Pokračování povídky „Zkrocení zvířete“

Sedím v pokoji a přemýšlím o svém mizerném životě. Od doby, co… ach bože… nemůžu na to ani myslet. Matka měla tehdy takovou radost, když jí řekli, že Tom je mrtvý. Tehdy mi přestalo bít srdce. Měl jsem pocit, že mě to zabilo s ním. On přece nebyl zlý! Ne… byl jen zvíře lapené ve zlaté kleci. Měl povinnosti, musel si zachovat tvář před ostatními, aby přežil. Ach bože, on dokázal být tak jemný, něžný, mazlivý. Miluju ho pořád i po tom roce, co je… pryč. Co mě opustil.
Vydechnu. Nemůžu ani za ním. Naši mě hlídají jako vězně. Nemám šanci se zabít, ani kdybych se opravdu snažil. Vyhrožují mi, že mě nechají zavřít na psychiatrii, a to bych pak neměl už vůbec šanci, abych si vzal život. Ale já přísahám, že se za tebou brzo dostanu, Tommy…
Svolně vykonám večerní hygienu a jdu si lehnout. Koukám do stropu. Přemýšlím. Když budu sekat latinu a dělat vše, co chtějí, jejich ostražitost povolí a… a já se dostanu za Tomem. Ano, přesně tak to musím udělat. Předstírat, že jsem zase ten veselý kluk bez starostí o ostatní.
„Miláčku, vstávej,“ ozve se mi u ucha.
„Ne, odstěhuju se pryč“ řeknu rozhodně. Vidím, jak zbledla.
„Mhmm… Billy…“ vydechne mi Tom do kůže. Zakloním hlavu a dám mu větší prostor, aby mě mohl líbat na krku. Cítím jeho velké dlaně na bocích a slastně vydechnu.
Těžce vydechnu. Musím si někde najít byt nebo nějaké místo, kde bych mohl eventuelně přespat, kamarády nemám, takže si asi budu muset najít práci a živit se sám. S rodiči v žádném případě nezůstanu! Ne po tom, co měli takovou radost, že Tom… Zatřepu hlavou a utřu si slzy. Vytáhnu tašku zpod postele a nahážu si tam to nejdůležitější. Stýskat se mi nebude!!!
Rozhlédnu se po maličkém pokoji. Musí mi to stačit. Zaplatil jsem to z úspor, co jsem měl. Je to fakt prťavý. Tady nemám šanci přežít dlouho, ale je to začátek. Nový začátek nového života. Sednu si na rozvrzanou postel a vytáhnu JEHO fotku. Prstem ji něžně pohladím a vydechnu. Už brzy, Tommy… už brzy.
„Ne, ne, ne!“ třísknu po budíku a neochotně rozlepím oči. Debilní ráno! Takhle brzo jsem nevstával ani do školy! Sednu si a protáhnu si končetiny. Mám šílený hlad, ale nemůžu si dovolit utrácet, takže jím jen jednou denně, každopádně, jsem zvyklý od Toma… on… ze začátku mi dával hladovku, takže pohoda.
Opláchnu si obličej a zuby, hodím na sebe obyčejné oblečení, zamknu to, co by se mělo nazývat bytem, a jdu pomalu do práce. Je tma… a zima, a nebudu lhát, že nemám strach. Bojím se. Pořád na sobě cítím pohled. Zrychlí se mi dech a prudce se otočím. Nikde nikdo… jen prázdná ulice. Bože, vážně začínám být paranoidní! Zatřepu hlavou a trochu si pohnu s krokem. I když je fakt, že bych možná narazil na nějakého úchyla, který by ukončil můj bídný život, a já byl konečně se svojí láskou. Tommy…
autor: Mykerina
Jeej, když jsem viděla, že povídka je pokračování ke Zkrocení zvířete, nemohla jsem tomu uvěřit! 🙂 Tu povídku jsem milovala, tak jsem strašně ráda, že autorka píše pokračování. Úvodní díl krásnej, těším se na další!
Páni.. těším se na další díl.. tohle mě vážně chytlo.. 🙂
pokráčko?? supréééééééééééééééé!!!! Nedávno jsem měla svátek a tohle je ten nejlepší dáreček :-****
nu.. popravdě mi to příjde dost zmatené… ty skoky jsou moc velké, v krákýých úsecích, nestíhala jsem se orientovat, doufejme že další díly budou lepší…
Já se vážně dočkala, pomalu jsem přestávala doufat, že tu druhou řadu napíšeš 😀 Mám šílenou radost ^^
Pokračování povídky "Zkrocení zvířete" … bože v tu chvíli jsem skoro čůrala štěstím xD.. ne ale teď vážně, těším se na další díl.. neskutečně..
jeee:) milé překvapení…nádhera! těšim se na další díly:))
JEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEJJJJJJ"!!!!!!! Už som vôbec neverila tomu, že bude pokračččko, tak som pišťala ked som si rpečitala že ej to pokračovanie Skroteneho zvieraťaa aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah teššim s ajak deckooooooooooo :D:D::D:Dd
Tak Mikeríno ty víš že už jsem to komentivala u tebe na blogu, ale klidně ti zopakuju že je to nádherná povídka a já jí prostě miluju :* A jsem stráášně ráda že jsi to poslala i sem na blog! Honem dál! :*
Super super super. Udělala jsi mi obrovskou radost:-).
[6]: jsme na tom stejně 😀
Tom ho určitě pořád pozoruje,protože se mu po něm stýská…♥ doufám,že se tam objeví dřív,než se Bill odhodlá za ním jít..
Jinak jsem ráda,že je tu pokračování. snad se k dalšímu dílu dostanu brzy:)
[12]: :D:D Ano jeto určitě tím steskem! :3 Už aby se Bill moc dlouho netrápil a sešel se s Tomem! 🙂 Jinak právě jsem si ten díl přečetla u tebe na blogu! :)) Nemůžu se dočkat pokráčka! 😉
Jsem moc rada že pokračuješ.