autor: Chii-chan
Basketball
Bill nechal oči na chvíli odpočívat, zatímco ležel na lavičce na tribuně, když uslyšel zahvízdání basketbalového míče, který mu proletěl nad hlavou.
„Hej, Kaulitz! Probuď se, vole!“
Bill zasténal a posadil se. Zívl a protáhl si kosti, než nacpal ruce do kapes svých pytlovitých džín a začal sestupovat po schodech. Zvedl míč, který se také kutálel ze schodů dolů a vší silou jej hodil proti druhému chlapci, trefil jej do žaludku.
„Jdi do prdele, Acei!“ Vykřikl Bill a kopnutím za sebou zavřel branku.
Byl trochu podrážděný, i když to nebyla Asterova chyba. Po dlouhém telefonním rozhovoru s Tomem se Bill opět vydal k bazénu, ale po dešti v něm stále ještě byla voda, a tak v něm na skateboardu jezdit nemohl. Po půlhodinovém nadávání se nakonec otočil a vydal se na skatu přes město a přes park. Nenáviděl ježdění po městě, protože to bylo riskantní, bez ohledu na to, jestli byl den nebo noc.
Během dne ho mohl vidět někdo známý. Během noci zase musel dávat pozor na toulavé psy, policisty a podivné opilé chlápky.
Minulá noc stála prostě za hovno. Pronásledovali ho tři nebo čtyři podvraťáci, byl téměř chycen policistou a potom mu definitivně povolila přední kolečka a poslala jej tváří přímo na chodník.
Takže teď měl oteklou a pohmožděnou tvář a jeho skate byl k ničemu, dokud si nekoupí nová kolečka, a ještě navíc se musí večer v klubu setkat s Tomem a ostatními kluky. Zjednodušeně řečeno, byl v háji.
„Do prdele, co se ti stalo s obličejem?“ Zeptal se Aster, když konečně zahlédl i jeho pravou stranu.
„Kolečka minulou noc povolily,“ pokrčil rameny Bill a vzal míč z rukou chlapce před sebou.
Aster a ostatní kluci znali tuto druhou Billovu stranu. Znali ho jako heterosexuálního sportovce, což byla ta Billova strana, kterou zase neznal Tom a jeho přátelé.
Když se Bill setkával s Asterem, sundal všechen make-up, extravagantní oblečení, doplňky i vlasy. Jistě, Bill nerad lhal, ale přesně to nakonec dělal, na obě strany. Lhal svým přátelům a byl zamilovaný do Toma.
„Kurva, chlape… viděl to Tom?“
„Ještě ne. Ale až to uvidí, začne vyšilovat, že mě někdo zmlátil nebo nějaký podobný sračky,“ protočil Bill oči.
Aster také věděl o Billově partě na druhém konci města. Věděl, že Bill a Tom byli přátelé od dětství a byl s tím v pohodě. Necítil potřebu se s nimi setkat, opravdu ne, ale rád poslouchal, když o nich Bill mluvil.
„No, nevypadá to moc vážně. Několik dní se to bude léčit, ale nebudeš tam mít žádnou jizvu. Nedostalo se ti při pádu nic do očí, že?“
Bill zavrtěl hlavou a dribloval při tom míčem. I kdyby mu nějaká jizva zůstala, stejně by ji make-upem zakryl – ne, že by o tom Aster věděl. Problém byl, že si toho všimne Tom.
„Kdy dorazí ostatní kluci?“ Zeptal se a koutkem oka zahlédl, jak Aster zavrtěl hlavou.
„Nedorazí. Mají práci, takže dneska jsem to jen já a ty,“ odpověděl starší chlapec, přičemž s lehkostí Billovi míč sebral a s driblováním zamířil ke tříbodové čáře, aby mohl skórovat.
„Kreténi… “ Zamumlal Bill, ale ve skutečnosti nebyl naštvaný. „Musím dneska skončit brzo. Jdeme s klukama do nějakého klubu.“
Aster se rozesmál a zachytil opět míč. Bill měl sto chutí po něm něco hodit a říct mu, že nechápe, co tady bylo tak vtipného. Ale Aster se otočil a podíval se na něj se samolibým úsměvem na tváři.
„S tímhle obličejem žádnou holku nesbalíš,“ odpověděl blonďák a zašklebil se, když mu Bill začal opět nadávat. „Hlupáku. Měl by sis to zalepit, nebo se ti tam dostane nějaká infekce.“
„Naser si, Acei. Budeme hrát nebo co?“ Zavrčel Bill a rozběhl se, aby druhému chlapci sebral míč.
Bill by se o své zranění postaral, kdyby mu nedošlo téměř všechno vybavení z jeho první pomoci. Sotva našel lihový roztok a pár vatových tamponků. Musel zajít nakoupit do lékárny dřív, než si toho jeho máma všimne.
„Co takhle si zahrát 21?“
Bill se ušklíbl a rozběhl se i s míčem. Přehodil si jej do pravé ruky a držel jej jen konečky prstů, zatímco jej přidržoval druhou rukou. Rychle vypočítával, kolik síly musí použít, na chvíli pravou ruku pokrčil, než ji prudce vymrštil s míčem směrem ke koši. Šlo to rovnou skrz.
„Je tam!“ Zazubil se a mrkl na Astera. „To jsou dva body!“
Bill zachytil poskakující míč a vrátil se na čáru, ovšem tentokrát minul a míč zachytil Aster. Následován Billem rychle dribloval a věděl, že se musí dostat mimo linii tří bodů, aby se jeho hod mohl počítat.
Bill se usmál, když si všiml jeho zamíření k tříbodové linii, rychle Asterovi ze strany míč sebral a rozběhl se s ním pryč.
Nicméně jakmile se dostal mimo půlkruh, blonďák mu míč opět sebral a zamířil k tříbodové linii. Tentokrát ho Bill už včas nezastavil a míč proletěl obručí, také za dva body.
Bill zůstal stát na místě, zatímco Aster hodil znovu a získal tak další bod. Bill se usmál a chystal se na jeden-na-jednoho, v případě, že druhý kluk opět skóruje, což také udělal.
Bill opravdu miloval basketbal a výborně mu to pomáhalo pročistit mysl.
„Přísahám, jestli otevřeš pusu a začneš mluvit sračky o moji mámě, strčím ti ten míč do prdele!“ Zařval Aster a hodil další ostrý pohled Billovým směrem.
„Ále, co se děje, Acei? Nelíbí se ti poslouchat, jak tvoje máma včera v noci prosila o mého ptáka?“ Odsekl Bill a šklebil se jako idiot. „Jen hoď ten zatracený míč skrz tu… kurva! Skrz obruč, ne na mě!“ Vyjekl a přikrčil se, když spatřil oranžový míč mířit jeho směrem. „Hádám, že jsi prohrál, po tom všem, co?“
„Oh, ty tak dostaneš, Kaulitzi!“
„Tak se ukaž, číčo!“
Už nějakou dobu hráli H-O-R-S-E. Oběma chybělo jedno písmeno a Aster byl na řadě. Pokud by minul, dostal by E a prohrál.
Bill začal být drzý jako opice, začal mluvit sprostě a dělat si z Astera legraci, jen aby blonďák minul. A podařilo se mu to, ale teď byl Ace k smrti naštvaný.
Popadl Billa za modrý dres a chytil jej do kravaty, ale opatrně, aby se nedotkl jeho odřené tváře.
Bill vyjekl a vrazil mu loket do břicha. Aster zaklel, pustil ho a chytil se za břicho.
To děcko má tvrdé kosti.
Bill se zašklebil a rozběhl se směrem k míči.
„Připraven ke hře-“ pokračoval s úsměvem.
„Bille?!“ Přerušil ho jiný hlas.
Když se Aster i Bill otočili k osobě, která na ně zírala, Billův úsměv kompletně zmizel a pustil míč.
Přistižen.
„Do prdele.“
„Ach můj bože! Cos mu, kurva, udělal?“ Zařval Andreas, běžel k oběma překvapeným chlapcům a zíral přitom na Astera.
„Cože-?“ Začal Aster, ale Bill ho přerušil.
„Co tady děláš, Andy?“
„Máma mě poslala navštívit mou sestru a její dítě! Co ti to udělal s obličejem? Co tady vlastně děláš?“ Andreas mluvil rychle, mával při tom rukama stejně jako Bill, když měl obavy.
„Ach můj bože… do prdele… kurva!“ Bill blábolil a nemohl dýchat. Někdo to zjistil! A byl to Andreas! Ten blonďák teď poběží přímo za Tomem. Ah, byl naprosto v prdeli…
„Hej kluku, relax! Bude z tebe mít infarkt!“ Slyšel, jak se Andreas a Aster pouštějí do hádky.
„Kluku? Jdi do prdele, jsme stejně staří! A co jsi mu to udělal s obličejem?“
„Jsem o dva roky starší než ty a Bill, takže klid, kluku! S obličejem jsem mu neudělal nic! Byla to jeho vlastní vina…“
„Blbost! Jen počkej, až o tom uslyší Tom! Rozmlátí tě kurva na kaši!“
„Andreasi!“ Vykřikl Bill, když se konečně vzpamatoval. „Neřekneš Tomovi nic!“
„Ale Bille, on-„
„Neudělal vůbec nic! Zakopl jsem o své vlastní nohy a spadl! Aster s tím nemá nic společného, takže prosím, budeš už držet hubu?“
„Fajn… omlouvám se, já myslel… “ Zamručel Andreas s očima stále upřenýma na Astera.
Bill si děkovně povzdechl, ale všiml si, jak na něj Aster zírá s vytřeštěnýma očima. Znovu zaklel, když si uvědomil, že Aster věděl, jak si pohmoždil obličej a byl zvědavý, proč Bill lhal.
„Hej, Acei, můžeme už dnes skončit?“ Zeptal se ho s prosebným výrazem ve tváři. „Zavolám ti později… „
Aster přikývl a stále se na Billa díval s výrazem naprostého zmatku. Andreas… Tom… Byl s těmi jmény obeznámen – i s několika dalšími – a věděl, že to byli Billovi přátelé, taky sportovci. Takže… co byl za problém?
„Čau!“ Zavolal Bill a popadl Andrease za loket, až blonďák vyjekl.
Aster odpověděl a sledoval, jak Bill svého kamaráda násilně táhne ze hřiště.
„A co to máš vůbec na sobě? A s vlasama dolů jsem tě viděl jenom když – au, Bille! To kurva bolí, víš?“ Slyšel Andrease vykřiknout.
Aster se zamračil, když mu ti dva zmizeli z dohledu. Zvedl míč a zamířil domů. Stále přemýšlel, co se to sakra stalo.
Bill stále táhnul Andrease pryč, dokud nebyli dost daleko od Astera a kohokoliv jiného, kdo by je mohl vidět.
Vešli do uličky, kde Bill přirazil blonďáka k nejbližší zdi.
„Jedno slovo o tomhle komukoliv a přísahám bohu, že ti v puse zbude šestnáct zubů!“ Varoval ho.
Andreasovy oči se ještě více rozšířily a přikývl. Nikdy Billa neviděl jinak než jako přátelského, trochu holčičího chlapce, kterého znal tři roky. Tenhle Bill byl něco nového, něco zcela opačného k té Divě. Choval se jako… jako Tom, když se něco stalo Billovi. A s takovým Tomem nikdo nechtěl mít problém.
Na druhé straně Bill měl opět záchvat mentální paniky. Andreas to věděl! Musí něco udělat, jinak se to Tom dozví… jinak se to všichni dozvědí.
Nemohl hrát na city a začít Andrease prosit. Musel se ujistit, že bude držet jazyk za zuby.
Ustoupil, pustil Andreasovo tričko a rukou si zajel do vlasů. Psychicky se připravoval na otázky, které budou následovat.
„Kdo byl ten člověk?“ Zeptal se Andreas pokorným hlasem, jako kdyby si nebyl jist, jestli je mu to dovoleno.
„Je to můj kamarád.“
„Zná ho Tom?“
„… ne.“
„Proč?“
Bill zasténal a Andreas se kousl do rtu strachy, že šlápl na minu. Jistě, uměl se bránit, ale tady před ním stál Bill. Nemohl by jej prostě jen tak praštit!
„On prostě… ne. A přestaň sebou tak škubat, proboha! Nechystám se tě zabít.“
„Ty… Bille, chodíš s ním?“ Zeptal se Andreas a trochu se obával odpovědi.
„Co? Ne! Uf… Ace a já jsme jen přátelé a on ani není gay. Bože, nemůžu mít žádné jiné přátele, aniž bys z toho dělal podivné závěry?“ Zeptal se Bill a nakrčil nos.
Jistě, Aster byl docela roztomilý a tak, ale Bill o něm takhle nepřemýšlel. A vůbec, Ace ani nevěděl, že je Bill gay.
„Nic takového jsem neřekl!“ Bránil se Andreas. „Jen jsem chtěl vědět, proč… Nikdy ses o něm nikomu z nás nezmínil.“
„To není zatraceně tvoje věc, Andy!“
„Omlouvám se, omlouvám se! Je tvoje… ehm… bolí tě tvář?“
Bill protočil oči a potlačil jakoukoliv kousavou poznámku. Kolikrát ještě bude muset své přátele přesvědčovat o tom, že ačkoliv je gay a nosí make-up, tak pořád je chlap? Ačkoliv, když si o něj dělal starosti Tom, tak si to užíval…
„Je mi fajn, Andreasi. Bože, nejsem dítě, víš?“
„Okay, okay… Promiň, že jsem se zeptal!“
Bill si povzdechl a opřel se bokem o zeď. Věděl, že Andreas není idiot, věděl, že se zeptá.
„Hele, Bille?“
„Hm?“ Odpověděl s těžkým povzdechem. Byl v prdeli a věděl to.
„Proč jsi hrál basketbal?“
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
No, Billa je mi trochu ľúto, že sa takto pretvaruje pred obidvomi stranami a začínam mať trochu obavy z toho, ako budú ostatní (z oboch strán) reagovať, keď zistila o Billovi celú pravdu.
Ten okamih, keď tam niekto zakričal na Billa.. skoro som mala infarkt 😀 a zľakla sa, že je to Tom. Našťastie to bol len Andreas, i keď to "našťastie" je možno otázne, takže uvidíme 😀
A som zvedavá, ako sa Bill vyhovorí, že prečo hral basketbal a ako bude To reagovať, keď uvidí Billovu tvár. (Popravde mi tam dnes Tom trochu chýbal :D).
Ďakujem za preklad.
Tak trochu nechápu, proč Bill žije dva životy a proč každému nalhal něco jiného… ale teda, že umí Bill vypadat děsivě! Kdo by to do něj řekl 😀 jsem opravdu zvědavá na reakci všech zúčastněných, aby nakonec Bill nezůstal sám…
Děkuji mnohokrát za překlad 🙂
Bill, Bille lež má krátké nohy tos nevěděl?
Ty jo, vrtá mi hlavou, proč Bill žije dvojí život… Doufám, že se všechno brzo dozvím 🙂
Moc se těším na další díl (k mé radosti bude už v sobotu, juchuchů :)) a děkuju za krásný překlad 🙂
Tom sa to určite dozvie a možno sa na tom bude baviť. Ale možno sa aj urazí a bude ho mrzieť, že mu Bill klamal. Bože to je taký pako. Mám strach, že sa to medzi nimi pokazí.
Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
skvělá povídka 🙂 těším se na další díl :)))
Billov dvojitý život je zvláštny. Zaujímalo by ma,prečo o ňom nepovedal aspoň Tomovi či Andymu. No myslím si,že Andy mu to skôr či neskôr vykecá 🙂
Ďakujem ti za preklad dnešnej časti 🙂
Jsem téhož názoru jako holky. Ten Billův dvojí život se mi prostě nechce líbit. 🙁 Lži a skrývání nemám ráda, protože vím, že vždycky se na všechno přijde (alespoň to tak bývávalo u mě 😀 ) a pak to bývá ještě horší. Zajímalo by mě, jaký důvod pro to Bill má. Možná mu vyhovuje, že je občas diva a občas sportovec. Nevím, je to těžko. Jen mám strašný strach z toho, až se Tom dozví, že mu Bill nikdy o sobě neředkl celou pravdu. Kdyby alespoň Tom věděl a ostatní ne..tak to sice taky nebudu chápat 😀 ale bylo by to odspustitelné 😀 Takhle se fakt bojím, co se jednou stane. Tak nezbývá než jen Billovi držet palce, aby až to jednou Tomovi řekne nebo až se to dozví od jinud, tak aby se na něj Tom nenaštval. 🙂
Moc děkuji za překlad téhle skvělé povídky! ♥
Nějak nechápu, proč si Bill tenhle dvojí život vytvořil. To, že se na to příjde, je naprosto jisté 🙂 každé město je dost malé na tyhle věci… jsem zvědavá, jak budou všechny zúčastněné strany reagovat, až to všechno praskne… to bude jízda