autor: Chii-chan
Déšť
Bill byl venku na dešti jako první. Pustil Tomovo zápěstí a nechal jej, aby zamknul dveře od bytu, ale byl příliš nedočkavý na to, aby na něj čekal.
Tom zůstal stát mezi dveřmi, mimo déšť. Jeho dredy zatraceně špatně schly, takže si je nerad namáčel. Mnohem raději by zůstal v suchu a pouze Billa pozoroval.
„Tomeee! Přesuň ten svůj chromý zadek sem!“ Zavolal Bill a běžel směrem k němu. Byl promočený, oblečení i vlasy se mu lepily na kůži a ze špičky nosu mu kapala voda. Tom se jen usmál a natáhl ruku, aby mu odstranil mokré prameny vlasů z očí.
„Budeš mít rýmu,“ řekl Tom a jemně Billa šťouchl prstem do nosu.
Bill protočil oči, ale dál zářil radostí. Popadl Tomovu ruku a prudce zatáhl, podařilo se mu ho vytáhnout z jeho úkrytu na déšť. Byl to hodně teplý letní déšť, teplý a příjemný. Tom byl okamžitě promočený, dredy mu přibývaly na váze, ale nestěžoval si.
Stáli na chodníku s hlavami vzhůru a mžourali na kapky, které jim smáčely tváře. Stále se drželi za ruku. Bill se lehce začervenal, když si to uvědomil, ale nepustil ji. Pokud se neodtáhne Tom, on taky ne. Byli zvyklí držet se za ruce, když byli děti a někdy jej Tom chytil za ruku nebo zápěstí, nebo zaháknul jejich malíčky, aby se ujistil, že se nerozdělí ve velkém davu.
Bill si povzdechl a zatahal za Tomovu ruku, aby získal jeho pozornost. Když se na něj podíval, Bill se usmál a chytil jej i za druhou ruku. Tom ji stiskl a věnoval mu zmatený pohled, než se Bill najednou začal otáčet kolem dokola a chichotal se jako blázen. Tom se přidal a oba dva ignorovali podivné pohledy kolemjdoucích.
„Jsi šílený!“ Zvolal Tom přes hlasitý zvuk hromů a deště, ale dál Billovy ruce pevně svíral.
„Teď sis toho všiml?“ Bill se smál a začínal cítit trochu závrať.
Pomalu začali ztrácet půdu pod nohama, ale stále se točili dokola a smáli se jako o život. Brzy však Bill uklouzl, zády narazil do zdi a Toma stáhnul sebou.
„Au, sakra…“ Zahihňal se Bill tiše.
„Jsi v pořádku?“ Tom si zapřel ruce po obou stranách Billova těla a přišpendlil ho tak ke stěně.
Bill se začervenal a přikývl, ale Tom se ze svého místa ani nehnul. Zírali jeden druhému do očí už po… oba dva už ani nepočítali, pokolikáté to už za ten den bylo.
Tom se lehce naklonil a jeho dech přejel přes Billovu tvář. Bill vytřeštil oči a následně je zavřel. Srdeční tep se mu zvýšil a cítil, jak mu hoří tváře, zatímco se Tom přibližoval.
Jemný polibek byl umístěn na jeho čelo. Trval jen pár vteřin, ale stačilo to k tomu, aby se Billovi chtělo křičet štěstím. Tohle byla věc, kterou nedělali. Byli k sobě láskyplní navzájem, ale žádné polibky.
„Vypadáš už trochu nemocně,“ zašeptal Tom a pohladil Billa jednou rukou po tváři. „Myslím, že bychom se měli vrátit dovnitř.“
Bill přikývl, i když věděl, že není nemocný. Nicméně mu začínala být trochu zima díky mokrému oblečení a tak jako tak, přestávalo pršet.
„Tak pojď. Půjdeme dovnitř, převlékneme se do něčeho suchého a možná se koukneme na film. Co ty na to?“ Zeptal se Tom a ustoupil o krok dozadu.
„Jo, to zní skvěle. Uděláš mi jednu z těch tvých úžasných horkých čokolád?“ Bill zahýbal obočím, když odstoupil od zdi a následoval Toma zpět do budovy. „Pro tebe cokoliv, Bille. Pro tebe cokoliv…“ Ozvala se odpověď a Bill se jen usmál.
O patnáct minut později seděli oba na gauči, s tlustou dekou přehozenou přes jejich chvějící se těla. Převlékli se do suchého oblečení a vysušili si vlasy. Všechny myšlenky na horkou čokoládu byly zapomenuty a stejně jim byla příliš zima na to, aby některý z nich stál v kuchyni.
„B-byla t-t-to z-zá-b-bava…“ řekl Bill s drkotajícími zuby, ale stále s přihlouplým úsměvem na rtech.
Tom protočil oči a ovinul si ručník kolem svých dredů, které byly stále trochu vlhké. Taky mu byla zima, ale ne tolik jako Billovi a bál se, aby z toho mladší z nich neonemocněl.
„Posuň ten svůj zadek sem,“ povzdechl a položil ruku na zádovou opěrku gauče a pokynul tak Billovi, aby se přisunul blíže.
Bill se na něj zvědavě podíval, ale chvění jeho těla jej přinutilo přijmout neobvyklé pozvání. Přitulil se blíže k Tomovu teplému tělu a zalapal po dechu, když ucítil ruku kolem svého těla.
„Lepší?“ Zeptal se Tom a začal mu rukou třít záda.
Bill zabořil hlavu do Tomova ramena a pouze přikývl. Byl červený až ke kořínkům vlasů a snažil se potlačit zasténání. Tom se ho dotýkal… Tom ho objímal! Kdy začal mít Bill tolik štěstí?
Tom byl dokonalý materiál na přítele. Byl přátelský, pečující, laskavý, zábavný a mnoho dalších věcí, které Billa nutily přemýšlet.
„Tome, jak je k čertu možné, že jsi pořád nezadaný?“
„Ach, a já jsem si myslel, že si užíváš toho, že se nemusíš rvát s nějakou holkou o to, kdo se bude se mnou objímat…“
„I když je pravda, že jsi v objímání dost dobrý…“ zasmál se Bill, „…pořád to nechápu.“
Oba dva věděli, že je pro Billa dost těžké najít si přítele, a to především proto, že kolem nebylo příliš gayů. Odmítal použít svůj (falešný) ID, aby se dostal do gay klubů, nehledal známost na jednu noc. To bylo vše, co Tom věděl. Nebyl si však vědom skutečnosti, že Bill měl, tak jako tak, zájem pouze o něj.
Na druhou stranu, Tom byl zcela hetero a k tomu nádherný kluk, kterému holky doslova podlézaly.
„Já prostě… nesnáším závazky, Bille. Víš to. Nechci, aby mě holka s sebou tahala na nákupy, nechci se potkat s jejími rodiči, s jejími přáteli, vypořádávat se s jejím PMS a s její žárlivostí.“ Tom si povzdechl a volnou rukou si promnul tvář.
„A to je důvod, proč jsem gay,“ zasmál se Bill a odtáhl se z objetí. Už mu bylo teplo a nechtěl, aby se věci mezi nimi proměnily na nepříjemné. „A co třeba Zizi? Je taková klučičí a myslím, že se jí líbíš…“
Ve skutečnosti by byla Zizi pro Toma naprosto ideální. Nebyla to žádná snobská nadržená holka jako všechny ostatní ve škole a měla ráda sport. Červené vlasy a několik roztomilých pih, dokonce i Bill ji měl rád…
„Zizi? Bille, přijíždí sem vždy jen v létě! Je z podělaného Hamptonu v New Hampshire! Je závislá na vodě.“
„Máš ji rád!“ Dobíral si ho Bill.
Byla to pravda, Zizi by pro Toma byla perfektní, kdyby nežila v sousedním státě. Takže byla spíše na surfování a potápění, ale to nic neznamenalo.
Bill byl tak ponořený ve svých myšlenkách, že málem přeslechl sotva slyšitelnou Tomovu odpověď.
„Raději bych chodil s tebou než s ní…“ zamumlal Tom s malým zamračením a dál se díval na televizi.
To byla novinka. Bill na něj pár vteřin zíral, nebyl si jistý, jak reagovat. Měl by být polichocen, že by si Tom vybral jeho, než nějakou sexy holku?
„C-cože?“ zeptal se, když viděl, že Tom nemá v úmyslu pokračovat.
„Jen říkám…“ pokrčil rameny Tom. „A odkdy si hraješ na dohazovače?“
Bill protočil oči a hravě Toma praštil.
„Fajn, žádná Zizi,“ durdil se Bill s úsměvem na rtech.
„Žádná Zizi,“ souhlasil Tom. „Nepotřebuju, aby mě nějaká holka držela dál od tebe a od skateboardu.“
Bill se zářivě usmál a opět se vrhnul Tomovi do náruče, pevně jej objal. Byl šťastný, šťastný, že Tom by dal přednost jemu před nějakou holkou, šťastný, že Tom vybral jako první jeho a až poté skateboard, a ze všeho nejvíc byl šťastný, že ho Tom stejně pevně objal zpátky.
„Hlupáku…“ zamumlal mu Tom do vlasů. „Kvůli tomuhle to celé bylo? Víš, že jsi pro mě na prvním místě před vším ostatním. Přestaň si dělat starosti…“
Bill skryl tvář v ohbí Tomova krku a přikývl, stále s úsměvem. Samozřejmě, že to věděl, ale miloval to od Toma slyšet.
„Už je to dobrý?“ přikývnutí. „Určitě?“ Další přikývnutí. „Okay. Chceš, abych tě dál držel?“ Malá pauza a poté další, váhavé přikývnutí. „Okay. Ty víš, že jsem tady pro tebe.“
A bože, Bill byl za to vděčný. Věděl, že se chová divně, ale prostě se nedokázal zastavit. Jeho mysl mu říkala, aby Toma odstrčil pryč a pronesl nějaký hloupý vtip, ale jeho tělo ho odmítalo poslouchat.
Byl v Tomově náruči, s Tomem, který jej hladil po vlasech způsobem, který by Bill nazval téměř milující. Slyšel, že televize byla vypnuta, ale Tom nic neříkal a ani si nepřestal hrát s jeho vlasy.
Bill brzy usnul za zvuku Tomova tichého mručení a něčeho, co znělo, jako by opět začal déšť.
Zvuk jeho vyzvánění byl mrcha. To byla věc, o které se Bill rozhodl ve chvíli, když se probudil ze svého klidného spánku.
Zasténal, když si protíral oči. Sakra, tak dobře se mu spalo!
„Počkat, co to?“ Prudce otevřel oči, když si vzpomněl, že vlastně vůbec neměl spát.
Poté si uvědomil, že ani nespal na gauči. Zvedl hlavu a ocitl se tváří v tvář s pochrupujícím Tomem, ležícím pod ním. On spal na Tomovi? V jeho pokoji? Jak se tam, k čertu, dostal? Byl si jistý, že usnul v obývacím pokoji a nebyl náměsíčný a jeho matka mu volala a on začnehyperventilovatbrzy.
„Bille?“
Mladší chlapec se otočil a podíval se na Toma s vytřeštěnýma očima a se zrychleným dýcháním. Jeho telefon přestal vyzvánět. Teď by se mohl uklidnit.
„Hej… Hej, Bille! Bille, soustřeď se! Co se děje, měl jsi špatný sen?“ Zeptal se Tom, všechny stopy jeho ospalosti byly rázem nahrazeny starostí.
Bill přikývl, postrádal jakoukoliv lepší odpověď a brzy se ocitl opět v Tomově teple.
„To je v pořádku, Bille. Jsem tady, uklidni se…“ Zavrněl mu Tom do ucha a konejšivě jej držel.
Bill sevřel Tomovo tričko a zaměřil se na to, aby začal dýchat normálně. Opravdu se potřeboval dostat přes tyto záchvaty paniky pokaždé, když si myslel, že Tom věděl.
Znovu uslyšel zvonit telefon a cítil, jak se Tom trochu posunul.
„Chceš to zvednout? Je to tvoje máma.“ Zeptal se Tom, stále držící Billa. „Nebo to můžu zvednout já…“
Bill zavrtěl hlavou na první otázku. Nemohl mluvit se svou matkou. Byl příliš otřesený nepříjemným probuzením a věděl, že Simone by poznala, že se něco děje, a tak nechal Toma, aby to zvednul a poslouchal.
„Ahoj, Simone. Jo, tady Tom. Bill je ve sprše, chytil nás déšť, a… Jo, je to v pořádku.“ Tom se zasmál, když mluvil se starší ženou. „Dobře, brzy se stavím. Jo, dobře. Nashle.“
Tom položil telefon na noční stolek a otočil se zpátky k Billovi. Odhrnul mu z tváře několik černých pramenů a zeptal se jej, jestli se cítí lépe.
Bill plaše přikývl a zpříma se posadil.
„Ehm… jak jsme se sem dostali?“
„Odnesl jsem tě,“ pokrčil rameny Tom. „Byl jsi v hlubokém spánku a já tě prostě nemohl vzbudit.“
„Díky…“ řekl Bill s úsměvem. „Nemusel jsi, víš? Mohl jsem spát na gauči…“
„Jo, a já rád spím v psí boudě. No tak, Bille, s kým si myslíš, že mluvíš? S Georgem? Nebuď hlupák.“ Bill se zachichotal a hravě Toma praštil do ruky. „O čem byl ten sen?“
„No… Ehm, nemůžu si vzpomenout.“ Odpověděl Bill a úsměv se mu ztratil z tváře.
„Muselo to být dost špatné, když ti-„
„Co říkala máma?“ Přerušil ho Bill rychle. Nechtěl se k tomuhle tématu vracet.
„Oh, jen chtěla vědět, kde jsi, a jestli nás chytil ten déšť. Taky říkala, že bych ji měl zase brzy navštívit. Chybí ji krmit někoho, kdo má chuť k jídlu,“ zasmál se Tom a prstem šťouchnul Billa do boku.
„Naser si! Já jím!“ Vyjekl Bill a plácnul Toma po ruce.
Oba dva se nějakou dobu smáli, až nakonec Bill vstal a začal hledat své oblečení.
„Měl bych jít domů,“ řekl, když vzal oblečení, které měl půjčené od Toma, a položil ho na židli.
Trochu zčervenal, když ucítil Tomovy oči na svém téměř nahém těle, ale bylo by divné, kdyby se najednou začal převlékat v koupelně.
„Kartáč na vlasy,“ zamumlal, když si přetáhl tričko přes hlavu.
„Správně, omlouvám se.“ Tom běžel do koupelny a vracel se s kartáčem na vlasy, který si u něj Bill nechával. „Měl bych přinést i make-up?“
„Ne. Chtěl jsi, abych ho dnes nenosil, pamatuješ?“ Bill se usmál, vzal si od Toma kartáč a jejich prsty se na vteřinu dotkly.
„Jsi krásný i bez něj,“ pokrčil rameny Tom. Bill zavrtěl hlavou, stále s úsměvem. Nemělo smysl to Tomovi vysvětlovat.
„Hotovo.“ Bill se otočil kolem dokola a čekal na Tomovo schválení.
„Vypadáš dobře, Bille. Už jsem ti to řekl, jen to chceš slyšet znovu, co?“ Žertoval dobromyslně Tom. „Chceš, abych tě odvezl domů?“
„Ne, to je dobrý.“
Miloval Tomovo obrovské auto. Jeho Cadillac Escalade vypadal jako král všech aut. Tom měl zatracené štěstí, že ho měl, i když v něm příliš nejezdil. Rád se do svého cíle dostával na skateu. Jen když šlo o větší vzdálenosti, nebo musel vzít další lidi, jel autem.
Nyní však Bill nebyl v náladě na auto. Měl rád procházky po dešti a také si myslel, že už dnes zažil s Tomem dost divných okamžiků. Pravděpodobně by to skončilo tím, že by jej po příjezdu domů políbil, a pak by vyběhl z auta domů, do svého pokoje, kde by zalezl pod postel a rozpaky zemřel. Procházka zněla krásně.
„Tak fajn. Uvidíme se zítra?“
Bill se kousl do spodního rtu a zaváhal. Zítřek znamenal sobotu. Sobota znamenala basketbal.
„Večer. Můžeme jít do klubu nebo tak něco,“ nabídl.
Bude muset ukončit hru trochu dříve, ale věděl, že kluci už na to byli zvyklí. Koneckonců, když došlo na Tomovo jméno, věděli, že nemají šanci.
„Okay. Chceš jít sám, nebo mám říct klukům?“
Bill pokrčil rameny. Pokud půjdou kluci, Georg se bude snažit Toma opít a dát ho dohromady s nějakou stěží oblečenou holkou, zatímco Andreas se bude pokoušet o to stejné s Billem.
„Nevidím důvod, proč ne. Zavolej klukům,“ odpověděl nakonec, když se rozhodl, že noc s klukama bude lepší.
Tom přikývl a doprovodil Billa ke dveřím.
„Promluvíme si později,“ řekl Bill s úsměvem.
„Jo,“ Tom mu úsměv oplatil. Za pár hodin budou spolu na telefonu a oba to věděli. „Ahoj.“
„Uvidíme se…“ řekl Bill a vyšel ven. Vydal se po schodech dolů a broukal si písničku, na které s Tomem pracovali, a nepřestal, i když věděl, že ho Tom poslouchá.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Je to veľmi krásne ako sú k sebe blizučko a ako si stále obaja myslia, že sú kamoši. Bill ma pobavil, keď si na večer vybral tú možnosť s chalanmi a pokusmi dať jeho a Toma s niekým dokopy. Som strašne zvedavá ako to tam dopadne. ďakujem za nádhernú kapitolu 🙂
Začíná se to mezi nimi pěkně vyvíjet dík za překlad určitě to da fušku.
Oni majú tak úžasný vzťah.. a to svoje city taja. Pomaly si ani nedokážem predstaviť, aké to bude, keď sa k svojej láske priznajú 😀
A tiež som zvedavá na ten večer s tým dohadzovaním od chalanov 😀
Ďakujem za preklad.
Tom ho miluje, to je jasná věc :)) A já zase miluju jejich vztah. Každý by si přál mít takovou nějakou spřízněnou duši, i kdyby to měl být jenom kamarád 🙂
Doufám, že oběma brzy dojde, že jsou zkrátka pro sebe stvoření a přes to vlak nejede 🙂
Těším moc moc moc zase na čtvrtek, tahle povídka je prostě bombová.
Díky moc za překlad.
V některých chvílích to mezi klukama tak krásně jiskřilo! 🙂 Vlastně celkově je jejich vztah strašně krásný a silný a já jsem za to ohromně ráda 🙂 Nemám ráda, když se kluci handrkují, i když to může být občas zábava, já jsem prostě věčný romantický snílek, takže takováhle povídka je přesně podle mého gusta 🙂
Tom to už nezakecá 😀 Do Billa je zamilovaný až po uši, po tomhle díle to je naprosto jasné! 🙂 Je sladké, jak jsou do sebe navzájem zamilovaní, ale ten druhý o tom neví. Tyhle chvilky mám ráda, i když se přiznávám, že už se nemůžu dočkat okamžiku, až na to přijdou 🙂 A stejně tak se nemůžu dočkat okamžiku, až Tom přijde na Tom, že Bill hraje basket a učí se na skatu! 🙂 Hlavně jsem zvědavá jak to Bill obkecá, že o tom Tomovi neřekl 😀 Já bych byla asi mísrně uražena 😀
Za tuhle povídku ohromně děkuji! 🙂 Je strašně krásná a milá a já jsem se do ní úúúplně zamilovala! 🙂
[1]:Zuzka chcela som ti napísať nešlo mi správu odoslať je tá adresa správna?
[6]: zsuzsana@centrum.sk
[6]: ale už sa mi stalo, že štrajkovala tak mám aj inú: lekvarova@gmail.com
Teda oni vypadají, jako že spolu už chodí, aniž by to věděli. Prostě jsou rozkošní 🙂 Koukám, že Bill má víc než jen tajné trénování na skatu, koukám, že má i svou bandu kluků na basket… Tome, to bude ještě překvapení 😉