Be gentle when you’re killing me 18.

autor: Wind

Ráno Toma probudilo sluníčko. Otevřel oči. Ležel ve člunu, člun na písčité pláži. Rozhodl se trochu porozhlédnout po okolí. Merfolky nikde neviděl. Napadlo ho, že ho zase nechali samotného, a aby byl upřímný, bál se zjistit pravdu. Nechtěl být sám. Ne teď. Najednou jeho pozornost upoutal příjemný, tichý hlas. Šel za zvukem neznámé písně. Moře bylo krásně klidné a slunce hřálo.

Po chvíli došel k útesům. Při pohledu, jaký se mu naskytl, měl zatajený dech. Na černých kamenech ležel nejmladší z merfolků, oči zavřené, oděn jen do roucha Adamova, skryt sluneční září. Tiše si zpíval. Tomovi na mysli vypluly vzpomínky na historky o sirénách lákajících námořníky do pasti libým zpěvem. Kdyby byl teď na moři, taky by jel za tím krásným hlasem.

Přistoupil blíž. Merfolk se polekal, a než se Tom nadál, ozvalo se šplouchnutí a černovlásek byl ve vodě. Vykoukl zpoza kamene na Toma.

„Ahoj. Promiň, nechtěl jsem tě polekat. Já jen… hezká písnička.“ Will vyšplhal zpět na kameny. Tentokrát byl kryt svou mořskou podobou.
„Díky.“
„No… um… kde jsou kluci?“
„Na lovu.“
„Aha… a ty jsi tu?“ Za tuhle otázku si Tom chtěl nafackovat. Jasně, že je tu, kdyby tu nebyl, nemluvil by s ním. Plácnul prostě první, co ho napadlo. Cítil se dost rozpačitě. Tady, s Willem, úplně sám…
„Jo… Rai mě nikdy nechce brát na lov, je to prý docela nebezpečný. Dělá, jako bych se neuměl bránit. Už nejsem malý děcko, taky jim chci pomoct. Jenže… protože mě nikdy nevzali s sebou, neumím lovit.“ Po této poznámce se Will smutně zamračil.

Tomovi ho bylo docela líto. Rozhlédl se kolem sebe a na chvíli se zamyslel.
„No… a to k lovu nemůžeš použít svoje druhý ruce?“ Will zavrtěl hlavou.
„Nesmíme svoje schopnosti používat vůči jiným tvorům z moře. Je to zákon.“
„Aha… no… tak jestli chceš, naučím tě lovit ryby, jsem konec konců rybář.“
„Vážně? To bys udělal?“ Tom se musel usmát. Merfolkovi zářila očka jako dvě hvězdy. Byl roztomilý.
„Ale jestli to nebude vadit, nebude to dneska. Potřebuju se tu trochu porozhlídnout. Jdeš taky?“
„Jasně.“

Oba se zvedli. Will stačil během jejich rozhovoru uschnout, takže už mohl na souši chodit. Když ovšem stanul vedle Toma, ten si uvědomil, že je merfolk ÚPLNĚ nahý. Rychle ze sebe stáhnul svoje velké tričko a s odvrácenou červenou tváří mu ho podal. Merfolk nejdřív nechápal, ale když mu došel význam Tomova chování, zrudnul a rychle si tričko oblékl. Nebyl na to zvyklý, s bratry to tak nikdy neprožívali, žili tak celý život a nepřišlo jim to divné. Oblečení nosili jen lidi.

Tom se rozhlédl kolem sebe. Teprve teď se lépe podíval, kde to jsou. Kolem dokola moře, písek a za nimi rozlehlý tropický les.

„Kde to vlastně jsme?“
„Tady bydlíme v létě. Je tu jedno z nejlepších lovišť, ale v zimě musíme jinam. Navíc to tu lidi neznají, je to dost malý ostrov. Nikdo tu nežije, takže se nemusíme bát odhalení.“
„Aha… a kde tu žijete? Máte tu nějaký obydlí?“
„Jo… je tu velká podvodní jeskyně, tam bydlíme, ale když takhle krásně svítí sluníčko, jsem radši na pláži.“

Tom se na chvíli zadíval na obzor. Slunce se odráželo od vodní hladiny a sem tam vyskočila z vody malá rybka. Byl to krásný kus země. Will se na něj díval. Z neznámého důvodu mu tenhle člověk přišel vážně zajímavý. Pomáhal mu, přestože ho původně chtěl zabít, zachránil ho, ačkoli by pro něj osobně bylo výhodnější je všechny zradit a nechat je zemřít. Dobře, hodně těch věcí dělal pod výhružkou, ale stejně… kdyby vážně všechno dělal jen z donucení, nestál by tu teď tak klidně a taky by se jich bál. Ale on ne. Byl vážně zvláštní.

„Mám něco na tváři?“ Zeptal se Tom, když si všiml, jak intenzivně na něj černovlásek zírá, a začal si otírat obličej.

„Eh… Co? Ne.“ Will se rychle podíval jinam. Líce mu nabraly růžový nádech.

„Pojď se mnou, něco ti ukážu.“ Zahlaholil po chvíli Will a šel směrem k lesu. Tom se vydal za ním. Prodírali se hustým porostem, přešli padlý, mechem obrostlý kmen a došli k malé říčce. Tam musel Tom vzít Willa do náruče, aby se nenamočil. Nebyla hluboká, asi jen po kolena, takže s tím nebyl zas takový problém. Na druhé straně ho zase pustil. Ale pocit, že ho měl tak blízko u sebe, se Toma ještě dlouho držel.

„Tak jsme tady.“ Ohlásil Will, když došli po dlouhé době skoro do středu pralesa. Před nimi stál vysoký, mohutný a různými popínavými rostlinami porostlý strom.

„Jo… a co teď?“ Will se zvonivě zasmál.
„Lez nahoru.“ Tom na něj vykulil oči.
„Lézt nahoru? A jak to mám udělat?“
„Není to nic těžkého, hele.“

autor: Wind

betaread: J. :o)

7 thoughts on “Be gentle when you’re killing me 18.

  1. Ha, že už by si konečně taky jeden druhého všimli důkladněji? 😀
    Těším se až Tom poleze na strom!

  2. Sami na pláži, hej? 😀 Ale ako som rada, že majú takto možnosť sa trochu lepšie spoznať a som zvedavá, čo to Will Tomovi ukáže 🙂
    Inak tá scénka s tričkom a to, ako Will začína nad Tomom rozmýšľať inak ako doteraz… to sa mi páči ešte viac 😀
    Vďaka za časť a teším sa na ďalšie a na to, ako bude Tom učiť Willa chytať ryby.

  3. [2]: K učení jsem se dostala dneska a mám tolik variant, jak by to šlo udělat, že jsem se zasekla a zase nevím jak dál 😀 ale ono to zas nějak půjde samo, jako vždycky se to nějak vyvrbí 😀

  4. Krásný, pohodový díl 🙂
    Miluju takovéhle díly! 🙂 Navíc byli kluci po strašně dlouhé době konečně zase sami a tyhle chvilky se mi moc líbí, protože mají daleko větší šanci se poznat a tak si konečně uvědomut, že se navzájem přitahují 😛 Mám tuhle povídku skutečně moc ráda, Bill jako merfolk mi přijde ohromně zajímavý a věřím, že v jeho mořské podobě musí být úchvatný stejně jako na souši 🙂
    Jak psala Kirsten, část, kdy stál Will vedle Toma nahatý a ten mu s červenající se tváří podával své triko, bylo rozkošná! Dokázala jsem si to naprosto živě představit a ta scenérie mě úplně uchvátila..ještě k tomu to pozadí – moře, písničá pláž, prales…prostě romantika jako vyšitá!
    Tenhle díl mě moc potěšil, že jsem tu delší dobu vyhlížela pokračování a moc Ti za něj děkuji! 🙂

  5. [5]: Jsem ráda, že se ti díl líbil a doufám, že ten další bude taky.

    Psaní jde sice trochu pomalu, ale na světě jsou další dva díly, tak snad to nebude zas v takovém skluzu. S časem budu asi bojovat vždycky, nejdřív kvůli škole a teď kvůli brigádě 😀 ale nějak to půjde. Doufám, že si další díl užijete stejně jako tenhle. 🙂

  6. Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu. Will je strašne zlatučký keď premýšľa o Tomovi:) Veľmi sa teším na to, keď Tom bude Willa učiť loviť ryby.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics