Billovi na tom vůbec nezáleželo. Ležel pod ním zcela pokojně, vpíjel se mu do očí a z neznámých důvodů vzpomínal na chvíli, kdy se setkali poprvé.

Silně pršelo, všude byla voda a bláto a jemu tehdy upadly všechny knížky při pohledu na kluka svírajícího pozůstatek jeho kola. Ty knížky mu z rukou nevypadly proto, že by jej vyděsil, nebo se zhrozil nad stavem svého kola. Proklouzly mu mezi prsty, aniž by si to uvědomil. Nevěřil by tomu, že je to ještě vůbec možné, ale mokrý a špinavý od bláta, se zoufalým výrazem, byl mnohem krásnější, než když jej pozoroval z bezpečí svého úkrytu.

Patřili jsme k sobě dřív, než jsme si to dokázali připustit.

První příraz byl bolestivý pro oba. Billovi to bylo zprvu hodně nepříjemné a Toma trápilo, že mu způsobil bolest. Chtěl z něj okamžitě vyjít, ale Bill jej chytil za ramena a zatlačil zpět, Tom v té tmě dokázal rozeznat plamínek žhnoucí v jeho andělských očích a pouze ten jej donutil pokračovat. Drobnými polibky pokrýval Billovy stisknuté rty i hořící tváře, konejšivě jej hladil po bocích a byl odhodlán počkat, dokud si Bill na jeho přítomnost nezvykne. Poprvé se seznamoval i s druhou stránkou své osobnosti. Tahle se nebála blízkosti jiného člověka. Byla otevřenější, jemnější, neukrývala se, neměla strach.

Stvořen jeden pro druhého.

Miloval se s ním jemně, pomalu, byl ochoten vydržet a být trpělivý, ale ve chvíli, kdy mu Bill začal vycházet svými boky vstříc, neovládl se a bral si jej přesně tak, jak to cítil. Naléhavě, zoufale, hladově. Uvnitř jeho těla zanechával veškeré své trápení. Veškerou bolest. Poprvé v životě cítil něco tak silného, že mu to vyráželo dech. Tak moc si přál, aby ta chvíle byla věčná. Aby společně dosáhli nekonečnosti.

Jen ty a já.

autor: B-kay