autor: Muckátko :o*
Měsíc bez psaní povídky, kdy jsem se intenzivně učila na státnice, zřejmě vzal za své. Povídka měla za pár dílů končit, protože už znám její konec, ale pak přišel jeden večer a já napsala najednou 5 dílů, takže se s povídkou zřejmě hned tak nerozloučíme.
🙂
Hezké počtení Muckátko :o*
Návštěva (1/2)
Sobotní odpoledne se neslo v příjemné domácí náladě. Simone s Billem dokončovali nádobí, Gordon klimbal u ztišené televize a Tom ukončoval uklízení v garáži. Na víkend neměli žádné plány, a tak se nabízelo pohodově strávené odpoledne s filmovým maratonem a spoustou dobrot.
„Vážně bych nevěřil, že může být v garáži tolik prachu a špíny! Vždyť je ten prostor uzavřený,“ lamentoval Tom, když zabouchl dveře a vešel do kuchyně. Bill se Simone k němu stočili pohled. Byl zaprášený a měl špinavé oblečení.
„V každém případě ti budu vděčná, když si půjdeš dát sprchu a nebudeš ten prach a špínu vyklepávat tady,“ podotkla Simone a poskládala utěrku.
„No jo!“ zabručel Tom a chtěl se vydat do patra.
„Použij spodní koupelnu,“ nakázala mu Simone. Vsadila by se, že by se Tom cestou nahoru obíral a ošíval a všechny nečistoty by z něj opadaly dřív, než by došel do koupelny.
Tom protočil očima a už se s matkou ani nedohadoval o tom, že nemá nachystané náhradní oblečení. Zavřel se v koupelně.
„Můžu pomoct ještě s něčím?“ zeptal se Bill.
„Ne, zlatíčko, děkuji za tohle. Můžeš jít vybrat nějaký film, na který se budeme dívat. A spěchej, než ti s tím bude chtít Tom pomoct,“ mrkla na Billa a něžně jej vyšoupla z kuchyně, aby mohla začít připravovat nějaké drobnosti k zakousnutí.
Bill se tiše zasmál, když viděl Gordona, jak sedí uprostřed pohovky s hlavou zvrácenou přes opěradlo a ústy otevřenými. Vypadal, že spal opravdu tvrdě. Otevřel skříň se sbírkami filmů a začal se v nich přehrabovat. Gordon mu do toho občas tiše zachrápal, škubl sebou, zamlaskal a spal dál. Bill pokaždé zakroutil pobaveně hlavou a probíral se obaly. Koukal na název a především na titulní obrázek. Ty, které jej zaujaly, odkládal stranou a ostatní vracel zpět.
Nakonec vstával od skříňky asi s pěti filmy v rukách, které budou nejspíš ještě podrobeny přezkoušení jak u Toma, tak u Gordona, než bude něco z toho schváleno. Bill se otočil do místnosti právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře od koupelny a ven vyšel nahý Tom, oblečený pouze do tmavě modrého ručníku, který držel zamotaný na jeho bocích. Billova ústa se mírně pootevřela, když sledoval Tomovo vlhké horké tělo, jak se mu pomalu ztrácí z dohledu, jak stoupal po schodech do patra. Billovy ruce ochably a filmy z nich vyklouzly. Některé dopadly na zem, některé naneštěstí do Gordonova klína.
„Ah-ah. Co je? Co se děje?“ cukl sebou polekaně a rozhlížel se kolem.
„Omlouvám se. Spadlo mi to,“ omlouval se Bill a sklonil se, aby filmy posbíral. Ty, co se nacházely v Gordonově klíně, si samozřejmě nechal podat.
„Oh to nic. To nic. Je dobře, že ti to spadlo, jinak bych tu asi brzo usnul,“ zakroutil Gordon hlavou a televizi zesílil. Bill se poťouchle zasmál a odložil filmy na stůl. Gordon neusínal, Gordon tam chrápal.
Rozhodl se, že si nahoru skočí pro mikinu. Bylo mu trochu chladno, ačkoli bylo v domě teplo. Na schodišti se střetl s Tomem, který scházel dolů. S oblečeným Tomem, který mu věnoval široký zářivý úsměv a pokračoval v cestě. Billovi se udělalo trochu špatně, ale tak zvláštně špatně. Po těle mu naskákala husí kůže, takže si myslel, že mu chladno opravdu je.
Vyzvedl si v pokoji mikinu a hned se vracel dolů. V polovině schodů uslyšel zvonek. Trochu se zamračil, ale sešel až dolů.
„To-,“ zarazil se v polovině Tomova jména, když Tom otevřel domovní dveře a za nimi stála půvabná mladá dívka s lišáckým úsměvem na tváři.
„Tomiiii,“ zakřičela radostně a skočila Tomovi kolem krku. „Překvapení!“ zasmála se a nepřestávala Toma svírat v objetí. Tom ji jen tak tak stihl zachytit, aby mu nespadla z náruče.
„Ch-Christine?“ vydal ze sebe nechápavě a zaskočeně, aby se ujistil, že je to opravdu ona a ne nějaký výplod jeho fantazie. Dívka se odklonila a seskočila na zem.
„Jo! Jsem to já! Tak ráda tě vidím!“ vyhrkla Christine a bez okolků se ústy přitiskla na ta Tomova. Nebyl to milenecký polibek, ale ani obyčejný přátelský na tvář, a to bylo něco, co donutilo Billovo hrdlo se stáhnout. Jeho oči zvlhly a on nedokázal rozpoznat reakce svého těla na to, co vidí. Mohl jen říct, že už se cítil lépe. Bylo to, jako by všechno kolem něj vybledlo a přestalo dávat smysl.
„Pojď dál,“ pozval ji konsternovaně a zavřel za ní dveře.
„Christine? To je mi ale milé překvapení!“ usmála se Simone a s dívkou se objetím přivítala.
„Ahoj paní Trümperová. Byla to dlouhá doba! Zdravím, pane Trümpere!“ mávla na Gordona, který nechápal stejně jako Tom. Všichni na ni zírali jako na zjevení, až na Simone a Billa. Simone se netvářila, že by jí nějak vadilo, že přijela, a v Billových očích se nacházelo ještě něco dalšího, co nikdo z nich nedokázal identifikovat.
„A kdo je…“ ukázala na Billa, který stál na pořád stejném místě.
„Oh! Omlouvám se. To je Bill. On…“
„Ahoj,“ pozdravil Bill, otočil se a vyběhl schodu nahoru. Tom se za ním jen smutně podíval a otočil se pohledem zpět ke Christine.
„To nic. Nech to plavat,“ promnul si Tom čelo. Začínala jej trochu bolet hlava. Tohle byla opravdu divná situace.
„Pojď se posadit, Christine, přece nebudeme stát na chodbě,“ chytila ji Simone za paže a vedla do obýváku.
„On je něco jako bratranec, nebo tak?“ zajímala se Christine. Tom se trochu zamračil.
„Vím, že jsme spolu nebyli nijak dlouho, ale že nemám žádného bratrance jménem Bill, by sis možná pamatovat mohla s ohledem na to, že jsi poznala snad všechny členy mojí rodiny,“ podotkl Tom trochu podrážděně.
„A kdo to tedy je?“
„Kamarád.“ Tom doufal, že se s tímhle Christine spokojí.
„No byl trochu divný. Co se stalo s Andreasem?“
„Andy se má fajn a není to tak, že bych nemohl mít dva kamarády najednou.“
„Dobře, Tomi, tak nebruč, nepřijela jsem, abych tě naštvala,“ bránila se Christine.
„Když už o tom mluvíš. Co tě sem přivádí?“
„Oh táta tu má nějaké obchody. Nezdržíme se dlouho, ale napadlo mě, že bys mě třeba rád viděl,“ pokrčila Christine rameny.
„Samozřejmě, že tě rádi vidíme, Christine,“ usmála se Simone, protože neviděla příliš nadšený obličej svého syna. Jistě by plácl první věc, která mu přišla na jazyk.
„To tu budeš chtít zůstat na noc, nebo tak?“ zajímal se Tom.
„Chtěl bys?“ mrkla na něj i v přítomnosti jeho rodičů. Tom se zatvářil, dávajíc jí najevo, že na tyhle vtípky nemá náladu. „Máme zaplacený hotel. Zítra ráno letíme zase zpátky,“ uvedla na pravou míru.
Zdálo se, že nejraději vidí Christine Simone. Vyptávala se jí na všelijaké věci, vyzvídala, jak se jí daří a podobně, a Gordon s Tomem vypadali trochu otráveně. Tom chtěl už dávno vstát a jít za Billem, ale přišlo mu to nezdvořilé. Sice Christine bavila Simone, ale byl to pořád Tom, za kterým přijela.
Bill seděl na nejvyšším schodu, opíral se hlavou o zeď a tiše plakal. Neposlouchal za účelem něco vyzvědět, ani nechtěl být nezdvořilý nebo neslušný. Poslouchal všechna ta slova, která plynule vycházela z jednotlivých úst, vnímal zvuky, které zněly jako doteky a ty se stávaly naprostou samozřejmostí. Nikdo nad nimi příliš neuvažoval. Mohl sejít dolů a seznámit se, ale nechtěl. Místo toho poslouchal všechny ty historky z minulosti, díky kterým mu došlo, že Christine není jen nějaká kamarádka. Byla Tomovou přítelkyní a nezáleželo na tom, jestli bývalou nebo současnou. Najednou měl pocit, že Toma vůbec nezná. Že tam dole sedí úplně cizí člověk.
„Omluvte mě,“ slyšel říkat Toma a během chvíle se Tom objevil pod schody. Nečekal, že Billa najde sedět na podlaze. Stoupal nahoru a s každým schodem zjišťoval, že Billovy oči jsou zalité slzami.
„Billi,“ vydechl jemně, ale bylo mu to k ničemu. Bill se odsunul, postavil na nohy a schoval se ve svém pokoji. Tom ke dveřím přišel ve chvíli, kdy v zámku cvakl klíč. Nepokoušel se dveřmi lomcovat, to by nebyl dobrý tah. Místo toho si hlasitě povzdychl.
„Bille, odemkni, prosím. O nic přece nejde, no tak,“ prosil Tom, ale z pokoje se mu vracelo jen ticho. Nemělo smysl Billa přemlouvat. Zůstal sedět u jeho pokoje a pokoušel se na něj mluvit. Ani si neuvědomoval, jak dlouho tam jen seděl.
„Tome! Pojď se rozloučit. Christine už musí jít!“ zavolala Simone zezdola. Tom odvrátil tvář od desky dveří a vstal.
„Měj se krásně, zlatíčko, pozdravuj tátu a dostaňte se bezpečně domů,“ objala dívku Simone a počkala, dokud nepřijde Tom.
„Doprovodím tě ven,“ nabídl se a vyšel s Christine před dům.
„Oh no… můj taxík tu ještě není,“ rozhlédla se po ulici. Taxík byl to poslední, co Toma zajímalo.
„Proč ses mi neozvala? Proč ses tu teď tak najednou objevila?“ uhodil Tom. Christine se pohladila přes sako po paži.
„Nevěděla jsem, jestli o to ještě stojíš,“ pípla a sklonila hlavu.
„Sakra, Chris, to mě tak málo znáš?“
„Sám jsi to řekl. Nebyli jsme spolu tak dlouho,“ připomněla mu.
„Nikdy jsem ti nevyčítal, že se stěhuješ. Jen jsem možná doufal, že se ozveš. Že napíšeš, jak se máš a jak se ti na novém místě daří. Promiň, jestli jsem dneska nenaplnil tvé představy o bouřlivém přivítání, ale nemám jediný důvod to dělat po tom, co ses neozvala,“ ospravedlňoval se Tom.
„Já vím. To je v pořádku. Chtěla jsem se ozvat, ale čím víc jsem to odkládala, tím hloupější mi to pak přišlo. Měla jsem strach, že po tak dlouhé době už o mě třeba nebudeš stát ani jako o kamarádku, a tak jsem to nakonec vzdala úplně. Nebyla jsem si ani jistá touhle návštěvou, ale chtěla jsem trochu ulehčit svému svědomí,“ pronesla smutně. Tom si povzdychl. Tohle asi mohl pochopit. Mohl a chtěl. Protože bylo možné, že se po dnešku vidí opravdu naposled.
Přitáhl si dívku do své velké náruče a objal ji.
„Vidím, že jsi pořád stejný třeštidlo jako tenkrát,“ pousmál se. Christine se usmála do Tomova ramene.
„Jen už teď nemám nikoho, kdo by to na mně miloval,“ svěřila se.
„Tak tomu nevěřím,“ zasmál se Tom a pohladil ji po vlnitých vlasech. „Ozvi se mi někdy, dobře? Je mi fuk, jestli za týden, za měsíc nebo za rok, ale ozvi. Nezapomínám na lidi, kteří prošli mým životem a něco v něm zanechali.“
„Slibuju, že se tentokrát ozvu,“ přislíbila.
„Pozdravuj doma a dávej na sebe pozor,“ pohladil ji po tváři a usmál se.
„Budu,“ kývla Christine a podívala se na právě dorazivší taxík, který zaparkoval u patníku. Líbla Toma na tvář, mávla mu a nechala se odvézt.
Tom se díval za autem a přemýšlel. Naučil se bez ní žít. Dokonce si myslel, že už byl dávno v pozici přijmout na její místo někoho nového, ale ta chvíle tam venku jej usvědčila v tom, že k ní stále chová nějaké city. Nemyslel si, že to byla bezhlavá láska, ale náklonnost určitě. Sklonil hlavu a vrátil se do domu.
Bill, který byl na tajném výletě u Toma v pokoji, se rychle vypařil k sobě. Zamkl za sebou dveře a posadil se na postel. Musel k Tomovi. Z jeho pokoje není na ulici vidět. Možná tam neměl chodit. Neměl se dívat ven. To objetí, pohlazení vlasů, a dokonce pohlazení dívčiny tváře. Takhle Tom hladil jeho. Něžně, opatrně, s citem. Tom vypadal jako člověk, který měl v sobě dost lásky pro všechny, ale Bill doufal, že pohled, který mu Tom při každém dotyku věnuje, patří jen jemu, ale teď? Teď se o něj musel dělit s tou dívkou, která se tu objevila z čista jasna a vším zamíchala.
Večeři Bill odmítl s odůvodněním, že nemá hlad a je opravdu unavený. Simone věděla, že je to výmluva, ale nechtěla jej do ničeho nutit. Jen mu řekla, že jeho porce bude v lednici, a kdyby dostal hlad třeba později, bude to mít připravené.
S těžkou hlavou usínali v ten sobotní večer všichni čtyři, i když každý z jiného důvodu. Bill se trápil kvůli svým pocitům ohledně Toma, Tom přemýšlel nad Billem, Simone byla nervózní, protože měla strach, že bude Bill usínat hladový a Gordon byl vzhůru, protože Simone byla vzhůru.
Jedna neohlášená návštěva a všechno bylo vzhůru nohama.
Jenže… s návštěvami ještě nebyl konec.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
No a je to tady. Objeví se v povídce ženská a hned sebou nese jen problémy a všechno je vzhůru nohama 😀
Ale možná je to dobře. Možná to urychlí ten proces, při kterém si dva určití lidé uvědomí ty správné city 🙂
Jsem moc zvědavá, kdo bude další návštěva. Jedna osoba mě napadla, ale nevím, jestli nemám jen až moc velkou fantazii 😀
A jsem moc ráda, že povídka hned tak končit nebude!
Ajaj, byvala pritelkyne a chudak zamilovany Bill na to musi koukat. Skoda, ze Tom stale nechape Billovo city k jeho osobe. Chci verit, ze se to ovsem brzy zmeni 🙂 a doufam, ze ta holcina uz se neukaze 😀
Ten kousek s Tomem v rucniku, whoa, no taaaak, kdo by neupustil cokoliv, co by zrovna drzel v ruce? 😀 Billova reakce byla tak mila, usmivala jsem se nad tim jako mesicek na hnoji. Moc dekuji za dnesni dil a jeste vic za to, ze tahle povidka jen tak neskonci 🙂
Ach bože, já tak nemám ráda nedorozumění 😀 A v téhle povídce se to začíná pěkně zamotávat 😛 To je něco pro moje nervy, fakt že jo 😀
Kluci, už se proberte a padněte si do náruče, nebo se z toho zblázním :)))
Moc se těším na další díl.
Tak tá Christine bola teda riadne nečakaná a poriadne zamiešala karty. Teda ohľadom Billových citov k Tomovi. Dúfam, že sa čoskoro porozprávajú a uvedú veci na pravú mieru. A uvedomia si, čo k sebe navzájom cítia.
Inak Billova reakcia na Toma v uteráku bola zlatá a Gordonov dôvod nespavosti 😀
Vďaka za časť a som zvedavá, kto bude tá ďalšia návšteva. Mám nejaký ten nápad, ale tak uvidíme 🙂
Christine tak ta tam neměla byt chudák Bill kdopak je ta návštěva.
Já vím moc dobře, proč nemám holky v těchhle povídkách ráda 😛 Vždycky všechno zavaří, dojde k plno nedorozuměním, jeden z kluků se vždycky trápí a já se trápím s nima! 😀 Moc se mi nelíbí, že Tom pořád nějaké ty city k Christine chová, ale na stranu druhou se mu nedivím. Neprovedla mu nic zákeřného a jestli ji kdy miloval, je jasné, že rád ji bude mít pořád 🙂 Jen je mi prostě líto Billa. On je takové zlatíčko, které se kvůli svojí lásce strašně trápí a to mě moc mrzí. Bylo mi díky tomu moc smutno a já doufám, že si s Tomem brzy promluví. Že se to zlepší, protože opravdu nechci, aby se Bill tak trápil.
Na konci dílu mě strašně rozesmálo, jak ani jeden nemohl usnout 😀 Hlavně důvod Simone a Gordona 😀 Do spousty dílů hážeš takové vtípky, které mě vždycky děsně rozesmějí! 🙂
A nejzlatější na celém dílu bylo, když Bill viděl Toma jen v ručníku 🙂 Málem jsem se rozpustila z toho, jak moc rozkošný Bill v tu chvíli byl! 🙂
Tak opravdu moc doufám, že se to mezi nimi brzy urovná a jsem moc zvědavá, kdy se ti dva vyznají ze svých citů. Vlastně u Toma jsem ještě ani nezaznamenala jiné city než ochranářské, tak jsem zvědavá, kdy to přijde 🙂 Ale jak psala Zuzu, i já si myslím, že by tohle mohlo trošku pošoupnout věci dopředu 🙂
A rozhodně mě potěšila zpráva, že povídka v nejbližší době ještě nebude mít konec. Od Tebe bych si mohla číst nekonečné povídky a věřím tomu, že by mě NIKDY nenudily. Způsob Tvého psaní je fakt skvělý a myslím, že v Tvém podání by mě bavilo, ať by jsi psala naprosto cokoliv! 🙂
Děkuji! ♥♥
Ženské v poviedkach a hlavne Tomove ženské!!! by mali byť zakázané!!! Chudák Bill. Ale aspoň si možno Tom rýchlejšie uvedomí, že Bill ho má viac ako len rád. Som strašne zvedavá aká ďalšia návšteva ich obšťastní. Tie dôvody nespavosti ma pobavili:D aspoň mi v hlave nezostali visieť samé smutné pocity:)
Jéj tak to som rada,že poviedka nebude tak skoro končiť. Týmto si ma veľmi potešila 🙂
Pff… nemám rada Christine – je mi absolútne nesympatická, protivná a príliš vtieravá ! Čo môže to len dokazí.. -_-
Ja len dúfam,že tam už tak skoro ak nie vôbec nepríde. Mrzí ma,že sa Bill tak trápil. No možno vďaka tomuto príde Tom na to,že mu je Bill vzácnejší len ako kamarát.
Už teraz sa teším na ďalšiu časť 🙂
Nejdříve jsem se hrozně smála při popisu Gordonovy sobotní odpolední siesty xD
Ale potom mě smích přešel…chuďátko Billí, znovu je zklamaný a utrápený, Christine mu s jeho nově objeveným sebevědomím pořádně zatřásla. Já v podstatě u Toma absolutně nevím, jak na tom u něj Bill vlastně je. Tak pro Christine mu zůstaly nějaké pocity, ale jaké pocity má vlastně pro Billa? Opravdu jenom starost, péči a vlídné slovo s bratrským pohlazením? Bojím se, aby se teď Bill znovu neuzavřel do sebe a nepřestal s okolím komunikovat, aby se všechno nevrátilo do starých kolejí.
Vlastně jsem postavy na začátku špatně odhadla. Myslela jsem, že se do Billa Tom zamiluje a bude si jeho důvěru a lásku pomaličku, polehoučku získávat a ono je to přesně naopak. Zamiloval se Bill a teď se trápí, protože má strach, že o něj Tom nestojí.
Je to celé strašně těžké a možná je i škoda, že si ti dva trošičku nevidí do těch svých hlavinek, ušetřili by si mnohé nedorozumění a bolest…
A ta další návštěva? Ani na to nechci pomyslet, ale jediné,co mě momentálně napadá je, že si Jorg přijel pro Billa, protože mu Noemi něco řekla =(