autor: Wind
Tom zívl. Pod víčka se mu začínaly drát první sluneční paprsky, ale jemu se ještě nechtělo vstávat. Ovšem asi bude muset. Ve spaní se mu zjevně vyhrnulo tričko, protože ho palmové listy škrábaly na holých zádech. A taky ho brní ruka. Pokusil se s ní pohnout, ale nešlo to.
„Mmm…“ Ozvalo se nesouhlasné zakňučení. Tom rychle otevřel oči. Ah… už si vzpomněl. Večer se šli s Willem projít, a pak si ještě dlouho povídali na kamenech, dokud tam Will neusnul, tak ho Tom vzal k sobě do stanu. Přišlo mu nevhodné ho hodit do vody. Pochyboval sice, že by se Will utopil, ale i tak mu to přišlo… divné. A tak skončili takhle.
Tom se opatrně zvednul a položil Willa na svoje lůžko. Vyšel na pláž a pořádně se protáhl. Opodál zahlédl sedět na skalách Kaie, tak šel za ním.
„Ahoj.“
„Zdravim.“ Podíval se na něj Kai. „Will spal u tebe, co?“
„Jo… to’s vyčet?“
„Ne… pro jednou ne. Nechci ti do hlavy lízt tak často. Navíc je to dost zřejmý, Will nebyl u nás a ty nemáš triko.“
„Jo.“ Tom se trochu zasmál. Pak ho něco napadlo.
„Hele… předtím jsem nad tím nepřemýšlel, ale… jak to, že ty a Rai máte oblečení, ale Will ne? Není to trochu divný?“
„Ani ne. My s Raiem občas chodíme mezi lidi. A máme jen tyhle jedny kraťasy a košili. Nic jinýho. Will nikdy předtím mezi lidma nebyl, teda pokud nepočítám ten incident. Myslím úmyslně. Proto oblečení nepotřeboval. Ale hádám, že by bylo asi záhodno mu nějaký sehnat. Rai se může zbláznit, kdykoli vidí, že se na Willa díváš.“
Tom se trochu začervenal. Naštěstí to trochu kryla červená záře vycházejícího slunce. Kai to nekomentoval. Dokud to Willovi nevadí, nechtěl zasahovat.
„Asi mu něco seženem. Čím dřív, tím líp. Alespoň mu nebudeš muset pořád půjčovat tričko.“
„Mně to zas tak nevadí… stejně je tu přes den vedro, tak bych si ho stejně sundal.“ Kai se na něj podíval s jedním obočím vytaženým. Toma polilo horko. Kai se zasmál a zvednul se.
„Jdu pro Raie. Kdyby se ptal, řekni, že jsi spal venku a Will u tebe. Kdyby znal pravdu, tak je po tobě.“ Tom mu dal v duchu za pravdu.
O několik hodin později, když Tom na pláži hledal kusy trámů, které vyplavilo moře, za ním přišel Kai.
„Tak jsem mluvil s Raiem. Uznal, že by bylo vhodný Willovi sehnat oblečení, takže se vracíme mezi lidi. Je tu ovšem malý problém. Odtud je to den cesty, takže ti Willa svěřujeme do péče. Vrátíme se zítra někdy k večeru, ale snad to zvládneme dřív.“
„Jo… neboj, dám na něj pozor.“ Tom se snažil nedat moc najevo, jak bude rád, že může být s Willem sám. Nevěděl přesně proč, ale těšilo ho to.
„Hele…“ Kai ho chytil za paži. „Fakt mě netěší, že ti ho musím svěřit, ale na druhou stranu věřím, že mě nezklameš. Nemysli si, nejsem nadšenej, že vás dva nechám o samotě, ale Will se tě nebojí a myslím, že ti docela věří. Jestli mu nějak ublížíš a zraníš jeho důvěru, budeš litovat, že ses narodil. Ale abych dokázal, že ti věřím i já, nebudu tě sledovat. Takže nás nezklam.“ Když domluvil, nechal oněmělého Toma stát a zmizel ve vodě.
Tom stál chvíli jako omráčený. Nevěděl, jestli se má bát nebo mít radost. Trochu se styděl, že si Kai všiml jeho pohledů na Willa, ale zřejmě mu to nevadilo natolik, aby zasáhl. Sám přesně nevěděl, co cítí, ale bylo mu zřejmé, že ho mladý merfolk něčím přitahuje. Byl tak… roztomilý, občas dětinský, Tomovi se líbil jeho výraz, když mu cokoli vyprávěl. Zářila mu očka a měl nastražené uši, aby mu neuteklo ani slovo z jeho historek. Nechtělo se mu ani věřit, že ho tenhle tvor před nedávnem málem zabil.
„Tome! Pojď sem, něco jsem našel!“ Slyšel za sebou. No vida… on o vlku…
„Co jsi našel?“ Will k němu doběhl, popadl ho za ruku a táhnul ho až na druhý konec pláže. Tam Tom ještě nikdy nebyl, ještě se k tomu nedostal. Když doběhli skoro až na konec, viděl něco ležet v písku.
„Koukej, koukej… to je síť. Teď už mě můžeš učit… říkal jsi, že potřebujeme síť a tady jedna je.“ Will nadšeně hopkal kolem a Tom se chtě nechtě musel smát.
Sebrali síť a donesli ji ke stanu. Zapíchli tři dlouhé klacky do písku a rozvěsili na ně jejich nález. Tom se chtěl podívat, v jakém je stavu. Místy byla potrhaná a všude na ní vysely chaluhy, ale to se opraví. Takže zatímco Will obíral chaluhy, dal se Tom do výroby provázků na opravu děr. Jako malého ho táta učil, jak se dělají provázky z lýka nebo jiných travin. Nikdy ho to moc nebavilo, ale teď se to hodilo.
Asi za dvě hodiny byl Will s obíráním hotov, a tak se šel podívat, co dělá Tom. Sedl si na bobek vedle něj a sledoval, jak motá tenký provázek z vláken z juty.
„Jde ti to.“ Konstatoval po chvíli merfolk a Tomovi prostě nemohl uniknout význam skrytý v jeho tónu. Usmál se.
„Chceš to zkusit?“ Will se rozzářil a nadšeně kývl. Hned se posadil vedle Toma. Ten se zasmál.
„Takže… musíš to držet pořád hodně pevně hned tady u toho motání, aby se ti to nepovolilo… vidíš? A pak tyhle dva prameny do sebe… takhle zamotáváš. Musíš to pořád hodně pevně držet. Tak… dívej.“ Tom ještě chvíli motal a názorně ukazoval, jak se má co dělat. Napadlo ho, že asi nějak podobně vypadal kdysi on a jeho táta.
„Jo… jasně. Chápu… tak můžu?“ Tom kývl a dal mu do rukou svůj kus. Už měl umotané asi dva metry, trvalo to dlouho. Zatímco Will motal, rozhodl se Tom nadělat ještě nějaká vlákna. Vzal holý stonek jutového listu a na plochém kameni ho trochu nadrtil. Musel jemně, jinak by byla vlákna moc malá a nedalo by se z toho nic udělat. Pak je rozemnul v dlaních, trochu nacupoval a bylo to.
„Páni… ty toho umíš hodně,“ řekl uznale Will, který na chvíli přestal motat a sledoval Tomovu novou činnost.
„To víš… nikdy nevíš, kdy se to hodí. Tím se řídil můj táta.“ Will se na chvíli zamyslel.
„Ty jsi vyrůstal s tátou?“ Tom se posadil vedle něho a začal motat další provázek. Nesnášel začátky. Byly to nejhorší na motání. Nebylo se čeho chytit. Proto dal Willovi svůj.
„Jo… jako dítě jsem vyrůstal s mámou i s tátou. U lidí je to normální. Dva se do sebe zamilují, vezmou se, mají děti, spolu je vychovávají, chodí do práce a spolu zestárnou.“
„Páni… to je úplně jiný než u nás.“ Pak Willa napadla další otázka. „Co je ‚zamilují se‘?“
„Ty to neznáš?“ Toma tohle dost překvapilo. „Víš, co je láska?“ Will horlivě přikývl.
„Jo, lásku znám. Láska je, když se máma stará o svoje dítě. Nebo když mě bratři neopustili, když jsem je potřeboval.“
„To je jedna forma lásky. Nevím jak vy, ale u nás je těch forem spoustu. Mateřská láska, sourozenecká láska, přátelská láska, někdy třeba i láska k různým věcem… ale asi nejznámější je láska v romantickém slova smyslu. To je, když se ti někdo líbí, ale není z rodiny nebo tak něco… Když si myslíš, že vypadá hezky, když je ti v jeho přítomnosti dobře, když ti divoce buší srdce, když se na tebe usměje… chceš s tím člověkem být pořád, nechceš, aby se mu něco stalo, a tak… je to složitý na vysvětlení.“
Tom se zarazil. Při svém výkladu si něco uvědomil. Byl šťastný, kdykoli mohl být s Willem. Cítil se s ním dobře, měl pocit, že se mu srdce zbláznilo, kdykoli se na něj černovlásek usmál. A nesnesl by, kdyby se mu něco stalo… oh, ne… to snad ne.
„Omluvíš mě na chvíli? Musím na záchod.“
„Jasně, jen jdi.“ Will se usmál a dál nevzrušeně motal. Tom se urychleně zvedl a zamířil do lesa.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tom je v tom až po uši, Tom je v tom až po uši!!! 😀 😀 😀
To jsem zvědavá, kdy na to přijde Will. A Kai je mi po dnešku zase o trošku sympatičtější 🙂
Som rada, že sa im Kai nijako nestavia do cesty, pokiaľ to Willovi nevadí. 🙂 Získal u mňa ďalší bod 😀
Tie dva dni osamote s Billom… pekne sa to vyvinulo. Som zvedavá, čo všetko sa stane.
No a záver. Ako spomenula zuzu, Tom v tom pekne lieta 😀
ďakujem za časť a rozhodne sa teším na pokračovanie.
Tom si konečně uvědomuje co pro něj Bill znamená jsem zvědava kdy na to přijde Bill.
Myslím, že Tomovi sa tá definícia krásne vyfarbila:D a teraz ešte Will:) myslím ale, že Kai a Rai na to prídu a bude cirkus. Ale dúfam, že nie veľký.
Willovi sa dúfam nič nestani zatiaľ kým sa bude Tom vydýchavať z toho zistenia na tom záchode:D Ďakujem za skvelú kapitolu:)
Přiznávám se, že mě Kai překvapil. Mile překvapil. 🙂 Když dal Tomovi Willa na starosti a ještě jako projev důvěry mu řekl, že mu nebude lézt do hlavy, opravdu jsem koukala s otevřenou pusou a ani věřit se mi tomu nechtělo. Opravdu mě moc potěšilo, že Kai začíná Toma brát a že mu sám důvěřovat opravdu musí, jinak i kdyby nechal Willa s Tomem, tak by mu do hlavy koukal, kdy náhodou něco. Za tohle gesto jsem nadšená za Toma a beru to jako super krok vpřed 🙂 Pevně doufám, že až kluci jednou zjistí, že je spojuje láska, tak že Kai nebude proti. Protože s Raiem to bude asi hodně špatné 😀 Už teď je mi líto Toma! 😀
A Will je děsně roztomilý! 🙂 Já chci takového merfolka doma! 🙂 😀 Musela jsem se usmívat, když tak nadšeně pobíhal okolo sítě a jak byl nadšený, že může Tomovi pomáhat motat. Líbí se mi, jak se nadchne pro každou maličkost 🙂 Přesně tohle totiž na lidech miluju! 🙂 Will je tady skvělá bytůstka! 🙂 Myslím, že se mu velice zalíbil model soužití mezi lidmi a pevně věřím tomu, že přesně takhle jednou bude s někým (s Tomem!) chtít být 🙂 A líbí se mi, jakým způsobem vlastně Tom přišel na to, že je do Willa zamilovaný 🙂 Bylo to strašně milé 🙂
Moc děkuji za nádherný díl!! 🙂