autor: Wind
Ahoj. Omlouvám se, ale nejsem si úplně jistá, jak rychle teď budou přibývat díly. Začátkem června jsem se začlenila mezi prací povinné, takže na psaní mi zbývá minimum času. Vím, jak pokračovat, vím, co chci napsat, ale nemám na to čas 😀 Snažím se, jak to jde. Takže díly asi nebudou přibývat tak často. Omlouvám se za to. Užijte si další díl.
Vaše Wind
Tom šel kus od pláže. Pořád si v hlavě promítal, co se právě stalo. Co mu právě došlo. Doufal, že Kai dodržel svůj slib a nesledoval jeho mysl, protože si byl víc než jistý, že by ho za tohle zabil. Nebo možná ani ne tak Kai jako Rai. Ten by ho zabil určitě. Doteď na Willa koukal jen… ze zvědavosti. Nebo to si alespoň myslel. Ale zřejmě to bylo něco víc. Něco hlubšího. Jenže… bude tohle merfolk kdy schopen pochopit? Ví, co je rodina, ale pro jeho druh je romantická láska nejspíš něco naprosto neznámého. Tom se posadil k říčce, ke které mezitím došel.
Zadíval se na její hladinu. Čekal ho ještě dnešek a zítřek o samotě s Willem. Pokud se neuklidní, bude to zlé.
„Fajn, Tome… to bude dobrý. Nic to není, jen se ti líbí. Máš rád… kluka… kterej sice vypadá tak trochu jako holka, ale je to nepochybně kluk. No co, v dnešní době to není nic neobvyklýho. Takže klid, nic se neděje.“ Tom se ještě jednou zadíval na svůj odraz ve vodě, a pak do ní rychle strčil hlavu. Pro zchlazení. Pak teprve se vrátil na pláž.
U posledního stromu se zastavil. Will seděl u placatého kamene a rozvlákňoval tam listy juty. Měl vedle sebe už celkem slušnou hromádku. Ale co upoutalo Tomovu pozornost víc, byl už docela dlouhý provázek visící ve vzduchu a stále ho přibývalo na délce. A dost rychle. Tom se zasmál. Černovlásek byl tak zapálený do své činnosti, že úplně ignoroval okolí. Teprve když k němu Tom došel, cuknul sebou a provázek za ním upadl na zem.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Nechceš s něčím pomoct?“ Posadil se Tom k Willovi.
„Ne… to je dobrý. Baví mě to.“
„To je docela praktický… myslím ty ruce. Nevěděl jsem, že se dají použít i takhle.“
„No… jsou to konec konců
ruce.“ Zasmál se Will a provázek za ním se opět nejistě zvedl do vzduchu a opět ho začalo přibývat.
Tom se zvedl a šel se na to podívat zblízka. Will ho po očku sledoval, ale ne ostražitě nebo se strachem. Tváře mu žhnuly a čekal, co chce Tom udělat. Ale nebál se. Jeho ne. Už ne.
Tom si dřepl před přibývající provázek a fascinovaně ho sledoval. Myslel si, že má Will ruce jen pro obranu. Natáhl opatrně ruku, ale než se stačil čehokoli dotknout, pláclo ho cosi lehce přes prsty a provázek se snesl na zem.
„Wille, promiň já jen… rád bych… si na ně sáhnul. Můžu?“ Will se na něj trochu otočil, ale nic neřekl. Pak se opět zadíval před sebe. Tom čekal. Po chvíli ucítil jemný závan kolem tváře, a pak mu na ruku jemně cosi dopadlo, ale nic neviděl. Došlo mu, o co se jedná. Tom se usmál a pro lepší představu zavřel oči. Na omak byly Willovy neviditelné ruce hladké, ale pevné asi jako mramor. Tenké prsty, trošku delší nehty… Tom si uvědomil, že trochu hřejí a jsou jakoby malinko vlhké. Pět prstů, trochu vystupující šlachy na záprstí, útlé zápěstí… ale pak už nic, co by připomínalo lidskou ruku.
„Je to jen ruka.“ Zamumlal Will, ale Tom ho přesto slyšel.
„Jen ruka? Je to vážně zajímavý. Nebezpečný, užitečný a zajímavý.“
„Jo, ale na zkoumání na tom nic není. Jsou úplně stejný jako tyhle.“ Will před sebe natáhl ruce a ukázal je Tomovi. Ten se usmál. Zvedl se. Přisedl si k černovláskovi a vzal jeho ruce do dlaní. Usmál se.
„Jo… máš pravdu. Jsou skoro stejný… ale kdybych si měl vybrat… mám radši tyhle.“ A propletl s merfolkem prsty na obou rukách. Will se na jejich spojené ruce zkoumavě díval. Cítil zvláštní teplo proudící z Tomových dlaní a musel uznat, že to bylo svým způsobem příjemné. Cítil se s ním jinak než s bratry. Jinak, ale hezky.
Bylo pozdní odpoledne. Tom se vracel se svým úlovkem od útesů. Bylo docela náročné stát s rukama ve vodě a čekat, až se naskytne ta pravá příležitost. Ale navzdory všemu byl dnes docela úspěšný. Will zatím připravoval ohniště. Až do večera byl klid. Tom byl docela rád. Měl alespoň čas si utřídit myšlenky. Opravu sítě si nechali až na další den. Will umotal dost dlouhý provaz na několik oprav. Teď seděli u ohně a opékali si ryby. Ticho narušovalo jen klidné praskání ohně.
Will seděl klidně naproti Tomovi. Díval se, jak oheň mění dřevo v žhnoucí uhlíky. Vypadal, jako by nad něčím dumal. Tom sledoval černovláskovu tvář osvětlenou plápolavou září. Když byl takhle klidný, byl ještě krásnější. Tom měl sice rád jeho rozpustilou a zvědavou stánku, ale takhle… něžně se usmál.
„Tome?“ Vyrušil ho černovlásek ze snění.
„Hmm?“
„Napadlo mě… když jsi mluvil o lásce, je pro lidi ta romantická láska důležitá?“ Tom se usmál a prohrábl trochu oheň.
„No… u nás se říká, že bez lásky se nedá žít. Že je k životu stejně důležitá jako dýchání.“
„Hmm…“ Will se zamyslel. „A když je tak důležitá… jak dlouho bez ní člověk vydrží?“
„Proč se ptáš?“
„No… říkal jsi, že jsi nikoho takhle u tebe doma neměl. A kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat, než si někoho najdeš. Tak mě napadlo, jak dlouho bez ní mohou lidé žít? Jestli je důležitá jako dýchání, umřeš, když ji nedostaneš?“
Tahle slova Toma trochu pobavila. A zabolela zároveň. Bylo to totiž, jako by merfolk nikdy nezvážil možnost, že by… ale na druhou stranu to bylo pochopitelné. Jeho druh tento způsob lásky neznal a Tom pochyboval, že by se stal zázrak. Ale i tak ho bolelo u srdce.
„No… to záleží. Někteří lidé bez lásky žijí celý život, jiní ji neustále hledají.“ Will zamyšleně našpulil rty a zavrtěl nosem.
„A ty? Tys ji hledal, nebo jsi byl bez ní?“ Tohle byla docela složitá věc. Tom chvíli nevěděl, co by na to měl odpovědět.
„Já… v podstatě jsem hledal. Měl jsem přítelkyně, ale nikdy to nevydrželo moc dlouho. Prostě nebyly ty pravé.“
„Aha… a jak poznáš, že je to ta pravá? Jak je to u lidí?“
„Ta pravá… no… můžeš tomu říkat třeba spřízněná duše. Když je ti s tím člověkem dobře, máte společné zájmy, i když se občas hádáte, najdete společné řešení… je toho hodně. Vlastně jsem ti to už dneska tak trochu vysvětlil.“
„Hmm… asi jo.“
Na chvíli se rozhostilo ticho. Tom vydýchával Willovy otázky. Ovšem merfolk mu svou další málem vyrazil dech.
„A jak vznikají lidské děti?“ Tom, který právě nakousnul svoji večeři, se zakuckal a prskal rybu všude kolem sebe. Podíval se na Willa, který na něj zíral s neskrývanou zvědavostí. Jak na tohle odpovědět?
„Jak se rodí merfolkové?“ Rozhodl se to trochu odsunout a zjistit, jestli to náhodou není u merfolků podobně.
„No… dva se potkají, pak na týden zmizí… no a po týdnu se vrátí. Co dělají, to nemám tušení. Vlastně nikdo, kdo už nemá děti, to neví. A Kai o tom nemluví. A co u lidí?“
Tom si povzdechl. Tak tohle mu nijak nepomohlo. Přemýšlel, co Willovi řekne.
„Asi je to podobný. Dva se potkají, a když se mají hodně moc rádi, tak budou mít děti.“
Will vypadal, že mu tahle odpověď stačí. Za což byl Tom neskonale vděčný. Napadlo ho, že asi tak nějak vysvětlují lidští rodiče tohle téma svým dětem.
Will se už na nic jiného neptal. Po večeři uhasili oheň a oba šli spát do Tomova stanu. Tom ležel na zádech a díval se na hvězdy. Will vedle něj už pomalu usínal. Ale ještě než se úplně propadl do říše snů, otočil se na Toma.
„Tome…“
„Hmm?“
„Chtěl bych vědět, jaká je lidská láska.“ Pak usnul. Tom se usmál a jemně mu prohrábl vlasy.
„Třeba se to jednou dozvíš.“ Zašeptal. Pak i on šel spát.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
To bylo krásně a zároveň trochu smutné, ale věřím tomu, že se ta Tomova poslední věta vyplni…
A pobavila mě ta Billova otázka jak se dělají děti, chudák Tom 😀
Ten moment s rukami sa mi páčil 🙂 Keď Tom povedal, že má radšej Willove viditeľné ruky a potom im preplietol prsty ♥ A Bill už tiež začína nad dotykmi viac rozmýšľať 🙂
Inak však chudák Tom 😀 Najskôr sa ráno musel schladiť a potom večer tie Willove otázky o ľudskej láske a robení detí 😀
A verím, že Willovi sa tá jeho túžba spoznať ľudskú lásku splní 🙂
Vďaka za časť a teším sa na pokračovanie.
Krásna kapitolka.
Nádherná kapitola♥ Boli v nej nádherné momenty. a koniec… ach, teším sa na pokračovanie.
Tak tomuhle se říká nádherný díl! ♥
Tenhle se mi snad líbil ze všech nejvíc. Nemůžu si pomoct, ale cítím, že i Will chová k Tomovi určitou náklonost no a z Toma to prostě sálá na kilometry daleko 😀 Moc se mi líbí, jak se do toho pomalu začínají přimíchávat i city a jak teď každým dílem sami sebe okouzlují víc a víc! 🙂 Je krásné sledovat vývoj jejich vztahu 🙂
Nejnádhernější moment byl, když Tom propletl svoje prsty s těmi Willovými ♥ Málem jsem se rozplynula 😀 Vlastně celkově..i to, jak mu Will dovolil si osahat jeho neviditelné ruce..musí Tomovi důvěřovat, jinak si myslím, že by to neudělal 🙂
A strašně se mi líbí, jak se Will začíná zajímat o to, co to je lidská láska. Jaká je její podstata, jak nad tím přemýšlí a ze všeho nejvíc jsem nadšena, že ji chce poznat a zažít! I když se přiznám, že Toma obdivuji, jak hezky ty otázky ustál 😀 Nejvíc jsem se smála nad tím, jak se dělají děti 😀 Já vím, že Will za to nemůže, že nic neví a že by rád věděl, ale musela jsem se smát 😀 Navíc ta jeho nevinost s jakou se na to zeptal 🙂 Rozkošné ♥
Moc děkuji za tenhel díl! ♥