autor: Muckátko :o*
Jedna velká rodina?
Venku bylo přenádherné počasí. Obloha byla téměř bez mráčku a slunce svými paprsky vyplnilo veškeré kouty. Trümperovi byli chvíli po obědě a hromadně řešili, co by mohli podniknout. Ani jednomu z nich se nechtělo sedět doma, ačkoli Gordon nejdříve bručel. Byl trochu unavený z práce a podle něj bude krásných dnů ještě spousta, takže mohli klidně tento víkend zůstat doma. Simone jej ale napomenula, aby nebyl líný a pro jednou se účastnil rodinné akce.
„A co kdybychom třeba…?“ Simone přerušil zvonek.
„Já tam dojdu,“ nabídl se Tom a zvedl se z opěrky křesla, ve kterém seděl Bill v tureckém sedu. Doběhl ke dveřím, odemkl a otevřel.
„Pane Kaulitzi, dobrý den!“ pozdravil Tom překvapeně.
„Ahoj Tome, můžu dál?“
„Jasně!“ odstoupil od dveří a nechal Jörga projít.
„Omlouvám se, že jsem nejdřív nezavolal, ale nevěděl jsem, že budu mít chvíli volno,“ omlouval se Jörg.
„To nic. Jsem rád, že jste přijel. Zrovna řešíme, co podniknout, když je venku tak krásně,“ zasvěcoval Jörga, zatímco vcházeli do obýváku.
„Tati!“ vypískl Bill nadšeně, prosmýkl se kolem Toma a tátu objal. Jörg zasípal, když jej Bill stiskl, a schoval obličej do jeho krku.
„Ahoj Bille, chyběls mi,“ usmál se Jörg a pohladil svého synka po zádech. Bylo úžasné svírat své dítě v náruči. Tom se široce usmíval, když ty dva pozoroval.
„Chtěl jsem předem zavolat, ale dozvěděl jsem se, že budu mít pár dní volna teprve včera,“ vysvětloval.
„Nic se neděje. Jsem ráda, že jste nás zastihl doma,“ usmála se Simone.
„Proč jsi vlastně přijel, tati?“ odtáhl se Bill a podíval se tátovi do obličeje. Najednou se lekl, že si pro něj přijel, že jej dnes odveze, protože mu Noemi volala, že je v pořádku.
„Chtěl jsem tě vidět,“ odpověděl mu Jörg. Bill se úlevně usmál.
„Dáte si něco k pití, nebo k jídlu?“
„Vlastně jsem myslel, že bychom se mohli občerstvit venku. V centru jsou nějaké trhy a cestou jsem míjel i pouť, pokud jste tedy nepřišli na něco jiného.“
„To je naprosto skvělý nápad!“ nadchl se Tom.
„No jistě! A to se o té pouti bavily mé kolegyně v práci. Úplně jsem na to zapomněla! Tak šup! Oblékat se a vyrážíme,“ zavelela Simone. Gordon se jen neochotně zvedl ze své pohodlné pozice.
Tom s Billem vyšli zároveň do patra a než se oba zavřeli ve svých pokojích, věnovali si na chodbě nesmělý a hravý úsměv. Billovy tváře malinko zrůžověly, proto se zavřením dveří pospíchal více než obvykle. Byl oblečený během vteřinky. Vyšel na chodbu a usmál se, když zaslechl, jak Simone špačkuje, že nemá nic na sebe, ačkoli stála před skříní plnou oblečení. Gordon Billa minul a šel dolů, aby nenechávali Jörga moc dlouho čekat samotného. Bill ťukl na Tomovy dveře a po vyzvání vešel dovnitř.
„Oh!“ vykvikl Bill a rychle se podíval na opačnou stranu od Toma. Proč jej Tom pozval dovnitř, když na sobě neměl tričko? Bill Toma polonahého už viděl, a stejně jako tenkrát se i teď cítil na rozpacích, a to, co cítil posledně, se tentokrát znásobilo.
Tom se usmál. Nechal tričko, které si chtěl obléct, houpat ve svých dlaních a postavil se za Billa. Naklonil tvář přes jeho rameno dopředu.
„Copak?“
„Uhm myslel jsem, že už budeš hotový,“ prozradil Bill a držel svůj pohled daleko od Tomova těla. Tom hotový byl, ale především z Billa.
„Nějak jsem si nemohl vybrat,“ přiznal Tom, přehodil si tričko přes rameno a dlaněmi stiskl Billova ramena. Měl nutkání jej zezadu obejmout a sevřít jej v náruči, ale to, že stál v Billově přítomnosti polonahý, vrhalo na celou věc úplně jiné světlo. Několikrát přejel po Billových pažích a líbl jej na tvář.
„Moc ti to sluší,“ pochválil mu výběr oblečení, odstoupil a přetáhl si triko přes hlavu, aby Billa netrápil. „Můžeš se otočit. Jsem oblečený,“ pronesl hlubokým hlasem a čekal, zda se Bill otočí. Otočil se. Velmi pomalu a velmi obezřetně v případě, že by si z něj Tom dělal legraci a ve skutečnosti oblečený nebyl a jen jej chtěl uvést do dalších rozpaků. Takové naschvály ale Tom nedělal. A Bill to dobře věděl. Pousmál se, když se zadíval na smetanové tričko, které skrývalo Tomovo tělo. Natáhl paži a upravil krátký rukáv na Tomově levé ruce, když zůstal při oblékání ohrnutý. S odtažením ruky však příliš nespěchal. Jemně se dotýkal Tomovy paže a zjišťoval, jak pevné a silné ruce Tom má. Vjížděl prsty pod rukáv a nesměle mnul Tomův sval. Ze všech těch opatrných dotyků Tomovi naskakovala husí kůže. Bříška Billových prstů se jej sotva dotýkala a právě to dělalo jejich spojení tak elektrizující.
Bill nechal svoji dlaň přitisknutou na Tomově paži, přistoupil o pár kroků blíž a pomalu se přivinul k Tomovu rameni. Levou ruku uvěznil mezi jejich těly, hlavu položil na Tomovo rameno a tiše vydechl.
Tom se do prázdna usmál. Levou ruku položil nad Billův pas a pravou jej pohladil po zádech. Bill takto setrval jen chvíli, pak se odklonil, ale tvář nechával ve velmi těsné blízkosti u té Tomovy. V tom okamžiku Tom pochopil. Bill chtěl políbit, ale neměl dostatek odvahy se prostě vrhnout na Tomovy rty a jeden polibek si ukrást. Pomalu se přiblížil, přitulil se k Tomovi a pak se odklonil. To, že byla jeho tvář tak blízko, měla být jen náhoda, která vedla k nečekanému políbení. Bill byl opravdu koumák, když přišlo na tyhle věci.
Když jej Tom začal hladit po rameni a nepřestával, díval se mu do očí a neuhýbal, byl si Bill jistý, že se Tom nebude zlobit, když jej políbí. Kdyby nechtěl, nedržel by si jej u sebe. Bill natáhl krk a rychle se otřel o Tomovy rty. Předstíral, že se to vlastně vůbec nestalo. Až po druhém pokusu získal dostatek odvahy, aby svými rty setrval na těch Tomových a dostal něžný polibek. Tom se zapojil až ve chvíli, kdy Bill vtlačil svá ústa mezi jeho a dal mu najevo, že o ten kontakt opravdu stojí. Oba naklonili hlavy na opačnou stranu než ten druhý a zaklesli se do sebe. Bylo to jen krátké polaskání rtů, než se z dolního patra ozval Simonin hlas, aby si kluci pospíšili, že jsou připraveni vyrazit. Tom si nemohl odpustit drobnou pusinku doprostřed Billova čela a pohlazení po tváři, když k němu Bill vzhlížel svýma širokýma a důvěřivýma očima.
Ve městě bylo živo. A to proto, že byl víkend, a ještě k tomu se konala taková akce. Všude se to hemžilo především rodiči s malými dětmi a zamilovanými páry, kteří netoužili po ničem jiném, než si koupit společnou cukrovou vatu, nechat se vyvézt na vrcholek ruského kola a věnovat si dlouhý zamilovaný polibek. Kýčovité, ale stále se to na poutích dělo.
„Dobře, my půjdeme najít nějaké místo k sezení a objednáme pití, chcete něco speciálního?“ zeptala se Simone kluků.
„Já kolu,“ ozval se Tom.
„Já taky!“ přidal se Bill.
„Tak jo. Budeme poblíž, tak se utíkejte bavit,“ popohnala je Simone a usmála se. Tom hmátl po Billově dlani a v mžiku se ztratili v davu.
„A my si v klidu popovídáme, nebo chcete na kolotoč, Jörgu?“ zasmála se Simone.
„Ne raději ne. Nikdy jsem tomu moc neholdoval. Chci nealkoholické pivo kvůli řízení a chvilku odpočinku,“ přikývl Jörg a posadil se k jednomu malému kovovému stolku.
„To zní báječně!“ přitakala Simone a po usednutí ke stolku vyhlížela servírku, aby si jich všimla.
Kluci mezitím prozkoumávali, co všechno pouť nabízela. Strašidelný dům Bill odmítl okamžitě s dětským strachem ve tváři, čemuž se Tom provokativně zasmál, ale věděl, že lekání, ať už v jakékoli podobě, zatím není nic pro Billa. Ruské kolo také nebylo zrovna ideální, protože Bill se ve výškách necítil moc dobře. Pravděpodobně by to překousl, ale proč se zbytečně stresovat. Nakonec se na seznam rozhodli napsat elektrická autíčka, motokárovou dráhu, střelnici, kolo štěstí a stánek s cukrovou vatou.
Elektrická autíčka a motokárová dráha přišla Tomovi naprosto úžasná. Billovi to moc nešlo, protože ještě neřídil nic, co by se podobalo řízení nějakého auta. Tom si opravdu myslel, že dát Billovi řidičák bude strašákem celého okolí. Pořád do něčeho nebo někoho narážel a vybrat jednu zatáčku mu dělalo obrovský problém. Ale smál se u toho, a to bylo důležité. Po autíčkách se zastavili u stánku s cukrovou vatou a oba se shodli, že si koupí jen jednu a budou ji jíst spolu, aby jeden měl vždy volné ruce, kdyby došlo na placení, nebo něco podobného. Tom měl sotva pár chomáčků růžové sladkosti. Billa pravděpodobně rozmlsal v léčebně natolik, že v něm vata zmizela během chvilky. Tom nechápal, jak těsně po obědě může spořádat něco tak sladkého v takovém množství, protože si byl jistý, že dostali daleko větší porci, než se normálně natáčí. Nemohl si nevšimnout, jak na něj mladá dívka dělala oči a zapomínala kontrolovat množství chundelaté hmoty na dřevěné tyčce.
V kole štěstí neměli štěstí ani jeden. Padala tak nesmyslná čísla tolikrát za sebou, že nebylo statisticky možné, aby to byla pravda.
S malinko rozmrzelou náladou se přesunuli k poslednímu stanovišti, které měli v plánu navštívit, a to byla střelnice.
„Dobře, koupím jednu sadu a rozdělíme si ji napůl jo?“
„Jojo,“ přikývl Bill, ačkoli netušil, co šel Tom koupit. Došlo mu to, až se od zavalitého chlápka vracel s jednou sadou nábojů.
„Tak jo, snad budeme mít štěstí teď,“ zamumlal a nabil vzduchovku náboji. Z pěti střel se trefil čtyřikrát, což byl opravdu dobrý výkon na to, že se se zbraněmi nekamarádil nijak často. Nikdy nechodil nikam na střelnici trénovat nebo tak.
„Páni,“ zíral Bill, když sledoval, jak několik plechovek popadalo.
„Tak jsi na řadě. Pojď, ukážu ti to. Vezmi si to,“ podal zbraň Billovi do nezkušených rukou. „Tady si to zapři o rameno, levou rukou si to přidrž tady a tady potom stiskneš, až si přes tenhle malinký zaměřovač najdeš cíl. Má to zpětný tah, takže to s tebou trochu cukne dozadu, ale neboj se. To ustojíš. Jen nesmíš cuknout rukama, to bys nic netrefil, rozumíš?“
„Asi ano,“ zkoumal Bill věc ve svých rukách a podle Tomových instrukcí si ji šteloval do požadované pozice. Vystřelil jednou, trefil, vystřelil podruhé, znovu trefil, potřetí, počtvrté a popáté už střelil mimo, protože byl příliš nadšený z prvních dvou zásahů, že se mu radostí třásly ruce a on se nemohl pořádně soustředit na cíl.
„Tomi, viděl jsi to? Střílel jsem poprvé a hned se dvakrát trefil,“ poskakoval Bill radostně a díval se, jak Tom pokládá vzduchovku na pult a vrací ji muži.
„Jsi jednička!“ pochválil jej Tom a usmál se na něj. „Dostaneme něco?“ zeptal se muže, který ty dva s pobavením sledoval. Vypadal přísně, ale v jádru to byl zřejmě dobrák. Otočil se k plechovkám a zjistil, že klukům chybělo trefit ještě jednu plechovku, aby si mohli vybírat z řady těch největších plyšáků. Nenápadně se podíval za sebe, strčil do plechovky, která zapadla do žlábku za zástěnou, a spokojeně se usmál. Z největších plyšáků vybral pejska krémové barvy, který měl světle hnědý flíček kolem oka a stejnou barvou zbarvené jedno ouško.
„Tady to je,“ posadil plyšáka na pult se zdánlivým nezájmem. Bill okamžitě vypískl jako malé dítě a přitáhl si pejska k sobě. Tom poděkoval a se skotačícím Billem se vydal od střelnice. Několikrát se ještě nejistě otočil. Byl si jistý, že na velkého plyšáka nesestřelili dost plechovek. Lehké přikývnutí hlavou pána ze stánku mu napovědělo, o co tady šlo. Tom se usmál nazpět a přidržoval si Billa u sebe, aby se mu v davu neztratil, protože jediná věc, která jej zajímala, bylo velké plyšové zvíře v jeho náruči.
Brzy našli stůl jejich rodičů a Jörg se trochu zamračil, když viděl přicházet velké plyšové zvíře, pod kterým viděl nohy svého syna. Až se přiblížili blíž, vykoukl zpoza plyšáka Billův rozesmátý obličej.
„Dívejte, co jsme vystřelili ve střelnici!“ chlubil se hned a všem ukazoval jejich trofej. Byla víc Tomova než Billova, ale Tom mu ji velmi rád přenechá.
„Wow. Je obrovský!“ přikývl Jörg a stiskl jednu z psích tlapek. Plyš to byl opravdu jemný a zdálo se, že i kvalitní, protože na takových akcích plyšové věci většinou nestály za nic.
„Tady je vaše kola, vy střelci,“ usmála se Simone na oba kluky a přisunula k nim skleněné láhve a skleničky. Tom se posadil na poslední prázdnou židli a bez ostychu Billovi nabídl svůj klín. Bill se usadil, přitáhl si k sobě plyšáka a sáhl po sklenici se svojí kolou, aby se osvěžil.
„Zkus toho plyšáka nepolít. Myslím, že bychom to z toho nedostali,“ strachoval se Tom, zatímco upíjel ze své sklenice.
Jörg se trochu ošil, když viděl, jak blízko k sobě kluci mají, ale Bill vypadal spokojeně, klidně a naprosto srozuměný s tím, že byl Tomovi tak blízko, proto to nechal plavat. Všiml si, že jejich pohledy, dotyky, nebo to, jak spolu občas mluvili, se už od slova „přátelské“ dosti vzdálilo.
Nechtěl se ale příliš zabývat zkoumáním něčeho, co Billovi prospívalo, protože v tu chvíli se cítil dobře. S Gordonem i Simone si moc rozuměl, kluci se k sobě chovali moc hezky a Jörg si připadal, jako by byli jedna velká rodina.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Tak dnes to bola opäť úžasne romantická kapitolka. 🙂
Myslím, že nečakaná návšteva Jörga prišla pekne vhod. 🙂
Potom tá scénka v izbe – no aký je ten Bill záludný 😀 takto si "nenápadne" vyžiadať bozk od Toma 😀
A nakoniec jarmok – Bill v autíčkach a s cukrovou vatou pobavil 🙂 No strelnica nemala chybu. Tá jeho radosť, že sa trafil. 😀 Ujo stánkar bol veru dobrák, keď im takto malinkým podvodom dal takého veľkého plyšáka. Tiež by som chcela takého vyhrať alebo by ho niekto na tej strelnici vyhral mne 😀
A som rada, že aj napriek tomu, že si Jörg všimol, ako sa chlapci k sebe majú, tak to rešpektuje, lebo vidí, že to Billovi nevadí.
Vďaka za úžasnú časť a teším sa na pokračovanie.
Úžasně pozitivní díl 🙂 Krásně mi zvednul náladu 🙂
Těším se na pokračování.
Dneska opět nádherný dílek! V tom pokoji s tím polibkem…Bill je pěkná podšívka 🙂
Návštěva Jorga byla docela překvapení, ale kupodivu byl zatím až podivně klidný, když kluky pozoroval. Snad to není jen takový klid. Před bouří…
No ale naprosto mě dostal ten stánkař na pouti. Jelikož jich pár znám osobně, tak musím říct, že stánkař, který dobrovolně shodí navíc jednu plechovku, aby přišel o většího plyšáka, je docela scifi 😀
Děkuju za krásný díl!
Ten díl byl krásnej měla jsem ze začátku strach jak bude reagovat Jorga milé mě překvapil.
Mám radost, taková romantika 🙂 hrozně se mi líbí záludný Bill při polibku, od Toma je hezké, že poslušmě čeká a nevlepí mu hubana sám. A Billova roztomilost u odhaleného Toma byla neuvěřitelně sladká 🙂 potom ten výlet na pouť, prostě paráda. Myslím, že stánkař přesně chápal vztah mezi nimi xD je od něj milé, že chtěl ty dva zamilované blázny potěšit. No a ten konec? Co k tomu napsat, je zvláštní, že to Jorg vzal tak v klidu, ale jsem za to moc ráda. Třeba nebude vyvádět až budou kluci tvořit opravdový pár – budou, že jo xD jinak to přeci nejde 🙂
Moc děkuji za zpříjemnění nedělního večera 😉
Nemám slov! Tohle bylo tak roztomilé, krásné, okouzlující a prostě dokonalé! ♥
Už zase jsem se u dnešního dílu usmívala jak blbeček a jako vždycky jsem si jej náramně užila! Takovýchhle nádherných dílů, které tu přibývají poslední dobou, nemám nikdy dost a takovouhle krásu bych mohla číst pořád dokola od rána do večera! 🙂 Dělá mi to takovou radost, že ani nevím, jak to vyjádřit! 🙂
Z celého dílu mi v mysli utkvěl nejvíc Bill, protože byl tááák roztomilý, plný nadšení a elánu! ♥ Mám šílenou radost z toho, že je on šťastný! 🙂
Nejprve mi přišlo strašně krásné, jak se Bill zalekl, když uviděl otce, že by jej mohl vzít zpátky domů. Vím, že má svého otce moc rád, ale Toma má očividně taky moc rád a rozhodně jiným a větším druhem lásky. Strašně moc mě těší, že se od Toma nechce oddělit a že by byl nejraději pořád s Tomem. Zase mi samozřejmě naskakují myšlenky na to, co se stane, až jednou přijde ten den, ale zatím se tím nechci moc zabývat. 😉
Taky bylo strašně milé, jak se Bill zalekl polonahého Toma 😀 Nebo ne přímo zalekl, ale jak se raději nechtěl koukat 😉 A pak jak osahával Tomovu paži. Jsem z toho všeho totálně odvařená! 🙂
No a pak ta pouť. 🙂 Miluju poutě! Ledová tříšť, cukrová vata, obrovské pendreky, turecký med a v neposlední řadě kolotoče! 😀 V tomhle jsem jako malé dítě a myslím, že mě to asi nikdy nepřejde. 😀 A Bill byl strašně úžasný. ♥ To jeho nadšení je k nezaplacení! 🙂 On měl tak obrovskou radost z toho plyšového pejska (ovšem kdo by neměl, kdyby to byla především zásluha Toma 😀 ) a úplně vidím, jak si jej šťastně a pyšně nesl 🙂
A nejvíc ze všeho mě asi potěšilo to, že i přes to, že si Jörg všiml určité náklonosti mezi klukama, se kterou nejspíš nikdo nepočítal, tak z toho zatím nedělal žádnou vědu. Vidí, že se Bill každým dnem zlepšuje, že má Bill Toma rád a žádný z jeho doteků mu nevadí, tak se rozhodl to prozatím neřešit. Malinko to ve mně budí dobrý pocit, že jednou, až se dozví, jak to kluci doopravdy mají, tak nebude dělat scény. Opravdu v to moc doufám! 🙂
Moc děkuji za skvělý díl! ♥♥
Taky jsem měla obavu z Jorga, ale vypadá, že to vzal dobře. Nááádherný díl, díky moc.
Užili si krásny výlet. Ten obrovský plyšák ma pobavil, pán zo strelnice mal fakt dobré srdce:)
Bála som sa, že sa Gordonovi nebude páčiť ako sa Tom k Billovi správa. Ale Gordon je zdá sa rozumný a vidí a chápe aké pokroky Bill robí.
Ďakujem za krásnu pohodovú kapitolu:)
Opět perfektní díl ♥
Strašně se mi líbí, jak se Bill umí radovat z úplně obyčejných věcí. Z vlastní zkušenosti vím, jak snadno je člověk považuje za samozřejmost a jen občas pocítí, jak výjimečné můžou být a kolik krásy a štěstí můžou přinést.
Z Jorga mám trošičku obavy, ale jenom trošičku, protože si říkám, že on sám viděl, jak moc Tom Billovi prospívá a jak šťastný a spokojený teď jeho syn je. A když to na Billa působí takhle, tak to přece nemůže být špatné, to je jasná věc =)
Děkuju za pouťovou pohodu ♥