autor: Iason
Tom totálně zmateně zíral na Warrena. Dělal si Warren legraci? Co se to, do háje, dělo?
„Cože? Ta noc na Maledivách…?“ Tom nevěděl, co říct.
„Jo. Byli jsme u mě, ale pak jsme odešli, protože tam byli mí přátelé. Pak sis zapomněl bundu a řekl jsi mi, ať počkám v tvém pokoji, ale když jsem tam přišel, spal tam tvůj bratr. Myslel jsem, že jsi mě navedl do špatného pokoje, takže jsem zkusil ten druhý, ale tam byla celá postel špinavá a přikrývky hozené na podlaze, takže jsem šel čekat ven. Ale ty ses nikdy nevrátil…“ dokončil Warren svou řeč. Tom jenom nevěřícně zíral, totálně šokovaný.
Ze všeho, co Warren řekl, mu jedna věta hořela v uších: ´spal tam tvůj bratr´.
„Myslím, že sis mě s někým spletl…“ Warren vypadal trochu ublíženě a zklamaně. Tom to sotva zaznamenal.
Spal tam tvůj bratr, opakoval si pořád dokola v hlavě.
Ne, to nemohla být pravda.
„Musím jít,“ omluvil se a vyběhl z pokoje. Warren se za ním jen trochu smutně díval.
Tom seběhl schody, neobtěžoval se čekat na výtah. Prosvištěl vchodovými dveřmi a bez cíle se rozběhl ulicí. Prostě potřeboval běžet. Proběhl kolem desítek lidí, některé málem srazil. Pár z nich za ním něco volalo, ale on je ani neslyšel.
Teď to všechno opravdu dávalo smysl. Billovo neklidné chování to ráno a následující týdny. To, jak se Tomovi vyhýbal. Vylitý Red Bull. Tetování. Billův ´sex s Tomem´ lístek. Poslední kousky skládačky konečně zapadly na své místo. Tom konečně věděl, co se Billovi stalo.
Tom zabočil do uličky a tam vyzvracel zbytky oběda. On byl ten ďábelský Tom, který ublížil Billovi. Celou dobu to byl on a ani jednou ho to nenapadlo.
Pamatoval si tu noc úplně jasně, jak spoutal a umlčel Warrena… Ne, Billa. Tom mohl šokem stěží dýchat. Bill se mu to pokoušel říct, zkoušel s ním bojovat, ale Tom to chápal jako hru a ublížil tak svému malému bratrovi.
Tom ucítil, jak ho v očích zaštípaly slzy. Nemohl uvěřit tomu, co udělal svému sladkému nevinnému bratříčkovi. Tom byl vždycky ohledně něho tak ochranářský a teď byl odpovědný za nejhorší noc v Billově životě. Nemohl uvěřit, že si nevšiml toho, že je to Bill. Pamatoval si věci, jež mu řekl. Tom se zachvěl. Bill musel být tak zděšený. Tomovi se chtělo umřít vinou a studem. A celou tu dobu si to Bill nechal pro sebe. Neobvinil Toma ani jedním slovem. To bylo to, co Billa požíralo zaživa – žít s takovým břemenem. Břemenem, které on ani nezapříčinil. To Tom.
Tomovi se chtělo křičet a brečet v agónii. Nemohl uvěřit, že vzal Billovi panictví, jež si tak pečlivě střežil pro někoho speciálního. Kdo si vůbec sám sebe dneska schovává?
Dredáč nemohl uvěřit, že tohle Billovi udělal. Vždycky za tohle své dvojče tajně obdivoval, bylo to něco, co by on nikdy neudělal, ale pořád si myslel, že u Billa je to sladké a vznešené. A on to teď zničil.
Tom seděl ve špinavé uličce, necítil se o nic líp než ten koláč zvratků vedle jeho nohy. Mohl si vyplakat oči. Byly to už roky, co Tom naposled plakal, a bylo to poprvé, co brečel kvůli bolesti někoho jiného. V tomhle momentu by dal svůj život za to, aby mohl změnit tu noc.
Dredáč, zatímco seděl v uličce a smutnil po bratrově ztracené nevinnosti, ztratil pojem o čase. Když v sobě konečně našel sílu vstát, byla hluboká noc a kolem už bylo jenom pár lidí a aut.
Vyšel zpět na ulici, po níž předtím běžel, a brzy zase mohl vidět hotel. Tom se zastavil a podíval se na něj. Byl tam Warren. Ta noc byla noc, kdy se do Warrena zamiloval. Až na to, že to nebyl Warren, byl to Bill. Tom jenom zmateně zíral na budovu. Znamenalo to, že se náhodou zamiloval do svého bratra, aniž by věděl, že je to on?
Kytarista ucítil, jak se mu znovu obrátil žaludek, ale už v něm nebylo nic, co by mohl vyzvrátit. Nebyl zamilovaný do svého bratra, samozřejmě že ne. Byl zamilovaný do Warrena. Ta noc, kdy věřil, že byl s Warrenem… Ne, nebyl zamilovaný do Billa, Bill jenom vydláždil Warrenovi cestu. Tom musel myslet na všechny další noci, kdy byl s Warrenem. Rozhodně byl zamilovaný do něj. Ne do Billa. To bylo šílené. Bill byl jeho bratr.
Po tom všem, co Tom udělal, jeho laskavý odpouštějící bratr ještě požehnal jeho pokřivenému vztahu s Warrenem. Tom ho chtěl obejmout a plakat, nikdy nemiloval svého bratra víc než právě teď, ačkoliv vždycky miloval svého bratra víc, než miloval cokoliv nebo kohokoliv na světě.
Tom nemohl teď čelit Warrenovi. Nastoupil do svého auta a rozjel se, aniž by tušil, kam míří.
Nemohl jet domů, tam bude Bill, a Tom si nebyl jistý, jestli by mu teď mohl stanout tváří v tvář. Musel si nejdřív utřídit myšlenky a rozhodnout se, co udělá a řekne. Nakonec Tom našel sám sebe před Gustavovým bytem. Ani nevěděl, jestli je bubeník doma, nebo ne. Zaparkoval auto a po několika hlubokých nadechnutích vystoupil a zazvonil u dveří.
Gustav otevřel dveře a šokovaně vyvalil oči.
„Tome, co se stalo? Jsi v pořádku? Jsi zraněný? Co se děje, kámo?“ Bubeník vtáhl Toma dovnitř a hledal známky po nějakém úrazu.
Tom jenom ovinul paže kolem svého kamaráda a začal brečet. Gustav byl víc než v šoku. Nikdy předtím nebyl svědkem toho, jak Tom pláče. Váhavě mu objetí oplatil a začal konejšivě hladit jeho záda, zatímco Tom tiše vzlykal do jeho ramene.
Poté, co bylo Tomovo počáteční zhroucení u konce, Gustav zavedl svého kamaráda do obývacího pokoje a posadil ho na gauč.
Bubeník se na Toma starostlivě zadíval. „Co se stalo, Tome? Je Bill v pořádku?“ Patrně jediný důvod, proč by Tom kdy mohl brečet, byl, kdyby se něco mělo stát Billovi.
Tom polkl a váhavě se na něj podíval. Mohl to Gustavovi říct? Gustav byl jeden z jeho nejlepších přátel a on toužil po tom si s někým promluvit. Věděl, že Gustav by to nikdy nikomu neřekl.
„Nešťastnou náhodou jsem znásilnil Billa.“ Z toho, že řekl ta slova nahlas, se mu udělalo ještě hůř. Cítil novou vlnu slz, již rychle potlačil.
Předpokládal, že Gustav začne křičet a uhodí ho, ale on jenom zmateně koukal.
„Jakého Billa?“ řekl bubeník pomalu, totálně zmatený.
Tom na něj chtěl zařvat, ale všechno, co zvládl, bylo zašeptat: „Svého bratra.“
Gustav stále nevypadal, že by to pochopil.
„Co myslíš tím, žes ho nešťastnou náhodou znásilnil? Jak můžeš někoho náhodou znásilnit…?“
Tom se zabořil do gauče. „Myslel jsem, že je někdo jiný, ne, že bych ho opravdu znásilnil. Je to komplikovaný, oukej?“ dokončil zoufale. Gustav byl pořád zmatený.
„Takže… ty… jsi měl omylem sex s někým, o kom jsi nevěděl, že je to tvoje identické dvojče…?“
„Jo,“ odpověděl Tom rozhodně. Bubeník jenom zíral.
„…takže… ty sis… jakože… nevím, nevšiml toho, že ses spletl?“ Dredáč si nebyl jistý, jestli je Gustav naštvaný, nebo šokovaný, nebo znechucený, nebo jenom zmatený. Pravděpodobně všechno najednou, vyhodnotil.
„Ne, neviděl jsem mu do tváře,“ řekl poraženě Tom. Ani neměl pádnou omluvu.
„Oukej… a Bill se tě nesnažil zastavit nebo tak něco?“ Gustav se ho trpělivě vyptával. Tomovi se z téhle otázky chtělo zvracet.
„Ano, snažil, ale byl spoutaný a měl roubík.“ Gustava tahle nová informace donutila si odkašlat. Tom nevěděl, co si členové jejich kapely mysleli o tom, jak si užívá v posteli, ale BDSM očividně do jejich domněnek nepatřilo.
„Chápu,“ řekl Gustav, naprosto klidný.
„Kdy se to stalo?“
„Před víc jak dvěma měsíci, během naší dovolené na Maledivách, ale zjistil jsem to až dnes,“ lamentoval Tom.
„Takže jaký je celý příběh?“ Gustav chtěl vědět všechno, do posledního detailu.
A tak Tom svému příteli vypověděl všechno, počínaje skutečností, že občas má sex s muži, a konče jeho vztahem s Warrenem. Vynechal ty hrozné sprosté věci, které řekl Billovi, to bylo něco, co se prostě nedokázal přimět říct nahlas. Po čas celého příběhu Gustav neřekl ani slovo, prostě tiše seděl a pozorně Toma poslouchal. Když kytarista skončil, Gustav se nadechl a kývl.
„No, to rozhodně vysvětluje Billovo chování v posledních měsících.“
Tom zuboženě přikývl, ačkoliv se teď cítil mnohem lépe, než když sem přijel. Alespoň ho Gustav nesoudil za to, že spí s muži.
„Nevím, co dělat. Měl bych s ním mluvit? Nebo prostě předstírat, že to nevím? Bill očividně nechtěl, abych to věděl, jinak by to byla první věc, kterou by mi ráno řekl, správně?“ Dredáč se cítil tak bezmocně, zoufale chtěl něco udělat, ale neměl tušení, co, pokud tu vůbec bylo něco, co mohl člověk udělat, aby tuhle situaci zlepšil.
„Vážně nevím, tohle je tak prekérní situace…“ povzdechl si znovu Gustav. Tom jenom znovu přikývl. Oba nebyli schopni slov ani činů.
„Myslím, že bys to měl Billovi říct. Pravděpodobně si přeje, abys to věděl, jenom se nedokázal přimět ti to říct,“ zapřemýšlel nahlas bubeník.
Tom to vážně nechtěl Billovi říct. Pokud o tom bude s Billem mluvit, všechno to bude skutečné. Jeho vztah s Billem se konečně vrátil do normálu po všech těch týdnech, kdy to bylo tak divné, a teď to Tom vážně nechtěl znovu pokazit. Možná se přes to Bill dostal a taky o tom nechtěl mluvit. Někde hluboko uvnitř věděl, že to byla laciná výmluva, ale stejně se snažil sám sebe přesvědčit.
Gustav udělal nějaké těstoviny a Tom snědl jenom trochu, neměl moc náladu na jídlo a jeho žaludek protestoval s každým Tomovým skousnutím.
„Můžu dneska spát u tebe na gauči?“ Nechtěl jít domů, bál se, že se potká s Billem.
Gustav pro něj připravil pohovku. Tom ze sebe setřásl bundu a položil si telefon vedle gauče. Už předtím si ho vypnul, aby ho nikdo nerušil, když bude s Warrenem. Zapnul ho a uviděl zprávu od Billa.
„Kam jsi šel? Je všechno v pořádku? Vrátíš se dneska domů?“
Tom taky zaznamenal pět zmeškaných hovorů od bratra. Možná by nakonec měl jet domů. Napsal Billovi, že za chvíli dorazí. Bill neodpověděl.
Tom poděkoval Gustavovi a odešel. Musel si s Billem promluvit. Musel se mu omluvit.
Ale když se dostal domů, Billovy dveře byly zamčené a nikdo neodpovídal, když na ně zaklepal.
Bill zatlačil horké slzy. Tom nebyl na noc pryč od té doby, co začalo celé to jejich vztahové fiasko, a teď byla jenom jedna věc, kterou mohl Tom dělat. Jediná věc, kterou vždycky dělal, když nebyl v noci doma. Bill věděl, že dřív nebo později ho Tom podvede, nemělo by ho to překvapovat. Proč by to se mnou mělo být jiné? Pomyslel si hořce černovlásek. Nikdy nebyl tak ublížený a zklamaný ze svého bratra. Cítil se jako blázen kvůli tomu, že věřil, že je pro Toma speciální. Mělo mu to být jasné, konec konců znal Toma lépe než kdokoliv jiný. Jeho bratr by nikdy nebyl schopný vzdát se sexu s neznámými lidmi a usadit se pouze s jedním člověkem, nehledě na to, jak moc by ho ten člověk miloval.
Tomův mobil byl celý večer vypnutý, vždycky si ho vypínal, když s někým byl. Bill se mohl zbláznit žárlivostí, ale neodvážil se bratrovi volat moc často, takže nakonec skončil u zoufalé textovky. Někdy uprostřed noci se Tom rozhodl mu odpovědět, že se vrátí brzy. Bill se zamkl v pokoji, aby Tom neviděl, jak pláče, a ignoroval tiché klepání, když jeho dvojče konečně dorazilo domů.
Tom strávil větší část noci přemýšlením nad tím, jak by mohl všechno spravit. Jak by mohl dát s Billem všechno do pořádku? Byla tu jen jedna odpověď: nemohl. Všechno, co mohl dělat, bylo říct Billovi, jak moc se omlouvá, a zabíjelo ho, že nemůže svému bratrovi nabídnout něco víc, čím by ho utěšil. Jak by měl začít? Co mohl říct? Měl by být vážný, nebo se chovat pohodově, jako by to nebyla velká věc? Co bude pro Billa lepší?
Tohle a tisíc dalších otázek Toma trápilo, než konečně upadl do neklidného spánku.
Bill se probudil brzy a rozhodl se tiše opustit byt, aby se Tomovi vyhnul. Nechtěl, aby jeho bratr věděl, že se na něj zlobí, protože neměl platnou výmluvu, proč je naštvaný. Dnes prostě nemohl předstírat, že jsou jenom bratři.
Bill jel do studia a dlouho seděl v prázdné místnosti s nástroji. Nevěděl, co se sebou dělat.
Když se Tom vzbudil, cítil se skoro unaveněji, než když šel spát. Vážně si potřeboval promluvit s Billem, tohle tajemství ho zabíjelo. Nechápal, jak to jeho dvojče mohlo vydržet celou dobu.
Kuchyně byla opuštěná, nebylo tam žádné špinavé nádobí nebo nějaká jiná známka toho, že tu Bill byl. Tom šel k bratrovým dveřím a zaklepal. Žádná odpověď. Zaklepal trochu silněji. Stále nic.
„Bille? Už jsi vzhůru?“ zavolal. Možná by měl Billovi udělat kávu a snídani, aby to pro něj udělal trochu snazší. Zamířil tedy udělat kávu a vafle, to vždycky Billa dostane do dobré nálady.
Když bylo všechno připravené, Tom znovu zaklepal na bratrovy dveře, ale pořád nikdo neodpovídal. Opatrně vzal za kliku a nahlédl dovnitř.
„Bille?“ zavolal hlasitě. Možná byl Bill v koupelně nebo tak něco. Nebyl. Zamířil zpátky do kuchyně. Cítil se trochu ztraceně. Bill prostě odešel, aniž by mu nechal aspoň vzkaz?
Dredáč zíral na kávu a vafle, které začaly chladnout. Už neměl hlad, cítil se podivně ublížený tím, že Bill jen tak odešel. Zlobil se na něj nebo tak něco? Vždycky nechával vzkazy, když někam šel. Bill vzkazy miloval, často je psal jen proto, aby nějaký zanechal. Ovšem to bylo před tím, než ho Tom zneužil. Možná si Bill myslel, že si Tom už jeho vzkazy nezaslouží.
Pokusil se mu dovolat, ale Bill nezvedl telefon. Napsal mu zprávu, v níž se ptal, kde je, a čekal. Bill nikdy neodpověděl.
Už se blížil čas oběda a Tom věděl, že odpoledne mají další zkoušku s kapelou. Začal si o Billa dělat starosti. Tohle Bill nedělal, jen tak nemizel. Zavolal Georgovi a Gustavovi, ale ani jeden z nich o zpěvákovi nic neslyšel. Dredáč se rozhodl zavolat i Davidovi, pochyboval, že by manažer mohl něco vědět, ale nic jiného už ho nenapadlo.
„Jo, Bill je už hodiny ve studiu,“ prohlásil pohodově David a Tom si připadal, jako by mu z ramen spadla tuna cihel. Nastoupil do auta a rozjel se do města, zavolal při tom Geovi a Gustavovi a řekl jim, že se setkají ve studiu.
Teď, když věděl, že je Bill v pořádku, se Tom na bratra rozzlobil. Vstoupil do studia a uviděl Billa, jak sedí na gauči a něco píše do notesu.
„Díky, žes mi řekl, že odcházíš,“ vyštěkl Tom. Mladší z dvojčat ho ignorovalo. „Když nic jinýho, mohl jsi mi zvednout podělanej telefon.“ Tom se rozčílil ještě víc, jelikož ho Bill jen tak ignoroval.
V tom momentu vešel Georg, a Bill se na něj podíval a usmál se. Tom ho chtěl praštit do obličeje.
„Mluvím na tebe, Bille,“ ušklíbl se. Bill se na něj ledově zadíval a pak odešel do nahrávací místnosti.
Georg pozdvihl obočí, ale Tom jenom bezmocně pokrčil rameny, takže Geo následoval Billa v bezpečné vzdálenosti. Každý věděl, že s Billem si nebylo radno zahrávat, zatímco byl v jedné z těchhle nálad.
Tom tam ještě chvíli stál, dokud nevešel Gustav a nevěnoval mu zvláštní pohled.
„Už jsi s ním mluvil?“ zašeptal bubeník, zatímco s Tomem následovali další dva členy kapely. Dredáč zavrtěl hlavou.
Dorazili do nahrávací místnosti. Bill testoval mikrofon a Georg hledal tu správnou basovou kytaru. Tom přešel ke svému bratrovi.
„Hej, co je s tebou?“ zeptal se tiše, nepotřeboval, aby celé studio vědělo o jejich malé rozepři.
„Nic, co je s tebou?“ vrátil mu to Bill.
Než stačil Tom říct něco dalšího, přišel David a Tom zamířil pro kytaru.
Jejich zkouška byla příšerná. Nezáleželo na tom, co Tom udělal, Bill byl vždycky v opozici. Kytarista byl příliš rychlý, příliš pomalý, příliš vysoko, příliš nízko, nesouzněl nebo zkrátka a dobře byl ´mimo´, jak to Bill nazýval.
Po dvou hodinách neměl Tom daleko k výbuchu. David vyhlásil tolik potřebnou přestávku.
Gustav se na Toma tázavě zadíval, ale Tom neměl žádné odpovědi. Následoval svého bratra dolů do odpočinkového pokoje. Bill si akorát vyndával pití z automatu.
„Bille, co se s tebou děje?“ Tom zkusil být klidný a chápavý, ačkoliv mu bylo tak těžko.
Bill jenom pokrčil rameny. „Nic. Co se děje s tebou?“ Jejich předchozí konverzace se opakovala. Tom byl zase frustrovaný.
„Já nejsem ten, kdo se vypařil, aniž by komukoliv řekl, kam jde, a pak hodiny nezvedal telefon!“ zasyčel dredáč. Bill se na něj suše zadíval.
„Vlastně to je přesně to, cos udělal,“ připomněl mu. Oh, je to odplata za včerejšek, povzdechl si poraženě Tom.
„Oukej, omlouvám se za včerejšek… něco se událo,“ pokusil se starší z bratrů o omluvu. Nebyl v tom moc dobrý.
„Spíš někdo,“ opáčil Bill povýšeně.
Tom na něj zíral. „Co má tohle, do háje, znamenat?“
Bill jenom pokrčil rameny a napil se koly.
„Byl jsem s Warrenem,“ zašeptal Tom, rozhlédl se, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá. Billovi zaskočilo.
„Ty lžeš!“ Bill vypadal zuřivě a Tom nebyl nikdy tak zmatený. Bill nakonec nebyl v pohodě s tím, že se chtěl s Warrenem vídat…?
„Ne, konečně mi včera zavolal a řekl mi, že bydlí v Concorde, takže jsem tam jel, abych se s ním setkal…“ nedokončil dredáč, vzpomněl si, jak to dopadlo. Bill vypadal zděšeně.
Na moment na sebe bratři jenom zírali. Toma zajímalo, jestli Bill tuší, že mu Warren řekl, že té noci to nebyl on. Očividně ano, jelikož černovlásek působil bleději než obvykle a vypadal jako nemocný. Tom se cítil bezmocně. Chtěl říct něco, čím by Billa utěšil, ale než mohl s čímkoliv přijít, David je zavolal zpátky.
Jakoby z dálky Bill slyšel, jak je David volá, ale nemohl se pohnout, nohy měl přibité k podlaze. Tom odjel, aby viděl Warrena, opravdového Warrena, a teď na Billa divně kouká. On to věděl. Bill si tím byl jistý. Tom věděl všechno.
„Bille, pojď!“ zavolal David znovu. Bill se pomalu přiměl k pohybu. Podíval se na Toma, ale nemohl přečíst jeho výraz, byla to směsice… smutku a zklamání? Zlosti? Znechucení? Bill netušil, nikdy nebyl tak špatný ve vnímání něčích emocí.
Gustav začal hrát a Tom a Georg se k němu připojili. Když na něm byla řada, Bill otevřel pusu, aby začal zpívat, ale místo toho vyzvracel sendvič a kolu, které předtím snědl a vypil. Hudba okamžitě ztichla a David vběhl do místnosti a Gustav byl také okamžitě u něj.
„Jsi v pohodě? Co se stalo? Snědl jsi něco špatného? Máš střevní chřipku?“ David zněl ustaraně, Bill si nebyl jistý, jestli si dělá starost o něj nebo o další členy kapely.
Koutkem oka Bill zahlédl, jak tam Tom jenom tak stojí, stále drží kytaru, ve tváří kamenný výraz. To Billovi jako důkaz stačilo. Tom ho nenáviděl.
Georg přinesl sklenici vody, ale Bill ji nechtěl, chtěl utéct pryč. Výraz v Tomově obličeji byl nesnesitelný. Bill ctil, jak se mu do očí hrnou slzy, a zmizel z místnosti, než si toho někdo stačil všimnout.
Tom s hrůzou sledoval, jak Bill zvrací. Chtěl k němu přispěchat, ale jeho nohy se nepohnuly. Žaludek měl bolestivě sevřený, zatímco se díval do Billových vyděšených očí. Vypadal tak ztraceně a zraněně. Tohle všechno je moje chyba, znělo mu v hlavě pořád dokola.
Když se mu konečně vrátila schopnost chodit, Tom vyběhl za Billem, ale ten nebyl k nalezení. Dredáč se zeptal u vchodu a tam mu řekli, že Bill zmizel v garáži. Tom za ním spěchal, ale když dorazil do garáže, nebyla tam ani stopa po bratrovi nebo jeho autě.
Bill jel jako šílenec, chtěl se dostat od Toma tak rychle, jak to bylo možné, tohle byl ten den, kterého se obával skoro šest měsíců. Konečně Tom věděl pravdu. Ale Bill necítil úlevu, ani zdaleka ne. Cítil, jak z něj odplouvá život, všechno, na čem kdy pracoval, všechno, co miloval, začalo být minulostí.
Tom zajel do své a bratrovy garáže. Tam Billovo auto nebylo. Bratr nebyl doma. Kde mohl být? Možná se jenom pro něco někde zastavil a přijede později. Tom šel nahoru a čekal, přiměl se uklidit snídani, která zůstala nedotčená. Bill se nikdy neukázal.
Tom začal mít starost, už podruhé za dnešní den. Kam mohl Bill jet? Tom zavolal každému, o němž si myslel, že by ho bratr mohl navštívit, každému kamarádovi, kterého měl, ale nikdo o něm nevěděl.
Tom začal být zoufalý. Stalo se Billovi něco? Měl nehodu? Nejhorší myšlenky a představy se staršímu z bratrů začaly honit hlavou. Měl by zavolat policii? Obvolat nemocnice? Ne, na to bylo příliš brzy, nemohl nahlásit pohřešování po méně než dvou hodinách…
Dredáč málem dostal infarkt, když zazvonil telefon. Stěží ho dokázal zvednout, obával se, že to bude někdo z nemocnice, kdo mu oznámí, že Bill je mrtvý. Tom se snažil uvažovat racionálně. Jenom protože se pohádali, Bill nemusí být hned mrtvý. Ale pocit strachu z jeho žaludku nezmizel.
„Haló?“ Tom zkusil přimět svůj hlas, aby se netřásl.
„Tome, zlato, jsem ráda, že jsem tě zastihla!“ Byla to jeho matka. Tom vydechl, ani si nevšiml, že zadržoval dech.
„Co se stalo Billovi? Něco ho rozrušilo?“ pokračovala matka.
„Je tam s tebou?“ zeptal se Tom hlasem plným naděje.
„Jo, přijel před chvílí, zamknul se v pokoji a nechce s nikým mluvit. Co se stalo?“ Máma zněla trochu starostlivě.
„Už jedu, vydrž.“ Tom zavěsil, než mohla matka říct cokoliv dalšího. Do Loitsche z Berlína to byly skoro dvě hodiny jízdy, a on to zvládl za poloviční dobu.
Když vjížděl na známou příjezdovou cestu, byl pozdní večer. Zastavil před domem a zaparkoval za Billovým autem.
Tom spatřil mámu, která vyšla z domu. Přikročil k ní. Mračila se.
„Co se s vámi děje, kluci?“
„Pohádali jsme se, byla to moje chyba,“ přiznal Tom.
„To je vtipné, to samé řekl Bill,“ usmála se máma a uvedla svého syna do domu.
Když Tom vešel do obýváku, přivítal ho Gordon. Ten taky vypadal trochu ustaraně.
„Půjdu nahoru a promluvím si s Billem,“ omluvil se rodičům Tom. Oba přikývli.
„Bille?“ Tom jemně zaklepal. Žádná odpověď. Tom si na to ticho začínal zvykat. „Přísahám, že vyrazím dveře, jestli hned teď neotevřeš!“ začal být netrpělivý. Billa to očividně neohromilo, protože se nic nestalo.
Tom o krok ustoupil a silně kopl do dveří. Nepohnuly se ani o centimetr. Zkusil to znovu se stejným výsledkem. Toma zajímalo, jak lidi ve filmech vždycky zvládnou vykopnout dveře tak snadno, vždyť to bylo nemožné.
„Uh… Tome, co to děláš?“ Gordon stál na chodbě a zíral na něj, nevypadal zrovna šťastně kvůli stopám od bot na Billových dveřích.
Tom si připadal hloupě. „Bill neotvírá dveře…“ znělo to víc ukňučeně, než zamýšlel.
Gordon přešel ke dveřím a zaťukal. Žádná odpověď. Vzal za kliku a otevřel. Věnoval Tomovi pobavený pohled.
Tom se trochu zahanbeně usmál na svého nevlastního otce. Ten odešel, nechávaje Toma stát před Billovými pootevřenými dveřmi. Nahlédl dovnitř. Pokoj byl prázdný a Billovo okno bylo otevřené. Vážně vylezl oknem…? On a Bill to dělávali, když byli děti a nechtěli, aby máma věděla, že jdou ven. Povzdychl si a šel dolů najít svého bratra. On použil hlavní vchod.
Rozešel se po cestičce vedoucí k žulovému dolu Magna Stones za jejich domem. Někde vzadu byl velký pásový jeřáb, tam si hráli jako děti, alespoň dokud je tam někdo neuviděl a nevyhnal je. Zaslechl známý zvuk jeřábu, dokonce i v tuhle pozdní hodinu byl pořád v provozu. Tom mohl vidět světla z výkopu, tím směrem zamířil. Přeskočil starý plot. Bill někdy sedával na žulových kopcích, když měl depresi, a sledoval naleziště.
Dredáč se rozhlédl, byl rád za světlo z jeřábu pár set metrů daleko. Konečně Billa našel. Černovlásek měl nohy přitažené k hrudníku, paže omotané kolem nich a hlavu položenou na kolenou. To byla jeho ´smutná póza´.
autor: Iason
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Diky za kapitolu 🙂
Bože, toto je neuveriteľné, ako sa tí dvaja zamotávajú tými svojimi myšlienkami.
Tom síce prišiel na to, že na Maledivách nespal s Warrenom, ale s Billom, avšak stále nevie, že aj neskôr to bol Bill a stále si myslí, že neskôr už to bol Warren. A tak sa zo všetkého obviňuje – čo má len čiastočne pravdu, lebo on to všetko začal, avšak Bill pokračoval, a preto som vážne zvedavá, ako bude reagovať, keď príde úplne na všetko.
Ďakujem za kapitolu.
Tak jedno tajemství prasklo, ale další zatím ne. Tom si evidentně myslí, že za ním v noci stále dochází Warren. Dneska jsem nevěděla, jestli mi má být více líto Toma, nebo Billa…
Moc děkuju za super překlad! 🙂
…a přitom by stačilo si konečně promluvit… Muži jsou vážně podivná stvoření a naše milovaná dvojčata ještě divnější – alespoň v téhle povídce. Oba se obviňují, ani jeden nevidí skutečnost. Ach jo, doufám, že v příštím díle se už konečně ledy pohnou a kluci si všechno poví. Warren je další chudák, který absolutně nechápe co se děje 😀
Moc děkuji za překlad!
V prvom rade som strašne rada, že to Tom vzal celé ako svoju vinu a nehnevá sa na Billa za to, že ho celý čas nechal veriť, že je s Warennom, ale strašne ma mrzí ako Bill uteká. No ale je fajn ako ho Tom naháňa 😀 Z tejto kapitoly som totálne zmätená, mám strach, radosť aj zlosť. Dúfam, že naháňačka a úteky skončili, som zvedavá ako skončí rozhovor. Veľmi dúfam, že si nebudú ubližovať.
Gustav ma milo prekvapil:)
Ďakujem za skvelú kapitolu.
Ale Tome ty jsi tupy! 😀 Tak snad vis, ze ten Warren nemel tetovani jen 1. Noc a ze 'ten' Warren zadny oralni sex s tebou neprovozoval! :O ach jo! Tobe nez neco dojde! Extremne zvraceci den….
Je mi lito obou! Billa, ze to tak dlouho drzel v sobe a ze se do Toma tak beznadejne zamiloval a Toma ze si mysli, ze Billovi desne ublizil… a jop, je to tak! Musi oba desne trpet :((
Mela jsem takovej strach, kdyz Bill odjel! Vazne jsem myslela na to.nejhorsi… ze skonci v nemocnici… 🙁 A nastesti byl u mamci! 🙂 a Tom a zapas s dvermi… :DD njn… hold nejsi zadnej silak a ani inteligent zrejme nebudes :DD
Doufam, ze se dockame veselejsiho pokracovani, ale… moc bych na to nevsazela! :O 🙁 tahle povidka je tak smutna :'(
Tome, uvedom si , ze milujes Billa a ne Warrena! Je to tak! Od 1. Noci a Bill na tom neni jinak! Tak uz hosi nejaka ta romance do toho story!
Moc dekuju za preklad! :3 Je to vazne, vazne, vazne smutny 🙁 🙁 a porad me mucite a porad me tyrate temi konvi, ktere konci tak, ze jsem napjata jako neco co je napjatejsi nez ksandy! 😀 :'( a tak je to od 1. Dilu! :O 😀
panebože! nevydržím čekat na další díl dýl jak 5 minut :D!!!
Néééééé, já nechci čekat celý týden na další kapitolu! *hystericky se rozbrečí*
Tohle byl dokonalý díl! Konečně, konečně, to celé prasklo. Jenomže místo aby přišly odpovědi, jen se to celé víc a víc zamotává a všichni jsou úplně zmatení. To je to, co se mi na téhle povídce líbilo už odzačátku 🙂 Toma mi na začátku bylo tak neuvěřitelně líto! Přibližně uprostřed mi bylo líto obou dvojčat. A na konci mi bylo líto Billa. Kdyby si spolu prostě promluvili… konečně by pochopili, co až doteď skrývala rouška noci 🙂
A vím, že ta scéna neměla být k smíchu, ale já se řehnila po celou dobu Tomova rozhovoru s Gustavem. '"Co myslíš tím, žes ho nešťastnou náhodou znásilnil? Jak můžeš někoho náhodou znásilnit…?"'
nebo '"Ano, snažil, ale byl spoutaný a měl roubík." Gustava tahle nová informace donutila si odkašlat. Tom nevěděl, co si členové jejich kapely mysleli o tom, jak si užívá v posteli, ale BDSM očividně do jejich domněnek nepatřilo.'
To je prostě moc i na mě :DDD Každopádně, Gustav je borec. Nedivím se, že Tom šel zrovna za ním.
Strašně se těším na pokračování! Moc, moc děkuju za skvělý překlad!
Tak to je zamotání jsem zvědava jak to dopadne.