Two is better than one 9.

Kluci postupně přenesli z auta všechna zavazadla a za chvíli seděli u krbu, kde Tom rozdělával oheň. Billa přešla únava a už nechtěl spát. Oba se mezitím i převlékli do pohodlnějšího oblečení – tepláky a tričko.
„Tome…?“ začal konverzaci černovlásek, když k sobě tiskl kolena. Tomovi v tu chvíli přišel tak… bezbranný, roztomilý.
„Copak?“ posadil se vedle Billa a jeho zrak směřoval k němu. Ani v nejmenším nemohl z jeho výrazu nic vyčíst a tak nevěděl, co po něm chce.
„Já…“ koukl se do boku. „No… zapomeň na to.“
„Načal jsi to, tak pokračuj. Neboj se, já nekoušu…“ usmál se Tom. Chtěl Billa nějak povzbudit, aby pokračoval v tom, co začal. Přesně tohle neměl rád.
„Umm… já nevím, jestli můžu.“

Tom se přisunul, aby byl blíž osobě, která se krčila vedle něj, a pohladil ji po hlavě. Věděl, že pro něj udělá cokoli. Znal ho krátce, ale měl pocit, jako by jej znal celý život. „Můžeš… cokoliv.“ Ujistil ho Tom.
Bill na něho upřel svůj zrak. „Já… Mohl bych… mohl bych dneska spát s tebou?“ Vymáčkl ze sebe. Po tak dlouhé době potřeboval někoho u sebe a s Tomem se cítil tak dobře. Věděl, že by mu nijak neublížil, že mu může věřit. Cítil to. Toma to zaskočilo a Bill si toho všiml. „T-Teda… Jestli-„
„Ne! V pořádku,“ vyhrkl urychleně Tom. „Já… budu rád.“ Přiznal upřímně. Proč by měl lhát? Neměl k tomu ani jeden jediný nejmenší důvod. A taky by lhal sám sobě, kdyby si nepřiznal, že chce, aby Bill usínal po jeho boku.
„Vážně?“ Rozzářila se Billova očka jako vánoční stromeček. Měl velkou radost. Bál se, že jej Tom odmítne. Ve skutečnosti měl Toma opravdu moc rád. Zvykl si na něj, Rin taky a Tammy… Tammy je Tammy.
„Jo,“ usmál se Tom. „A no… zítra bychom asi měli zajet na nákupy, abychom tady neumřeli hlady.“ Začal přemýšlet nahlas. Ostatně, měl pravdu, měli jen pár potravin, co dům v tu chvíli dal. Jejich víkendová dovolená byla neplánovaná.

„Jo,“ zopakoval Bill Tomovu odpověď. „Je to tu… opravdu moc hezký. Mohl bych tu zůstat navždy. Miluju takové dřevěné chaty, tak hezky voní. A nejsou tu skoro žádní sousedi… Myslím tím, že je tu klid.“
„Jestli se ti tu líbí, tak tady můžeme být každý víkend,“ navrhnul Tom.
„Neblázni! To nejde.“
„Proč by to nešlo? Líbí se ti tady, tak v čem je problém?“
„Je to daleko…“
Tom se musel zasmát. „Jestli je tvoje jediná překážka dálka, tak v tom problém nevidím.“
„Není… Víš, škola. Já nemám moc času se učit. Musím jít každé odpoledne do školky pro Rin, na procházku s Tammy, uvařit večeři, ještě vyvenčit Tammy, vykoupat Rin, uložit ji ke spánku, někdy přečíst pohádku, uklidit a teprve potom mám čas se učit. Takže…“
„Bille… jestli chceš, tak… můžu si někdy Rin vzít k sobě, na výlet, to je fuk, pomůžu ti s učením, můžeme se klidně učit i spolu.“
„To je od tebe vážně hezké, ale nemůžu tě tím obtěžovat, musím to zvládnout sám, už teď jsem ti moc vděčný za ten víkend.“

„Bille,“ povzdechl si Tom. „Jestli ti někdo nabízí pomoc, tak ji neodmítej. Nemusíš to zvládnout sám. Jsem tady. Dva jsou lepší než jeden. Já ti pomůžu. Nijak mě to neobtěžuje, já to opravdu dělám rád. Kdyby ne, tak bych se s tebou nebavil od začátku, nebyli bychom tady… Ale jsme.“
Billovi se zaleskly oči. První slzička si našla cestičku ven. Nikdo mu nikdy neřekl, že mu pomůže, že je tu pro něj. Kromě jeho mámy. Ona byla jeho anděl. Vrhnul se Tomovi kolem krku, až málem spadli z gauče, na kterém seděli. „Děkuju. Opravdu moc děkuju.“
Dred jej pevně chytil. „Neplakej, chci, abys byl šťastný… Chci tě udělat šťastného.“ Mluvil upřímně, držíc černovláska ve své náruči. Konečně. „Tak… půjdeme si lehnout? Jsem docela unavený po té cestě… A už vážně neplakej, opravdu, nebudeš už na nic sám.“ Setřel mu slzy z tváře.

„Um… jo, promiň,“ pomalu slezl dolů a postavil se na pevnou zem vlastníma nohama, i když opravdu nerad. „Já jsem ti fakt vděčný.“
„Já vím, ale nemusíš,“ usmál se Tom, taktéž se postavil a do krbu vlil sklenici vody, aby uhasil poslední tančící plamínek. „Jestli chceš, koupelna je jedna nahoře a druhá je dole, tak použij tu na patře, já si skočím do té v přízemí.“ Rozdělil snad nejmenší místnosti v chatě.
„Jo, ok,“ souhlasil Bill a rozešel se nahoru, kde se nacházel jeho pokoj. Vstoupil dovnitř, vytáhl si věci, co měl na spaní, což bylo tričko a spodní prádlo. Neměl rád klasická pyžama – košile a kalhoty. Měl rád pohodlí. Proto si tričko zvolil vždy o číslo-dvě větší, než je jeho původní velikost. Vytáhl z kufru ručník, sprchový gel, zubní pastu a kartáček, odličovací tampony a teprve potom se mohl vydat koupelnu hledat.

Když ji našel, zamkl za sebou. Ne, že by Tomovi nevěřil, ale byl to takový jeho zvyk už od doby, kdy vlezl do puberty a on se tak zamykal před rodiči. Kdyby náhodou. Věci položil na pračku vedle umyvadla a koukl na sebe do zrcadla. „No ty vypadáš,“ řekl sám pro sebe, když spatřil svůj odraz. Okamžitě chňapnul po odličovacích tamponech a začal všechny ty šmouhy odstraňovat. Když dokončil očišťovací proces svého obličeje, skočil pod sprchu, kde se důkladně umyl. Následovalo čištění zubů a koupelnu opouštěl po 20 minutách. Odnesl si věci zpátky do pokoje, který za sebou zavřel a vydal se ještě zkontrolovat Rin. Nepotřeboval svítit, na to stačilo světlo z chodby a nechtěl ji ani probudit. Spala na posteli a Tammy hned vedle ní. Miloval tenhle pohled, který se mu naskýtal každý večer. Většinou, pokud Rin nespala s ním. Usmál se a pokoj opustil, dveře však nechal přivřené. Ani doma je nikdy nezavíral. Potichu se rozešel k místnosti, kterou by měl obývat Tom. Avšak on tam nebyl. Bill nevěděl, co má dělat, nechtěl tam jít bez jeho svolení a narušovat mu soukromí, tak se posadil na schody a čekal. Bokem se opřel o zábradlí, aby to bylo pohodlnější. Pomalu, ale jistě mu padala víčka níž a níž.

„Co tady děláš?“ Zeptal se Tom, když vylezl schody k černovláskovi jen ve spodním prádle. Takhle spal zase on.
Bill zvedl pohled od země k právě příchozímu a zůstal zírat na jeho tělo. Bylo tak dokonale vypracované. „Úžasný,“ vyklouzlo Billovi z úst, jako by byl omámený. Jakmile si to uvědomil, okamžitě se chytil za pusu. „Chci říct… čekám tu na tebe.“
Tom se usmál. Byl rád, že to Billovi vypadlo, alespoň věděl, že se mu líbí. Nechtěl však Billa přivést do rozpaků ještě více, a tak se k tomu nijak nevyjadřoval. „A proč sis nešel už lehnout, hm?“
„Nechtěl jsem ti tam lézt.“ Odpověděl černovlásek narovinu.
„Prosím tě,“ mávl nad tím rukou dred. Chytil černovláska za ruku, vytáhl jej na nohy a vedl k sobě do pokoje. „Kdykoli můžeš vstoupit, ok?“

Bill se nechal táhnout a jen přikývl. Tom v pokoji rozsvítil, aby se cestou nezabili. Místnost byla zařízena jako všechny ostatní. Velká postel, skříň, stůl. A pak dekorace. Více jste snad na chatě nepotřebovali.
„Tome, upřímně… Nevypadá to tu jako na nějakou dovolenkovou chatu, ale jako někde, kde se tráví mnohem více času. Chci říct… tolik místností, to vybavení. Všechno!“ Posadil se Bill na kraj postele, kde plánoval taky později zalehnout.
„Já vím, táta říkal, že se to tu původně pronajímalo, ale pak to rodiče odkoupili a udělali z toho… tohle.“ Usmál se a uklidil věci, které si přinesl z koupelny. „Prý tady byli docela často, kdy se dalo, měli to tu rádi… A já taky,“ přiznal upřímně.
„A teď už ne?“
„No… přestal jsem od té doby, co od nás máma odešla a vzala s sebou mého brášku.“ Posadil se na druhou stranu postele. „Vím, že jsem měl bratra, táta mi to ani nezapíral. Pamatuju si na něj však jen matně, jen jakoby výstřižky, co jsme spolu zažili. Ale bohužel, nepamatuju si ani jméno.“ Sklopil hlavu dolů.
Bill na nic nečekal, přelezl po kolenou postel a zezadu jej objal. „To je mi opravdu líto, Tome.“

„Je to dokonce moje dvojče, a i tak nás rozdělili, sakra!“ Přicházel na něj vztek a i smutek. „Chápu, že se dospělí rozvádí, nejsem už dítě, abych nevěděl, jak to na světě chodí, ale sakra, mohli nás nechat spolu! Já bych jej ochránil, udělal pro něj vše, co bych mu na očích uviděl, jenže mi nedali šanci…“ hlesl hlasem a složil hlavu do dlaní. Tentokrát to byl Tom, který plakal a Bill jej utěšoval „Ani netuším, kde by mohl být.“
„Najdeš ho, určitě se spolu setkáte, jestli chceš, pomůžu ti ho hledat,“ navrhnul Bill. Cítil se zvláštně. Tom byl vždy tak optimistický, povzbuzoval ho a teď… teď Bill ví pravdu. A byl za to rád, že mu Tom tak věří. Ale nechtěl, aby tady plakal. „Tome, jen prosím nebreč, já nejsem fakt dobrý v takových věcech,“ přiznal, ale dál jej držel, jak jen nejsilněji mohl, aby Tom věděl, že je tu pro něj.
„To je dobrý,“ vzpřímil se dred a setřel slzy. „Omlouvám se.“
„Omlouváš se? Neblázni! Jsem rád, že o tobě něco vím,“ pousmál se Bill. „I když to nebylo nic veselého, cením si toho.“
„Um… půjdeme už spát?“ Tom už se o tomhle nechtěl bavit, a tak raději navrhl tuhle „aktivitu“.
Bill jen souhlasil a skočil pod peřinu na své půlce postele. Otočil se čelem k Tomovi, aby na něj viděl po celou tu dobu. „Dobrou noc,“ řekl do ticha a zavřel oči.
„Dobrou noc.“

***

Billa probudilo tahání za rukáv. Tohle znal už moc dobře. Otevřel oči, a aniž by rozsvítil, věděl, kdo to je a o co mu jde. Jen se divil, že neplakala a že jej našla. I když nechali tyto dveře otevřené jako jediné.
„Billy,“ šeptala Rin a v náruči tiskla plyšáka od Toma. Bill rozsvítil stolní lampičku, která byla u postele, a všiml si, že jeho mladší sestra má na sobě oblečení, ve kterém usnula, což byly rifle s mikinou a pod ní měla tričko. Černovlásek se posadil a svěsil své dlouhé štíhlé nohy dolů na podlahu.

„Rin, potichu, abychom neprobudili Toma, jo?“ chytil plyšáka do ruky, následně jej položil vedle sebe na postel, aby ji mohl svléknout a nechat jen spodní prádlo a tričko. Nechtěl ji někam tahat, aby se moc neprobrala, protože potom by už nejspíš neusnula.
„To nemusíš, jsem vzhůru,“ zamumlal zpod peřin Tom a otočil se čelem ke dvojici.
Bill se na něj okamžitě otočil. „Promiň, promiň, půjdeme vedle,“ postavil se na nohy.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Tom. „Chci tě tady. Vás.“ Opravil se, když si uvědomil, že vedle Billa stojí Rin.
„Ale… nevyspíme se tři v jedné posteli,“ namítal okamžitě Bill.
„No tak… Rin, chtěla bys spát tady? S bráškou a se mnou?“ Zvolil tuhle metodu dred. Nechtěl, aby Bill někam odešel, chtěl jej mít u sebe.
„Jo!“ souhlasila malá slečna.

Bill se s vydechnutím vzdal. Vykonal svůj plán svléknout svou sestru, uložil ji doprostřed, aby nespadla, podal jí zpátky plyšáka a lehl si vedle ní. Ležel na boku a hlavu měl položenou na své ruce, kterou měl nataženou. Dal Rin pusu na dobrou noc a zhasnul lampičku. Nastala úplná tma. Najednou ucítil, jak jej někdo chytil za ruku. Byl si vědom, že Rin tak velkou ruku nemůže mít, a potom už zbýval jen Tom. Usmál se do tmy a stisk opětoval.

autor: Kiki