autor: Muckátko :o*
Blízká budoucnost?
Bill ležel zachumlaný v přikrývce a nešťastně oddychoval. Nemohl usnout. Tiskl k sobě plyšového psa, objímal jej, občas jej použil jako polštář. Cítil se pohodlně a unaveně, ale to nejdůležitější stále nepřicházelo. Spánek. Bylo to už několik hodin, co Tom odešel z jeho pokoje, když mu přišel popřát krásné sny, a od té doby Bill ležel na matraci a zkoušel usnout. Čím víc se o to ale pokoušel, tím vyčerpanější se cítil. Ještě před hodinou jej napadlo, že by možná pomohlo, kdyby šel dnes spát k Tomovi, ale vzhledem k velmi pokročilé hodině by Tom pravděpodobně neuvítal, že jej Bill budí z tak sobeckého důvodu, že nemůže usnout a potřebuje, aby byl někdo vzhůru s ním.
Po několikahodinovém vrcení, převalování, fňukání a kňučení se mu podařilo usnout na břiše plyšového zvířátka zhruba ve dvě hodiny ráno.
Polibek, co právě dostával od Toma, byl jiný. Všechny byly jiné, ale to si většinou Bill uvědomil, až Tom naposled polaskal jeho rty. Teď jeho jazyk pronikal do Billových úst poměrně naléhavě jako nikdy dřív, ale byl to Tom, a už jen tahle skutečnost Billovi nedovolovala se začít bát. Přijímal Tomovy horké polibky, prsty nechával položené na Tomových ramenou a zakláněl hlavu. Tomova levá dlaň nepřestávala hladit Billovu pravou tvář a pravá hníst Billův bok. Intenzita líbání, které se Bill dobrovolně podvolil, jej nutila dýchat rychleji než obvykle.
Za neustálého mazlení jejich rtů se Billova záda pomalu setkávala s povrchem matrace Tomovy postele, dokud neulehl úplně a neuvolnil tělo. Tom byl těžký, tlačil jeho drobné tělo do matrace a chránil jej před světem. Dýchal do Tomových rtů a funěl nosem. Tom poznal, že dlouho se už navzájem dusit polibky nevydrží, proto rty sjel přes Billovu tvář k výrazné hraně čelisti až na krk. Tlačil jazykem na tepnu, laskal citlivé místečko pod Billovým uchem, chytal mezi rty Billův nepříliš vystouplý ohryzek a vnikal jazykem do prohlubně v Billově hrdle, kde se setkávaly klíční kosti. Lem trička na spaní kolem Billova krku představoval jedinečnou možnost posázet Billovu kůži polibky podél celého výstřihu z jedné strany na druhou.
Bylo úžasné sledovat, jak se Billovo tělo napíná, jeho prsty svírají přikrývku a jeho hrdlo se vzpíná ke stropu. Tomovy prsty vjely pod lem bílého trička a rozprostřely se po horké kůži na Billově trupu. Bill se zprudka nadechl a opřel se do Tomova doteku. Na sundávání trička nebyl čas. Tom se nemohl odlepit rty od Billova těla, a tak bylo těžké bloudit po jeho pokožce, zatímco Billovo tričko neustále sjíždělo dolů a znemožňovalo mu líbat každičký kousek té nádhery, kterou měl pod sebou.
Billův klín se nevědomky nadzvedával a jemně se otíral o Tomovu hruď, která se vznášela nad ním. Potřeboval si alespoň lehkým třením ulevit. Tom pochopil. Díky drobnému pohledu, který si věnovali, se Tomovi dostalo ujištění, že může pokračovat. Pyžamové kalhoty zmizely z Billova těla během okamžiku. Tom neotálel. Tvrdost, kterou uviděl, byla jasnou známkou toho, že není třeba dalšího dráždění. Bez ostychu vzal Billův penis do úst a nasál. Z Billova hrdla se ozval hluboký sten plný uspokojení. Tom klesal hlavou dolů a nahoru, nechával sliny, aby klouzání usnadňovaly a užíval si Billovu horlivost, jakou Tomovým pohybům nadbíhal. Kroutil se na matraci a vzrušeně kňoural. Neměl příliš velkou výdrž, proto stačilo ještě párkrát pohladit jeho třísla, nasát do úst jeho vzrušení a jeho tělo ztuhlo.
V ten okamžik se Bill probudil. Napřímil se na posteli celý zpocený a dezorientovaně se rozhlížel po pokoji. Mrkal do šera, jak pomalu svítalo, přerývavě dýchal a sahal si na tělo, jak všude ještě cítil Tomovy doteky. Hlasitě polkl a podíval se do svého klína, kde cítil největší horkost a především vlhko. Zakňučel a otřásl se. Sklouzl z postele dolů, vzal si čisté věci na sebe a jako myška se kradl do koupelny. Zamkl za sebou na dva západy, odložil věci na pračku a svlékl ze sebe potřísněné oblečení. V očích se mu objevily slzy. Brzy na to zaštkal, a jakmile na sebe pustil vodu, rozplakal se naplno. Navzdory tomu, jak dobře se ve snu cítil a jak správné mu to připadalo, se teď cítil zle. Byl zmatený. Cítil na sobě doteky, ačkoli už tam dávno nebyly. Dokonce ani nebyly skutečné, a přesto v Billovi vyvolávaly úzkost. Rychle mydlil své tělo, prohlížel se ze všech stran, aby se ujistil, že už na něm nespočívají žádné ruce. Plakal každou minutou víc a víc. Byl by možná raději, kdyby se to opravdu stalo a on se přes to mohl přenést, ale to, že se to opravdu nestalo a byl to jen sen, jej nutilo to prožívat daleko intenzivněji. Trvalo dlouho, než se uklidnil. S červenýma očima se oblékl do čistého oblečení a unavený se vrátil do svého pokoje.
Bál se usnout, aby se sen nevrátil. Držel se vzhůru, jak jen mohl, a když už se zdálo, že se mu to daří, jeho víčka klesla a on se znovu ponořil do spánku.
Po druhém probuzení se Bill cítil ještě hůře. Z dolního patra se ozývaly zvuky, které byly typické pro chystání snídaně. Unaveně se vybatolil z peřin. Venku to vypadalo na pořádnou bouřku. Nebe nebylo ani černé ani šedé ani hrozivě tmavě modré. Byla to směs všeho, což dělalo oblohu ještě hrozivější. Bill si protřel oči, zívl a vyšel na chodbu. Dveře od Tomova pokoje byly ještě zavřené, takže musel Tom ještě spát, což Billovi celkem nahrávalo. Jen z pouhé vzpomínky na jeho sen se mu udělalo mdlo.
„Dobré ráno,“ zamručel na pozdrav, když se v kuchyni potkal se Simone.
„Dobré ráno, Bille!“ pozdravila jej Simone nazpět poměrně energicky. Bill vydechl a posadil se na své obvyklé místo. Podal si porcelánovou konvici s čajem a nalil si do hrnečku. Přidal si trochu cukru a s podepřenou hlavou se díval, jak se v hrníčku tvoří malý vír, ve kterém se cukr pomalu rozpouštěl.
„Co je s tebou? Vypadáš unaveně,“ zajímala se Simone, když si k Billovi přisedla.
„Špatně jsem spal,“ řekl. Simone přikývla a začala si mazat rohlík máslem.
„Gordon se taky celou noc převaloval a já byla vzhůru hodně brzy. Vypadá to, že dobrou noc měl jen Tom, protože v ní ještě pokračuje,“ zasmála se Simone a sáhla po meruňkové marmeládě.
„Dobré ráno,“ vstoupil do kuchyně Gordon. „Teda více takových nocí a asi umřu na únavu. Připadám si, jako by mě přejel parní válec,“ postěžoval si a usedl ke stolu. „Ty taky vypadáš unaveně, Bille,“ všiml si.
„Špatně jsem spal,“ zopakoval a usrkl čaje. Ani neměl hlad.
„To bude tím počasím. Jeden den je krásně na tričko s krátkým rukávem a druhý by se člověk navlékl zpět do zimní bundy a ještě se tahal s deštníkem,“ zarozumovala Simone.
„Nazdárek!“ ozvalo se od schodů ještě dřív, než se poslední člen rodiny stihl vůbec objevit v kuchyni a než Gordon stihl protočit očima, že jeho manželka zase všechno svádí na počasí. Moc pozitivních pozdravů nazpět se Tomovi nedostalo. Simone odpověděla normálně, Gordon cosi zahučel a Bill neodpověděl vůbec. Asi taky nebyl v dobré náladě. Tom se vměstnal ke stolu a pustil se do jídla, ale jeden jediný pohled na Billa jeho pohyby značně zpomalil. Měl trochu červené oči, což mohlo znamenat, že byl unavený a špatně spal, ale tahle červeň byla jiná. Byla od pláče a to Tom dobře věděl. Zajímalo jej, co se stalo už jen z toho důvodu, že mu Bill nevěnoval ani trochu pozornosti. Normálně se na sebe usmáli, ale teď to vypadalo, jako by se Bill přemlouval, aby se na Toma ani koutkem oka nepodíval.
Po snídani si každý našli vlastní zábavu. Gordon si sedl v obýváku k televizi, Simone, ačkoli právě dosnídali, se pustila do přípravy oběda a Bill zmizel v pokoji. Tom zůstal sedět u stolu sám a díval se okolo. Povzdychl si, že se mu nikdo nevěnoval a odešel do patra. Automaticky ťukl na dveře Billova pokoje a po tichém pozvání vešel dovnitř. Zavřel za sebou a omrkl situaci. Bill stál u postele a natřásal polštář, aby se mu večer dobře ulehalo. Zbytek postele vypadal jako právě ustlaný. Tom se usmál, položil dlaně na Billovy boky a líbl jej na spánek. Nechal tvář blízko u Billova ucha.
„Co je s tebou hm?“ zeptal se, vysílajíc k Billovu tělu teplo z toho svého. Bill pustil polštář a malinko ztuhl. Nelíbilo se mu, že na Toma nevidí. Vadilo mu, že za ním stojí a kdykoli může přitisknout Billovy ruce k hrudníku a ublížit mu. Bill udělal několik rychlých kroků stranou a nepatrně o Toma zavadil pohledem.
„Ni-nic,“ pípl. Tom vypadal znepokojeně. Nedůvěřivý hlas a koktání bylo jasnou známkou toho, že se něco stalo. Něco, co souvisí s Billovou diagnózou.
„Něco ano. Plakal jsi. Nemůžu pomoct, když mi neřekneš, co se stalo,“ vysvětloval mu Tom, zatímco se znovu blížil k Billovi. Znovu zkoušel štěstí. Tentokrát uspěl. Bill se nechal pohladit po tváři, ačkoli se nejdříve ztěžka nadechl a poté se nechal jemně obejmout. Tomova vůně mu znovu dala pocit jistoty. Tom se posadil na okraj matrace a nechal Billa, aby se posadil na jeho klín.
„Z-zdál se mi… sen,“ prozradil Bill. Seděl k Tomovi bokem, mírně houpal nohama a hrál si s prsty.
„Něco zlého?“ Bill na odpověď jen pokrčil rameny. Věděl jen, že se cítil zmatený.
„Bylo to… horké, citlivé a tvrdé,“ zašeptal tiše. Tom nakrčil čelo, než mu došlo, o čem Bill mluví.
„Oh… oh. Bille, to nic. To je v pořádku. Mně se to občas taky stane. Oh bože! Jsem tak rád, že je to jen tohle,“ oddychl si Tom úlevně. Měl strach, že to bylo něco horšího.
„Byl jsem zmatený. Pořád jsem. Už nechci, aby se mi to stalo. Prosím.“
„Billi, tomu asi sám od sebe nezabráníš. Nikdo na světě nemůže kontrolovat sny,“ pověděl mu lítostivě. Cítil se v tu chvíli zle, ale opravdu jej zajímalo, co se Billovi mohlo zdát. Kdyby se mu zdála noční můra o tom, co prožíval, těžko by se u toho vzrušil, protože to s sebou přinášelo něco negativního.
„A tobě… když ty…,“ naznačil. Tom si povzdychl.
„Opravdu se o tom chceš bavit?“ Ujišťoval se Tom.
„Myslel-myslel jsem, že se tě můžu zeptat. Nevím, s kým jiným bych… promiň,“ řekl nakonec.
„Ne to ne. Jsem rád, že mi věříš. Můžeš se se mnou bavit o čemkoli, co bude třeba. Jen jsem nechtěl, aby ti to bylo nepříjemné.“
„Já… potřebuju… mluvit… o tom. Dozvědět se to… vysvětlit. Trvalo dlouho, než… než se to… než já… než jsem mohl jít zase v klidu spát.“
„Jo ono… no… trvá to, než… však víš,“ žbleptal Tom. On nebyl zrovna expert na výuku sexuální výchovy.
„Jde to nějak urychlit?“
„Jde. Když… když se… no… když se toho dotýkáš, nebo když máš s někým… sex,“ vyslovil Tom opatrně.
„Jak se to stává?“
„Různě. Může se ti něco zdát, jako dnes tobě, nebo se ti může třeba někdo hodně líbit. Máš ho moc rád, a když na něj myslíš, tak se to prostě stane.“
„A ti, co mi ublížili,…“
„Asi ses jim líbil, jen to byli moc velcí zbabělci, aby ti to řekli. Styděli se za to a nechtěli si to přiznat, což je samozřejmě neomlouvá,“ zavrtěl Tom hlavou a pohladil Billa po zádech. Bill se trochu uvolnil a opřel se o Tomovo tělo. Tom jej objal kolem pasu a pravou rukou překryl Billovy dlaně, které mu spočívaly na klíně.
„Budeš v pořádku?“ zeptal se Tom, když Bill dlouho nic neříkal.
„Asi ano. Děkuji,“ podíval se Bill Tomovi do tváře.
„Neboj se kdykoli přijít, kdyby tě něco trápilo, hm?“ Bill pokýval hlavou. Tom natáhl krk a zachytil Billův spodní ret, aby jej mohl políbit. Víc než to mu ale nebylo dovoleno. Bill nepatrně zaklonil hlavu, aby dostal svá ústa z Tomova dosahu, aniž by musel něco říkat. Tom se nechtěl ptát ani naléhat.
„Můžeme jít k tobě?“ zeptal se Bill opatrně.
„Jasně. Můžeme si něco zahrát, nebo si můžeme povídat,“ navrhl Tom. Bill přikývl a vstal z Tomova klína.
Nechal se za ruku vést k Tomovi. Ulevilo se mu, ale zároveň byl smutný. Nevěděl, jak teď bude moct Tomovi dovolit jej líbat, když každý polibek mu připomene ten sen a to, co následovalo po tom.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
🙁 och..a já si říkala, že se to vyvíjí až moc dobře 🙁 no….neni divu…Bill potřebuje mnohem více času než se zdálo
No za Billov sen som čiastočne rada, lebo ho to posunulo ďalej v tom, ako vníma Toma, ale mrzí ma, že ho to tak zmiatlo a vystrašilo. Chudáčik netuší, že niečo také nemusí byť len zlé. 🙁
Dúfam, že sa mu podarí čoskoro upokojiť a pochopiť a opäť bez problémov prijímať od Toma bozky. 🙂
Ďakuje za časť.
I přes to, že tenhle díl patří k těm smutnějším, jsem ráda, že jsem si jej přečetla a že k něčemu takovému došlo. Jasně, že je mi smutno z toho, že se Bill trápí, má strach a cítí se nesvůj, ale stejně si myslím, že k něčemu takovému prostě někdy dojít muselo. Už jenom kvůli tomu, co se mu dělo v minulosti a ještě k tomu ve věku, kdy byl celkem mladý a plně si neuvědomoval co to všechno znamená. No a hlavně taky proto, že mají teď s Tomem jiný vztah než měli a že jej to k Tomovi přitahuje. Úplně chápu, že má Bill spousty otázek a že se ohledně tohoto cítí zmatený. A hlavně jsem stejně věděla, že cesta k tomu, aby se Bill cítil při všech činnostech života v pohodě, bude hodně dlouhá a náročná. A zas a znova jsem neuvěřitelně šťastná za to, jak je Tom skvělý člověk a za každých okolností stojí při Billovi a ten hlavně ví, že za ním může přijít s čímkoliv a zeptat se jej na cokoliv. Dělá mě šťastnou to, jak silné pouto už k sobě mají. ♥ A taky vím, že Tom je pro Billa ten pravý. Plně věřím tomu, že udělá Billa šťastným a bude k němu i nadále tak trpělivý a laskavý jako doteď a věnuje Billovi veškerý čas, který bude potřebovat. Ani se mi nechce brečet z toho, jak byl Bill ustaraný, ale spíše se mi chce brečet dojetím, jak silný vztah vznikl z jednoho ´obyčejného´ dne, kdy se Tom přišel v rámci školy podívat do léčebny. Souhra náhod Billovi poslala člověka, kterého potřeboval celý svůj život a to mě na tom tak dojímá.
Tahle povídka je neuvěřitelně nádherná a já Ti za ni zas a znova moc děkuji! ♥♥ Moc se těším ještě na spoustu dílů, které nás ještě čekají a moc se těším na to, co se v nich odehraje a jaké další obrovské kroky bude Bill zdolávat! ♥
Chudinka Bill…:( Doufám, že se se vším brzy srovná, ale věřím, že s Tomovou pomocí bude všechno brzy v pořádku 🙂
Těším se na další díl.
Mischulka ve svém komentáři vyjádřila naprosto všechno za mě, nevím co k tomu dodat…
Celá povídka je úžasná a je jasné, že všechno nemůže být jen růžové. Jsem šťastná, že Bill potkal právě Toma. Spolu to zvládnou 🙂
Není divu že je Bill vyděšeny z toho co se s ním děje ve snu zažil hrůzu a mysli si že je vše jeho vina.Tom je to nejlepší co jej mohlo potkat s ním to určitě zvládne.
Je smutné, že tak starý kluk jako Bill neví v podstatě nic o intimním životě a nic o vlastní sexualitě. To je opravdu drsné, co mu ti bastardi způsobili. Nedivím se, že byl vyplašený, ale opravdu doufám, že se mu podaří plně k Tomovi přilnout a Tom mu už jistě dokáže ukázat krásu milování – psychického i fyzického. Opravdu moc děkuji za tuto povídku, pokaždé se čte tak lehce a živě 🙂
Děkuju za další dílek krásné povídky. Sice byl trošku smutnější, ale toto přijít muselo a zase se posuneme dál.
Bojím sa a mrzí ma, že sa Bill znovu vrátil k strachu ale, Tom ho z toho dostane… dúfam. Myslím, že sa posunú o kúsok ďalej, len Bill musí zistiť, s Tomovou pomocou, že ani také bozky a dotyky, ktoré sa mu snívali nebudú ubližovať, keď ich dostane od osoby ktorá ho miluje a ktorú miluje on. Veľmi pekne ďakujem za trochu smutnú kapitolu a teším sa na to ako budú v liečbe pokračovať.
Tohle bohužel muselo přijít…
V jednom z předešlých komentářů jsem napsala, že si nedovedu představit, že by si Bill po tom všem někoho ještě někdy pustil k tělu. To, jak šlo doposud všechno hladce mě ukolébalo do klidu a teď se najednou ta obava opět vynořila na světlo.
Je jasné, že Bill potřebuje čas, asi je to všechno na něho přece jenom příliš rychlé. Ale je to fyzicky naprosto zdravý mladý muž a jeho tělo má svoje potřeby a ty se vyventilovaly zrovna v tom jeho snu. Je škoda, že má z toho Bill tak špatné pocity, protože ten sen nebyl nijak nepříjemný, spíše naopak. Asi se jenom leknul své vlastní sexuality a svých potřeb a potřebuje jenom trošku zpomalit a se vším se srovnat.
Věřím, že Tom mu svým citlivým přístupem pomůže, sen Billa sice vystrašil, ale Bill by si měl uvědomit, že Tom ze snu není tím JEHO skutečným Tomem a že až to bude doopravdy, bude to jiné, bude to tisíckrát krásnější, protože Tom nedopustí, aby to Bill vnímal jinak.