autor: Ghostie
Po skončení vyučování Bill rychle a otupěle opustil budovu se srdcem v ještě zoufalejším, téměř havarijním stavu. Necítil potřebu plakat ani být naštvaný a frustrovaný. Cítil se prázdný, a to bylo žalostné. Neměl tušení, jak dlouho tohle bude trvat. Odmítl zkusit jít znova za Tomem, Tom musí přijít první, ale při tempu, v jakém se všechny ty věci staly, se zdálo, že se to nikdy nevyřeší.
„Bille.“
Byl to opět Andreas a důrazně chytil Billa za zápěstí. To způsobilo, že Bill vyskočil, otočil se, udělal několik kroků vzad a vyprostil ruku ze sevření.
„Kurva, Andreasi?“ Nikdy se mě znovu nedotýkej! Proč mě nenecháš na pokoji?“
„Bille – okay, počkej, počkej. Já ne – jen si chci promluvit. Okay? Já…“ Andreas se odmlčel, promnul si kořen nosu a pokračoval, „přemýšlel jsem o tom celý den. Myslím, že si musíme promluvit.“
Bill se zamračil. „Není tady nic, o čem bychom měli mluvit.“
„Je tady hodně věcí k mluvení. O tom, co se stalo mezi námi, kde jsi byl a co se s tebou sakra děje.“
Bill, který se absolutně nenacházel v hovorné náladě, se rozhlédl po školních pozemcích a zoufale hledal záminku k tomu, aby s Andreasem mluvit nemusel. Místo toho našel přesný opak, důvod k tomu, aby vyhověl Andreasově žádosti. Ten přišel v podobě Toma, který stál naproti areálu u školní brány a zíral na něj.
A tak Bill souhlasil.
Spíše šokovaný jeho souhlasem, ale stejně tak potěšený, Andreas vedl Billa na své oblíbené místo v areálu školy, na lavičku, která poskytovala jasný výhled do zahrady, jež byla pravděpodobné na jaře a v létě velmi krásná, ale v zimě byla pustá, bez života a šedivá. Bill se posadil vedle něj, položil tašku na kolena a zíral na svá kolena.
„Bille, za prvé, to všechno, co se stalo předtím… bylo to ode mě sobecké a využil jsem tě,“ řekl opatrně Andreas slova, která si nacvičoval celý den. „Já tě… nežádám, abys mi odpustil nebo tak něco. Ale pokud si máme promluvit, tak by tohle mělo jít z cesty.“
„Okay,“ Bill dokonce ani nepřemýšlel o věcech, které Andreas dělal, už se o to příliš nestaral. Některé z nich se zdály až směšné, když o nich Bill nyní přemýšlel. O jednoduchých dotycích na svých pažích nebo nárazech do jeho boků. Nebylo to nic špatného, ale Bill to stěží toleroval. Bylo to tak, že Andreas jej posedle šťouchal, dokud u něj nevyvolal nějakou reakci, až Billa vytlačil z jeho zóny pohodlí, dokud nevybuchnul. Byl to experiment a Andreas se jen smál.
„Okay… takže… kde jsi byl? A co se tam stalo, že jsi jiný? A co se ti stalo s rukou?“
Bill si s podrážděným povzdechem položil hlavu do dlaní, než si pomalu zajel rukama do vlasů.
„Švýcarsko. Byl jsem ve Švýcarsku. Já…“ Zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou, sjel na lavičce trochu níž, ruce si založil za zády a vlasy mu spadly do obličeje.
„Švýcarsko…?“
„Jo, tam jsem musel jít, abych… dostal léčbu.“
„Ty… ty jsi přijal léčbu?“ Andreas sledoval Billa s rozšířenýma očima dlouhou chvíli, nemohl tomu uvěřit, ale netrvalo dlouho, než si správně poskládal myšlenky. „Pro Toma. Udělal jsi to kvůli Tomovi, že?“ Zeptal se tiše. Bill jen přikývl a sklonil hlavu na kolena. „Oh, páni, Bille…“
„Já… no, myslím, ty víš proč. Oni… udělali průlom ve výzkumu a… řekli mi to, když jsem byl v nemocnici.“
„Kvůli čemu?“
Bill si opět položil hlavu do dlaní a pomalu vydechl. „To je dlouhý příběh. Bože, všechno, co se stalo, se tak zpackalo.“
„Takže… opravdu jsi to přijal?“ Bill přikývl. „A teď… cítíš věci?“
Bill přikývl. „Všechno kromě bolesti.“
„Jak je to možné?“ Zeptal se Andreas zamračeně.
„Je to způsobem, jakým vytvořili léčbu… Začali stejně, jako to dělali s léčbou pro nemoc CIPA, jeden sodíkový kanál za druhý, ale pak jeden z vědců změnil způsob CIPA léčby tak, aby to postihlo všechny sodíkové kanály, kromě bolesti.“
„A ta léčba trvala dva týdny?“
„Jeden týden léčba… a jeden týden terapie,“ zamumlal Bill. Zněl naprosto vyčerpaně.
„A pořád se tak rozčiluješ, když se tě někdo dotkne?“
„… to je něco jiného.“
„Takže… ty jsi v podstatě zahodil něco, co byla velká část tebe, kvůli Tomovi. Kvůli tomu pitomcovi, který na tebe sere.“
„On změní názor.“
„Nezníš moc přesvědčivě.“
„To nejsem.“ Bill se s povzdechem opřel a zadíval se na oblohu, než pomalu zavřel oči. Cítil kousavý chlad, který jej obklopoval, nepříjemnou tvrdost lavičky i pohlazení zimního vánku. „Nemám pocit, jako bych ho teď znal. On není… takový. Ale to znamená, že není tak lhostejný, jak se snaží být… vůbec to nedává smysl.“
„Ne… protože ty víš, že mu to není lhostejné, víš, že se stále zajímá. Správně?“
„Kurva, já nevím. Jen si přeju, aby tohle všechno mohlo… odejít pryč.“
„Nemluv takhle. Ježíši, Bille, proč prostě Tomovi neřekneš, co jsi pro něj udělal?“ Andreas to chtěl vědět. Podle něj to byla nejjednodušší cesta ven. Jen to říct Tomovi, zaplaví ho pocit viny a vše se napraví.
„On změní názor. Nepůjdu mu vybrečet můj zasraný příběh, aby se mnou zase mluvil. Musí si sám uvědomit, že se chová jako kretén.“
„Víš, na to, že ho zřejmě miluješ, o něm nemluvíš příliš hezky,“ pronesl Andreas samolibě, ale jeho mírné pobavení se proměnilo v mírné obavy, když sebou Billova hlava prudce trhla na stranu, aby se na něj mohl zamračit.
„Co kurva? Nikdy jsem nic takového neřekl,“ procedil přes zaťaté zuby a bylo téměř uvolňující spatřit opět jeho temperamentní stranu.
„No, řekl jsi, že by ses nezměnil jen tak kvůli někomu, protože nikdo za to nestál. Tom za to zřejmě stojí. A to je, sakra, u tebe zatraceně velká věc.“
Ta slova Billa zasáhla více, než si Andreas pravděpodobně uvědomoval. Podíval se na svá kolena, poslal Andreasovi zmatený pohled a znovu se podíval na kolena. Dokonce ani sám Bill do té doby ne zcela chápal závažnost své oběti. Obětoval vše, celou svou podstatu, způsob života, který trval sedmnáct a půl roku, kvůli klukovi, který se na něj dokonce nedokázal ani podívat. Bill bez varování vyskočil na nohy, hodil si batoh na záda a odcházel pryč.
„Hej, počkej!“ Andreas za ním volal, ale nezvedl se z lavičky, nechal jej odejít. „Neudělej něco hloupého…“
„Řekni mi, Tome, kde je Bill?“ Zeptal se Gordon nedbale svého syna, rozhlédl se, jako kdyby čekal, že Bill najednou odněkud vyskočí a oznámí svou přítomnost.
„Bože, bude se mě na tohle pořád někdo, kurva, ptát?“ Vykřikl Tom vztekle a praštil rukou do stolu, čímž oba rodiče překvapil.
„Tome…!“ Nechtěl bys to zkusit znovu?“ pokárala jej Simone, nicméně zněla zmateně.
„… myslím, přeju si, aby se mě všichni přestali ptát, kde je,“ řekl Tom dutě. „Už ani není pryč, bože.“
„Lepší,“ řekla Simone opatrně. „A proč jsi vlastně ohledně Billa tak podrážděný?“
Tom zasténal a položil hlavu do dlaní. Jestli se jej ještě jednou někdo zeptá na Billa, jakýmkoliv způsobem, vytrhá si všechny dredy, jeden po druhém.
„Já ne… prostě už nejsme přátelé, tak je to,“ řekl Tom s konečnou platností a polknul na protest, když na něj jeho matka dále tlačila.
„Tome, to je největší hovadina, jakou jsem kdy slyšela. Jak to?“
„Protože, mami,“ zakňučel Tom, „nemáš tušení, jak je těžké být jeho přítelem!“
„Oh, no no. Vyplač mi řeku, Tome, nepředpokládá se, že to bude snadné.“
„Nic nevíš.“ Obvinil ji Tom a tvář mu potemněla, ačkoliv byl vnitřně překvapený, že jeho matka nebyla pro jednou na jeho straně. Nedokázal potlačit hněv, který se mu začal vařit v hrudi. Zdálo se, že mu nikdo nerozumí.
„Tome, znám Billa dost na to, abych věděla, že nemáš právo ho takhle opustit. Víš vůbec, proč odjel?“
„Ne, ale kdyby na tom záleželo, řekl by mi to, nebo by se pokusil mi to povědět teď!“
„Ty bys to udělal, Tome, ale Bill není jako ty.“
„Není ani jako ty.“
„Ale já jsem taky – okay, zapomeň na to. Jen s tím ubohým klukem promluv, protože ty jen předpokládáš, že Bill odešel na dva týdny pryč z trucu. Nemyslíš si, že to, že ho ignoruješ, mu ubližuje?“
„Jo, správně! Mami, ty nemáš ani tušení. On není-„
„Tome, poslouchej se! Jen se vymlouváš!“ vykřikla Simone, obešla stůl a postavila se tváří v tvář svému synovi.
„Nevymlouvám,“ zavrčel Tom a odešel z kuchyně, než mohla jeho matka říct jediné slovo. Bill byl zpátky už tři dny, jeho matka to věděla, celá škola to věděla. Tom chtěl zařvat na každého člověka, který se ho ptal, kam Bill odešel. Jako by to, kurva, věděl!
Tom odpochodoval do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře a vrhl se na postel. Byl tak vytočený z celé téhle situace a na prchavý okamžik pomyslel, jestli by mu skutečně nezpůsobovalo menší bolest s Billem promluvit a dostat se přes celý tenhle zmatek. Slova jeho matky mu stále visela v myšlenkách a uvědomil si, že kdyby byl dobrý přítel, dal by Billovi šanci. Jeho mysl byla zahalena zbabělostí, a stále je. Nestaral se o Billovy pocity. Prostě už ani nechtěl.
Byl skutečně zbabělec.
Převalil se na bok a přemýšlel, jak špatné to mohlo být s jeho matkou. Povzdechl si a ucítil, jak jeho ruka na pokrývce nahmatala malý tuhý bod zaschlé krve. Billovy krve. Tomovo srdce na malý okamžik pokleslo a ucítil malou špetku lítosti, na jednu krátkou vteřinu před tím, než ji vyhnal pryč. Ve skutečnosti, se cítil prázdný.
Ozvalo se zaklepání na dveře ve chvíli, kdy se rozhodl jít spát a zapomenout na všechny své problémy v říši snů, ale jeho sny se vždy sestávaly pouze z Billa. Čím více se jej Tom snažil ignorovat, tím méně se mu to dařilo. Tom na zaklepání neodpověděl a slyšel, jak se dveře potichu otevřely. Pootevřel jedno oko a uviděl svou matku, stála ve dveřích s rukama založenýma a s nesouhlasným výrazem v očích. Tom pevně zavřel oči, tenhle matčin pohled nenáviděl víc než cokoliv jiného.
„Tome,“ řekla tiše, ačkoliv v jejím hlase byla stále patrna napjatost. To způsobovalo, že se Tom cítil hrozně. „Vysvětli mi to. Vysvětli mi, proč nemůžeš jít promluvit s Billem.“
„… já nevím, jestli můžu,“ přiznal Tom tiše.
„Tome, nezajímá mě, jestli můžeš, nebo ne, potřebuju to vědět. Vím, že udělal spoustu věcí, že to zpackal. Já to chápu. A to je přesně důvod, proč mu tohle nemůžeš udělat!“
„Nehodlám být jeho přítelem z lítosti.“
„A nebudeš ani jeho nepřítelem ze zbabělosti. Nemáš ponětí, jak moc jsem se v tobě zklamala.“
Tom frustrovaně zasténal a přitiskl svou tvář do polštáře. To bylo to poslední, co chtěl slyšet, ale právě tohle jej konečně probudilo. Byl opravdu hrozný zbabělec. Co se stalo s jeho porozumím-Billovi-za-každou-cenu postojem? Nebo s jeho zamilovaností? Nebo sakra s čímkoliv dalším? Vše zakopáno ve zbabělosti. Tom v téhle chvíli nenáviděl sám sebe víc, než jak moc předstíral, že nenávidí Billa.
„Nic v životě není jednoduché, Tome, a udržet přátelství s někým, na kom ti záleží, není o nic jednodušší. Vím, že ho máš rád, Tome, a vím, že je v tom pravděpodobně mnohem víc, než já asi vím. Ale mohl bys, prosím, prosím, promluvit s ním, kvůli mně?“
„On… já nemůžu,“ řekl Tom nešťastně a pomalu se posadil. „On není – prostě nebude, mami, nebude mě poslouchat.“
„Zkusil jsi to?“ Zeptala se Simone překvapeně.
„Ne, ale… vím to.“
„Ne, nevíš. Ne, dokud jsi s ním nepromluvil.“
„On není – bože, mami, on prostě nic necítí. Tak jak by mě nemohl nenávidět?“
„Tome, to je nemožné. Pokud by nic necítil, tak jsem si zatraceně jistá, že by tě nemohl ani nenávidět.“
„Ne, mami – doslova nic necítí. Je to nemoc. A… je to zatraceně těžké,“ povzdechl si a položil obličej do dlaní. Znělo to uboze, dokonce i pro něj.
„Počkej, ty myslíš… nemyslíš emoce?“
Tom zavrtěl hlavou.
„Zdravotní stav. Nemá smysl pro dotek.“
„Tak co tady sakra pořád ještě děláš?“ Vyletěla Simone napůl zmateně a napůl vztekle. Tom překvapeně vzhlédl, když očekával něco jako soucit nebo pochopení od své matky, ale opět byl mimo.
„Co?“
„Tome, vypadni z tohohle domu a nevracej se, dokud nezkusíš vše, co je ve tvých silách, abys promluvil s Billem a opět se s ním spřátelil.“
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Fuu, tak to bolo drsné. Síce Toma sčasti chápem, ale potreboval, aby mu niekto otvoril oči a Simone to urobila perfektne. Teraz len dúfam, že Tom vážne urobí všetko, čo môže, aby sa s Billom porozprával a že si veci medzi sebou vyjasnia.
A tiež som dnes rada za Andreasa. Aj keď sa mi bohvieako v tejto poviedke nepáči, tak dnes sa mu podarilo aj Billovi otvoriť oči v tom, čo cíti k Tomovi, keď kvôli nemu nastúpil na liečbu.
Vďaka za preklad a dúfam, že sa veci medzi tými dvoma čo najskôr objasnia.
Simone ma velke plus, opravdu se mi libi jak nuti Toma aby se vzpamatpval a promluvil si s Billem. Snad Tom opravdu pujde za nim a konecne si v klidu promluvi. A ten Andreas na to kapnul, Bill byl ochotny zmenit se pro cloveka, ktereho miluje. Jen je vtipne, ze to sam sobe jeste priznat nedokazal. Jen doufam, ze Tom dobehne vcas, nejak se mi nelibilo jak Bill kvapne odlitnul od Andyho. Jestli ho nenapadla zase nejaka sebepruzkumna myslenka…
Moc dekuji za preklad! 🙂
Nooo…takže liečba sa podarila. To som rada 😀 . A kokossss, aj ja chcem takú mamu ako je Simone 😀 . A dúfam, že Tom poslúchne mamu. 😀 Ďakujem za preklad 😀 😀 😀 Z Billa sa nam začína stávať zamilovaná hrdlička 😀 😀 😀
Simone je úplne super mama:) Tom ma pobavil, ako ho prekvapilo, že jeho maminka nie je tentokrát na jeho strane:D
Som rada, že sa Billovi liečba podarila, teda až na tú bolesť.
Veľmi som zvedavá na to ako ich rozhovor dopadne, myslím, že Tom by si mal v prvom rade uvedomiť, že Bill o žiadnu ľútosť nestojí.
Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
Ďakujem ti Simone ! V tejto časti si si ma úplne získala a je vidieť ,že si matka s veľkým M . Tom už konečne potreboval prehovoriť do duše.. lebo inak by len trucoval a trucoval a ničil sa. Bill podstúpil tú liečbu kvôli nemu a teraz to už sakra niečo znamená.. 🙂
Táto časť bola priam nabitá emóciami, no som rada ,že si aj Bill a snáď aj Tom uvedomili ,že jeden by mal spraviť ten krok a udobriť sa. Dúfam,že Tom naozaj pôjde za Billom. Obaja si potrebujú vysvetliť dosť vecí 🙂
Ďakujem ti Zuzu za preklad tejto časti a už teraz sa teším na stredu 🙂
Šmarjá, šmarjá, já snad dostanu infarkt z těch dvou! A zblázním se, jestli tu okamžitě nebude další část :))
Každopádně tenhle díl byl… prostě neskutečně silný a přelomový. No, díky bohu za Simone i za Andrease 🙂
No nic, jdu to vydýchat a stříhat metr na středu :))
Strašně děkuju za překlad.
Tomova mamka je asi hodne zblaznena do Billa 😀 tohle jsem jeste od nasich nezazila, kdyz jsem se s nekym pohadala 😀 Myslim, ze Simone musi byt bajecna mamca ^^ (ale i pres to, moje je taky fajn! :D) Kazdopadne jestli se Tom nekdy dozvi, proc Bill odjel na dva tydny, a ze uz citi, ze vse delal pro nej, ztratil sam sebe, i kdyz si myslim, ze takhle bude stastnejsi-snad, a Tom tohle, ale chapu ho, nevim co bych delala na jeho miste, tak se asi vazne zacne nenavidet. Prvne jsem myslela, ze Andreas dojde za Tomem, mu to vykecat, aby si vse uvedomil. Taky by me zajimalo, co vlastne Andreas Billovi udelal nebo naopak, proste co se stalo a taky ta Billova skolka mi stale srotuje hlavou.
Tomova mamka je fajn doufám že Tom půjde za Billem a vysvětli si to spolu.
Taky Toma na jedné straně chápu, ale jsem moc ráda, že Simone s Tomem promluvila a že jej nakopla k tomu, aby něco udělal 🙂 Teď je vážně řada na Tomovi, Bill už se snažil a já moc doufám, že v dalším díle si to už kluci mezi sebou vyřeší, protože je mi smutno z toho, jak se oba trápí. Simone je fakt zlatá 🙂 Krásně Tomovi otevřela oči a jsem za to ráda! 🙂
A Bill byl tedy opravdu na léčbě! Přiznám se, že mě to moc překvapilo, protože bych do Billa neřekla, že by na léčbu šel. Vlastně ani nevím proč jsem si to myslela. Věřím, že tohle Billovi ulehčí o mnoho moc život a že si konečně ten svůj život začne užívat, samozřejmě až po usmíření s Tomem 😉
Andreas mě taky překvapil 🙂 Měla jsem trochu strach z toho, co kdysi s Billem prováděl, že byl z toho Bill tak špatný a nebavil se s ním, ale takhle to vypadá, že jen chtěl kamarádovi pomoct, ale trošku moc to přehnal. Ale mám pro něj naprosté pochopení, na jeho místě bych se asi taky snažila 🙂
I když byl tenhle díl smutný díky tomu, jaké rozepře mezi sebou kluci mají, i tak se mi moc líbil! Moc děkuji za jeho překlad! 🙂