autor: Ghostie
And take this advice, live by every word;
Love is just a hoax, so forget anything that you have heard.
-Spill Canvas
Pátek byl pro Billa pěkná otrava. Sundal si bundu ve stejné minutě, kdy vešel do školy, a několik učitelů, dokonce i těch, kteří jej vůbec neučili, jej zastavilo a ptalo se, jestli je v pořádku, jestli nechce mluvit se školním poradcem a jestli jeho rodiče ví o jeho problému. Bylo ironií, že si mysleli, že si sám ubližoval díky několika náhodným jizvám na jeho pažích. Přemýšlel, kolik z nich by asi padlo s infarktem, kdyby viděli jeho stehna. Někteří učitelé dokonce naznačili, že jeho rodiče by mohli být zdrojem jeho problému, málem se jim vysmál do tváře.
Když dorazil na svou poslední hodinu, paní Barthová byla zrovna ve třídě a Bill si nemohl pomoci, ale musel se uchechtnout, když se otočila, aby pozdravila studenty vcházející do třídy. Dlouhou chvíli nevydala jediný zvuk, jako socha zírala na Billovy paže s vykulenýma očima a otevřenými ústy.
„Bože na nebesích, Bille!“ Vykřikla opožděně a Bill roztáhl koutky ještě více, zatímco v sobě dusil smích. Podíval se na Toma, který se tvářil na její reakci téměř stejně jako on sám.
„Ano, paní Barthová?“ Odpověděl Bill ostýchavě a zamrkal na ni s výrazem naprosté nevinnosti. Georg a Tom se za ním zahihňali.
„Ty – co – tvoje – co to proboha?“ zalapala po dechu a Bill si na chvíli myslel, že omdlí.
„Ach, tohle všechno?“ Zeptal se Bill a zvedl ruce. „No, docela často se mi stávají nehody, jak vidíte.“
„Můj, můj… jak-? Já – mohla bych s tebou mluvit po hodině, Bille?“ Zeptala se slabě.
„V pátek? A co třeba takové preventivní prohlášení: Nejsem týraný ani jsem si záměrně nezpůsobil žádnou z těchto jizev.“ Nebo alespoň většinu z nich. V tuhle chvíli už byla přítomna většina studentů a všichni jej dychtivě sledovali. Někteří z nich se ho na jizvy ptali už dříve, ale nikdo z nich nedostal uspokojivou odpověď, takže všichni byli ochotni čekat a dozvědět se pravdu.
„Já jsem nebyla – já jen myslela – ale jak-?“ Paní Barthová zavrtěla hlavou, až jí ofina skákala ze strany na stranu a Bill se smál celou cestu ke své lavici v rohu, zatímco jej zbytek třídy s nadšením sledoval. Tom a Georg jej následovali a všichni tři zaujali svá místa, aby následně zjistili, že každé oko v místnosti je na ně stále upřené. Alespoň většina očí, bylo zde pár očí, které se těžce snažily nedat najevo, že je to zajímá.
„Jestli se kvůli tomu budete cítit lépe, dokonce ani já nic nevím,“ promluvil Georg rozpačitě a následně se všechny pohledy přesunuly na Toma.
„Na mě se nedívejte,“ pronesl rychle Tom, kterého tato pozornost vůbec netěšila.
Poté se všechny oči přesunuly na Billa, který ležel zhrouceně na lavici, spal a u toho lehce chrápal.
Když Bill konečně odcházel ze školy (aniž by mluvil s paní Barthovou), zachumlaný v bundě a přemýšlející, jestli by stálo za to koupit si teplejší oblečení, když zima už byla téměř u konce, byl zcela připraven jít domů a dostat se na chvíli pryč od veškerého života. Chtěl pryč od Georga, od Gustava, od Kim, od Toma. Neměl pro to vlastně žádný konkrétní důvod kromě toho, že celý týden byl tak plný dramat, že prostě chtěl být na chvíli sám. Oddělil se od Toma, vešel do svého domu, vklouzl do svého pokoje a zhroutil se na postel. Podle svého měřítka ve své hlavě by tento den označil jako středně šedý. Začal přemýšlet, proč má své měřítko v odstínech šedé barvy a okamžitě to převedl na červenou, protože to byla jeho oblíbená barva – která v tu chvíli způsobila, že jeho den byl růžový. Otočil se na bok a měl pocit na zvracení. Rozhodl se ke kompromisu a vytvořil si stupnici červená-černá, a tím jeho den dostal barvu zaschlé krve. S tím mohl být spokojený.
Krev…
Bill se náhle posadil a vylovil telefon za kapsy svých těsných kalhot. Vytočil hovor na jedno ze dvou čísel, která měl ve svém adresáři.
„Ahoj tati, můžu si nechat propíchnout jazyk?“
„Bahah. Ffoffka. Ffffoffka. Nemůhu híct ph. Phhššš. Kua. KUVA.“
Arndt, Billův piercer, se zasmál a vytáhl pár menších kleští než ty, které právě použil k zachycení Billova jazyka.
„Zkus říct ´sysel svisle visel´,“ navrhl Andrt.
„Fifej fffifffle viff… kuva!“ Bill zaklel – nebo se o to alespoň pokusil – zatímco Andrt zvedl vatový tampon a připravil si nástroje, tiše se u toho smál.
„Jsi si jistý, že chceš další dva?“ Zeptal se s úšklebkem. „Vyplázni jazyk.“
„Jo!“ Odpověděl Bill odhodlaně a otevřel pusu a vyplázl jazyk. Andrt pokrčil rameny a tamponem začal připravovat Billův jazyk na další dva piercingy. Nakonec zvedl kleště a přiložil je opatrně na špičku jazyka.
„Připraven?“
Bill, který nemohl odpovědět, pouze zamrkal a poklepal prsty na otáčecí židli, na které seděl. Andrt to vzal jako ano a zvedl jehlu. Položil ji s přesností na levou stranu svorky a zatlačil ji skrz jazyk. Bill se ani nehnul – nikdy to neudělal – ačkoliv to lehce cítil. Andrt rychle odstranil jehlu a opatrně skrz vložil retainer. Nechal Billa na minutu zavřít ústa a pak totéž zopakoval na druhé straně.
„Okay,“ řekl Andrt, když bylo všechno hotovo. Stáhl si rukavice a sledoval, jak si Bill kontroluje jazyk ve velkém zrcadle naproti jeho židli. „Je to hotovo. Jak se cítíš?“
„Nemůhu muvih,“ odpověděl Bill a Andrt se zasmál.
„Cože to bylo?“
„Já nemůhu mluuuvih,“ opakoval Bill vyčerpaně, frustrovaný z oteklého jazyka.
„Bude to takhle asi jeden den a za pár týdnů se to zahojí úplně, opravdu.“
„Ho hé hoby buu jíš jen pfefníávku,“ našpulil Bill rty. „To je obhí… obhíhahoohye!“ Vykřikl Bill zoufale nakonec pár nesmyslných slov.
„Buď opatrný a nemluv příliš moc, dokud to šišlání nepřejde, protože tvůj jazyk je teď velmi citlivý.“ Andrt se usmál, když Bill zkřížil ruce na hrudi a zíral někam do neurčita. „Nějaké další piercingy, když už jsi tady?“ Nabídl a Bill jen zavrtěl hlavou, pak vstal ze své židle. „Tři jsou tvůj rekord.“
„Já chši vís,“ řekl Bill a snažil se ze všech sil slova správně formulovat. „Ae ne teď.“
„Kolik?“ Zeptal se Andrt. Bill chvíli přemýšlel, zatímco vytahoval peněženku, než zvedl pět prstů. Pak ukázal na kořen nosu, spodní ret, hrudní kost a pupík.
„Mihimájně,“ zamumlal Bill a podal Andrtovi peníze, které pokryly všechny tři piercingy a nové šperky. Nakonec si vybral několik kroužků a pár tyčinek pro svůj jazyk, stejně jako tyčinku do pupíku, jako slib, že si ho nechá propíchnout příště.
Šišlání, jak to Andrt nazval, úplně zmizelo v neděli. Jazyk měl Bill stále mírně nateklý, ale na piercingy reagoval dobře a poté, co strávil celou sobotu doma, s jazykem neustále nadšeně vystrčeným u zrcadla, se rozhodl, že možná nastal čas ukázat je Tomovi. Koneckonců, Bill to musel nejprve ukázat jemu, protože kdyby to viděl ve stejnou dobu jako ostatní, mohl by žárlit a být smutný a sklíčený jako nakopnuté štěně. Bylo to ubohé, opravdu, takže Bill vlastně Tomovi udělá obrovskou laskavost a zachrání tím jeho hrdost.
„Tati, jdu k Tomovi,“ pronesl, když běžel po schodech dolů a zapínal si přitom Tomovu mikinu. Několik posledních schodů přeskočil, což bylo něco, co nikdy nebyl schopen udělat dříve, ale nyní zjistil, že to bylo docela zábavné.
„To je ten, který ti dal tuhle směšnou věc, že?“ Zeptal se Jorg a pohlédl na svého syna stojícího v obývacím pokoji.
„Je to pohodlné,“ řekl Bill zamítavě. „Nikdy jsem neřekl, že je to módní. Chudák Tom by nepoznal nic módního, pokud by jej to nepraštilo do obličeje – ale na druhou stranu, nikdy jsem ho nepraštil do obličeje, že?“
„Chystáte se vy dva jít někam ven? Chceš nějaké peníze?“
Bill trhnul ramenem. „Možná ano, možná ne, každopádně já nějaké peníze mám. Ale díky.“ Bill se začal pomalu přesouvat na chodbu a dodal: „Mám hotové všechny úkoly a tak, takže to bude možná trvat déle, než se vrátím.“
„Užij si to.“
Bill sotva zamumlal díky, vyšel ze dveří a protočil oči. Jeho otec byl tak podlézavý. Bill brzy přišel na to, že nemusí o nic žádat. Vše, co musel udělat, stačilo jeho otci říct, kam jde, co bude dělat anebo co bude potřebovat a on mu vždy vyhověl. Bill k němu neměl mnoho respektu a ještě méně jakéhokoliv typu rodinné lásky. Byl to egoistický, ubohý workoholik, který neměl koule na to, říct svému synovi ne.
Když dorazil ke dveřím Tomova domu, jeho ruka se jich sotva dotkla a už byl Simone vtáhnut dovnitř a zahrnut všemi druhy otázek od Jak jsi se měl? až po Co Tom provedl tentokrát?
„Ehm, já jsem v pohodě, všechno jde skvěle, Tom neudělal nic, kde je?“ Bill si byl téměř jistý, že odpověděl na všechny její otázky.
„Oh, je ve svém pokoji. Jako tělo bez duše. Vždycky je jako tělo bez duše, když nejsi poblíž.“
„Opravdu?“ Řekl Bill s malým úšklebkem.
„Oh, no nechová se jako láskou usoužené štěně?“ Simone si povzdechla.
„Promiňte?“ Zeptal se Bill překvapeně.
„No, chová. Oh, nedívej se na mě tak. Tom se příliš bojí, aby ti to řekl, ale opravdu, Bille, je do tebe tak zblázněný…“ Simone se odmlčela, když dorazila k Tomovým dveřím. Přitiskla si prst ke rtům a tiše pokračovala, „ale neříkej mu, že jsem ti to řekla.“
„Ehm… okay,“ odpověděl Bill poněkud zaraženě. Zblázněný? Absurdní.
Simone otevřela dveře do pokoje a Tom seděl na podlaze s očima přilepenýma k nějaké kapesní hře. Jen něco zavrčel, když mu Simone oznámila, že přišel Bill a nezdálo se, že ji pochopil, dokud nezavřela dveře.
„Počkej, co?“ Tom konečně vzhlédl od své hry a zahlédl druhou postavu ve svém pokoji. „Ah-“ Tom se pohnul, aby se přesunul ze svého pohodlného místa na podlaze, ale byl příliš otupělý na to, aby se více hýbal, natož aby vstal. „Ahoj,“ řekl rychle, téměř omluvně.
„Ahoj…“ Bill se posadil vedle něj a nakoukl Tomovi přes rameno. „Co to hraješ?“ Zeptal se a položil mu bradu na rameno.
„Jen…“ Tom se apaticky podíval dolů na svou hru, a vzápětí ji bez okolků vypnul a odhodil na hromádku oblečení. „Nějaké hovno. Nic.“
Bill se zamračil, posunul se blíže a zeptal se: „Co se děje?“ Tom se na něj zadíval, na okamžik sledoval jeho tvář, byla tak blízko, dost blízko na polibek. Jo, jasně. Tom si nepřítomně uvědomil, jak dobře ho Bill zná, a jak dobře Tom zná Billa. Přesto tady toho bylo daleko více, co o sobě navzájem nevěděli.
„Ty… no, nic, opravdu,“ zamumlal Tom a přitiskl svoje čelo na to Billovo, bojoval proti všem nutkáním vzít jej do náruče a políbit jej tady a teď. Bill si zřejmě neuvědomoval, jak lákavé to občas mohlo být. „Jen tak trochu jsi… mi chyběl?“
„Nikam jsem neodešel,“ zamumlal Bill, jejich hlasy byly stále tišší a tišší s každým dalším slovem.
„Já vím, ale… vlastně nevím. Myslím, že se bojím, že zase utečeš,“ přiznal Tom a v tu chvíli si uvědomil skutečnou pravdu svého prohlášení. Rychle odvrátil pohled, zastrašený tím, co viděl. Byl tak zatraceně krásný.
„Ne, nikam znovu neodcházím. Řeknu ti, kdyby ano.“ Bill si opřel hlavu o Tomovo rameno a ruce omotal kolem jeho paže, kterou měl blíž u sebe. Tom si nemohl pomoct a usmál se. Gay nebo ne, Bill uměl být strašně roztomilý.
Tom si prohlížel tu krásu omotanou kolem jeho paže, jejich oči se setkaly, Bill neuhnul pohledem, a zároveň hravě vypláznul jazyk. Tom na něj chvíli zíral, než se mu rozšířily oči a v žaludku mu zavířilo.
„Udělal jsi to,“ řekl v tichém úžasu a jeho mysl se v tu chvíli rozběhla všemi směry, jakými se jen mužská mysl může zabývat, když se setká s takovou věcí. Tom se snažil sám sebe za to pokárat, ale hlas jeho rozumu zcela přehlušil fakt, když si Bill škádlivě zachytil prostřední kuličku mezi zuby. Tom mohl jen ochromeně zírat. Nebo ne zas tak ochromeně.
„Líbí se ti? Nechal jsem si je dát v pátek. Nejdřív jsem vůbec nemohl mluvit,“ zasmál se a Tom polkl. Ten smích byl už jen třešničkou na dortu. Tom chtěl někam zmizet, byl si jistý, že řekne něco idiotského.
„Já… jo. Mohl by ses s tím s někým opravdu vážně líbat.“
Zatracený, zkurvený idiot.
V příštích několika vteřinách se Tom psychicky několikrát udeřil hlavou o zeď, ale pak usoudil, že ze všech myšlenek, které mu nové piercingy způsobily, bylo líbání jednou z těch nejnevinnějších. Přesto byl Tom naprostý pitomec. Bill se o tomhle vyjádřil naprosto jasně několikrát za celou dobu jejich přátelství a Tom mu věřil.
„Jo, koho bych měl políbit?“ Bill se rozesmál.
Mě? Navrhnul Tom žalostně ve své mysli. „Necháš si dát taky ty čtyři – nebo kolik vlastně – piercingy do rtu?“
„Ne. Teď žádné neplánuju.“
„Aha.“
Přinejmenším by se pak mohly naše piercingy zamotat… oh, jsem v prdeli.
V příštích několika minutách Bill mlčel, dokud nenašel novou pozici. Usadil se Tomovi na klíně čelem ke zdi. Tom si povzdechl v tiché rezignaci a roztržitě jej chytil v pase a několikrát pohladil. Neodvážil se na něj podívat, nechtěl, aby Bill cítil věci, které by neměl – které pravděpodobně nikdy necítil sám – zatímco sedí na Tomově klíně. A zrovna když začal přemýšlet, jestli Bill někdy opravdu něco takového zažil, Bill promluvil.
„Omlouvám se.“
„Cože? Za co?“
Zatímco si pohrával s lemem Tomovy mikiny, Bill pomalu pokračoval. „Myslím tím, že jsem prošel celou tou léčbou, abych vylepšil sám sebe a tak… tak, že ty… a my… no, já nevím. Ale nezdá se mi, že bych s tebou zacházel lépe.“
Polib mě, to by bylo úplně to nejlepší zacházení, Tom nebyl schopný zastavit tyto své myšlenky, ale mlčel, dokud všechny tyto myšlenky zase neodešly. „Co tím myslíš?“
„Jsem prostě… je to, jako když jsem poblíž nějakých lidí, jsem tak sobecký. Nikdy jsem ve svém životě neudělal nic nezištného. To je příšerné. Já jsem příšerný. Nejsem? Jen beru a beru a beru a zatraceně nic nedávám.“ Bill si povzdechl, pustil lem mikiny a ruka mu bez okolků dopadla na Tomovo stehno.
„Ne, Bille, ne ne ne. Co – děláš si ze mě srandu?“ Tom si povzdechl a chytil Billovu ruku, stáhnul si jej z klína, aby se mu mohl pořádně podívat do tváře. Ale Bill mu moc nepomáhal, místo toho se zhroutil zpátky jako hadrová panenka, když jej Tom pustil. Tvář mu zabořil do hrudníku a Tom byl bezmocný proti tomu, aby zastavil horkost ve tvářích. „Bille…“ Tom si opět povzdechl a jemně mu odhrnul vlasy z očí. Paže zaklesl kolem Billova pasu, bylo to až příliš snadné, příliš perfektní, dokonalé. Bill se vůbec nebránil.
„Bille, ty nejsi sobec. Kurva, co třeba to, že jsi přijal léčbu? Říkal jsi, že jsi to udělal kvůli mně a já ti věřím.“ Bill stále mlčel, pouze zaháknul prst do Tomova trička. Ani trochu Tomovi nepomáhal, aby se dostal přes své pocity. Zatraceně ani trochu. „Bille, kdybych měl problém s tím, jak se chováš, řekl bych ti to.“
„Jo, jasně,“ zamumlal Bill. „Neřekl.“
Tom musel přiznat, že to byla pravda. Nejspíš neřekl. „Okay, ale kdybych mě problém s tím, jak se chováš, nechtěl bych být tvůj kamarád, nebo ano? Bille, kdybych měl sílu cokoliv na tobě změnit, nedotkl bych se ani jediného vlasu na tvé hlavě.“
Nastal dlouhý úsek ticha – nebo Tomovi připadal dlouhý, když si uvědomil, jak jeho poslední prohlášení znělo. Bill sebou škubl, zvedl hlavu a nečekaně ji zabořil zpátky do Tomova krku, třásl se smíchy.
„Díky,“ odfrkl si. „To bylo otřepané jak hovno.“
Tom zčervenal a uvolnil ruce kolem Billova pasu, předpokládal, že se od něj odtáhne. Ale Bill to neudělal. Pouze opět položil hlavu na Tomovu hruď.
„Je to pravda, ne? Přijetí léčby nebylo ve tvém vlastním zájmu. Já ještě pořád nevím, proč jsi ji přijal, ale vím, že s tím mám něco společného.“
„Udělal jsem to… protože jsem to prostě chtěl risknout, myslím. Je to trochu jako ta hra, kdy necháš sám sebe spadnout dozadu, abys viděl, jestli věříš někomu natolik, aby tě chytil, a já jsem padal a čekal na tebe, abys mě chytil.“ Nastala pauza, kdy se Tom snažil vymyslet něco, cokoliv, co říct, a Bill sklonil hlavu níž. „Promiň, to bylo ještě otřepanější.“
„Ne! Ne, já myslím, že to bylo krásné,“ řekl Tom rychle. Co to kurva, krásné? „Myslím, jako lyrické nebo poetické. Nebylo to otřepané.“
„Opravdu?“ Billova hlava se pomalu vrátila na své místo a na rtech se mu objevil úsměv jako východ slunce, kromě toho, že Billův úsměv předběhne sluneční záření mílovými kroky. Světelnými roky. „Vždycky jsem tak trochu chtěl být spisovatelem. Myslím, kdyby celá ta věc šílenec-na-oddělení-psychiatrie nefungovala.“
„Buď spisovatelem,“ řekl Tom rychle, ulevilo se mu, že konečně se mu podařilo říct něco správného. „Vsadím se, že budeš dobrý.“
„Hmm… a kdybych byl spisovatel, nemusel bych se dokonce setkávat s lidmi a mohl bych být přesně taková mrcha, jak bych chtěl,“ odpověděl Bill, ačkoliv v jeho hlase nebylo patrné žádné skutečné přesvědčení o tom, co právě řekl.
„A jen být sám?“
„Jo…“
„To není zábava,“ řekl Tom tiše a odvážně jej sevřel pevněji a přitáhl si jej blíž. Bill si povzdechl a zavřel oči. „To nechceš ani přítelkyni? Mohla by být tvůj editor.“ Tom se pokusil zbavit svůj hlas všech emocí, když to říkal, nelíbilo se mu pomyšlení, že by měl Bill přítelkyni, ani trochu. Sakra, nedokázal si to ani představit. Jak by mohla nějaká žena dokonce znát Billa tak dobře jako Tom? Znal dokonce Tom Billa tak dobře?
„Ne,“ odpověděl Bill okamžitě a rázně. „Žádné přítelkyně. Holky jsou… fuj. Hloupé. Upřímně, jediná slušná holka, kterou znám, je Kim a ani zdaleka mě nepřitahuje – co je?“ vyprskl, když se Tom začal hlasitě smát.
„Vážně? Takhle pohrdáš holkama? Myslím, no tak, vážně? A jsi si jistý, že nejsi gay?“
„No, sakra, omlouvám se, že mi nikdy nezáleželo na nikom jiném než na mně samotném,“ rozzlobil se Bill a Tom nejdříve nechápal, co tím myslí. Ale pak si uvědomil, že opět vytáhl svou takzvanou sobeckost.
„Ne, záleží,“ řekl Tom a usmál se na Billův zamračený obličej. Vymotal mu pravou ruku ze svého trička a nastavil ji Billovi před obličej. „Vidíš. Záleží.“
„Na jedné osobě,“ zamumlal Bill. „Hurá.“
„Nikdo po tobě nechce, abys miloval každého člověka, kterého potkáš. Lidé, kteří jsou takoví, kteří jsou stejně laskaví naprosto ke všem, oni nevědí, jaké to je být zamilovaný.“
Ani jeden z nich si nevšiml, co to vlastně Tom právě řekl. Bill dychtil po Tomových slovech, byl ochotný se učit od někoho, kdo ví, jaké to je žít ve světě plném života, lásky a citů, zatímco Tom chválil sám sebe za to, že pronesl něco nezvykle moudrého. Ale po chvíli se najednou oba zarazili a současně se na sebe podívali s rozšířenýma očima. Ani jeden si nebyl jistý, co na tom bylo vlastně tak pozoruhodné, jestli to, že Tom řekl to, co řekl, anebo to, že to Billovi nepřipadlo ani trochu divné.
„Myslím tím,“ řekl Tom rychle, „obecně řečeno…“
Bylo to trapné, ale Bill přesto zůstal na místě a schoulil se k Tomovi ještě více. Trochu se u toho narovnal, ale byl to jen falešný poplach, zůstal sedět přesně tam, kde seděl.
„Bille-“ Tom se zarazil, když se na něj Bill podíval a řekl si, že je to ideální čas na změnu tématu. „Bille… můžeš mi říct více o tvých jizvách?“ Zeptal se plný naděje. „Myslím… je to tak velká část tebe a já mám pocit, jako bych tě neznal, dokud nepoznám je.“
Chvíli bylo ticho a Tom se kousl do tváře a zoufale si přál, aby Bill tuto změnu tématu přijal. K jeho štěstí se na Billově tváři objevil úsměv, ale pak se najednou začal odtahovat a Tom v duchu zpanikařil, co to sakra způsobil.
„Tvoje podlaha je zatraceně nepohodlná,“ postěžoval si Bill a skočil na postel.
„Aha. Máš pravdu,“ zabručel Tom a trvalo mu asi třikrát déle než Billovi, aby se dostal na nohy a stálo ho obrovské množství sebekontroly, aby se nesvalil přímo na něj. Položil ruku na matraci, přenesl na ni svou váhu, pomalu se naklonil nad postel, otočil se a nakonec s žuchnutím přistál na zadku a opřel se o zeď.
„Ze způsobu, jakým jsi to právě udělal, by si jeden myslel, že je ti šedesát a máš problémy se zády,“ poznamenal Bill a posadil se vedle něj.
„Cítím se tak,“ zabručel Tom. „Ani nemáš tušení, jak mě bolí zadek.“
„Mají šedesátiletí bolavé zadky?“ Přemýšlel Bill a zvedl obočí, Tom protočil oči.
„To je jedno.“ Tom zavřel oči a užíval si chvíli pohodlí, pak se opět podíval na Billa, napůl očekával, že se opět přitulí.
„Tak co chceš vědět? Chceš časovou linii?“
„…já nevím. Možná… začni s tou nejdůležitější,“ navrhl Tom a snažil se nemračit, když se Bill ani nehnul a rozhodně to nevypadalo, že by se mu chtěl opět schoulit do náruče.
„Jako tahle?“ Zeptal se Bill a ukázal prstem na svůj pas. „Tahle je ta, u které jsem málem zemřel.“ To bylo zbytečné prohlášení, Tom už věděl, že Bill na jednu jizvu málem zemřel, řekl mu to už dvakrát a Tom přemýšlel, jestli to jen rád lidem říkal.
„Jo. Ehm, no, vezmi to chronologicky,“ navrhl Tom. Nejvíce chtěl vědět o jizvě na jeho paži, podivně oválné. Nevěděl, proč mu připadala tak zajímavá, prostě cítil potřebu znát její příběh.
„No, tady tahle -“ Bill zvedl lem trička a ukázal si na břicho. „Tahle je z chvíle, kdy jsem se narodil.“
Tom se zamračil, naklonil se blíž a přimhouřil oči v oblasti Billova žaludku, hrdý sám na sebe, že jeho oči nebloudily nikde, kde neměly. Nicméně dřív, než mohl najít jakoukoliv jizvu, přistál obličejem přímo na jeho břiše, jak jej Bill praštil po hlavě.
„Můj pupík, ty pitomče,“ rozesmál se Bill, zatímco se Tom na jeho břiše uvelebil do příjemnější polohy. „Co to děláš?“
„Co? Ty sis položil mou hlavu na břicho. A hřeješ,“ bránil se Tom. Prostě se nechtěl hýbat. „Řekni mi něco o této jizvě,“ pokračoval Tom, přičemž jednou rukou chytil Billovo levé zápěstí a druhou rukou přejel přes oválnou jizvu.
Bill se s povzdechem opřel o zeď, takže měl Tom více místa pro svou hlavu na Billově břiše. Byl to zvláštní pocit cítit Tomovu teplou tvář prosti svému žaludku, nebylo to nepohodlné. Bill přejel rukou skrz Tomovy dredy a zabořil do nich prsty, fascinován jejich zvláštní strukturou.
„Tahle způsobila, že jsem odešel ze školky,“ odpověděl Bill poctivě, „a můj táta opustil mou matku.“ Ubohý zbabělec. „Stalo se to, když jsem byl jednou na hřišti… hrál jsem si sám a zakopnul jsem a odřel jsem si ruku.“
„To je všechno?“
„Ne, samozřejmě, že ne. Ani zdaleka…“
Pětiletý Bill vyběhl na hřiště s ostatními dětmi, klopýtal na svých nejistých nohách. Přišel ke klouzačce, ale nelezl nahoru jako ostatní děti. Protáhnul se pod konstrukcí do svého úkrytu, do své pevnosti samoty. Nelíbilo se mu hrát si s ostatními dětmi, protože nechápal jejich hry a nebyl v nich dobrý. Ostatní děti rychle pochopily, že Bill byl raději sám.
Bill seděl ve stínu v mulčovací kůře, prozkoumával dřevní štěpky a vytvářel z nich obrazce, skládající se ze světlého dřeva a tmavé půdy. Nelíbilo se mu na slunci, bylo tam příliš světlo. Raději zůstával ve stínu, ve svém tajném, tmavém stínu. Vždycky si představoval, že byl sám proti celému světu, jeho místo pod klouzačkou byla jeho velká loď v moři plném pirátů. Ať se snažili sebevíc, piráti nemohli prolomit jeho pevnost.
Najednou se do pevnosti přikutálel míč, přímo na obrázek piráta. Bill se rychle začal škrábat na nohy a přidržel se hrany klouzačky pro podporu. Jakmile měl svou rovnováhu, vylezl ven.
Kdykoliv někdo přišel pod klouzačku, Bill okamžitě opustil svou skrýš. Bál se, že by někdo zjistil, že tam má svou pevnost. Bál se posměšků. V těchto chvílích vždy našel útočiště na okraji ´lesa´, který hřiště obklopoval. Byl to jen malý počet stromů vymezující hřiště na spodním konci menšího kopce. Bill se vydal z malého kopečka, když náhle jeho slabé, nezvladatelné nohy povolily a on spadl.
Když opět nalezl svou rovnováhu, seděl na úpatí svahu metr od začátku lesa. Bill se postavil, ale zaváhal, když uviděl něco červeného na svém předloktí. Bill se toho zvědavě dotknul prstem, a když potáhl prst směrem k rameni, červený pruh jej následoval.
„Barva,“ podivil se Bill a rozhlédl se kolem. Odkud ta barva pochází? Podíval se opět na svou ruku a pozorně ji zkoumal. Červená byla jeho oblíbená barva, a navíc, miloval malování. Bill zabručel a opět prstem strčil do paže, zalapal po dechu, když více červené barvy vyteklo ven. Vykřikl vzrušením, když si uvědomil, odkud barva pochází, a začal podrobněji prozkoumávat otvor na kůži, aby ji našel více. Chtěl to ukázat dětem ve své třídě, že si mohl vyrobit barvu ze své kůže, možná by ho kvůli tomu měli rádi. Koneckonců, všechny děti rády malují.
Šťastný ze svého objevu začal více vrtat do otvoru, dokud barva nezačala vytékat výrazně rychleji, a pak si s ní začal kreslit po své paži. Nakreslil dalšího piráta, ale brzy byla celá jeho ruka pokryta barvou a nebylo kam dál pokračovat v kreslení. Tak si Bill nechal nakapat barvu do levé ruky a začal kreslit po pravé paži. Nakreslil pro piráta meč, aby mohl zabít ostatní piráty.
´Potřebuje pásku přes oko´ rozhodl se Bill a ohlédl se opět na svou levou paži, byla celá červená. Bill se snažil barvu setřít, ale jen ji více rozmazal a začala kapat na jeho bílé šortky. Samozřejmě! Mohl kreslit na své šortky. Zasmál se a začal si na šortkách dělat ruční otisky, a pak-
„Počkej. A pak… přišel kluk a našel tě, že?“ Přerušil jej Tom, zvedl hlavu a díval se na Billa s vytřeštěnýma očima. Všechny jeho vzpomínky mu náhle zablikaly v hlavě spolu s Billovým živým popisem tohoto incidentu z dětství. Jeho žaludek tuhle historku rozhodně neocenil a Tom vážně přemýšlel, jestli mu nebude špatně.
„Co, ty už jsi to slyšel předtím?“ Zeptal se Bill nenuceně a Tomovi se opět zkroutil žaludek. Bude zvracet. Bude zvracet. Definitivně bude zvracet, jestli bude pořád myslet na to, že bude zvracet. Představa pětiletého dítěte, sedícího v příkopu s krví až k loktům byla odporná, až příliš reálná v Tomově hlavě. „Bylo to ve zprávách už dávno. Myslím tím, takové věci se nestávají zase tak často.“
„Já… ne. Kluk přišel a viděl tě krvácet a…“
„Hej!“
Chlapec sedící na úpatí kopce napoprvé neodpověděl, a tak to Tom zkusil znovu. Chlapec nakonec vzhlédl. Usmíval se a Tom nemohl pochopit proč, byl celý od krve a Tom věděl, že to znamená něco špatného. Krev byla špatná. Krev znamenala bolest a zranění.
Nicméně chlapec se nezdál, že by jej něco bolelo, a to navzdory potrhané ráně zející mu na paži. Ve skutečnosti na Toma zamával a začal vstávat a Tom na něj zíral, jako by byl nějaké monstrum. Vykřikl a běžel pro učitelku.
„Paní A! Paní A!“ vykřikl, když doběhl k učitelce. Popadl ji za ruku a tahal, aby se na něj podívala. Úsměv, který měla na tváři, když sledovala hrající si děti, jí z tváře zmizel, když uviděla Tomovu úzkost. „Paní A, pojďte se mnou!“
„Tome? Co se děje? Viděl jsi hada?“ Hádala, ačkoliv nic ji nemohlo připravit na to, co uviděla, když dorazili na okraj hřiště a Tom jí ukázal postavu sedící v dolní části svahu.
Malý blonďatý chlapec zírající na červené paže, stejně barevná tekutina byla na každém centimetru jeho těla. Bill, samozřejmě. Bill, který potřeboval neustálou pozornost. Bill, který se sám o sebe nemohl postarat. Bill, o kterém paní A věřila, že sedí pod klouzačkou jako každý den o přestávce, evidentně neseděl pod klouzačkou.
„Ach můj bože.“
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Dnešní citát:
"A přijmi tuto radu, žij každým jejím slovem;
Láska je jen podvod, takže zapomeň na vše, co jsi kdy slyšel."
A užijte si dnešní opravdu zajímavý díl.
A nezapomeňte na komentáře 🙂 Jen tak mimochodem, tenhle díl byl na THF nejkomentovanější (když nepočítám první a poslední díl), měl přes 70 komentářů…
Uff…
Začiatok s tými Billovými jazvami, teda konkrétne to, ako sa Tom a Georg bavili na výrazoch ostatných, keď ich videli… a potom tie Billove piercingy – to som sa dobre pobavila 😀 Bolo strašne zlaté, ako šušľal a aj to, že ich chcel Tomovi ukázať ako prvému, aby nezranil jeho hrdosť.
Simone pekne na rovinu Billovi povedala, že je Tom z neho paf 😀
Ešte tie ich dotyky (že už je Bill v nich taký bezprostredný a ako si aj Tom položil hlavu na jeho brucho :D) boli super.
Toma mi bolo troška ľúto, keď premýšľal o tom, že nemá u Billa šancu, že ten naňho v takom význame ani nepomyslel. Čoskoro sa však dočká aj toho 🙂
A záver… ten Billov príbeh zo škôlky.. tak to ma pekne zamrazilo, keď som čítala o tom, že si myslel, že jeho krv je len farba. To, ako si ňou kreslil a bol z toho fascinovaný… to už tak neberiem, keďže viem, že bolesť necíti. Ale to, ako ho Tom prerušil a potom v podstate vysvitlo, že sa s Billom poznal už v škôlke – tak také niečo som absolútne nečakala. Vážne ma to šokovalo. Síce ma občas napadlo, že či sa náhododu nestretli už niekedy predtým, ale že to bolo takto…
No som teraz vážne zvedavá, ako to bude pokračovať a či Tom Billovi povie, že on bol ten chlapec, ktorý ho našiel. A ak áno, tak aká bude Billova reakcia.
Ďakujem za preklad a ospravedlňujem sa, ak tento môj komentár vyznie rozkúskovane alebo tak nejak, ale po tom konci som absolútne nevedela, ako tú zmes pocitov z tejto kapitoly vyjadriť 😀
Oh moj boze!!! 😮 Neuveritelne! Perfektne! Uz chcem dalsiu cast!
1. Sakra miluju Tomovu a Billovu konverzaci a to tuleni se k sobe a Tomuv chtic libat Billa a Billovu naprostou nevedomost 😀 (Simone tomu moc nepomohla, Bill stejne nechape, ze jej Tom miluje)
2. Hnusi se mu holky a jedina osoba, na ktere mu kdy zalezelo a zalezi je Tom = ♥ Laska :3? Vypada to tak, drahy Tome, ze ty budes Billuv budouci editor 😀
3. Tenhle dil je sakra snad ten nejkrasnejsi, nejlepsi ze vsech a nevim proc se mi to tak zda…
4. Ten citat me trochu polekal, cekala jsem hadku nebo neco podobneho…
5. Kdyz jsem byla u bolaveho zadku, premyslela jsem, jestli uz mel Tom nekdy pritele… o.O 😀
6. Billova historka z dectvi je…. ani nemam to spravne slovo, nebylo to odporne ani nechutne bylo to… bylo to masochisticke a … sakra tak zvlastni pocit jsem snad jeste nemela. Ani tak vytrestene oci! Tohle jsem necekala. A pak….
7. Tom chodil s Billem do skolky a videl Billa celeho od krve? :O Delate si ze me srandu?! :O :O :O tak to me prekvapilo vic nez fakt, ze Conchita Wurst neni vousata zena, ale transexual! :O
8. Jsem porad naprosto sokovana novou informaci, takze… ja snad neusnu
9. To jsem teda opravdu, opravdu, opravdu necekala….
10. Delate si ze me srandu? :D:O
11. Fatalni…
12. Koment delsi nez cely dil? o.O Vazne, Sayurii? 😀 o.O
13. Zuzu prozrad, jak zvladas nepoblinkat se pri takove Billove historce? Vzdyt ty to prekladas, ty to prozivas 10x vic nez my! 😀
14. Billy, ty jsi blazen! Zamer se na Tomiho a prestan myslet porad na krev! Jsi horsi nez Blutengel 😀
15. Piercingovej maniaku! Piers v korenu nosu se mi nelibi, na nej zapomen, a pokud nejsi gay, tak ani pupik nepropichnes! ;P
16. Sislani bylo sladky :3 Tuleni k Tomovi bylo sladky :3 Simonin proslov byl sladkej :3 Billy a Tomi jsou sladci! :3 Ale ta historka… ta mi dala zabrat!
17. Moc dekuju za preklas, jsi dokonala, takhle obetovat svuj drahoceny cas, abuchom si mohli i my, nevzdelanci 😀 precist povidku :3
Opravdu mi nenapises Adresu? 😀 takhle se stvat s prekladanim a pak z toho mit komentare… zaslouzila by sis ruzi za kazdou minutu stravenou u prekladani 😀 :3
Pockat! Tom uz jednou mluvil o diteti, ktere melo CIPA, takze on mluvil o nem ze skolky, pamatuje si to, ale nevi, ze to byl Bill? Kurniik, jestli je to takto.. no potom potes pan Buh, ani si neumim predstavit, co na to vse povi Tom a taky Bill, oni netusi, ze spolu chodili do skolky? Tak Bill tam asi chodil jen chvilicku a ta ucitelka je pekna krava, kdyz vi, jaky Bill ma problem, mel lepe napsano a nechala ho bez dozoru… okey, hrube napsano, lepe bych to napsala tak, ze si mela davat sakra vetsi pozor! A doufam, ze dostala padaka! A taky me strasne mrzelo, jak Billy ani nevedel, co je to to cervene, jak si myslel, ze je to barva 🙁 Chudacek malej :/ Uz se nemuzu dockat dalsiho dilu, no to bude haluuuz! :O
Ta Billova příhoda z dětství mě téměř rozplakala. Nejen, že mi bylo strašně líto, jak by Bill vždycky sám, i když mu to tak vyhovovalo. Ale to s tou krví! 🙁 Nejhorší je, že Bill vůbec nevěděl co se stalo a že ho to taky klidně mohlo stát život. A myslel si, jak by mohl zapůsobit na kamarády tím, že má svoji barvu. Je to strašně smutné. Ještě k tomu i to, že se kluci vlastně znali už ze školky a že to byl právě Tom, kdo jej takhle viděl. Zajímavé, jak si osud občas hraje s našimi životy. V tomhle případě ten osud vytváří autorka, ale to už je vedlejší 😀
Každopáděně to Billovo tulení se k Tomovi, opírání si hlavy o jeho rameno je prostě roztomilé 🙂 A ještě když si vzal Tomovu mikinu 🙂 Nad tím jsem se rozplývala. I to, že Bill začal Tomovi říkat svůj životní příběh a kývl na to, aby Tom poznal další část Billa. Moc mě těší, jak to jejich pouto každým dnem sílí! 🙂
Jo, a Simone bych asi něco udělala za to, jak Toma práskla 😀 Tohle udělat moje mamka, tak se neznám!!! 😀 I když chápu, že to nemyslela zle.
Moc děkuji za překlad 🙂
Tak to by mě nenapadlo že už se někdy viděli.Tom je pěkně zamilovaný ale nebude to mít lehké Bill neví co je láska.
Ha, já měla takový tušení, že se kluci už setkali… Teď nevím, ve kterém díle to bylo naznačené, ale každopádně jsem ráda, že mi to došlo správně :)))
Bomba díl. Zajímavý, roztomilý, vtipný (jak Bill šišlal s tím piercingem, to jsem se mohla usmát :-D) a pak ta puma nakonec…
Díky moc za překlad a těším se zase na příští týden 🙂 Škoda, že tady se 70 komentářů opravdu nedočkáme, některé povídky by si to fakt zasloužily 😛 🙂
P.S.: Citát opět nádherný.
Začiatok bol taká príprava na tie ďalšie šoky v tejto kapitole. Piercingy som zvládala v pohode aj keď… brrr to musí byť strašné:) a hneď dva. Strašne sa mi páčilo ako Bill myslel na Toma, že musí tie ozdôbky vidieť ako prvý:) No a potom Tomova reakcia… tak som chcela aby sa k Billovi naklonil a znovu ho pobozkal. Určite by už neutiekol:) Nechápem, že sa Bill neprebral už keď mu Simone narovinu povedala aký je Tom do neho zaláskovaný. Tá ich blízkosť je nádherná.
No a potom prišiel flashback a ja som mala zimomriavky všade a bolo to strašné. Ako z hororu.
Milo ma ale prekvapilo, že sa Tom a Bill spoznali už v škôlke:) Šokujúce zoznámenie pre takého malého chlapca:( Strašne sa teším na pokračovanie a za túto kapitolu ďakujem.
Billova masochisticka strana osobnosti se zacala projevovat velice brzy… xD petilete decko hrajici si s 'barvou' z vlastni ruky, och Boze, to je proste drsny! Chudak Tom, musel to byt vazne desny pohled, kdyz se mu chce zvracet jeste ted. Uplne jsem si vybavila sveho brachu v detstvi, kdyz prisel z hriste celej od krve a ranou na cele. Ble xD
Nicmene jinak jsem se opravdu bavila a skodolibe usmivala. Simone je bestie, ale treba to pomuze tomu, aby se Bill vic dival kolem sebe. A asi to opravdu pochopil, proc by se jinak tak tulil k Tomovi, jako nejake rozkosne destruktivni kotatko. Tomovi poznamky ohledne libani a piercingu me rozesmivaly. Jen je skoda, ze se toho polibku nedockal 🙂 a mimochodem, ten vtipek s pupikem byl skvelej, Bill je holt zbehly v tom delat z jinych lidi idioty xD
Zuzu, velice dekuji za preklad! 😉
Tak konečně jsem našla čas na tuhle povídku, která je vážně úžasná!:))) Je strašně zajímavý číst, jak se Tom pomalu dostává Billovi pod kůži, jak se to Billovi, i přestože nechce, líbí 🙂 dnešní díl mě tedy hodně překvapil, nebo spíš ten konec… To, že se vlastně ti dva znají už ze školky. Je to skvělý a já jsem napjatá jak kšanda! 😀
Moc díky za překlad 🙂