Dark Side of the Sun and Light Side of the Dark 8.

autor: Velvet Tears

Co si Bill slíbil, to i dodržel. A právě díky nepřiměřeným pohledům Marka se do svého bytu přestěhoval už za 4 dny ode dne, kdy ho dostal. Stačil mu poslední den k tomuto rozhodnutí, a to když ho Mark ležérně plácnul přes zadek. Bill se samozřejmě naštval a začal se hádat s Markem. Mark se to snažil, ačkoliv bezúspěšně, zamluvit a přemohl se i na omluvu. S Billem ale nic nehlo. Markovo gesto bylo až moc nevhodné a Bill se v jeho přítomnosti cítil v nebezpečí. Se sbalenými kufry a totálně vyčerpán zamknul jeho, vlastně už jen matčin byt, a o půlnoci se svými věcmi se vydal vstříc jeho bytu novému. Jen jeho. Jak si myslel.

Zavolal si taxíka, nechtělo se mu čekat na autobus. Cesta domů autem trvala sotva deset minut, a s plnýma rukama vstoupil do výtahu a zmáčknul 3. patro. Odemknul byt, zavřel a pro jistotu zamkl na několik západů. Hodil kufry na zem a rozběhl se ke své posteli a s žuchnutím na ni dopadl. Zaposlouchal se do ticha a pozoroval vypnutou televizi. Po chvilce nečinnosti se štěstím rozplakal a sáhl do kapsy pro mobil.

„Mnnnm?“

„Ty spíš, Tome?“

„Ne, Bille, je jedna ráno, tančím v pokoji hip hop,“ odvětil ospale Tom a divil se Billově aktivitě volat mu v tento čas.

„Aaa, promiň, já jen, že už jsem v tom novém bytě, tak jestli bys nechtěl přijít.“

„Oh, tak především blahopřeji, aspoň budeš mít klid, co?“

„Jo jo, věci tu už mám taky, ale ležím tu na posteli a… Chci tě mít vedle sebe,“ řekl Bill a bál se Tomovy reakce. Mohla být jakákoliv, vlídná ale i odmítavá. Tomovi se však při té poslední větě zdálo, že v jeho břiše cvičí motýli kick box. Byla to pro něho docela lákavá nabídka, přitulit si Billa k sobě. Pokud to tak Bill myslel.

„Mám přijít?“

„Kdybys chtěl, víš, kde teď jsem, třetí patro, Kaulitz,“ dořekl Bill a mobil zavěsil.

Tom bral zavěšení hovoru jako „ano“, a tak vstal a vydal se do koupelny smýt ze sebe všechnu divočinu. Hlavně tu v puse. Ještě chtěl se svým jazykem něco dělat. Po vydatné ledové sprše, která ho dostatečně probudila do reality, se šel obléknout a vzít si něco malého k snědku. Naštěstí se mu nepodařilo probudit mámu, a tak šel na autobusovou zastávku.

Bill už si uložil všechny věci a dokonalé výbavě v bytě chybělo už jen jídlo. Neměl tam ani jeden rohlík. Ale taky žádný hlad. Byl tak napjatý z toho, jestli Tom přijde nebo ne. Byl bez make-upu a jen v boxerkách a nechtěl to měnit. Kdyby už ho měl Tom vidět, tak ať je sám sebou. Prohlížel se v zrcadle a přemýšlel, jestli by se opravdu mohl Tomovi líbit kluk, a ještě k tomu tak hubený. Rozhodl se, že si vezme alespoň tepláky.

Zaklepání bylo sotva slyšitelné, ale Bill to tak očekával, že otevřel dveře téměř sekundu před samotným klepáním.

„A-ahoj Bille.“

„Už jsem myslel, že nepřijdeš, pojď dál.“ Bill opět zamkl pořádně byt a pozoroval, kam míří Tomovy zraky. Když si všechno prohlídl, pochválil to Billovi a čekal, jak se to bude vyvíjet. Rozhovor by měl začít Bill. Místo slov se ale Bill posadil na postel a poklepal rukou na volné místo vedle sebe. Tom se posadil a Bill už už chtěl něco říct, ale Tom přisál rty na ty jeho a místo slova se stal jeden dech beroucí polibek pro oba.

„Já tě, Bille, asi tě miluju.“ Bill se usmál. To je to, co potřeboval slyšet.

„A já tě miluju.“ Jejich těla se propletla v pevné objetí. Každý z nich slyšel to, co chtěl a víc nebylo co řešit.

„Nemáš hlad?“ zeptal se jemně Tom.

„Proč? Ne, a nic tu není, ty jo?“

„Kručí ti v břiše, mně ne, ale ty potřebuješ jíst.“

„Ale vážně tu nic není.“

„Nedaleko je večerka, za chviličku tu budu.“

„Nenechávej mě tu,“ zasténal Bill, ale Tom už byl u dveří.

V malé večerce blízko Billova domu Tom koupil zmrzlinu (to když zjistil, že Bill miluje karamelovou) a nějaké jogurty, pití, pečivo… Prostě klasický nákup, tak aby to Billovi vydrželo aspoň na dva dny. I když měl málo peněz, Bill mu stál za to, aby je utratil za něho. A taky Billovo zdraví bylo velmi důležité.

***

Zaklaply dveře a Bill si šel sednout zpátky na postel. Uvědomoval si, že ho Tom má rád a stará se o něho, ale nemusel ho nechat samotného. Zapnul si televizi a přepínal programy, dokud nenašel něco, na co se dalo dívat. Půjčil Tomovi klíče, a tak se nemusel obtěžovat se vstáváním. Opět si sundal tepláky. V bytě bylo příliš vedro. O chvilku později zašramotil klíč v zámku a Bill si oddechl. Konečně Tom.

„Bille?“

„Co?“ zamračil se, tohle nebyl Tomův hlas. Přisunul si k sobě deku a myslel na nejhorší.

„Bille, proč jsi nikomu neřekl, že jsi tu?“

Bill mlčel. Mark byl nejspíš opilý a opilému člověku je zbytečné cokoliv vysvětlovat. Zápach alkoholu se rozprostřel po celém pokoji.

„Jaktože máš klíče?“

„Aach. Zapoměl jsem ti je dát.“

Ale nevypadal, že by se to chystal udělat. Místo toho si sedl na kraj postele k Billovi a pokoušel se mu odhrnout peřinu. Bill vyjekl a urputně se snažil pozorovat televizi.

„No tak, kotě, zasloužím si trochu vděku, ne? Máš byt, posranýho čokla a k tomu ještě prachy,“ Mark už skoro křičel.

„Co ode mě chceš?“ zeptal se Bill. Měl hořkost v krku a slzy se mu kutálely po tvářích. „Vyšukat tě? Co bys chtěl? Stejně jseš buzerant.“

Bill vyskočil z postele a mířil rovnou ke dveřím. Byly však zamčené. I když byl Mark opilý, asi ne natolik, aby zapomněl zamknout. Jak chytré. A Billovy klíče měl Tom. Kde sakra ten byl? Bill se otočil a Mark stál za ním a rozepínal si poklopec.

„Marku, prosím ne.“ Ignorace …

„Vidím, že jsi připravený,“ usmál se Mark a sjel pohledem Billovo skoro nahé tělo. Nyní už byl i Mark svlečený, úplně. Billovi se chtělo zvracet. Ten chlap vypadal jako skřet a jeho chlupaté tělo bylo prostě… odporné. Nechápal, proč s ním jeho matka něco má. Začal se sápat po Billovi a nechutně při tom vzdychal. „Znáš Johnyho?“ Nic. Bill se snažil vymanit se z jeho sevření, ale i přes svou malou výšku to byl silný chlap. „Je to můj syn. Jen bydlí u své matky. Tak rád a… často mi o tobě vypráví. Díky němu jsem poznal tebe a tvou matku. Co víc si přát.“

Bill už byl jako omámený, vysílený ze všeho, a tak už se ani nebránil, jen se stékajícími slzami doufal, že Tom přijde brzo. Mark ho šťoucháním přesunul do koupelny, a tam Billa donutil, aby se zapřel rukama o zeď. Stáhnul z něho boxerky a chytil ho za zadek. Bill měl pocit, že každou chvíli omdlí.

Klíč zarachotil podruhé.

„Bille, už jsem tady. Tak mám pro tebe jídlo. Je to celkem velký nákup,“ zavolal přes předsíň a odložil tašky na zem. Zavřel dveře a všiml si rozsvícené koupelny. Bill se probral, když slyšel Tomův hlas, odtrhl se od Marka a sesunul se k zemi.

„Kurva.“

„Bille?“ Tom vkročil do koupelny. Když si uvědomil, co se tam dělo, nebo mělo teprve dít, začal se prát s Markem. Ten se ale vzdal. Bylo to pro něj příliš ponižující, byl nahý a bitku by stejně prohrál. Začal si rychle oblékat džíny a všechno to, v čem přišel.

„Vypadni!“ křičel na něho Tom a obrátil se k Billovi, který seděl na zemi a hlavou se opíral o zeď. Bill bez mrknutí oka něco mumlal.

„Co, Bille? Nerozumím ti.“

„Klí-klíče. Kalhoty. Má moje klíče.“

Tom si to uvědomil rychle, a tak se pokusil sáhnout Markovi do kapsy a úspěšně z nich svazek klíčů vytáhl. Mark to ignoroval a utekl z domu pryč. Vycítil nastávající problémy.

„Je pryč?“ zeptal se Bill a pohlédl na Toma.

„Jo, Bille, co ti udělal?“

„Nic, naštěstí,“ usmál se Bill a zakryl si rukama rozkrok.

„Nestihl nic. Přišel jsi. Děkuji.“

Tom šel najít v bytě nějaké oblečení pro Billa a donesl mu je do koupelny.

„Jsi v pořádku?“

„Ano, ale… Já tušil, že není normální.“

„Proč jsi mi o něm nikdy neřekl. A vůbec, co má společného s tebou? Vždyť je to Johnyho otec!“

„Matčin přítel. Já jsem to nevěděl. Mark nám o svém soukromém životě nikdy moc neřekl.“ „Na, obleč si to a řekni mi, co ti udělal?“ zeptal se Tom a počkal, než se Bill oblékne.

„Nic. Jenom ze mě stáhnul boxerky a říkal, že mě chce vyšukat.“

Tom se zašklebil. Měl v plánu se o Billa postarat a za bílého dne jít na policii. Toho hajzla zničí.