autor: Ghostie
Když Bill druhý den dorazil do školy, stále byl nemocný, ale bylo mu to fuk. On vlastně chtěl vidět Georga a Gustava a Kim, byl v tak nechutně dobré náladě, že vlastně chtěl vidět i Andrease. Nebyl už na něj naštvaný, pokud vůbec někdy byl, ale cítil, že by možná mohli začít znovu a stát se přáteli. Sakra, Bill chtěl přátele, více než jen Toma. Tom byl Billův pilíř, ale teď, když měl oporu v tomto pilíři, chtěl toho více. Nebyl si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne.
„Bille, prosím, prosím, prosím, řekni mi, že ty a Tom jste byli včera spolu, prosím,“ drmolil Georg zoufale, když se k němu Bill náhodně přiblížil s úsměvem na rtech. Nebyl schopen se toho úsměvu zbavit od chvíle, kdy den předtím opustil Tomův dům.
„Proč si to myslíš?“ Zeptal se Bill, neschopen udržet hlas tak chladný, jak by chtěl.
„Protože jste ani jeden nebyli ve škole. Nevěřím na náhody, Bille,“ odpověděl Georg a snažil se být vážný, ale bylo to něco pro něj dost těžkého.
„Jo, hádám, že jo. I když, oba jsme byli nemocní.“ Jako by chtěl dokázat svá slova, Bill se rozkašlal a zapřel se o velký holý strom, u kterého Tomova skupinka vždy ráno postávala. Jeho skupinka? Patřil do ní i Bill?
„No, Tom chybí i dnes,“ řekl Georg a Bill hlasitě odfrkl. „Psal mi. Takže jste si to urovnali?“
„Bastard,“ zamumlal Bill, vytáhl telefon, aby napsal Tomovi zprávu a Georgovu otázku ignoroval.
Přesuň svůj zadek do školy, bastarde. Já jsem tady, tak ty bys měl být taky.
Po krátkém zamyšlení, vymazal slovo ‚bastard‘ a zprávu odeslal. Strčil si telefon do kapsy a podíval se na Georga, který jej sledoval s podivným výrazem ve tváři.
„Co je?“
„Snažím se posoudit, jak moc mi ublížíš, když se tě právě teď pokusím obejmout,“ řekl a Bill si odfrkl.
„Zapomeň. Ve skutečnosti jsi mě nepostrádal, nebo ano?“
„Samozřejmě, že ano!“ Vykřikl Georg, zrovna když k nim dorazili Gustav s Kim. Bill Georga ignoroval, nejistý z jeho zjevné touhy po Billově přítomnosti, a upřímně doufal, že Tom do školy přijde. Bill nevěděl, proč on sám do školy šel, snad jen proto, že to bylo správné, normální. Škola byla tak… normální. Bill už tak moc ne.
„Bille!“ Zajásala Kim, když k nim dorazila. „Málem jsem Georgovi nevěřila, když tvrdil, že jsi zpátky.“ Na rozdíl od Georga Kim neváhala a více či méně se na něj vrhla. Bill se napjal, nejistý tím, jak reagovat. „Nechal jsi mě tu s těmito idioty téměř tři týdny,“ stěžovala si, když jej objímala. Bill ji nakonec rozpačitě poplácal po zádech a snažil se nebýt z toho podrážděný. Koneckonců, Kim to ani jinak neuměla.
„No, jsem šťastný, že nejsem jedním z těch idiotů,“ uvažoval Bill nahlas poté, co se Kim odtáhla, když v tom mu zavibroval telefon. Poskočil při tom pocitu, ale nakonec se uklidnil, opřel se o strom a vytáhl telefon.
Musím? 🙁 Ne, já vím, že řekneš ano. Už jsem na cestě. *dramatický povzdech*
Spokojený s Tomovou odpovědí, Bill zastrčil telefon zpátky do kapsy a v tom okamžiku se ocitl v Georgově objetí.
„To je taková zima. Jsem kurva zmrzlý. Bože, proč je taková zima?“ Stěžoval si Bill naléhavě, když seděl v jídelně s pažemi pevně kolem pasu. „Budu mít rýmu. Oh, počkat, já už mám rýmu.“ Zlostně se zahleděl Tomovým směrem a Tom se na něj jen ušklíbnul.
„No, zaprvé, možná bys měl nosit bundu,“ řekl a Bill pokračoval v zírání a zamračil se. Nechal si bundu ve skříňce po jejich poslední hodině a neměl nic víc než jen tričko. Opravdu se příliš nestaral o to, že mu všichni zírají na ruce, mnohem více mu vadila zima.
„Jo, já si nemyslím, že v jídelně topí,“ řekl roztržitě Georg, samozřejmě zírající na Billovy paže. „Myslí si, že tělesné teplo stačí.“
„Tělesné teplo,“ opakoval Bill a pak hodil na Toma ostrý pohled.
„Co?“
„Co myslíš?“
„Aaaa, chceš sdílet tělesné teplo?“ Ujišťoval se Tom a zakroutil nosem, který jej šimral a on se obával, že kýchne Billovi do tváře nebo něco horšího.
„Ano.“ Tom zvedl obočí a pomalu se dostával ze šoku, že Bill chce sdílet tělesné teplo – před celou skupinkou, včetně všech fanynek – když Bill znovu promluvil. „Ne, ty hlupáku. Nech mě vzít si tvou mikinu.“
„Ach – oh…“ Odkašlal si Tom a v duchu zaklel. Samozřejmě, že se Bill nechtěl objímat. Zatraceně. „Ale potom já budu…“ Tom se odmlčel, když spatřil výraz na Billově tváři. „Okay,“ dodal a stáhnul si obrovskou mikinu, kterou měl na sobě. Bill si beze slova vzal tu obrovskou věc a natáhl si ji na své drobné tělo. Vypadal komicky.
Nastal dlouhý moment, kdy oba, Bill i Tom, zírali před sebe na stůl. Tom se lehce otřásl, ale usoudil, že Bill mikinu potřeboval víc než on sám.
„Je mi líto, že jsem taková sobecká mrcha,“ řekl Bill po chvíli prostě, aniž by zvedl pohled.
„To je v pořádku.“
„Alespoň mi teď nikdo nezírá na ruce,“ pokračoval Bill chladně a hodil na Georga smrtící pohled. Georg upustil hrozny, které držel, a oči se mu rozšířily.
„No… já myslím… je to těžké se nedívat,“ řekl nejistě na svou obranu.
„Co se vlastně stalo?“ Zeptal se někdo a Bill přesunul svůj ostrý pohled na onu osobu. Zjistil, že to byl Stephan, který se zároveň naklonil přes stůl, ve snaze dostat svůj ošklivý obličej do středu Billova zájmu.
„Špatná nehoda s mixérem,“ ušklíbl se Bill, který si náhle přál, aby byl kdekoliv jinde než v téhle jídelně. Zabalil se těsněji do Tomovy mikiny a zaryl prsty do látky.
„Opravdu?“ Stephan zalapal po dechu, oči se mu prudce rozšířily a Bill odolával nutkání popadnout ohryzek od Tomova jablka a hodit jej na toho idiota.
„Jo, opravdu. A taky jsem přišel o prst. Tenhle je umělý,“ řekl, pustil pravou rukou Tomovu mikinu a zamával svým prostředníčkem Stephanovi před obličejem. Celý stůl se zahihňal.
„Hej! Ty se mi vysmíváš,“ rozzlobil se Stephan.
„Ach můj bože, opravdu?“
„Drž hubu, nebo chceš, abych ti ji zavřel já? Mám ti opět dát lekci?“
Celý stůl opět propukl v smích, včetně Billa, který odpověděl. „Jo, jdi do toho, ale připomeň mi, kdy jsi mi dal lekci poprvé? Bože, končím s tímhle.“ Bill vstal, rozešel se pryč, a zároveň popadl Toma za dredy.
„Zbabělče!“ Zvolal na něj Stephan, zatímco Tom se škrábal ze židle.
„Jo,“ řekl Bill pro sebe. „Jsem zatraceně velký zbabělec. Tome, přestaň máchat těma rukama.“
„Pusť moje vlasy!“
„Řekni prosím.“
„Prosím,“ odpověděl Tom poněkud bezmocně a Bill jej pustil. „Au.“
„Jejda, promiň, bolelo tě to?“ Zeptal se Bill a ohlédl se na Toma, který si třel temeno hlavy. Znělo to upřímně a Tom se na něj pousmál.
„Tak trochu. Nemusíš se bát.“
„Příště budu opatrnější,“ slíbil Bill.
„Tady bude nějaké příště?“ Tom sebou trhnul a Bill se jen usmál. Vedl Toma z jídelny a po cestě ven na někoho mávnul, Tom následoval jeho pohled a všiml si nedaleko sedícího Andrease, který mával zpět. Tom se zamračil lehce žárlivě, když v tom se s ním setkal pohledem a blonďák na něj mrknul.
„Myslel jsem, že máte s Andreasem nějaký spor,“ řekl Tom, když vyšli z jídelny.
„Eh. No, omluvil se a tak. Nemám na něj žádnou averzi.“
„Takže, proč jsi mu mával?“
Bill se podíval zpátky na Toma, vypadal zmateně. „Protože on mával na mě? Měl jsem ho ignorovat?“
„No… myslel jsem, že ty jsi na něj zamával první.“
„A záleží na tom?“
„No… jo,“ řekl Tom, zamračil se a šoupal nohy po podlaze. „Kam jdeme?“
„Za školu. Proč na tom záleží?“
„Protože… no, já nevím. Nechci o tom mluvit ve škole,“ zamumlal Tom.
„Ehm, ne? Okay, no, každopádně odcházíme.“ Zdálo se, že Bill nemá představu, proč se Tom stará o to, jestli se přátelí s Andreasem, ale tady bylo tolik důvodů, že si Tom myslel, že je to jasné. Zřejmě ne.
Nesetkali se s žádnou překážkou, když opouštěli školu, zřejmě proto, že zrovna byla obědová pauza a spousta studentů v té době odcházela na oběd domů, takže je nikdo z ničeho nepodezříval. Jak kráčeli k domovu, Bill se bavil prohlížením svých nehtů a Tom se bavil prohlížením Billa.
„Opravdu si potřebuju nalakovat nehty,“ řekl Bill s pohledem upřeným na černý lak zdobící jeho nehty. Bylo zde už vidět více nehtů než samotného laku. „Jsou nechutné.“
„Proč sis dneska vzal tričko s krátkým rukávem?“ Přemýšlel Tom nahlas, nejistý tím, jakou odpověď by měl dát Billovi ohledně jeho lakování nehtů. „A uvědomuješ si, že odcházíme a všechny naše věci jsou ve škole, že jo?“
„Jo, Georg je vezme.“
„Ehm… možná nebude tak chytrý.“
„Tak Gustav. Nebo mu prostě napiš.“
„Jo. Mimochodem, neodpověděl jsi mi na otázku.“
„A dělám to snad někdy?“
„…možná ne, ale to stále není žádná omluva,“ poznamenal Tom a Bill si jen hlasitě povzdechl.
„Já nevím. Hádám, že jsem prostě trochu chtěl, aby každý viděl… Opravdu jsem se o to nestaral.“
„Tak to je pak dobré… myslím,“ řekl Tom se zmateným úsměvem. Bill ztrácel svou obranu a nechával ostatní, aby ho viděli takového, jaký je, namísto toho, aby se držel pod zámkem. Tom cítil trochu žárlivost, že se o něj musel dělit, ale věděl, že v konečném důsledku to je pro Billa dobrá věc, takže si nestěžoval. „Ale teď mrzneš.“
„Ne, teď ty mrzneš,“ opravil jej Bill a poslal Tomovi nerozluštitelný pohled. „Ehm… chceš ji zpátky?“ Zeptal se a zamotal ruce do teplé látky.
„Ne, můžeš si ji nechat. Tak jako tak, je to už jen kousek.“
Bill přikývl a odvrátil se, zatahal si za slakovaný pramen vlasů a Tom jej zvědavě pozoroval. „Jsi si jistý?“ Zeptal se Bill a stále se vyhýbal pohledu na Toma.
„Jo. Nech si ji. Myslím tím… vlastně jistě, jestli chceš. Je mi to jedno,“ odpověděl Tom rozpačitě a poškrábal se na zadní straně krku. Upřímně nechápal, jak mohl být Bill tak lhostejný k tomu, co k němu Tom cítil, protože to už rozhodně nebyla bezvýznamná zamilovanost. Tom si to uvědomil už předešlý den, kdy mu Bill ležel prakticky v náručí, a byla to pravděpodobně ta nejroztomilejší věc, kterou Tom kdy viděl. I přesto, jaká mrcha Bill uměl být, opravdu měl i své světlé chvilky.
„Uh… okay.“ Ne, Bill to rozhodně nepochopil. „Proč bych sakra měl chtít tak obrovskou věc?“ Zeptal se po dlouhé chvíli a Tom si jen povzdechl.
„Něco už vymyslíš.“
„Jo.“
To bylo poslední slovo, které spolu promluvili, než dorazili k Tomovi domů. Bill se zdál neoblomný ohledně toho, že nepůjde k sobě domů, a Tom tím nebyl příliš překvapený. Řekl své matce, že učitel na poslední hodinu nepřišel, a proto přišli domů. Neptala se jich, proč s sebou nemají tašky. Bill zamířil do Tomova pokoje, dopadl na postel a zamotal se ještě více do Tomovy mikiny.
„Tak trochu se mi líbí,“ řekl nepřítomně a tahal za látku. „Ale jestli začnu nosit oblečení, jako je tohle…“ Bill se odmlčel a představil si to, následně zavrtěl hlavou. „V každém případě, o čem budeme mluvit?“
„Ehm… no…“ Tom se posadil vedle Billa a kousal s do rtu. Váhavě chytil jednu Billovu ruku a zabalil ji do své vlastní, cítil se více než jen nervózní.
Odhalení svých citů k Billovi bylo nejenom obtížné, ale možná i škodlivé. Tom pochyboval, že Bill o něm smýšlí tímhle způsobem, a pokud to bylo něco, co nechtěl slyšet, mohl by se naštvat. Rozčílit. Mohl by odejít, Tom by byl smutný, atd. atd. Tom si nemyslel, že by opravdu chtěl mít zlomené srdce, a tak jen chytil Billa za ruku a doufal, že Bill řekne něco, co jej zachrání.
„Poslouchej, o Andreasovi… to je prostě… já nevím, co se stalo mezi vámi dvěma předtím, nebo co se děje teď, ale…“ Ale já se nechci dělit. Tom si povzdechl, potřásl hlavou a snažil se odvrátit od myšlenky Billa a Andrease… spolu.
„Co tím myslíš?“
„Myslím tím, jako… máš ho rád?“
„Uh… je v pohodě, myslím,“ odpověděl Bill a zamrkal na Toma nevinně. Tom si povzdechl a opřel hlavu o zeď.
„Ne takhle, já myslím… máš ho rád?“ zeptal se znovu, s důrazem na slovo ‚rád‘.
„Co, rád…?“ Bill se zarazil, když si uvědomil, o čem Tom mluví. „Ne, Tome, ty víš, že já nejsem gay. Proč by sis měl něco takového myslet?“ Bill se posunul a zavrtěl se, zdálo se, že se chce od Toma dostat pryč, ale on držel jeho ruku dál a pevně doufal, že Bill teď nepřehodnotí všechny jeho činy a intimitu, kterou s Tomem sdílel, když jej teď k tomu navedl.
„To nic,“ řekl Tom rychle. „Nechtěl jsem… je to jen, myslím, Andreas… já nevím. Vypadal jako… víš?“
„Ehm, ne. Co?“ Zeptal se Bill a podíval se na zmateně na Toma, který si uvědomil, že panikařil až příliš. Zavřel oči, zhluboka se nadechl, a když oči opět otevřel, Bill jej stále zmateně pozoroval.
„Prostě na to zapomeň. Seru na to. Cokoliv.“ Tom opět narazil hlavou do zdi, tentokrát silněji, a cítil, jak jej Bill tahá za ruku.
„Co je? Kvůli čemu jsi naštvaný?“
„Nejsem naštvaný.“
Jen hrozně zklamaný. „Nedělej si s tím starosti.“
Měl jsem si to uvědomit hned. Tom byl tak zaujatý získáním Billa a vítězstvím svého srdce, že naprosto zapomněl, že Bill byl nula procentní gay. Kurva. Teď už se mu Tom rozhodně nehodlal svěřit se svými pocity. Věci se prostě potřebovaly usadit a až budou v šedesáti letech vzpomínat na šílené životy, které prožili, Tom se mu svěří s tou hloupou zamilovaností, kterou k němu měl, když se setkali, a budou se tomu spolu smát, protože to bylo tak zatraceně hloupé.
Správně. Perfektní.
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Ou, chudak Tom, tohle byla podpasovka… ale klid Tome, tenhle pribeh je twincest, mel by ses jeho naklonnosti dockat 😀 moc hezky dil, je super, ze Bill se odhodlal neschovavat svoje ruce, ze se rozhodl odpustit Andreasovi. Dekuji za preklad 😉
Začiatok bol srandovný, ako Geo cítil túžbu objať Billa a nakoniec to aj urobil 😀
Scénka v jedálni… keď Bill povedal, že chce zdieľať telesné teplo – a potom zrazu úplný odpal s tou mikinou 😀 Zničil mi nádeje 😀
A na konci bol Tom roztomilý, keď sa pýtal Billa, či má rád Andreasa.. len ma mrzia tie Billove slová o tom, že nie je gay, lebo tým Tomovi nevedomky dosť ublížil.
Som zvedavá, ako sa to bude teraz medzi nimi ďalej vyvíjať a ďakujem za preklad.
To s Andym mě těší, i když naprosto chápu, jak zoufale se ohledně něj musí asi Tom cítit.
Bill v Tomově mikině je totálně roztomilý! 🙂 Měl by takové věci nosit častěji 😛 Ale jen ty Tomovy! 🙂
No a závěr dílu byl takový strašně smutný. 🙁 Vypadá to, že Tom ztratil veškeré svoje naděje a to je mi moc líto. Rozhodně jsem zvědavá, jak bude povídka pokračovat dál 🙂 Děkuji za překlad 🙂
Začalo to tak super vtipne. Bola som (vlastne stále som) nadšená z toho ako Bill chce kamarátov, ako odpustil Andymu, ako mu nevadí objatie a ako zavolal Toma a získal jeho mikinu ako si ho za vlasy odtiahol so sebou… No a potom zlomil Tomovi srdce a mne takmer nahnal slzu do oka. Ach Bill… je vážne tak natvrdlý alebo sa len robí?
Ďakujem za preklad 🙂
Začalo to tak krásně ale Toma mi je líto jsem zvědava jak to bude dál.
Neee, to jsou zase komplikace… komplikace, komplikace, ty já nechci :/ Chudák Tom… Ale tak pár dílů ještě zbývá, snad se to nějak vyčasí 🙂
Do středy asi nedočkavostí umřu!
Moc děkuju za překlad 🙂
Jusisi, oni jsou tak roztomili :333 <3 Jako kotatka, ne jako stenatka a ja z nich mam cukrovku *lezi pod stolem* *potrebuje snizit hladinu cukru v krvi* *umira* ……………..
Okey, nikdo se nestara *umrela jsem* 😀 jsou sladci, jsou ununani, jsou umazleni, jsou k sezrani, k umackani, k ununununununani! :3 to byli spis v minupem dilu, ktery jsem nemohla okomentovat, protoze muj starej, rozbitej telefon si dela sakra co chce, ale co chcu ja hi nezajima, i kdyz by melo, kdyz byli taaak rozkosni! 😀 :3 :3 ♥ ♪ ^^ jako kotatka, kuratka, telatka, jehnatka, tulenatka, medvidatka, stenatka, kuzlatka, ptacatka, verlibatka, delfinatka, hadatka, vlcatka, lvicatka, ptakopyscatka… okey, to uz tak rozkosny neni… o.O 😀 proste to bylo tak sladky a tak dokonaly :3
Zpet k tomuto dilu: libil se mi Bill stara dobra mrcha! 😀 a jeho umely prostrednicek nekdy pouziju na otravny lodi jako je Stephan! 😀 😛 Dobrej napad, Billy! 😉 🙂 debata se sdilenim telesneho tepla me taky pobavila :DD Tomane ty si v tom az po usi, co spis az po vlasy a lituju te, ze Bill nema ani paru, ze ho milujes, ale pochop ho, nikdy nic necitip, jak ma k sakru vedet, co citis ty?! 😀 Nema. A ani nemuze. Bohuzel. Ale on na to prijde. Casem. Nebo na svoje vlastni city. Preteka mu laskou k tobe srdicko! :3 ^_^ *rozpustila se* Mimochodem: 1. Ryma musi byt k smrti desna, ale zaroven asi i strasne velky super zazitek! 😀 Billy, neboj, jeste toho yolika zazijes! 😉 😀 😛 konecne je z tebe CLOVEK, tak si uzivej! :D:D:P uz zadnej strihorukej necita Eddie! Ale trosku mrska, cituplny Billy! 😛 :3 :3 ♥ PS: stejne at je to jak je to, Andreasovi uz nemavej! -.- *vrazedne chmuri oci* nemam ho tady rad! *neprestava chmurit oci a spulit nesouhlasne rty* radsi se zamer na Tomana! 😛 ;D :3
Thank you….. *poker face* za preklad… *PROC NEVIM ANI JAK SE PISE ANGLICKY ZA PREKLAD?!!! :DD*
I Love you! :3 … tak alespon to jeste svedu…
[7]: 😀
tak toto nechápem keď sa už zdá že všetko je OK zasa pôjdu od začiatku?:-(